My, Pán Waterdeepu, jsme svolali toto shromáždění, abychom očistili naše město od dávného zla. Povolejme tedy hrdiny naší země a zvolme mezi nimi ty nejlepší... Ano, přikazuji vám najít podstatu zla a zničit ho jakýmkoliv způsobem. Připravte se na nebezpečnou cestu! Začněte v chodbách pod naším městem!
Tak začíná příběh vaší družiny a jeden z nejlepších dungeonů. Příběh zasazený do středověkého světa Forgotten Realms. Světa, kde meče, magie a kouzla nejsou součástí legend, ale každodenní realitou života, života v dobrodružství.
Vaše čtyřčlenná družina vstupuje do podzemní chodby pod městem. Neujde však ani dvacet metrů, když se vchod chodby se skřípotem uzavře mříží. Trpaslík ve vaší družině se pouze usměje. To si vzpomněl na své předchozí povolání zloděje. Starý zámek nebude problém. Náhle se ozve mohutné zadunění - vchod je zavalen. Trpaslík těžko skrývá paniku. A ještě k tomu má s sebou ty zpropadené ženské, co určitě nic neumí a jenom se natřásaly, aby byly vybrány. Trpaslík sice mnoho rozumu nepobral, ale okamžitě pochopil vážnost situace. Ve stejné chvíli jako vedle stojící člověk vytahuje zbraň, nasazuje přilbici. V chodbách se ozývají vzdálené zvuky. Všude je vlhko. Všichni mlčí.
Na ostřích meče i sekery se objeví světélkování. To kněžka seslala požehnání. Trpaslík i člověk znervózní. Na kouzla nikdy moc nevěřili. Chtěli vzít raději toho zlodějského půlčíka. Ten byl však trochu zmatený. Pán tenkrát poznamenal, že jeden zloděj stačí. Nebylo to příliš diplomatické, ale trpaslíka potěšilo, že kromě profese bojovníka Pán uznává i jiné jeho přednosti. Nebo kdyby vzali toho rangera, i toho podivného paladina by snesl, ale ženským nevěřil...
Racionálně uvažující člověk, mohutný bojovník o dvě hlavy vyšší než trpaslík prohlíží chodbu. Chodba je velmi úzká, tak pro dva lidi. Vlastně ne lidi, bytosti. Je vlastně jediný člověk - jediný racionální tvor. Malý trpaslík se příliš nevyjadřuje, ale pověst, která ho provází je obdivuhodná. S úctou hledí na jeho dvoubřitou sekeru. Pokud bude stát vedle něj...
Pohlédne na svůj meč. Ve srovnání se sekerou působí směšně. Ohlédne se a hledí do přímých očí elfky. Vypadá velice křehce, ve svém hábitu mága. Právě si nasadila kapuci a skryla tak své protáhlé elfí uši. Její oči na něj stále upřeně hledí. Již se s ní jednou setkal. Viděl, jak tenkrát zahnala kouzly horské vlky, když napadli jednu horskou vesnici. Nepochyboval o její čisté povaze. Trochu se o ni bál. Byla to charismatická inteligentní žena, vlastně elfka. Bude ji muset chránit před přímým kontaktem s nepřítelem, stejně jako kněžku.
Najednou se z chodby ozve zvuk. Velkou rychlostí se blíží nepřátelé, jsou to dva skřeti, oblečení v červených hadrech, s krátkými meči. První se vzpamatuje trpaslík. Jeho obouruční sekera zasviští vzduchem a zasáhne nepřítele. Kněžka rychle vrhne na nepřítele nůž. Okolní vzduch zapraská. To elfka právě vyslala své bojové kouzlo. Jeden nepřítel padá k zemi. Druhý však rychle útočí. Trpaslík než znovu napřáhne sekeru je raněn. Najednou zranění mizí. To kněžka použila kouzlo uzdravení. Možná přehodnotí svůj vztah k ženám, nebo zatím jenom ke gnomkám. Druhý nepřítel padá jednou ranou meče. První nepřátelé jsou zničeni. Gnomka rychle sbírá nože nepřátel.
Družina se pomalu ubírá dál do chodeb...Vepředu kráčí člověk po boku s trpaslíkem, za nimi potichu elfka a gnomka. Nikdo neví co je čeká a jak dlouhá cesta to bude.
V roce 1990 firma SSI (Strategic Simulations, Inc.) vytvořila první část Eye of the Beholder dle pravidel AD&D (Advanced Dungeons & Dragons), v Čechách známo jako Dračí doupě. Příběh je zařazen do světa Forgotten Realms - tedy středověké prostředí, meče a magie. Pravidla AD&D a Forgotten Realms, vlastněna firmou TSR, Inc., byla velice pečlivě střežena a jejich použití nebylo udělováno každému. V případě udělení licence firmě SSI se však podařilo vytvořit první user friendly dungeon, který znamenal nejen skvělou hru, ale i značnou popularizaci původní "papírové předlohy".
Eye of the Behloder je klasickým krokovacím dungeonem. Po krátkém, převážně statickém fantasy intru si vyberete své čtyři hrdiny se kterými se vydáváte na cestu. Máte na výběr z šesti ras: člověk, elf, půlelf, trpaslík, gnome (skřítek, skřet) a halfling (hobit, půlčík). U všech ras si můžete zvolit muže i ženu. Po výběru rasy vašeho hrdiny volíte jeho povolání, přičemž již volba rasy je předurčením k určitému povolání. Kdo četl nějakou fantasy knihu či povídku, nebo alespoň zběžně zná pravidla dračího doupěte, nebude mít s volbou hrdiny problémy. Hra není v žádném případě při sestavování družiny přísná. Kvalitní družina však umožňuje snadnější postup ve hře.
Tedy zpět k volbě povolání. Máte na výběr z bojovníka, hraničáře (ranger), paladina (elitní bojovník, zaklínač), mága, duchovního a zloděje. Dle předchozích voleb můžete někdy použít dvě kombinace těchto povolání u jednoho hrdiny. Poté zvolíte na škále hlavní povahové zaměření (v týmu ukázněného, přes neutrálního, až po chaotického/sobeckého) a základní morální/etický postoj (dobrý, neutrální, zlý), následuje volba tváře postavy.
Nyní již máte možnost náhodně generovat její schopnosti a následně některé vlastnosti ručně poopravit. Jedná se o známé: síla, odolnost, tělesná stavba, inteligence, moudrost a charisma.
Další charakteristikou, kterou u postavy vidíte je třída brnění, útočné a zkušenostní body a úroveň hrdiny, která přímo souvisí se zkušeností nasbíranou v boji.
I když tyto volby vypadají složitě, celé úvodní generování zabere maximálně deset minut, vše je velice jednoduché a přehledné. Následně se dostáváte do samotné hry.
S vašimi hrdiny se pohybujete v podzemních prostorách dvanácti levelů, které jsou velmi dobře navrženy. I když hra nemá automapování, jednotlivé levely nejsou příliš rozlehlé, aby se v nich dalo zabloudit.
S postupem doby naleznete magické předměty, které vám umožní používat teleportační kamenné portály mezi jednotlivými levely. Dá se využít také několika teleportů a výtahů. Vše je navrženo tak, aby se vaši hrdinové nedostali někam, odkud není návratu.
V průběhu hry potkáte několik dalších postav, z nichž některé můžete najmout do vaší družiny a zvýšit tak počet vašich členů na šest. Získáváte nové předměty, které doplní vaši výzbroj a výstroj. Předměty se nachází volně položené nebo v tajných skrýších ve stěnách. Kromě předmětů nacházíte i nová kouzla ve formě svitků. Pokud máte v družině povolání schopná kouzlit, po rozbalení svitků se učí zvolená kouzla při odpočinku. Množství a typ kouzel si volíte v závislosti na zkušenosti postavy. Při odpočinku se zároveň vaši hrdinové uzdravují po bojích. Občas je dobré jim dát najíst.
Kromě přátelských postav se musíte rychle vypořádat s mnoha nepřáteli, jejichž počet nebudu prozrazovat, aby zůstalo nějaké překvapení těm, co tuto hru doposud nehráli. Každý nepřítel má silné a slabé stránky, na některého musíte použít více útočných kouzel, jiného musíte - jak se říká - ručně zvládnout (ocelí, dřevem, kamením, popř. holýma rukama). Boj probíhá jednoduchým způsobem, kdy každý hrdina může udeřit, hodit, střelit či zakouzlit a poté musí chvíli čekat, než může znovu do akce. Rozložení vašich hrdinů v družině lze kdykoliv měnit, čehož je možné využít v boji, při zranění některého z hrdinů v boji. Ti co stojí v druhé, popřípadě třetí řade, nemohou používat kontaktní zbraně. Proto mají vždy střelné zbraně, vrhají nože, šipky, když vše dojde i kameny nebo používají kouzla.
Celá grafika hry je poctivě ručně kreslena a i přes své stáří je velice vyrovnaná a příjemná. Je to podobný typ grafiky, který byl využit v Kyrandiích, Duně2 nebo v Lands of Lore. Animace postav odpovídají době vzniku hry, všechny postavy můžete vidět pouze ze čtyř stran, jejich pohyb je trhaný a jejich útoky působí po čase trochu monotónně. Přiznám se však, že ani dnes mi to nevadí.
Zvuk ve hře je spíše průměrný, odpovídá tehdejší technologické špičce, což byl Sound Blaster Pro. V žádném případě nepůsobí rušivě, naopak příjemně dokresluje prostředí. Navíc je hra již od začátku velice dobře hratelná, někdy možná až jednoduchá, avšak nikoliv primitivní.
I přes zmíněné klady hry, jeden velký zápor bohužel má. Má pouze jednu pozici na uložení. Doporučuji proto si tuto pozici nahrát mimo základní adresář hry, po skončení každého levelu (eobdata.sav).
Eye of the Beholder II
The Legend of Darkmoon
Pokračování úspěšné hry na sebe nenechá nikdy dlouho čekat a po roce (1991) vychází druhý díl. Dnes bychom řekli, že to byl takový lepší datadisk (ehm, já bych řekl, že to byl plnohodnotný titul, za nějž můžeme být vděčni - by Vreco), ve své době byl však nadšeně očekáván (a zcela oprávněně - by Vreco).
Příběh a provedení hry zůstalo stejné, autoři přidali možnost pohybu venku, mimo zatuchlé kobky. Zlepšil se hudební doprovod hry, zároveň přibylo nepřátel a hra se stála obtížnější. Výrazným zlepšením je větší rozloha jednotlivých levelů a přibylo také dialogů s postavami, které potkáváte.
Máte skvělou možnost vzít si do nové hry čtyři nejlépe vycvičené členy EOBI-družiny i s většinou jejich vybavení. Nemusíte se tak trápit s jejich počátečním tréninkem. Byly vyslyšeny mnohé nářky a hra má nyní již šest pozic pro ukládání.
Komu se líbil předchozí díl, nebude určitě zklamán ani tímto pokračováním (já osobně považuji The Legend of Darkmoon za nejlepší díl z celé trilogie. Je to hra, která mě chytla, u níž jsme s kamarádem strávili několik bezesných nocí a titul, na který hodně rád a v dobrém vzpomínám - by Vreco).
Eye of the Beholder III
Assault on Myth Drannor
Od závěrečné části celé trilogie se čekalo mnoho. Přišla v roce 1993 a bohužel byla velkým zklamáním. Hra částečně změnila grafiku - k horšímu, z herního hlediska nepřinesla žádnou výraznou změnu. Její tragédií se však stalo něco jiného. Celá hra špatně pracovala s pamětí a neustále "testovala" váš harddisk, což se nedalo vydržet. Nahrával se snad každý pohyb, kouzlo, změna prostředí, což celou hru výrazně degradovalo.
Kdo nemá rád složité dungeony se stovkami nastavení a s tím, že vás pětkrát zabije první mravenec kterého potkáte, tomu EOB I a II vřele doporučuji. EOB III pak doporučuji pouze těm trpělivějším. Jsou to hry, které se nechlubí superextraspeciál enginem, nejrychlejší akcelerovanou grafikou, mohutným demem ani inteligencí nepřátel. EOB I ani II to totiž nepotřebují. Jsou to hry vyrobené pro vymírající rasu "hardcore" hráčů v jiné době. Jsou to však hry, které chytnou i nyní!
