Escape from Monkey Island 4

  • 12
Podíváte-li se pozorně do rukávu PS2ce, najdete tam velmi pestrobarevnou mozaiku různých žánrů. Podíváte-li se ještě pozorněji, najdete tam dokonce i něco tak staromódního, jako jsou adventury. A dáte-li zoom na maximum, naleznete jednu z nejpřehlíženějších perel. Slovutný Monkey Island 4.
Escape from Monkey Island 4

"Threepwood. Guybrush Threepwood."

Čas už nějakej ten pátek odnes od doby, co jsem na své Amče (budiž jí země lehká) poprvé uslyšel, resp. uviděl, tohle jméno. A přestože toho čas za tu dobu odnes podstatně víc než "nějakej ten pátek", jméno nejslavnějšího piráta Karibiku mezi to "podstatně víc" rozhodně nepatří. Nepomohla času ani jeho dlouholetá praxe v topení koťat v moři zapomnění, ani relativně úspěšná kastrace, kterou obšťastnil adventury, z jejichž lůna se Guybrush na svět vyklubal. Marná snaha, jméno Threepwood prostě na smetiště nepatří a ještě "nějakej ten pátek" patřit nebude. Monkey Island je totiž už počtvrté mezi námi a s ním i jeho hlavní hrdina ve vrcholné formě. Po PC i na PS2.

Ze začátku je nutno předeslat, že MI4 je klasickou adventurou ze staré školy, kterýmžto předesláním bych mohl v podstatě i klidně skončit, protože tím jsou víceméně řečeny všechny podstatné klady i zápory. Problém je ovšem v tom, že po tom, co čas tomuto žánru provedl, je slovo adventura - obzvláště u nás na konzolích - synonymem už jen pro Tomb Raidery a Residenty a tak by elegantní shrnutí všeho do "klasická adventura ze staré školy" mohlo vyvolat poněkud zcestná očekávání. Pakliže i ta vaše jsou náhodou natočena naznačeným směrem, nadešel nejvhodnější čas zakroutit jim krkem tak, aby koukala tím správným. Klasická adventura v tomto případě totiž znamená jen a pouze permanentní řešení vytrvale se kupících problémů za použití vaší hlavy. Výlučně vaší hlavy a vašeho intelektu; eventuelně hbité prstíky vám tentokráte k ničemu nebudou, bystré oko a vnímavé ucho však též nejsou od věci. Každý z Escape from Monkey Island 4 problémů má jediné, přesně nalinkované řešení, jehož předpokladem je používání správných věcí na správném místě, čehož předpokladem je zase najití či získání "správných věcí", což v případě, že nejde o "věci ničí", ale o "věci něčí", představuje mnohdy samo o sobě problém. Dalším parametrem úspěšného řešení problémů je i dlouhé a časté konverzování se spoustou NPCček a abyste toho byli schopni, je třeba samozřejmě zvládat alespoň slušně jazyk, jímž se mluví, což může pro neanglicky hovořící hráčskou obec představovat vážný problém. A to dost podstatný problém, protože jeho řešení je relativně dlouhodobé povahy a bez porozumění těm tunám dialogů si adventurku moc neužijete. Žádná akce, žádné plošinky. Jen a pouze kecání a řešení problémů naznačovaným způsobem. Klasická adventura ze staré školy, jinými slovy. Problémy jinými slovy. Monkey Island 4 ještě jinými slovy.

Jestliže jsme u těch synonym slova problémy je nutno podotknout, že jméno Guybrush Threepwood je dalším z nich. Drží se ho, resp. všech kolem něj, s vytrvalostí pár dní nasávajícího klíštěte. A ani poté, co se zbavil svého úhlavního odvěkého nepřítele LeChucka, nejstrašnějšího to piráta Karibiku (z jistého úhlu pohledu až druhého nejstrašnějšího piráta Karibiku), tomu zdá se nebude jinak. Čas totiž mimo jiné stihnul odnést, jak ostatně změna příjmení krásné guvernérky Melee Islandku Elaine Marley na Elaine Marley Threepwood napovídá, i Guybrushovu svobodu. To by ovšem nebyl nijak zásadní problém, nebýt poněkud dlouhých líbánek, kterých se jistý chytrák jménem Charles L. Charles rozhodl pro blaho lidu (jak jinak) využít ke změně na postu guvernéra Melee Islandu. Ani tohle by ale nebyl tak velký problém, Escape from Monkey Island 4 tedy rozhodně ne ve srovnání s plánem jistého Australana proměnit proslulou líheň největších pirátů světa v, v ... v turistickou atrakci. A aby toho nebylo málo, záhy (na konci první kapitoly) zjistíte, že Australan Ozzi je pouze někdo, za nímž teprve stojí ten skutečný NĚKDO. NĚKDO, bez nějž by Monkey Island nebyl Monkey Islandem, NĚKDO, kdo k němu zkrátka pasuje stejně jako Guybrush, piráti a opice. A tady už vážně končí veškerá legrace a nastává čas pro použití i těch méně rukavičkových praktik a to včetně Guybrushova šarmu, inteligence a výřečnosti. Nastává čas poslat opětovně LeChucka tam, kam patří. Což je vzhledem k tomu, že je mrtvý, Bůh ví kam a Čert ví kde.

MI4 je, jak už bylo řečeno, klasická to adventura. Ti, kdo mají od dohrání druhého Broken Swordu pocit, že jim tak nějak na konzolích něco chybí, se budou po chvíli hraní MI4 cítit jako ryby ve vodě. Ti, kdo měli tu čest s předchozími díly, budou v ráji. Všechno je na svém místě, všechno je tam, kde to má u adventur být. K osvědčenému a někde výše popsanému schématu žánru totiž MI4 – na rozdíl od nedoceněného In Cold Blood - nic nepřidává (no dobře, je tu pár akčnějších miniher), resp. nám náš oblíbený žánr ničím nerozmělňuje a neředí. Zkrátka klasika se vším všudy. Včetně obtížnosti. Slovo obtížnost totiž k Monkey Islandu patří stejně jako klasika, Guybrush a opice. Dost možná je totiž MI4 tím nejobtížnějším, s čím jste měli tu čest (no i když třeba takový první Discworld...), což vám možná začne docházet velice brzy. Množství předmětů k použití, stejně jako postav k pokecání a témat k pokecání, roste totiž obrovským tempem a aby toho nebylo málo, rozhodne si tu a tam logika vybrat pracovní volno, což je ale ostatně jasné Escape from Monkey Island 4 každému, kdo si umí dát dohromady slova opice, banán, hydrant a klíč. Tam, kde však chybí logika, nechybí naštěstí nápaditost a vtip. Zákysy se tak díky tomu všemu sice střídají s poměrně málo často viditelnou rychlostí, ale ten slastný pocit z jejich nápadité likvidace, který je ostatně tím hlavním důvodem, proč milujeme adventury, je perfektní náplastí na zoufalstvím zdeptané nervy. Stejně jako velmi časté záchvaty smíchu, jež ostatně patří k Monkey Islandu stejně jako všechno už zmíněné. A jako je MI4 permanentním rozlouskáváním problémů, je i neutuchajícím gejzírem vtípků, narážek a parodování skoro všeho, včetně sebe samotného. Obého naděluje MI4 rovným dílem a porce jsou to věru pořádné. Trápit i bavit se budete královsky.

Co ještě chcete slyšet? Že MI4 má kouzelnou pseudo 3D grafiku (předrenderovaná pozadí a polygonové postavy), která sice rozhodně nijak neždíme výkon PS2, ale i přesto a navzdory pomalejší animaci prostě je kouzelná? Že má fantastické namluvení a báječnou hudbu? Že ovládání na joypadu je vcelku v pohodě a hře nic neubírá? Že se poněkud často a relativně dlouho hra z DVDčka nahrává? Ano, všechna tahle "že" má MI4 do jednoho, ale vážně na tomhle tolik záleží?

MI4 je klasickou adventurou ze staré školy. Jako takový je zoufale klasický, zoufale staromódní a zoufale lineární (byť vás napadnou desítky řešení, možné je vždy jen a pouze jedno jediné), ale přesto nebo právě proto je stále zatraceně dobrý. Hochům z Lucas Arts rozhodně patří, alespoň co se mě týče, velký dík za to, že se vrátili k tomu, co vždycky uměli nejlépe. Dvojnásobný za to, že se rozhodli vydat MI4 i pro PS2.

Escape from Monkey Island
Výrobce/Vydavatel LucasArts
Platforma PlayStation 2, PC
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Další ovladač: ne
Paměťová karta: ano, 600kB
Verdikt: Nejklasičtější adventura jakou si umíte představit v každém smyslu toho slova. Take it or leave it:).
Hodnocení: 85%


Témata: Banány, Vtip