Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Everblue - plavu si ani nevím jak

  12:00aktualizováno  16. května 2:44
Vydejte se na PS2 poprvé prozkoumat krásy podmořské říše na cestě za dobrodružstvím a objevy. Říká stylový obal novinky Everblue zaštítěné (čti distribuované) samotným Capcomem. Bohužel ale neříká zdaleka všechno a tak se společně vydejme pod hladinu samotné Everblue omrknout, cože to vlastně skutečně nabízí.

Everblue

Modrá. Věčně modrá. Přede mnou, nade mnou i pode mnou. Nic, co by přerušilo tu okázalou exhibici odstínů jedné jediné barvy. Teď už ne. Před chvílí se ještě promenádovaly křehké sluneční paprsky po hřebenech vln a loďka naděje se mnou na nich se pohupující se naivně snažila hyzdit věčnost. Člověk nemůže poškrábat vodu. Nemůže vzdorovat. Zlatavý sluneční přeliv je pryč a jediné, co z něj pro mé oči zůstalo, jsou další odstíny věčně modré. Loďku přijalo za svou mořské dno se stejnou vřelostí jako všechny před ní. A teď, když jsem o ní přišel, konečně se ráčilo dostavit poznání její hodnoty; hodnoty víry. Drží vás nad hladinou, nad hladinou šílenství. V momentě, kdy věčnost otevře svou náruč a utopí naději, dostaví se šílenství. Nebo poznání? Jaký je v tom rozdíl? Čeká teď hluboko pode mnou, až matka života otevře svou náruč a podělí se o mě se dnem. Věčně modrá se nezadržitelně dere všude tam, kde má dveře otevřené a já nemám sílu ani chuť jí vzdorovat. Dobrodružství slibující zapomenutá tajemství a poklady kdeže jsou! K čertu s nimi. Nebýt jich...neumírám. Neumírám nudou.

Věřil jsem. Věřil jsem, soudě podle obrázků, že se Věčně Modré (Everblue) podaří vylovit nějaký z těch potencionálních pokladů, ukrývajících se v jejím originálním pojetí. Věřil jsem v zajímavý zážitek, atmosféru dýchající z okamžiků, kdy se člověk věčně modrou přiblíží mořskému dnu. Věřil jsem alespoň v ukázku krás podmořského života. Věřil a chvíli i plaval. Everblue Pak, žel, žralok jménem stereotyp tu nepříliš přesvědčivě postavenou pramičku poslal spolehlivě ke dnu. Záchranný kruh nostalgie taky příliš dlouho vzdorovat nevydržel. Co bylo dál všichni víte a tak poetiku a symboliku stranou, při pohledu do žraločí huby a na tu obří díru v trupu loďky pro ni není místo.

Pramička. Obrázky kolem se válející jsou výmluvné. Dost na to, aby vám stihli namluvit něco o exotice, originalitě nápadu či svérázném kouzlu a půvabné zálivce. Ano, uhodli jste správně, skutečně se budete potápět a při tom hledat, co se na mořském dně najít dá. Ale nenechte se obalamutit, odhlédnete-li totiž od exotiky náplně vaší činnosti zjistíte, že Everblue je ve svém jádru v podstatě čistokrevná adventura. Jenom pečlivé prohledávání obrazovek kurzorem či postavičkou osobně bylo posláno ke dnu, rozloženo a přeměněno do něčeho kapánek více akčnějšího a vzrušujícího. Něco, co je sice na první pohled i samo o sobě zajímavé, ale jehož smysl je ten samý. Kurzor vystřídal chlapík se šnorchlem v ústech a gumovém oblečku, a statickou obrazovku 3D mořské dno (slovo svět není příliš na místě). Smysl se odporoučet neráčil a tak cílem potápění není nic jiného než hledání předmětů, jejichž správné využití posunuje dál jakýs takýs příběh a rozšiřuje vám pole vaší působnosti. A protože příklady táhnou, tady jeden máte. Příběh vám prostřednictvím jednoho ze svých protagonistů namluví, že někde na mořském dně se ukrývá řádku let potopená loď, na jejíž Everblue palubě se možná nachází jeden ze zvláštních a vzácných kamenů (kolem nich se všechno točí). Lokaci zná ovšem jen zapšklý námořník, který vám ji neřekne dřív než dokážete, že jako potápěč za něco stojíte, což můžete udělat jen poražením nejschopnějšího potápěče na vašem rodném ostrově v poněkud nechutně obtížném překážkovém závodě na palubě jedné potopené loďky. Abyste to zvládli, musíte si sehnat patřičnou potápěčskou výbavičku, která samozřejmě něco stojí. Takže šup pod vodu, najít nějaké dlouho potopené cetky, prodat a tak vydělat. Máte. Máte i vyhráno a máte i lokaci potopené lodi. Šup pod vodu, jenže ouha. Loď jste sice našli, ale dveře do dalších palub jsou zamčené, takže zpátky na ostrov. Poptat se lidí a...bingo. Stařenka zaloví v šatech a klíč je na světě. Nepoužitelný. Zámečník ho zvládne spravit, ale zrovna mu jako na potvoru došel materiál, který čirou náhodou převážela loď, jež se nedávno potopila. Znova pod vodu. Adventura jak vyšitá. Koncepčně relativně originální a zajímavá adventura, což se musí nechat, protože takových her je na konzolích poskrovnu.

Žralok. Adventuroidní ladění a zajímavý prvek v jeho koncepci, to je bezesporu samo o sobě příjemným zpestřením našeho jídelníčku a pro mě osobně i příjemné překvapení. Oč jen mohlo být větší, kdyby byla koncepce dotaženější a servírována v důstojném provedení, protože to především mohlo stereotypu strčit klacek mezi zuby. Váš rodný ostrov, kde sbíráte Everblue informace, nakupujete lepší vybavení, prodáváte věci, které jste našli či jen tak se flákáte, představuje několik postupně se zpřístupňujících statických předrenderovaných obrazovek. To, že jejich provedení je někde na úrovni lehce nadprůměrné hry na PSOne by nebyla zas až taková katastrofa, ale skutečnost, že vaši postavu představuje toliko prachsprostý kurzor je v dnešní době a při dnešních možnostech skutečně zarážející a šíleně zastaralé. Jak se můžete identifikovat s němým kurzorem? Jak se máte sžít s hlavní postavou? Na adventuru poměrně zásadní problém. Jakmile se ale ponoříte pod hladinu, vyrukuje na vás Everblue (bohužel) s ještě daleko zásadnějším. Raději se posaďte. Připraveni? Nu dobrá...takže...nádech...nemůžete se ve skutečnosti potápět. Nechápete? Inu přestože se v okamžik, kdy se odevzdáte moři, ocitnete ve 3D světě, nemůžete plavat ani dolů ani nahoru. Takový Doom pod hladinou; beze zbraní, bez nepřátel. Iluze hloubky a majestátnosti mořského dna veškerá žádná, což je ve hře, která je postavena na potápění a hledání pokladů (ty samozřejmě nevidíte, ale pouze je značně schematicky nacházíte pomocí sonaru) opravdu mimořádně zásadní nedostatek. Grafika stále na úrovni PSOne. Ploché mořské dno, výhled velmi omezený a textury se s radostí opičí jedna po druhé. Proklamované krásy mořské říše se smrskly na pár bezduše plavajících rybek. Naštěstí pro Everblue svírá mořské dno ve své náruči skutečně několik potopených lodí a s objevením první z nich se všechno změní. Jakmile se totiž dostanete dovnitř, konečně si uvědomíte, že nápis Playstation 2 na obalu není omylem, konečně na vás dýchne atmosféra a Everblue konečně můžete plavat i nahoru i dolů. Prozkoumávání potopených vraků s baterkou v ruce vám bezesporu evokuje (obdobné textury, obdobná hra stínů) a patří k nejsilnějším stránkám hry. Tady sbíráte i používáte ty nejdůležitější předměty, tady skutečně cítíte, že plavete ve vodě a tady si konečně ospravedlníte sami sobě fakt, že jste Everblue dávno neposlali ke dnu. Přestože tyto pasáže jsou jen a pouze o exploraci a atmosféře (pokud vám to ještě nedošlo, tak žádná akce se skutečně nekoná, nepočítáme-li zmiňovaný závod), jednoduše mají něco do sebe. Jenže žralok je mrcha vytrvalá a tohle ho jen na chvíli zaplašilo. Prohledávání mořského dna díky omezenému enginu omezíte za chvíli na nutné minimum a hnijící interiéry potopených vraků budou tím místem, kde budete trávit většinu času. A protože vás (opět je nutno přidat slůvko bohužel) autoři neobšťastní žádným překvapením (alespoň nějaká mrtvolka či útěk před žralokem, nebo tak něco), zuby stereotypu neomylně za pár hodin zakousnou svůj cíl. Atmosféra a pocit nejsou natolik intenzivní, aby časem nezřídly a zvládly monotónnosti vzdorovat a právě v tento moment, kdy mohly v roli zachránců nastoupit kočky z pobřežní hlíd...tedy ty silné stránky adventur jsem chtěl říct, nenastupuje nic. Příběh je děsně primitivní, na kurzoru (čti vaší postavě) vám nezáleží, starosti místních domorodců vás taky příliš netrápí, protože jednak vás k tomu ničím nemotivují (peněz budete mít za chvíli na rozdávání) a jednak jejich charaktery postrádají hlubšího prokreslení (jak vás ostatně můžou tížit starosti někoho, koho neznáte natolik, aby vám na něm aspoň trochu záleželo?). Úkoly, Everblue jež zde dostáváte, jsou sice místy nápadité, ovšem někdy poněkud absurdní - ale alespoň něco vás zkouší vytáhnout nad hladinu. Otázkou je, jestli jste ochotni akceptovat místo očekávané náruče Pamely chlapácké objetí Davida Hasselhofa, jestli jste ochotni překousnout elementární chyby a brát Everblue takovou jaká je. Poslat ji ke dnu je jednoduché, možná až příliš jednoduché. Pokud se ovšem přenesete přes v koutě brečící zklamaná očekávání, zahodíte měřidla, jimiž rovnáte současné hry do latě, možná najednou zjistíte, že i přes všechnu tu monotónnost, nedotaženost a chyby, celkem příjemně relaxujete a sami nacházíte motivaci proč znovu pod vodu. Ať už je to víra v to, že na nějaké té loďce se přeci jenom ukrývá nějaké to akční překvapení, či touha zjistit, jestli vám ti domorodí nýmandi za splnění subquestů přeci jenom nedají něco zajímavého, nebo prostinké primitivní přání alespoň tady něco vydělat (třeba prodejem věcí na výborně vyřešené aukci). Jestliže budete opravdu chtít z Everblue vylovit skutečně alespoň pár hodin (cca10-15) celkem příjemné relaxace a budete hledat opravdu až na samém dně, uspějete. Pokud se nebudete chtít namáhat a už vůbec ne adventuřit či se plácat pod vodou, pak vás skutečně moře nudy dostane.

A co já, ptáte se? Pravda topil jsem se, zoufal si a skoro se věčnosti dobrovolně odevzdal. Přestože si to do dneška ani tímto neumím pořádně vysvětlit, něco se v ten moment vevnitř zlomilo (podezírám z toho mrchu nostalgii) a já skoro proti své vůli plaval k hladině. A plavete-li alespoň s hlavou nad hladinou průměru a můžete volně dýchat, je i plavání po vlastních vcelku příjemná relaxace, která po bolestech hlavy z promyšlenosti

Everblue
Výrobce/Vydavatel Arika/Capcom
Platforma PlayStation 2
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano (pouze)
Další ovladač: ne
Paměťová karta: ano, 915kB
Verdikt: Hra o potápění, v níž se nemůžete potopit a kde hledáte poklady, které nevidíte. Má snad cenu pokračovat dál? Možná, že ano...
Hodnocení: 55%

Autor:




Nejčtenější

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Fishing Planet
VIDEO: Simulátor rybaření aspiruje na nejlepší trailer roku

V podání autorů chystané hry Fishing Planet vypadá rybaření napínavěji než většina současných stříleček. Volume doprava!  celý článek

Cosplay Chun-Li, jedna z nejikoničtějších postav série Street Fighter
Fanouškům připadala herní postava příliš ošklivá, autoři ji předělali

Postava bojovnice Chun-Li byla v bojovce Marvel vs. Capcom: Infinity tak ošklivá, že ji museli autoři v nejnovějším patchi znovu vymodelovat obličej.  celý článek

Zaklínač 3: Srdce z kamene
VIDEO: Vtipný mod do Zaklínače 3. Geralt sviští jako profík na skejtu

Tohle video pobaví. Geralt se díky volně stažitelné modifikaci hry Zaklínač 3 pohybuje po herním světě jako na skateboardu.   celý článek

Příznivci krajní pravice v Charlottesville ve Virginii (11. srpna 2017)
Končím s vtipy o nacistech, slibuje populární youtuber PewDiePie

Po nedávných událostech v Charlottesville se jeden z nejpopulárnějších youtuberů rozhodl, že už nebude dělat žádné vtipy o nacistech.  celý článek

Další z rubriky

Warhammer 40 000: Dawn of War 3
RECENZE: Warhammer 40 000: Dawn of War 3 je velkým šlápnutím vedle

Pokud se mohli vývojáři z Relic Entertainment něčím chlubit, tak tím, že jejich realtimové strategie patří k naprosté špičce žánru a při jejich koupi...  celý článek

Syberia 3 (PC)
RECENZE: Na výrobě Syberie 3 se až příliš šetřilo

Třetí Syberia se předchozím hrám série nevyrovná. Dolů ji táhne především technické zpracování a minimalistický příběh. Přesto by si ji opravdoví fandové mohli...  celý článek

Impact Winter
RECENZE: Postapokalyptický Impact Winter vás odnaučí milovat zimu

Očekávaný simulátor přežití Impact Winter vám ukáže, že konec světa bude pěkně ledový. Jako vedoucí skupiny přeživších se budete muset postarat nejen o sebe,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.