Baio svůj pokus pojmenoval jako „Experiment s vynucenou nostalgií a pochybným rodičovstvím“.
A svoje zkušenosti zdokumentoval na blogu, kde v odlehčeném tónu napsal: „Když máte dítě, proč na něm neexperimentovat? Je to jako experimentovat s malým klonem sebe samého! A pravděpodobně je to skoro vždy legální.“
Baio před narozením syna uvažoval o řadě psychologických a sociologických experimentů. Většinu mu však zatrhla jeho žena, a zůstal tak jen ten herní. Jeho syn Eliot se narodil v roce 2004, hrát však musel nejprve tituly z dětství svého otce. Začínal tak u her jako Pac-Man, Galaxian a Rally-X.
Během čtyř let pak s otcem zažil dvacet pět let videoherní historie. Vyzkoušel klasiky jako Zelda, Contra nebo Shadow of Collosus a celý experiment skončil tituly z roku 2004. Tedy hrami z období, kdy se Eliot narodil.
Díky této zkušenosti dítě začalo vyhledávat nesmírně obtížné hry a podle jeho otce pravidelně dokončuje tituly, které činí potíže i dvakrát starším lidem.
Dohrál například obtížnou hru Spelunky, ve které dokázal odemknout i nadstandardně obtížnou pasáž Hell. Vývojáři mu pak pogratulovali s tím, že je pravděpodobně nejmladším hráčem, který do této části hry dokázal dojít.
Eliot má blízko k roguelike titulům, které bývají dost obtížné, nelze je ukládat a smrt v nich bývá finální (čtěte více o žánru).
Rád se také vrací ke klasikám, třeba ke starému dílu série Zelda. V současné době mu je deset let a celý experiment vedl k tomu, že si více cení nezávislých her a zajímavých titulů s „podprůměrnou“ grafikou.
