Everblue - plavu si ani nevím jak

  12:00
Vydejte se na PS2 poprvé prozkoumat krásy podmořské říše na cestě za dobrodružstvím a objevy. Říká stylový obal novinky Everblue zaštítěné (čti distribuované) samotným Capcomem. Bohužel ale neříká zdaleka všechno a tak se společně vydejme pod hladinu samotné Everblue omrknout, cože to vlastně skutečně nabízí.

Everblue

Modrá. Věčně modrá. Přede mnou, nade mnou i pode mnou. Nic, co by přerušilo tu okázalou exhibici odstínů jedné jediné barvy. Teď už ne. Před chvílí se ještě promenádovaly křehké sluneční paprsky po hřebenech vln a loďka naděje se mnou na nich se pohupující se naivně snažila hyzdit věčnost. Člověk nemůže poškrábat vodu. Nemůže vzdorovat. Zlatavý sluneční přeliv je pryč a jediné, co z něj pro mé oči zůstalo, jsou další odstíny věčně modré. Loďku přijalo za svou mořské dno se stejnou vřelostí jako všechny před ní. A teď, když jsem o ní přišel, konečně se ráčilo dostavit poznání její hodnoty; hodnoty víry. Drží vás nad hladinou, nad hladinou šílenství. V momentě, kdy věčnost otevře svou náruč a utopí naději, dostaví se šílenství. Nebo poznání? Jaký je v tom rozdíl? Čeká teď hluboko pode mnou, až matka života otevře svou náruč a podělí se o mě se dnem. Věčně modrá se nezadržitelně dere všude tam, kde má dveře otevřené a já nemám sílu ani chuť jí vzdorovat. Dobrodružství slibující zapomenutá tajemství a poklady kdeže jsou! K čertu s nimi. Nebýt jich...neumírám. Neumírám nudou.

Věřil jsem. Věřil jsem, soudě podle obrázků, že se Věčně Modré (Everblue) podaří vylovit nějaký z těch potencionálních pokladů, ukrývajících se v jejím originálním pojetí. Věřil jsem v zajímavý zážitek, atmosféru dýchající z okamžiků, kdy se člověk věčně modrou přiblíží mořskému dnu. Věřil jsem alespoň v ukázku krás podmořského života. Věřil a chvíli i plaval. Everblue Pak, žel, žralok jménem stereotyp tu nepříliš přesvědčivě postavenou pramičku poslal spolehlivě ke dnu. Záchranný kruh nostalgie taky příliš dlouho vzdorovat nevydržel. Co bylo dál všichni víte a tak poetiku a symboliku stranou, při pohledu do žraločí huby a na tu obří díru v trupu loďky pro ni není místo.

Pramička. Obrázky kolem se válející jsou výmluvné. Dost na to, aby vám stihli namluvit něco o exotice, originalitě nápadu či svérázném kouzlu a půvabné zálivce. Ano, uhodli jste správně, skutečně se budete potápět a při tom hledat, co se na mořském dně najít dá. Ale nenechte se obalamutit, odhlédnete-li totiž od exotiky náplně vaší činnosti zjistíte, že Everblue je ve svém jádru v podstatě čistokrevná adventura. Jenom pečlivé prohledávání obrazovek kurzorem či postavičkou osobně bylo posláno ke dnu, rozloženo a přeměněno do něčeho kapánek více akčnějšího a vzrušujícího. Něco, co je sice na první pohled i samo o sobě zajímavé, ale jehož smysl je ten samý. Kurzor vystřídal chlapík se šnorchlem v ústech a gumovém oblečku, a statickou obrazovku 3D mořské dno (slovo svět není příliš na místě). Smysl se odporoučet neráčil a tak cílem potápění není nic jiného než hledání předmětů, jejichž správné využití posunuje dál jakýs takýs příběh a rozšiřuje vám pole vaší působnosti. A protože příklady táhnou, tady jeden máte. Příběh vám prostřednictvím jednoho ze svých protagonistů namluví, že někde na mořském dně se ukrývá řádku let potopená loď, na jejíž Everblue palubě se možná nachází jeden ze zvláštních a vzácných kamenů (kolem nich se všechno točí). Lokaci zná ovšem jen zapšklý námořník, který vám ji neřekne dřív než dokážete, že jako potápěč za něco stojíte, což můžete udělat jen poražením nejschopnějšího potápěče na vašem rodném ostrově v poněkud nechutně obtížném překážkovém závodě na palubě jedné potopené loďky. Abyste to zvládli, musíte si sehnat patřičnou potápěčskou výbavičku, která samozřejmě něco stojí. Takže šup pod vodu, najít nějaké dlouho potopené cetky, prodat a tak vydělat. Máte. Máte i vyhráno a máte i lokaci potopené lodi. Šup pod vodu, jenže ouha. Loď jste sice našli, ale dveře do dalších palub jsou zamčené, takže zpátky na ostrov. Poptat se lidí a...bingo. Stařenka zaloví v šatech a klíč je na světě. Nepoužitelný. Zámečník ho zvládne spravit, ale zrovna mu jako na potvoru došel materiál, který čirou náhodou převážela loď, jež se nedávno potopila. Znova pod vodu. Adventura jak vyšitá. Koncepčně relativně originální a zajímavá adventura, což se musí nechat, protože takových her je na konzolích poskrovnu.

Žralok. Adventuroidní ladění a zajímavý prvek v jeho koncepci, to je bezesporu samo o sobě příjemným zpestřením našeho jídelníčku a pro mě osobně i příjemné překvapení. Oč jen mohlo být větší, kdyby byla koncepce dotaženější a servírována v důstojném provedení, protože to především mohlo stereotypu strčit klacek mezi zuby. Váš rodný ostrov, kde sbíráte Everblue informace, nakupujete lepší vybavení, prodáváte věci, které jste našli či jen tak se flákáte, představuje několik postupně se zpřístupňujících statických předrenderovaných obrazovek. To, že jejich provedení je někde na úrovni lehce nadprůměrné hry na PSOne by nebyla zas až taková katastrofa, ale skutečnost, že vaši postavu představuje toliko prachsprostý kurzor je v dnešní době a při dnešních možnostech skutečně zarážející a šíleně zastaralé. Jak se můžete identifikovat s němým kurzorem? Jak se máte sžít s hlavní postavou? Na adventuru poměrně zásadní problém. Jakmile se ale ponoříte pod hladinu, vyrukuje na vás Everblue (bohužel) s ještě daleko zásadnějším. Raději se posaďte. Připraveni? Nu dobrá...takže...nádech...nemůžete se ve skutečnosti potápět. Nechápete? Inu přestože se v okamžik, kdy se odevzdáte moři, ocitnete ve 3D světě, nemůžete plavat ani dolů ani nahoru. Takový Doom pod hladinou; beze zbraní, bez nepřátel. Iluze hloubky a majestátnosti mořského dna veškerá žádná, což je ve hře, která je postavena na potápění a hledání pokladů (ty samozřejmě nevidíte, ale pouze je značně schematicky nacházíte pomocí sonaru) opravdu mimořádně zásadní nedostatek. Grafika stále na úrovni PSOne. Ploché mořské dno, výhled velmi omezený a textury se s radostí opičí jedna po druhé. Proklamované krásy mořské říše se smrskly na pár bezduše plavajících rybek. Naštěstí pro Everblue svírá mořské dno ve své náruči skutečně několik potopených lodí a s objevením první z nich se všechno změní. Jakmile se totiž dostanete dovnitř, konečně si uvědomíte, že nápis Playstation 2 na obalu není omylem, konečně na vás dýchne atmosféra a Everblue konečně můžete plavat i nahoru i dolů. Prozkoumávání potopených vraků s baterkou v ruce vám bezesporu evokuje (obdobné textury, obdobná hra stínů) a patří k nejsilnějším stránkám hry. Tady sbíráte i používáte ty nejdůležitější předměty, tady skutečně cítíte, že plavete ve vodě a tady si konečně ospravedlníte sami sobě fakt, že jste Everblue dávno neposlali ke dnu. Přestože tyto pasáže jsou jen a pouze o exploraci a atmosféře (pokud vám to ještě nedošlo, tak žádná akce se skutečně nekoná, nepočítáme-li zmiňovaný závod), jednoduše mají něco do sebe. Jenže žralok je mrcha vytrvalá a tohle ho jen na chvíli zaplašilo. Prohledávání mořského dna díky omezenému enginu omezíte za chvíli na nutné minimum a hnijící interiéry potopených vraků budou tím místem, kde budete trávit většinu času. A protože vás (opět je nutno přidat slůvko bohužel) autoři neobšťastní žádným překvapením (alespoň nějaká mrtvolka či útěk před žralokem, nebo tak něco), zuby stereotypu neomylně za pár hodin zakousnou svůj cíl. Atmosféra a pocit nejsou natolik intenzivní, aby časem nezřídly a zvládly monotónnosti vzdorovat a právě v tento moment, kdy mohly v roli zachránců nastoupit kočky z pobřežní hlíd...tedy ty silné stránky adventur jsem chtěl říct, nenastupuje nic. Příběh je děsně primitivní, na kurzoru (čti vaší postavě) vám nezáleží, starosti místních domorodců vás taky příliš netrápí, protože jednak vás k tomu ničím nemotivují (peněz budete mít za chvíli na rozdávání) a jednak jejich charaktery postrádají hlubšího prokreslení (jak vás ostatně můžou tížit starosti někoho, koho neznáte natolik, aby vám na něm aspoň trochu záleželo?). Úkoly, Everblue jež zde dostáváte, jsou sice místy nápadité, ovšem někdy poněkud absurdní - ale alespoň něco vás zkouší vytáhnout nad hladinu. Otázkou je, jestli jste ochotni akceptovat místo očekávané náruče Pamely chlapácké objetí Davida Hasselhofa, jestli jste ochotni překousnout elementární chyby a brát Everblue takovou jaká je. Poslat ji ke dnu je jednoduché, možná až příliš jednoduché. Pokud se ovšem přenesete přes v koutě brečící zklamaná očekávání, zahodíte měřidla, jimiž rovnáte současné hry do latě, možná najednou zjistíte, že i přes všechnu tu monotónnost, nedotaženost a chyby, celkem příjemně relaxujete a sami nacházíte motivaci proč znovu pod vodu. Ať už je to víra v to, že na nějaké té loďce se přeci jenom ukrývá nějaké to akční překvapení, či touha zjistit, jestli vám ti domorodí nýmandi za splnění subquestů přeci jenom nedají něco zajímavého, nebo prostinké primitivní přání alespoň tady něco vydělat (třeba prodejem věcí na výborně vyřešené aukci). Jestliže budete opravdu chtít z Everblue vylovit skutečně alespoň pár hodin (cca10-15) celkem příjemné relaxace a budete hledat opravdu až na samém dně, uspějete. Pokud se nebudete chtít namáhat a už vůbec ne adventuřit či se plácat pod vodou, pak vás skutečně moře nudy dostane.

A co já, ptáte se? Pravda topil jsem se, zoufal si a skoro se věčnosti dobrovolně odevzdal. Přestože si to do dneška ani tímto neumím pořádně vysvětlit, něco se v ten moment vevnitř zlomilo (podezírám z toho mrchu nostalgii) a já skoro proti své vůli plaval k hladině. A plavete-li alespoň s hlavou nad hladinou průměru a můžete volně dýchat, je i plavání po vlastních vcelku příjemná relaxace, která po bolestech hlavy z promyšlenosti

Everblue
Výrobce/Vydavatel Arika/Capcom
Platforma PlayStation 2
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano (pouze)
Další ovladač: ne
Paměťová karta: ano, 915kB
Verdikt: Hra o potápění, v níž se nemůžete potopit a kde hledáte poklady, které nevidíte. Má snad cenu pokračovat dál? Možná, že ano...
Hodnocení: 55%

Autor:
  • Nejčtenější

Nebýt seriálu o Buffy, jsem bezdomovec, přiznala hvězda The Last of Us

Osmačtyřicetiletý herec Pedro Pascal dnes díky seriálům jako The Last of Us, Mandalorian nebo...

Nový trend na Twitchi: Streamerky promítají hry na svá prsa a pozadí

Streamerka Morgpie objevila nový způsob, jak zaujmout své převážně mužské fanoušky na Twitchi, když...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pozapomenutá hra od mistrů žánru RPG už se dá zase pořídit legálně

Špionážní klasika Alpha Protocol od legendárního studia Obsidian se vrátila do oficiální...

Už hrajeme šestý díl, provokují vývojáři The Elder Scrolls fanoušky

Do vydání dalšího dílu legendární RPG série The Elder Scrolls zbývají ještě dlouhé roky, vývojáři...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Úspěšní vývojáři zepsuli velká vydavatelství. Padla i velmi vulgární slova

V posledním roce obchází herním průmyslem strašidlo masivního propouštění, svou pozicí si nemohou...

Vypadají zajímavě, datum je nejasné. Stihne těchto 20 her letošní vydání?

Máme za sebou teprve první čtvrtletí letošního roku, takže u spousty her pořád není jasné přesné...

Předplatitelé PS Plus dostanou v dubnu nedoceněný herní propadák

Největším tahákem dubnové nabídky pro předplatitele služby PS Plus je loňská fantasy střílečka...

Vývojáři mobilní hříčky utratili za marketing více, než stojí vývoj velké hry

Aktuální mobilní hit Monopoly GO! vydělal během pouhých deseti měsíců od uvedení již dvě miliardy...

Judas nechce být novým Bioshockem, sází na znovuhratelnost

Legendární herní vývojář Ken Levine konečně poodhalil detaily o své dlouhé roky připravované hře...

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...