"Tohle je hra, kterou jsme chtěli dělat již před deseti lety, ale tehdy to zkrátka nebylo technologicky možné," říká Chris Rubyor, hlavní designér strategického titulu End of Nations ze studia Petroglyph. Nemyslí tím ani tak pokroky v oblasti taktu procesorů nebo výkonu grafických karet, jako spíše moderní síťové technologie.
End of Nations má bez přehánění ambice nově definovat skomírající strategický žánr. Pravdou je, že se o to pokoušela řada titulů a žádnému se to dosud ve větší míře nepodařilo. Také Petroglyph si bere na pomoc prvky, známé zejména z žánru her na hrdiny, ale především realitu rozlehlého on-line světa.
V něm chtějí autoři neustále udržovat válečný stav a umožnit tak obří bitvy, kterých se zúčastní až 52 hráčů najednou. Cílem je okamžitý a nepřerušovaný herní zážitek. Žádné čekání, žádná dlouhá chvíle, zkrátka hned do bitvy, jakmile se na ni hráč cítí připraven.
Pozadí End of Nations je příjemné, nikoliv však objevné. Země je v nehezkém stavu. Hospodářské a společenské systémy zkolabovaly a globální osud řídí organizace Order of Nations se vším, co k tomu patří.
Lidé tak sice mají co jíst, ale jejich život je stále těžší kvůli brutální represi. O osvobození se pokoušejí hned dvě skupiny rebelů. První je Liberation Front, která věří v úspěch dosažený konvenčními prostředky, a nasazuje tak do boje spoustu kovu. Zato organizace Shadow Revolution sází na výdobytky moderního zbrojařství. Nečekejte ale žádné výstřelky bohatě obdařené fantazie. Vrcholem zdejšího science fiction budou elektromagnetické útoky či technologie zneviditelnění.
Rozvržení frakcí, kdy jedna je zlá a nehratelná a dvě dobré, přesto však znepřátelené, umožňuje oba typy v on-line hrách známých bojů, tedy PvE (proti umělé inteligenci) a PvP (hráči proti sobě navzájem).
Boj proti frakci Order of Nations bude mít formu masivní kooperativní kampaně. Na velkém glóbu si vyberete mise, které zrovna potřebují řešení. Všichni hráči zde bojují se stejným cílem, takže si nijak nekonkurují. Jednotlivé hraniční oblasti mohou být navíc vtipně propojené.
Například mohutné věže jedné z pevností frakce Order mohou pálit až do jiné oblasti, kde bojují další hráči. Ti, co jsou ve stejném úseku jako daná pevnost, se mohou rozhodnout ji zničit, a pomoci tak v boji o posun fronty spojencům.
Kolik hráčů se dané mise může zúčastnit, závisí na velikosti daného bojiště. Maximum je 52 hráčů. Ti se navíc nemusí zdržovat s výstavbou a konstrukcí jednotek. Stačí si je navolit v předstihu z širší nabídky. Přitom se vyplatí hledět na to, aby se jednotky jednotlivých hráčů doplňovaly.
V boji pak jde především o to, zabírat takzvané vítězné body. Ty přinášejí jedinou společnou surovinu, za kterou si pořídíte posily.
To vše zní sice hezky, ale stále nijak revolučně. Tvůrci však do hry chtějí implementovat rozvinuté vývojové prvky, které budou trvalé. Za vyhrané bitvy tak obdržíte body, které vám umožní vylepšovat možnosti své armády či pořizovat speciální schopnosti. Objeví se zde i vzácné předměty, kterými jednotky radikálně vylepšíte.
End of Nations vypadá na papíře skvěle, je však třeba zohlednit také možné komplikace. Například, jak se povede koordinovat kampaň pěti tisíc hráčů na jednom serveru, jak autoři udrží motivaci hráčů, jak to bude s obsahem pro zkušené hráče apod. To vše se dozvíme až z praxe po zahájení provozu, které nastane zřejmě ještě letos.
