 |
Druhý díl se Caesara, který spatřil světlo světa v roce 1995, se zařadil s přehledem k nejlepším strategickým hrám roku a díky perfektní grafice a řadě vylepšení v herním systému si získal tisíce nadšených kupců. Není divu, že série pokračovala trojkou, která přinesla zbrusu nový engine,
který nabídl na svou dobu úžasně realistický zážitek. Na stejné technologii běžela i další hra Impressions - Pharaoh, který se – jak už název napovídá – odehrával v Egyptě. Po něm přišel ještě Zeus: Master of Olympus, kde jsme se podívali do antického Řecka, posledním lahodným soustem pro caesar-pozitivní pařany je pak dnes recenzovaný Emperor: Rise of the Middle Kingdom.
Hurá do čínského království
Zatím se Impressions Games drželi poměrně přehledného prostředí Evropy či přilehlých krajin, jejichž historii známe poměrně podrobně z dějepisu a dovedeme si tamější kulturu představit. Tentokrát se rozhodli udělat něco pro asijský herní trh a zpracovali tak téma o poznání exotičtější. V hlavních kampaních Emperora si tak projdeme dějiny čínského království postupně po jednotlivých významných dynastiích.
Celkem je k dispozici sedm, z nichž první Xia slouží jako rozsáhlý Tutorial. Někteří suverénní hráči ho možná přeskočí, ale já jeho zahrání doporučuji – jedná se v podstatě o plnohodnotnou kampaň doplněnou o podrobný help a nechat si ujít jednu sedminu tak vynikající hry, jakou Emperor bezesporu je, by byla jistě škoda.
Následují dynastie Shang, Zhou, Qin (v této souvislosti si možná vybavíte nedávno vydané RPG
Prince of Qin), Han, Sui a Tang a nakonec Song a Jin. Ačkoliv si projdete několik set let historie, samotný herní systém se bůhvíjak výrazně nemění, a proto si jej pojďme popsat, aby i ti, kdo třeba Caesara, Pharaoha ani Dia nehráli, věděli, oč kráčí.
Hrajeme si na pana projektanta
Jedna písnička mé oblíbené skupiny Znouzectnost vypráví o tatínkovi, který dceři koupí pana projektanta. Protože takovou možnost v Emperorovi mít nebudete, budete muset jeho roli zastat sami. Ve hře totiž primárně jde o jediné – vystavět funkční město, kde bude pamatováno na zajištění bydlení, zaměstnání, zábavy a spousty dalších potřeb obyvatel a zároveň na ekonomickou i vojenskou stránku.
Na začátku každé mise dostanete jednoduše v několika bodech zadaný úkol (například postavte město o 1500 obyvatelích, vyrobte za rok 50 mečů atp.). Následně je před vás postavena dvojrozměrná mapa a vy můžete začít budovat. Je dobré na začátku zapauzovat hru, zjistit si, kde jsou důležité suroviny a rozplánovat si, kde se budou nacházet čtvrti industriální, čtvrti pro průměrné obyvatele a čtvrti s elitními domy pro šlechtu a společenskou špičku. Teprve pak je záhodno pustit se do samotné výstavby.
Málokdo je zná, ale členové týmu BreakAway Games jsou již zkušení a protřelí herní matadoři. Samotná společnost byla založena v roce 1998, ale jednotliví její členové již mají na svědomí přes 50 her. Vedoucím studia je veterán Doug Whatley, další členové přišli kupříkladu z OT Sports, Microprose, Avalon-Hill či Talonsoftu. Plné hry, které zatím vytvořili, většina hráčů nezná (jedná se o strategie Waterloo: Napoleon's Last Battle a Austerlitz: Napoleon's Greatest Victory), s čestnou výjimkou Sid Meier's Antietam. Spíše si je hráči vybaví v souvislosti s datadisky ke známým titulům – na svědomí mají totiž Tropico: Paradise Island a především Cleopatru – nadmíru povedený mission pack k Pharaohu. |
Obyvatelé a jejich potřeby
Základem úspěšného města jsou pochopitelně lidé, které můžete následně využít jako pracovní sílu. Abyste je do města nalákali, musíte vybudovat rezidentální zóny. Nestačí ovšem jen tak někde naplácat příslušné budovy – je potřeba myslet na potřeby, které první osadníci mají, popřípadě v brzké budoucnosti budou mít. Každý dům musí mít přístup k cestě a několika základním službám. Potřebuje jídlo (jeho distribuce se provádí skrze tržiště) a vodu (studny), aby mohl vůbec existovat. K dalšímu růstu je potřeba blízkost chrámu, bylinkáře, který zajistí základní úroveň hygieny, obchodu s konopným textilem, keramikou, jídlo lepší kvality, možnost kulturního vyžití v podobě sledování představení akrobatů, muzikantů či divadelních sborů… a takhle to jde dál a dál spolu s vaším postupem ve hře.
Abyste mohli provozovat nadstavbové budovy, je potřeba jednak dostatečné množství pracovních sil (chrám si vyžádá 4 "mužiky", stejné množství studna atd.), které získáváte jedině pomocí přistěhovalectví (je tedy žádoucí zajistit obyvatelům co nejlepší podmínky i z tohoto důvodu), jednak ale také odpovídající suroviny – zatímco na základní jídlo vám stačí jeden zdroj, na chutnější pokrmy, které můžete servírovat svým lidem, potřebujete různé komodity – nestačí jen rýže, je potřeba zajistit ještě obilí, ryby, červené maso či proso. Jak na to?
Těžíme a vyrábíme
Jak jsme již zvyklí z minulých dílů série, funguje v Emperoru velká řada surovinových řetězců. Ty nejsou tak propracované jako v The Settlers nebo Anno 1602, přesto jsou komplexnější, než je u RTS obecně zvykem.
Začneme farmařením, a to hned z několika důvodů. Jednak se o něj budete muset zajímat už od počátku, tedy pokud nechcete nechat lidi pomřít hlady, jednak se ho dotkly některé nadmíru pozitivní změny. Základem je vždy budova farmy pro tu kterou rostlinu. Okolo ní pak můžete postavit čtverečky polí. Podle toho, kolik jich postavíte, se určí počet pracovníků potřebných k jejich obdělávání (nicméně rozsah je omezený). Obilí, konopí nebo jiná rostlina se pak chová stejně jako ve skutečnosti, tj. nedočkáte se více než dvou sklizní za rok, v tu chvíli se ale pořádně naplní všechna vaše skladiště. Z nich putuje surovina do mlýnů, kde je zpracována do poživatelné formy, načež ji roztomilý pracovník s vozíkem odveze na tržiště. Odtud se jídlo distribuuje, je na vás, abyste nastavili jeho minimální kvalitu (ta stoupá vždy s počtem surovin, které produkujete).
Časem budete určitě chtít obchodovat (jednak tím získáte do své pokladny nezanedbatelné množství chechtáků, jednat se tím dostanete k surovinám, které sami těžit nemůžete). Proto
(a také pro plnění nadstandardních potřeb obyvatel) je důležité nemyslet jen na jídlo a zajistit si několik industriálních řetězců. To vypadá tak, že postavíte důl na příslušnou surovinu (kupříkladu jíl), následně zpracovatelský závod (keramickou dílnu) a celý proces zakončíte výstavbou příslušného obchodu na tržišti.
Nejsme tu sami
Abyste mohli obchodovat, musíte si zajistit přátelské vztahy s některým z okolních měst. Vzhledem k nim můžete provádět několik různých akcí – můžete k nim poslat špiona, požadovat po nich nějakou tu daň, ale k vytvoření přátelské aliance je lepší začít posláním vhodného dárku v podobě surovin, které váš protějšek potřebuje (posílat mu naopak něco, co sám exportuje, není nejchytřejší). Když se vám podaří naklonit si starostu, je možné navrhnout vzájemný obchod nebo dokonce vytvoření aliance (to si pak můžete například vypomáhat při útoku či obraně před jinými městy).
Po uzavření patřičné dohody probíhá obchod jednoduchou formou na obchodních stanicích (v podstatě totéž, co skladiště). Jeho výhody snad ani není potřeba rozebírat, takže myslím, že se nikdo nepohorší, když to odbudu krátkou glosou – není nad to získat levně polotovar a výsledný produkt po projetí sítí dílen prodat za čtyřnásobek jinam…
Protože je Emperor: Rise of the Middle Kingdom hra rozporuplná, našli jsme pro vás doposud vydané recenze na zahraničních herních webech, abyste tak mohli porovnat naše názory s celosvětovým recenzenstkým plénem. Jak sami vidíte, hodnocení Emperora se pohybuje v poměrně velkém rozsahu od 60 až k 90 procentům... |
GameSpy (přečíst celou recenzi) - 85% |
Netjak - (přečíst celou recenzi) - 6,1/10 |
Gamer's Pulse (přečíst celou recenzi) - 30/50 |
GameOver - (přečíst celou recenzi) - 86% |
GameZone (přečíst celou recenzi) - 9,3/10 |
GameSpot - (přečíst celou recenzi) - 7,7/10 |
Tak tohle si ale nenecháme líbit!
Ne všechna města vám budou od počátku nakloněna. Ne všechna se vám podaří obměkčit pomocí vhodně volených darů – a tak je docela pravděpodobné, že dříve či později dojde k boji. Abyste se do něj mohli pustit, musíte si vytvořit specifickou síť těžba kovů – kovárna – tréninkové budovy a vyrobit alespoň trochu použitelnou armádu. Zatímco dobývání cizích měst je kompletně v režii počítače (vy jen označíte jednotky, které chcete vyslat, a hra už vám spočítá, zda jste uspěli či nikoliv a vygeneruje tribut, který bude případně poražené město platit), při obraně se chopíte ovládání vlastních jednotek podobně jako v bojově zaměřených RTS hrách.
Vládneme tvrdou rukou
Peníze lze ovšem získat i jinak, než jen obchodem a dobýváním neposlušných měst. A ač vás možná tento způsob financování veřejného rozpočtu nenapadá, věřte mi, že s ním (a s nadáváním na něj) máte všichni bohaté zkušenosti – ano, jsou to daně. Abyste mohli vybírat daně, je potřeba postavit vládní budovu, budky pro přísné a neúprosné výběrčí daní (ty musíte pravidelně zásobovat dřevem). Pak už zbývá jen sladit výši platů a daňového zatížení tak, aby vám z města pracovníci neutíkali jako o život, ale abyste zároveň neprodělávali každý měsíc tisíce zlaťáků.
Bůh tě vidí
Ačkoliv toho máte většinou na práci poměrně hodně, zapomínat na bohy se ani v Emperoru nevyplácí. Abyste si je nerozzlobili, je potřeba jim pravidelně skládat oběti v podobě surovin. To můžete provést jednou za měsíc, stačí si vybrat osobnost a výši daru. Když se vám podaří rozveselit strnulé tváře, je docela možné, že vás některá z nadpřirozených bytostí dokonce přijde navštívit, projde se ulicemi města a pozitivně zapůsobí na vaše obyvatele či budovy. Nepřejte si ale vědět, co se stane, když snad na některého boha či bohyni zcela zapomenete. Věřte, že i zde umí dát svůj hněv dostatečně najevo.
Estetické uspořádání města
Jak už bylo řečeno, velmi záleží nejen na přítomnosti jednotlivých budov a jejich provozuschopnosti, ale také na jejich rozmístění. Tady přichází další nový prvek Emperora - musíte počítat s pozitivními či negativními efekty harmonie feng-šuej (český evivalent anglického feng-shui). Vysvětlovat princip feng-šuej v omezeném prostoru recenze by bylo sebevraždou, proto jen stručně naznačím – v podstatě jde o způsob uspořádání lidského života v souladu se silami vesmíru. Doslovný překlad by zněl světlo a stín, celkem feng-šuej počítá s devíti aspekty ovlivňujícími vhodnost prostředí pro lidskou bytost.
Ve hře se tato složitá věda, která je zároveň uměním, projevuje jednoduše tak, že stavíte-li budovy v zeleném prostředí, jejich feng-šuej je dobré a lidé v nich jsou šťastní, jinde se naopak trápí a budovy samy se mnohem rychleji hroutí k zemi nebo podléhají požárům.
Když se oprostíme od složitých teorií feng-šuej, musíme se ještě postarat o čistě praktické záležitosti. Nikdo nemá rád za okny mlýn, keramickou dílnu nebo snad dokonce výběrčího daní. Určitě se vám proto budou hodit zahrady a estetické cesty, stejně tak jako městské zdi, kterými oddělíte chudé a bohaté čtvrti nebo obytné a industriální zóny.
Pomník vlastní velikosti
Podobně jako v Pharaohu či Diovi se některé mise točí okolo monumentálních staveb, jako jsou velké paláce, vodní kanály či nezbytná Velká čínská zeď. Jejich výroba zabere jednak obrovskou spoustu času (schválně si někde najděte, jak dlouho trvalo dokončení poslední jmenované památky), jednak je potřeba na ni nasadit velkou pracovní sílu a v neposlední řadě je třeba zajistit si řadu vzácných surovin, které leckdy na vlastní mapě nemáte a musíte tak využít obchodu. Leckdy je to trápení nebohého hráče, ale výsledný pohled na dokončený pomník vlastní velikosti stojí za to…
|
|
Caesar 1 - první díl slavné série budovatelské strategie. Je nejjednodušší co do herního systému, interface i grafiky, přesto má i dnes něco do sebe – a navíc si ho můžete z Plných her.CZ stáhnout zcela zdarma, tak proč ho alespoň nezkusit…
Caesar 2 - druhý díl budovatelské strategie přišel s vylepšenou grafikou a systémem potřeb obyvatel dovedeným na současnou úroveň. Propracovanější byly i vztahy s jinými městy a obchodování.
|
|
Caesar 3 - třetí Caesar proslul především nesmrtelným enginem, na kterém běží od té doby všechny hry Impressions, včetně dnes recenzovaného Emperora. O poznání propracovanější byly různé aspekty hry, především náboženství doznalo značných změn.
|
|
Emperor: Rise of the Middle Kingdom - k dnes recenzované hře netřeba mnoho dodávat, ale aby tabulka vyšla, je třeba ji zde zmínit :o). Novinkou je prostředí Číny a několik minoritních změn v hratelnosti (styl farmaření, feng-šuej, noví bohové, čínský horoskop apod.).
K technickému zpracování jen pár poznámek, abych nebyl peskován vedením redakce, popřípadě puntičkářskými čtenáři, že jsem se o něm v recenzi nezmínil: engine Caesara 3 skvěle funguje i zde, izometrická 2D grafika je tak roztomilá jak jen může být a i když se člověk neubrání úvahám, zda by už nebylo záhodno přejít na modernější technologii, jen těžko lze proti kvalitě jednotlivých objektů protestovat. Celkový dojem a atmosféru hry pak tradičně skvělým způsobem dokresluje orientální hudba spolu se zvukovými efekty lišícími se podle budovy, kterou si právě prohlížíte. Punc reálnosti pak dodávájí životem pulsující ulice, kterými procházejí desítky postaviček s vědry na ramenou, vozíky, kopími či hudebními nástroji. Je příjemné, že se u každého dovzíte jméno, povolání i to, co si myslí o své práci a městě, kde žije.
Multiplayer v budovatelské strategii?
Ano, je tomu skutečně tak - Emperor: Rise of the Middle Kingdom skutečně obsahuje i možnost multiplayerového hraní. Nečekejte ale v tomto směru nic revolučního (byť samotný nápad na hru více hráčů v budovatelské strategii dosti originální je) – v podstatě je hra stejná, jen namísto anonymního starosty města, s nímž obchodujete, je lidský protihráč, což dodává hraní zajímavý náboj.
Na druhou stranu – tento typ her skutečně k multiplayeru není nejvhodnější a absence přímého kontaktu na jedné mapě trochu zamrzí. Ovšem chcete-li, nic vám nebrání si hru po síti alespoň vyzkoušet.
To všechno je sice hezké, ale…
…ale není vlastně Emperor jen další trapnou kopií Caesara 3? Takhle se určitě budou ptát hráči, kterým se už pomalu začíná stále stejný princip strategií od Impressions zajídat. Fakt je, že těch několik málo novinek (farmaření, feng-šuej, noví bohové, čínský horoskop) je spíše kosmetického rázu a skutečně závažné změny aby člověk s lupou v ruce pohledal. Já osobně jsem se přistihl, že mě již stavění měst podle stále stejných šablon začíná pomalu ale jistě nudit a leckdy jsem těžce hledal vůli v pokračování, nicméně skalním fanouškům předchozích her nelze Emperora nedoporučit, stejně jako novým hráčům, kteří dosud neměli tu čest a mají trpělivost se piplat s desítkami budov a starat se o desítky surovinných a jiných řetězců. Výsledný verdikt i procenta tak budou poněkud rozporuplná.
Druhá strana mince - Dimitrios Vlasakudis
Emperor je kvalitní hra; stejně jako předchozí díly značně návyková. Ovšem jak pro koho. Pokud jste hráli některý z předchozích titulů série, nebo jestli znáte úplně všechny, tak vás Emperor po nějakém tom dnu hraní přestane bavit. Ano, je tady pár novinek, zajímavé prostředí, vymakaná diplomacie, ale po bližším ohledání člověk zjistí, že se nic moc nového nekoná. Zkušení hráči tak dokáží podle stejného klíče vystavit fungují město za několik hodin, přitom ho mít dokonale zabezpečené a surovinově zásobené. A je dočista jedno, v jakých podmínkách a na jakou obtížnost se buduje. Ony novinky jsou též diskutabilní, třeba farmaření, které mělo být oproti Zeusovi vylepšeno, se tváří jako zcela nové, přitom se stejně musí pěstovat všechny plodiny a s nějakou úrodností si není třeba lámat hlavu. Po dnu hraní zábavnost prudce klesá, a když už po několikáté bez jakékoliv zpestření stavíte to samé město, Emperora otráveně odinstalujete.
Mé hodnocení je 60%. Jak ale nastínil Tomus, novým hráčům se Emperor bude líbit a chytne je na dlouhou dobu. Ti nechť si k hodnocení si připočtou 30% navíc.
| Emperor: Rise of the Middle Kingdom | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
