Říká se, že neomylný je jen bůh. Ale co když není jeden? To mají pravdu všichni, když říkají různé věci? Nebo všichni lžou? Pravda je taková, že jí má jen ten nejsilnější, ten který si své slovo umí prosadit. Nejlépe se to pak ukáže ve válce bohů. Jenže má to malý háček. Pokud po válkách lidí na Zemi zůstanou krátery či zamořená krajina, když se do toho pustí bohové, bude to daleko horší. A tak se stalo, že během bojů se Valhala, místo padlých bojovníků, a část Asgardu, sídlo bohů, rozpadly na malé části, které se nyní vznášejí mezi Zemí a Asgardem.
Padlí bohové se však nehodlají smířit se svým novým údělem a z toho koukají samozřejmě nové nepříjemnosti. Během doby míru obydlely lidé a jiné bytosti poletující části a vytvořil se tak zcela nový svět. Ovšem s povstáním bohů se zde začínají dít podivné věci, jichž si jako první povšimne Eric, bojovník, který s námi projde celým příběhem. Pohyb mezi „ostrovy“ se zajišťuje letecky, a tak není divu, že se „letcům“, jak se strážcům na velkých orlech říká, dostává velkého obdivu. Ovšem ani Eric neví, do jaké hry bohů se má dostat, a tak se nestačí divit, kam postupně zavítá, když se na začátku vypraví jen pro obyčejný štít.
Zařadit End of Twilight do nějaké konkrétní škatulky je, jak jsem již v 
popisku recenze uvedl, prakticky nemožné. Podobné dílo jsme tu snad ještě neměli. Originalita je tedy zaručena, ale jak to tak bývá, ne všechny nové nápady, i když v mnoha směrech revoluční, se ujmou a sklidí kýžené uznání. A jak to tedy vypadá? Své jednotky pozorujete z ptačí perspektivy, přičemž úhel pohledu, směr i vzdálenost kamery můžete libovolně měnit. Na první pohled se někomu může hra jevit jako RPG či akce podobná Diablu. Jednotky různých dovedností a mapa s nepřáteli tak skutečně mohou působit, ale kolový systém hry již prozrazuje, že o žádnou zuřivou akci nepůjde.
Je zde především proto, abyste mohli každý svůj krok pečlivě zvážit a dojít tak zdárného konce. Soubojů si užijete poměrně hodně a to i přesto, že jsou jen jakýmsi doplňkem. Především jde o nalezení správné cesty k cíli, ať už je jakýkoliv. Souboje slouží spíše jako malé zdržení a i v nich musíte postupovat správně, jinak misi rozhodně nesplníte. Například v misi, kde musíte zničit hnízdo pavouků, sice můžete zabíjet postupně jednoho za druhým, ale každý vám postupně ubere pár životů, které vám na konci budou určitě chybět. Musíte tedy udělat v každém kole přesně to, co autoři vymysleli, přičemž odchýlení se od tohoto plánu znamená téměř jistě neúspěch. Dalo by se říci, že End of Twilight je logická hra bez logiky. Cesta je předem dána, ale pravidla, podle kterých máte jít, neexistují. 
Téměř každá mise má jen jedno řešení, na které bohužel budete muset postupně přijít sami. Jediné, co můžete dělat, je zkoušet, zkoušet a zkoušet, třeba dvacetkrát nebo třicetkrát. Proč ne. Ostatně autoři se tím netají, spíš dokonce chlubí. 60 minut na každou misi je ale dosti střízlivý odhad.
Svět End of Twilight nebudete procházet sami. Postupně se k vám budou připojovat další, bez kterých by vaše cesta brzy skončila. Každý nový hrdina, má zcela jiné vlastnosti, kterých budete muset dobře využít, pokud s hrou budete chtít trochu pohnout. Jejich dovednosti se také časem vyvíjejí, a tak se taktika vašeho postupu bude často měnit. Tak například Eric, bojovník s mečem, brzy získá svůj vytoužený štít, se kterým dokáže obratně vrhat, čímž získá i možnost útoku na dálku. O ostatních hlavních hrdinech platí prakticky to samé. Aks může sekat sekyrou a po získání druhé je obě vrhat jako tomahavky a Bers má se svými palcáty dva útoky na blízko. Navíc štít se vrací jako bumerang a zraňuje vše na své cestě, sekery jsou naopak přesné a silnější útok Berse zraní všechny okolo něj (tedy případně i vás). Dovednosti každého z členů vaší party jsou natolik rozdílné, že na správné volbě útočníka a útoku bude záviset úspěch celé mise. Však to poznáte a budete to také mnohokrát proklínat. Ostatně i toto je součástí oné „jedné cesty k cíli“. 
Mise mají rozličné úkoly, například osvobození, nalezení předmětu či vyčištění mapy, ale jinak jde stále o jedno. Jedna cesta a jeden cíl - tři kroky doprava, útok, krok zpět, doleva atp. S tím se ovšem musíte smířit. Každá postava má určitý počet pohybových bodů a podle toho samozřejmě také svůj akční rádius. V každém kole také můžete jednou či dvakrát zaútočit a to hned dvěma způsoby. Záleží na počtu kamenů (bodů), které potřebujete k útoku. Každý bojovník má dva takovéto body. Pokud máte oba, můžete využít silnějšího útoku nebo dvou slabších. Takže Eric může dvakrát seknout nebo jednou hodit štítem. Každé kolo se doplní jeden bod, takže musíte přemýšlet, jestli je výhodné kolo čekat a pak použít štít či raději každé kolo jednou seknout. Se souboji ještě souvisí další věc, kterou je síla elementů. Pokud jste zapálení nebo zmražení, máte sice určité postihy (ztráta života, pomalý pohyb), ale zároveň získáte silnější útok. Nemusím snad říkat, že na správném použití těchto vlastností může záviset úspěch mise.
Na své cestě k cíli odhalíte mnohá překvapující zjištění, zabojujete si se samotným Odinem, ale objevíte i dalšího a silnějšího protivníka, kterého budete muset pronásledovat přes brány elementů do říše mrtvých. Mise, kde se musíte dostat od jedné brány k druhé, jsou obzvlášť těžké. 
Potkáte mnoho nepřátel, ale najdou se i přátelé, kteří se k vám někdy na chvíli připojí. Rozmanitost protivníků je opravdu velká a na každého budete muset vymyslet novou taktiku. Jsou také stále těžší a ve větším počtu. Docela mile mě překvapila jejich inteligence. Sice kolikrát běhají přes lávu, ale na druhou stranu se dokáží postavit tak, aby se jich k útoku dostalo co nejvíce. Pokud tedy například vedle vás stojí pavouk, který již může útočit, klidně vás obejde a zaútočí z druhé strany a zároveň tím uvolní pozici, z níž se na vás dostane další.
Abyste byli schopní obstát v konkurenci se stále silnějšími protivníky, budete potřebovat trochu pomoci ze shora. Zhruba v půli hry tak získáte nové dovednosti. Stanou se z vás nadlidé s několikanásobkem života, větší sílou a především novými a lepšími útoky. Ovšem obtížnost se nikterak nemění, protože se dostanete do míst, kde i vaši nepřátelé jsou mnohonásobně silnější. Rozhodně se však jedná o velké osvěžení. Máte prakticky zcela novou partu, což může zase trochu obveselit otrávené hráče. Uvedu snad jeden příklad, třeba na našem Erikovi. Nejenže trochu vyroste a zezelená, ale jeho útok mečem zasáhne nyní i všechny v okolí. 
Meč na dálku i vrhá a ten po dopadu vybuchne. Též se mu zvýší statistiky, tedy život, útok a obrana.
Rozhodně nejsilnější stránkou celé hry je grafika. Nastavit můžete rozlišení, které by vám stačilo i na promítání na plátno a engine podporuje spoustu vychytávek, tak aby vše vypadalo co nejlépe. Netvrdím, že se jedná o nějaké revoluční dílo, ale ani oko zkušeného hráče se určitě neurazí. Vše hraje barvami, ale nepůsobí nikterak laciným ani přeplácaným dojmem. Povrch je zaoblen, a tak při pohledu do dáli vidíte, jak se konec ostrůvků ztrácí kdesi za horizontem. Grafika je opravdu pestrá a každý level (ostrůvek) je jiný a velmi poctivě zpracovaný. Mlha, voda i oheň vypadají tak, jak by to mělo být. O to je pak samozřejmě větší škoda, že systém hry dopadl tak mizerně. Také hudba a ostatní zvuky se nemají za co stydět. Hudba je opravdu jemná, mystická a příjemně ladí se hrou. Sice chybí mluvené slovo, které je nahrazeno psaným textem v klasických „bublinách od huby“, ale to zase tolik nevadí.
Nemám nic proti hrám, u kterých se musí myslet, ale zde jde spíše o neustálé zkoušení, které vás připraví o nervy. To je věc, která pochopitelně odradí většinu hráčů. Pochybuji, že někdo podobné utrpení vydrží. Misí je celkem 12 a z nich tak 4 jednodušší. Ale ani souboj s jedním nepřítelem na mapě nemusí být zrovna snadný. Problém je také v tom, že ve hře, která si hraje na logickou, je přítomna náhoda. 
Stejným útokem na stejnou potvoru docílíte různých zranění a to samé platí i o útocích na vás. Jednou vám uberou dva životy a podruhé dvanáct. To už je věc, kterou opravdu neovlivníte. Zkrátka hra je to zajímavá, ale jinak prakticky zcela špatná díky svému konceptu, který podle mě znemožňuje nějaké smysluplné hraní. A to je velká škoda, protože kdyby šlo o něco úplně jiného, mohla by to být velmi pěkná hra.
U Odina co s tebou? Vidím soumrak veliký, který se nad tvým hodnocením vznáší. Takže snad příště a vypadalo to tak pěkně. Ale protože jsou mezi námi i šílenci, kteří hrají na počítači lov ryb či fotbalové manažery, najdou se jistě i tací, kterým se systém hry může zamlouvat. Ostatní ale vydrží u monitoru maximálně do půlky druhé mise.
| End of Twilight | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
