3rd person stealth akce Tom Clancy's Splinter Cell od Ubi Softu je bezpochyby jednou z nejočekávanějších her tohoto roku. Doposud se všechna díla na motivy knih známého spisovatele Toma Clancyho nesla v duchu týmových taktických akcí, avšak nyní autoři vstupují na tenký led a vydávají se do boje s perfektním Metal Gear Solid a jeho ještě kvalitnějším pokračováním. Jejich připravovaný projekt, který se již v listopadu minulého roku objevil na herní konzoli Xbox a 28. února se snad již konečně usadí na poli počítačových her (poté bude následovat PlayStation 2, GameCube a GameBoy Advance), je totiž koncertem v podání speciálního agenta Sama Fishera z tajné organizace National Security Agency, přesněji oddělení Third Echelon. Veškeré jeho akce jsou přísně utajené a v případě odhalení se vedení ode všeho distancuje.
Než se v prosinci minulého roku na PC objevila hratelná demoverze Splinter Cell, byla již zveřejněna spousta screnshotů a videí ze hry. Hráči se nemohli dočkat a vrhli se na ni jako hejno vos. Výsledek dopadl podle našeho očekávání - byl to skvělý zážitek a sami jsme hlavního hrdinu neustálým opakováním těch samých akcí trochu znudili (první dojmy). Nyní jsme však měli tu čest ozkoušet preview verzi, a ta nám doslova vyrazila dech. Škoda jen, že autoři v demoverzi nenabídli celou první misi z celkových patnácti, ale jen její závěrečnou část, 
neboť poté by se počet zájemců o plnou hru určitě zdvojnásobil. Pojďte se tedy nyní společně s námi podívat, co všechno agenta Fishera již příští měsíc čeká a nemine.
Na začátku hry si můžete vybrat ze dvou stupňů obtížnosti, přičemž ani jeden z nich rozhodně není procházkou růžovou zahradou. Úspěšné dokončení misí je záležitostí několika hodin a jejich průběh se nikdy nedá předpokládat. Po chvíli hraní si pomalu začnete zvykat, že nic nepůjde tak hladce, jak by se na začátku mohlo zdát, což vás udrží v neustálém napětí. Poutavě servírovaný příběh, jemuž bez problémů propadnete, vás připoutá k počítači na dlouhé hodiny a nechá vás společně s ostatními stránkami hry žasnout nad tím, jak vysoko se autorům podařilo nastavit laťku do cesty konkurenci, která by se snažila na jimi vydobytý post protlačit některé budoucí projekty. Popravdě řečeno, už dlouho ve mně žádná hra nevyvolala takový pocit, jaký jsem měl ve společnosti Splinter Cell, z níž jsem doposud viděl pouhou čtvrtinu.
V první misi jsem se v kůži Sama Fishera vydal do Tbilisi, abych prošetřil zmizení agenta Blausteina. Po západu slunce jsem se ocitnul na dvoře jednoho z méně hlídaných domů, přeběhl jsem k žebříku, po kterém jsem opatrně vystoupal na střechu a přikrčil se, abych obhlédl situaci. V tu chvíli mi hra 
zasadila první ránu v podobě úžasné atmosféry. K dispozici jsem měl jen pistoli s tlumičem, klasický šperhák, optický kabel a zařízení pro noční vidění, a mým nejlepším přítelem byla tma, pod jejímž příkrovem jsem se mohl vyhýbat hlídkujícím strážím a neslyšně zabíjet. Vyzkoušel jsem si, jestli se mohu spolehnout na ukazatel viditelnosti v pravém dolním rohu obrazovky a vydal jsem se k odemčenému poklopu. Pod střechou jsem se zatajeným dechem a zapnutým nočním viděním proklouznul na druhou stranu budovy, kde jsem se vyhoupl na skrytou plošinu. Odtud jsem měl výborný výhled na protější hořící budovu, která mě poprvé, a rozhodně ne naposledy nechala žasnout nad neuvěřitelným vizuálním zpracováním v podání modifikovaného Unreal enginu. Když jsem se poté po napnutém kabelu spustil přímo do pekelné výhně ve snaze co nejrychleji vysvobodit zraněného informátora, už nebylo úniku - Splinter Cell mě dostal!
Probral jsem se až k ránu a unaveně padnul do postele. Tato hra mi však nedala spát, odhalil jsem totiž několik dost zajímavých informací, vedoucích k hrozbě světového konfliktu. Když jsem se pak dále vydal po stopách neslavně známého zabijáka Vyacheslava Grinka, pracujícího pro prezidenta Nikoladze, události dostaly nečekaný spád a závěr této mise byl doslova dech beroucí. Jelikož bych vás nerad připravil o skvělé zážitky z postupného odhalování příběhu, zaměřím se 
pouze na akci, která na mě zanechala největší dojem. Mezi jedním z přímých rozkazů v průběhu druhé mise bylo proniknutí do počítače již zmiňovaného prezidenta. Do přísně střežené kanceláře však pronikne jen málokdo, zvláště když je zamčená a obyčejný šperhák nepomůže. Musel jsem se tedy dostat na střechu budovy a po laně se spustit o patro níž. Pomalými kroky jsem postupoval po prosklené stěně a doufal, že si mě nevšimne hlídkující voják. Nakonec jsem sebral odvahu a proskočil oknem! Využil jsem překvapení a jednou přesně mířenou kulkou ho poslal k zemi. Po nabourání do počítače jsem však nechtěně aktivoval alarm a vzbudil zájem tříčlenné speciální jednotky. Ještěže se mi povedlo najít granát a zhasnout, než se hoši přiřítili. Situace byla rázem pod mou kontrolou a nadešel čas pro závěrečný tanec. Ačkoliv jsem stál proti přesile, nebyl jsem zvířetem zahnaným do kouta, což si útočníci uvědomili až příliš pozdě.
Dalším ze zážitků, na které jen tak nezapomenu, byl průnik do těžce střeženého objektu a odpojení vysílací antény, jehož důvod nebudu raději blíže specifikovat. Již tiché odstranění prvních třech hlídkujících vojáků nebylo ničím jednoduchým, ale pravá lahůdka přišla až při průchodu přes dvůr. Pod zemí byly umístěny miny, viditelné pouze v termálním módu, na ochozu se procházeli odstřelovači a dvůr pravidelně osvětlovaly veliké reflektory. Zdánlivě neřešitelná situace se naštěstí nestala 
noční můrou, ale adrenalinovou akcí, ke které se hráči kdykoliv rádi vrátí, aby si znovu ověřili, zdali dokáží mít pod kontrolou několik věcí najednou a zároveň jsou schopní rychle reagovat. Ve Splinter Cell navíc můžete kdykoliv ukládat, a tak mají šanci na úspěch i začátečníci.
Velkým plusem hry je i možnost různého řešení mnoha situací, jejichž počet ještě vzrůstá s větším množstvím speciálních předmětů, které budete mít v některých misích k dispozici. Pomocí speciální pušky SC-20K, která má mimochodem bravurně vyřešený odstřelovací mód, budete moci vystřelovat například miniaturní kamery, abyste měli přehled o situaci na místech, kam normálně nemáte možnost nahlédnout. Z vylepšených druhů kamer můžete dokonce vypouštět plyn, což je další lahůdka pro fajnšmekry, která vám jistě přiroste k srdci. Autoři se navíc nechávají slyšet, že veškeré vybavení, které má Sam Fisher k dispozici, již skutečné speciální zásahové jednotky buď používají, nebo brzy budou. Nechybí tak laserový mikrofon, výbušný šperhák, již zmiňovaný optický kabel na šmírování pode dveřmi a další vychytávky.
Veškeré tajné akce by však nevypadaly tak zajímavě, kdyby nebylo všech Samových speciálních pohybů, které využijete 
jak k úniku před nepřáteli, tak i k jejich likvidaci. V hratelné demoverzi jste si jistě sami vyzkoušeli např. vzepření v roznožce mezi dvě stěny a následné tiché omráčení nepřítele, takže byste mohli sami vyprávět, jaký je to báječný pocit. Nemohu zapomenout ani na efektivní způsob vyslýchání či použití nepřítele jako živého štítu, o skrývání u stěn a nahlížení za roh, při kterém můžete na rozdíl od zmiňovaného Metal Gear Solid i střílet, ani nemluvě. Když se v tmavé chodbě zavěsíte na trubku u stropu a necháte pod sebou projít po zuby ozbrojené strážníky, budete mít srdce až v krku a vzpomínky na dlouhou dobu.
Stejný pocit ve vás však vyvolají i zvuky, hudba a grafické zpracování. Hra světla a stínů, kterou Ubi Soft předvádí ve Splinter Cell, nebyla doposud nikde k vidění. Po celou dobu vývoje jsme byli pod útokem spousty vynikajících screenshotů a nyní mohu s předstíraným klidem konstatovat, že tato hra vypadá ještě lépe v pohybu, což se může zdát až neuvěřitelné. Sami se však o tom již na konci února přesvědčíte na vlastní kůži a dáte mi zapravdu, že vynikající akce, kterou jste si již mnohokrát prožili při procházení demoverzí, je jen slabým odvarem silně návykového koktejlu, kterým se budete s radostí dnes a denně opíjet.
 |
|
| Hru Tom Clancy's Splinter Cell si můžete předobjednat na Gamestore za cenu 1499 Kč. |
|
|
