Evil Dead je dnes legenda, alespoň mezi pravověrnými fanoušky hororů. Pro neznalé je třeba uvést, že se jedná o 22 let starý horor vytvořený na nezávislé úrovni, který učinil jeho tvůrce, jímž je Sam Raimi, slavným. Neméně slavnou a kultovní se stala rovněž hlavní postava toho filmu a několika jeho pokračování - Ash (Bruce Campbell), a jeho motorová pila místo pravé ruky. Bylo by s podivem, kdyby si takto oblíbenou filmovou látku nechali ujít i tvůrci her, už jen kvůli komerčnímu potenciálu tohoto námětu. Sice to trvalo trochu déle, ale v roce 2000 se fanoušci filmu dočkali i herní podoby Evil Dead: Hail to The King od společnosti THQ a týmu Heavy Iron Studios. Hra byla distribuována na PSX, PC a Dreamcast a jednalo se o průměrnou third person hororovou akční adventuru s nepříliš přátelským ovládáním, ale vcelku dobrou hratelností a výbornou atmosférou. Nyní, o tři roky později, se společnost THQ, tentokráte ve spolupráci s týmem VIS Entertainment (tvůrci hry State of Emergency), znovu pokoušejí oslovit všechny fanoušky Evil Dead herní adaptací, která se pod názvem Evil Dead: Fistfull of Boomstick objevuje pouze na konzolích PS2 a Xbox.
Koncept hry musí být každému jasný už po několika minutách. Jedná se o third person akci plnou zombíků, tupých policistů, krve, odlétávajících končetin a skvělých Ashových hlášek od začátku až do konce. Tvůrci sice hru prezentují jako akční adventuru, ale to co vydávají za adventure prvky je spíše k smíchu - řádně hlasitému smíchu. Posuďte sami. Vždy se většinou
jedná o úkoly typu najdi tohle a dones to támhle, kde sebereš tamto, čímž si otevřeš přístup tady. Nezřídka se pak jedná o prosté nalezení klíče a následné hledání těch správných dveří, které s jeho pomocí půjdou otevřít. O tom, že právě tyto adventure prvky hru spíše kazí si však něco povíme až za chvíli.
Příběh se odehrává v Ashově rodném městě Dearborn ve státě Michigan, prakticky hned jak skončilo jeho hrůzy a krve plné dobrodružství ve hře Evil Dead: Hail to the King. Poté, co Ash pečlivě vyčistil zuby své motorové pily od všech tlejících pozůstatků nemrtvých, které s ní ještě před několika hodinami krájel, se posadil na skleničku ve svém oblíbeném baru, kde si obsah své těžce zkoušené duše vyprazdňuje netečnému barmanovi. Jak tak do sebe klopí jednu whisku za druhou ulpí jeho zrak na televizním přijímači, jenž vytváří obvyklou barovou kulisu. Sleduje show vyzývavě oděné moderátorky, která zpovídá přitroublého archeologa a jen tak mezi řečí o Nekronomicon padnou i slova prastarého zaříkadla, která skrze Nekronomicon přinesou zkázu přímo do Dearbornu. Než se Ash stačí podívat na dno skleničky dojde mu, že se všechno opakuje, tudíž bude muset znovu do terénu za svoji obvyklou prací. Jako první se zbaví odporné zombie podoby útočícího barmana a s cílem nakopat té slepici v televizním studiu - která to vše způsobila - zadnici, se vydává do ulic svého rodného města a pak dále až k televiznímu studiu. Jakmile vyleze na ulici získává nad ním kontrolu hráč a hra, respektive frenetická jatka mohou začínají - račte se přidat.
Už výše je řečeno, že po stránce hratelnosti a konceptu se nejedná o žádný zázrak. Hlavní náplní je téměř výhradně likvidace zmutovaných obyvatel, kteří nejsou příliš rychlí a jediné nebezpečí znamenají pouze pokud se Ashovi dostanou až na tělo, nebo útočí-li ve větších chumlech. K jejich eliminaci má Ash, jako v každé správné akci, hned několik účinných zbraní a také kouzel. Na začátku může použít upilovanou dvouhlavou brokovnici, aby brzy poté našel svou nejoblíbenější zbraň - motorovou pilu, s níž se zombící krájí jako po másle až krev a cucky létají na všechny strany - doslova. Krom několika vylepšených verzí motorové pily pak ještě v průběhu čištění města najde a bude moci používat lopatu, dynamit i obyčejnou pistoli s několika různými druhy střeliva. Arzenál je opravdu široký a dává tak každému možnost dokonalého vyžití se na nemrtvých obyvatelích Dearbornu. Díky štědrosti tvůrců, kteří po městě rozházeli velké množství munice, se navíc ani ti nejšílenější z vás nemusí krotit a mohou střílet doslova na všechno, co se jen hne. Nic, ani ty nejničivější zbraně se však nemohou vyrovnat rutinní práci s motorovou pilou. Elegance, s jakou ji Ash používá je až uchvacující. Sběhne-li se kolem něj dav krvelačných nepřátel, stačí přesnou kombinací tlačítek vyvolat několika fázové kombo, zavřít oči a když je otevřete, uvidíte pouze odlétávající zbytky těl. Zkrátka Ash a jeho pila pracují v dokonalé harmonii.
Krom zbraní je možné po nalezení kouzelné knihy používat i několik kouzel (blesk, ovládnutí nemrtvých atd.). Jejich vyvolávání je však zprvu poněkud neohrabané. Vždy je třeba držet tlačítko R1 a poté namačkat přesně danou kombinaci tlačítek. Po několikeré úspěšné aplikaci se však vyvolání efektních kouzel stane druhou přirozeností. Tímto způsobem - tedy vraždím co uvidím - se postupně prokousáváte hrou, po jejímž dokončení je připraveno několik čistě akčních úrovní, které nejsou (na rozdíl od normálních levelů) spojeny žádnou dějovou linií ani v nich nečekají žádné otravné adventurní úkoly. Jen čistá, ničím nezkažená, stoprocentní krvavá akce od začátku až do konce. Pohříchu jsou tyto čistě akční bonusové prvky o fous zábavnější než samotná hra. Výborně provedené renderované sekvence sice trošku chybí, ale na druhou stranu nekazí akci žádné pobíhání tam a zpět kvůli hledání nějakého předmětu, který zpřístupňuje další část města. Možná měli tyto rádoby adventure prvky tvůrci zcela vypustit a soustředit se na lepší design úrovní, které jsou si víceméně podobné jako vejce vejci. Město je bohužel jaksi nevýrazné, což je dáno zejména grafickou stránkou hry.
Hlavním problémem je však absence jakékoli mapy. Každou úroveň si tak musíte vrýt do paměti, což zbytečně odvádí pozornost od hlavní náplně hry - bezuzdné akce. Jen pro představu. Jedna z NPC postav vám zadá úkol najít klíč od jistých blíže nespecifikovaných dveří. Po několika minutách klíč vypadne z jednoho zombíka a vy si můžete být jisti, že bude
pasovat k nijak neoznačeným dveřím na druhém konci lokace. Čeká vás tedy úmorný návrat zpět a hledání toho správného vchodu. Všechny jsou naneštěstí stejné a je tedy nutné běhat od jedněch dveří ke druhým a zkoušet, zda to náhodou nejsou ty správné. Celý proces navíc značně zpomaluje nutnost neustále vstupovat do inventáře, který se ke všemu otevírá dosti pomalu. Naštěstí těchto nudných a otravných adventure úkolů směrem ke konci hry rapidně ubývá a prostor tak dostává čistá akce.
Po technické stránce zůstává Evil Dead: Fistfull of Boomstick ve třídě naprostého průměru. Hra je postavena na enginu použitém v předchozím dílku VIS Entertainment - hře State of Emergency, kde byla detailní grafika obětována velkému počtu hýbajících se NPC postav. V Evil Dead se sice také pohybuje spousta postav, ale množství osob na scéně ve State of Emergency to rozhodně nedosahuje. Přesto je grafika stejně málo detailní a nevýrazná. Textury, z nichž jsou tvořeny kulisy města jsou šedé, nevýrazné a navíc se opakují, což způsobuje například výše zmíněný problém s nalezením těch pravých dveří. Animace postav je dobrá (ostatně, kdo z nás kdy viděl, jak se doopravdy pohybuje zombie), přičemž největší pozornost tvůrci věnovali postavě Ashe a zpracování jeho pohybů a efektů kouzel a zbraní. Ash je tvořen z mnohem většího množství polygonů než ostatní zúčastnění a každý jeho pohyb je skutečně radost sledovat. Takové tasení zbraně a manipulace s ní je vizuální požitek. Stejně je to však trochu málo a z hardwaru PS2 a samozřejmě i Xboxu se dalo vymáčknout mnohem více.
Problém rozhodně nelze hledat ani v nedostatečných schopnostech tvůrců, kteří svoje umění vytvořit velmi dobrou atmosféru dokumentují na vytvoření zvukové stránky hry, která je prakticky tím nejlepším z Evil Dead. O dabing Ashe se postaral samotný Bruce Campbell a jeho hlášky pronášené během zacházení se zbraněmi - zejména motorovou pilou, hře dodávají skvělou atmosféru a pokaždé dokáží přesvědčit o tom, že má cenu ještě chvilku hrát. Ke správné hororové atmosféře přispívá i hudební doprovod, který se rozezní jen v tu správnou chvíli, když se na vás žene horda hladových zombíků.
Leč ani povedené zvuky a hudba nic nezmění na tom, že se Evil Dead: Fistfull of Boomstick řadí do škatulky naprosto průměrných titulů, které si nejvíce užijí příznivci filmové předlohy, kteří ocení Ashovy hlášky a narážky na scény známé z filmu. Pro ostatní je to pouze tuctová akce, během jejíhož hraní mnohé asi brzy přepadne nuda. Já osobně jsem se jako příznivec filmu při hraní bavil od začátku do konce, ale i tak bych případnou koupi dlouho zvažoval. Plnou cenu jako za ostatní špičkové PS2 tituly bych za tuto hru rozhodně nedal. Pokud se však objeví za budgetovou částku, nebo na Evil Dead narazím v bazaru, jistě si svou sbírku rád doplním.
| Evil Dead: Fistful of Boomstick | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
