Projekt má jako producent na svědomí Ron Festejo a doufá, že tahle technologie změní tvář hraní. EyeToy je tedy USB kamera fungující de facto jako interaktivní nástroj s originálním interfacem. Pohyby vašeho těla či rukou snímá malá kamerka a tyto pak přenáší na obrazovku, kde se uvedené promítá do hry.
EyeToy se vlastně narodil v R&D divizi SCEA, zde pracující Dr. Richard Marks totiž představil několik demo her, umožňujících interakci hráče s konzolí PlayStation 2 skrze klasickou USB kameru. Vedoucí divize - Phil Harrison, byl tímhle jeho nápadem natolik zaujat, že pak už byl jen krůček směrem k produktu, který má nynější název - EyeToy. Mimochodem, asi netřeba nikomu připomínat, že EyeToy dostal od komise Game Critics Awards na letošní E3 hned .
Nejenom z mého pohledu se tedy zcela jistě jedná o revoluční krok, ale v současné chvíli je jinak skvělý nápad opravdu ještě v plenkách a hraní - pro někoho možná snad i velice chytlavé, jednoduše zábavné či neotřelé - nenabízí téměř nic, kvůli čemu by stálo o EyeToy seriózně uvažovat, i když vaše dítka by možná mohla být tím pádným argumentem pro to, neházet po mých slovech peněženku do žita.
Tím spíše, že se očekává příliv nových ideí rozvíjejících prvotní myšlenku, jakož i jejich provedení v praxi. Ostatně i taková poměrně banální věc - hrát online a přitom vidět tvář svého protivníka, kterážto se mění v závislosti na jeho neúspěchu ve hře, může být příjemným oživením jinak konzervativního hraní, v němž přestává být pomalu ale jistě prostor pro výrazná překvapení.
Pravda, těchto se tedy dnes ještě nedočkáte, kolekce 12-ti miniher v balení EyeToy obnáší v tuto chvíli takříkajíc pořád tu samou písničku, nezbedné poskakování a máchání rukama před obrazovkou, což za chvilku přestane tak nějak bavit. Nicméně abych byl konkrétnější. Sekce "Singleplayer" nabízí na první pohled poměrně pestrou paletu her ve třech stupních obtížnosti, ale výsledný efekt posuďte v následujícím odstavci sami.
Je tu třeba Beat Freak - po výběru některého z chytlavých songů se ocitnete na obrazovce se čtyřmi reproduktory a volně se generujícími CD médii plujícími obrazem, přičemž klíčem k úspěchu je dobré načasování při nutnosti dotknutí se každého reproduktoru při vstupu CD do jeho prostoru. Kung Foo - ze stran do obrazu nabíhají divocí pumprlíci a vy se do nich strefujete. Wishi Washi - aneb jak se stát rychle myčem oken. Rukou manuálně stíráte jakýsi ošklivý "film" z okenní tabulky, která tvoří celou obrazovku. Keep Ups - musíte udržet ve vzduchu mičudu, jež k vám padá shůry, takže s ní žonglujete co to dá. Boxing Chump - legrační mač s jakýmsi robotickým oponentem. UFO Juggler - ze spodní části obrazu startují létající talíře, které pohybem ruky musíte roztočit tak, aby se dokázali vznést a odletět mimo obrazovku.
Vše se tedy odvíjí okolo nutnosti dotknout se ve správný čas či opakovaně nějakého objektu, za což získáváte bodové ohodnocení. K tomu tu jsou jak bonusy, tak elementy, hatící vaše záměry či přímo ubírající cenné bodíky. Jak říkám, zkraje jsou některé minihry i docela dosti zábavné, ale tahle kratochvíle má vskutku jepičího trvání! A výslednému dojmu nenapomůže ani multiplayer, protože se v každé minihře toliko střídáte u kormidla.
A jak se to celé spouští? Především musíte někam do prostoru umístit kameru (předtím skrze USB port připojenou k PS2, přičemž kabel má cca dva metry), nejlépe asi položit na televizi tak, abyste byli v jejím hledáčku, přičemž tělo kamery je na otočném kloubu, takže se s ní dá dobře manipulovat. Druhým krokem je vložení přiloženého DVD do mechaniky, pročež se spustí aplikace. V programu se pohybujete dílem skrze klasický ovladač a dílem skrze jednoduše navržený ikonový interface reagující na vaše pohyby rukou - samotné hraní je již plně v intencích vašich pohybových kreací a nutno poznamenat, že přitom nemusíte sahat na obrazovku. Samozřejmě, že si na úplném začátku můžete vychutnat legrační intro, sloužící zároveň jako jakýsi manuál.
V případě nějakých potíží lze pak vycentrovat obraz či jej lépe zaostřit, tady manuálně otáčíte hledím kamery. Čím dále při hraní od TV budete, tím si to více užijete. Rozpoznávací schopnost kamery je přitom velmi dobrá a třebaže se najde prostor pro některá pochybení stejně jako pro možná zjednodušení zadaného úkolu, rámcově lze říci, že budete určitě spokojeni.
Zajímavostí se zdá být volba Video Message, což je možnost uložit audiovizuální záznam na paměťovou kartu (EyeToy má implementovaný malý mikrofon), nicméně limit takové zprávy je 60 sekund (co se týče paměťové kapacity počítejte s tisícovkami zabraných kB, takže poněkud drahý špás). Ale stejně potěší zaznamenání takto uložené zprávy dále na VHS kazetu a to skrze SCART propojení, což je pěkné a jako bych už viděl ty nadšence, začínající produkovat bláznivá video ohlášení. Asi nikoliv posledním krokem v tomto případě bude výměna video zpráv online, což však bude možné až s EyeToy: Play 2, kterýžto hardware je již ve vývoji a ještě v tomto roce se údajně objeví na trhu.
SCEE uvažuje, že by se tahle kamera stala standardní periferií stejně jako tomu je u lightgunu typu GunCon, ale až budoucnost ukáže, kterak se také third party vývojáři postarají o dobré jméno zde představeného produktu. Neboť jenom dobré hry, potažmo zajímavé využití EyeToy může znamenat skutečný boost tohoto zcela jistě progresivního nápadu.
Jak to celé uzavřít? EyeToy dle mého představuje mimořádně zajímavý hardware, který má velice slibný potenciál, ale kupovat si jej v tuto chvíli nevidím jako žádný přínos, tedy v případě, že doma nemáte malá děcka, která s touhle periferií mohou zabít volný čas nejenom o právě příchozích prázdninách.
