F.E.A.R. 2: Project Origin – Alma na druhou

Druhý díl hororové střílečky neurazí žádného fanouška poctivé akce. FEAR 2 je sice krátký, ale atmosférický zážitek, který je radost hrát.

FEAR 2: Project Origin Xbox360

První FEAR byl ve své době skvělým atmosférickým zážitkem, který jako jeden z prvních v žánru představil praktickou funkci zpomalení času. Především ale dokázal skvěle skloubit hororovou atmosféru a famózní grafické pozlátko, díky němuž byla každá z přestřelek pořádná show.

Navíc skončil způsobem, který nenechal nikoho na pochybách o tom, že se dočkáme druhého dílu. Stalo se tak a FEAR 2 se nám opět snaží dokázat, jak rádi se bojíme.

Konečně se přesouváme z klaustrofobických chodeb podzemních laboratoří do ulic města, kde se naplno projeví kvality enginu.

Příběh nepřímo navazuje na konec jedničky a vy se jako člen elitního týmu opět pustíte po stopách Almy, malé holčičky, která už teď není tak malá a bezmocná, jak se zdála být ze začátku. Vše navíc zkomplikuje jeden nepříjemný fakt – atomový výbuch přímo uprostřed města, které se rázem promění v ruiny. To budiž první z novinek, které druhý díl nabízí.

Konečně se přesouváme z klaustrofobických chodeb podzemních laboratoří do ulic města, kde se naplno projeví kvality enginu a my konečně dostaneme kýženou různodorost, která hře tolik chyběla. Během své pouti se podíváte všude po městě a vývojáři chytře míchají exteriéry s interiéry, aby neustále dodávali potřebné oživení. Hra samotná je sice žalostně krátká, díky tomu ale udržuje napětí a náboj po celou dobu, což je mnohem lepší, než umělé prodlužování herní doby nudou a stereotypem.

VIDEO

Samotná hratelnost kombinuje dvě základní složky, které se nazvájem doplňují. Po celou dobu tak budete přecházet z divokých přestřelek do tíživých hororových pasáží, kde vám blbne baterka a vy jste rádi, že záchod není daleko. Hororové pasáže představují halucinace a vidiny, kterými vás Alma neustále obšťastňuje.

Vidíte duchy, členy své jednotky v divných pozicích, čas od času se teleportujete do neznámých míst či vzpomínek Almy a vůbec jsou tyto části hry dost matoucí a tajemné, což je jen a jen dobře. Navíc vždy, když už začínáte ztrácet pojem o realitě, se rozrazí dveře a vy máte co dělat s týmem vojáků, který vám znenadání vpadne do cesty.

Recenze PC verze

"Oproti prvnímu dílu se značného zlepšení dostalo hernímu prostředí. Tento fakt si nechávám téměř nakonec, protože mne sterilnost prostředí u prvního dílu velmi vadila. Všechna herní zákoutí jsou poměrně zajímavá, byť v některých zůstaneme déle, než by bylo záhodno, ale i tak se víceméně mění s potřebnou kadencí. Korunu všemu nasazuje skvěle zpracované město po výbuchu, které se zkamenělými lidmi v ulicích připomíná Pompeje moderní doby."

- číst celou PC recenzi

Když už dojde na souboj, FEAR 2 se má čím pochlubit. Především příjemně překvapí skvělá umělá inteligence nepřátel. Ti jen tupě nepostávají a nešijí do vás, snaží se krýt, převracejí stoly a nábytek, aby se vyhnuli vaší střelbě, a přinejhorším vezmou nohy na ramena, pokud je poblíž více obrněný chlapík s plamenometem.

Nejtužším oříškem jsou pak přestřelky v kancelářských místnostech se spoustou harampádí a buňkami se stoly, protože se vojáci většinou pořád přesouvají a mohou vám vpadnout do zad téměř odkudkoli. To teprve uvítáte možnost zpomalit čas a s labužnickým výrazem v obličeji vyprázdnit zásobník do chudáka, co se před vámi rozhodne přeskakovat stůl.

S druhy nepřátel už je to trochu horší. Sice po vás půjdou hned dvě nepřátelské strany (Almu nepočítám), všichni ale vypadají víceméně stejně, oblečeni v šedočerných ocelových kombinézách, a jen robotičtí vojáci Replica mají fešnou helmu se svítícíma očima. Čas od času se vám postaví obrněnci s těžkotonážními zbraněmi a také dvounozí mechové, do kterých si párkrát vlezete i sami.

Interakce s prostředím funguje na výbornou. Taktéž si můžete sestrojit provizorní úkryt téměř z jakéhokoli kusu nábytku, efektně přeplachtíte i menší zídku, okno či jinou překážku a dokonce budete rozevírat dveře výtahu či odsouvat těžké skříně, abyste se dostali dále.

Výčet kladů završují tolik oblíbené interaktivní střihové scény v soubojích jeden na jednoho, kde musíte zběsile bušit do určitého tlačítka a pak provést ustřelení hlavy či odkop.

Jakožto čistokrévná střílečka vám FEAR 2 nabídne vyčerpávající seznam nástrojů hromadného ničení, jejichž počet je tak akorát, abyste si vyzkoušeli většinu a našli si svoje oblíbence. Rukama vám projdou samopaly, brokovnice, raketomet, plamenomet či pulzní puška.

Třešničkou je pak nastřelovač hřebíků, jehož náboje mají tentokrát fosforeskující lampičky. To abyste hezky viděli, koho to přišpendlujete. Druhý díl překvapil i čtyřmi druhy granátů, mezi kterými občas nebudete stíhat přepínat. Jasným favoritem je pak Frag granade, který nepřátele fešně rozhodí po okolí.

Name Your FEAR

4.června roku 2007 ohlásilo studio Monolith soutěž zvanou “Pojmenujte váš STRACH“, aby našli správný název pro chystaný druhý díl. Účastníci museli do 22.června poslílat své výtvory, ze kterých vývojáři vybrali tři finalisty, které mohli vybírat i ostatní fanoušci. 3.srpna se otevřelo hlasování pro tři finální názvy: Dead Echo, Project Origin a Dark Signal. Později, 6.září roku 2007 byl ohlášen vítěz, kterého už nyní známe.

Éra “plastové“ grafiky, jež zazářila s vydáním Doomu 3, má své kouzlo dodnes, navíc se neustále inovuje a nyní už se jedná o jeden ze specifických stylů, který sedí především sci-fi hrám. První FEAR byl průkopníkem tzv. Hollywoodského zpracování, kdy při přestřelkách létají jiskry a šrapnely na všechny strany, zdi se drolí pod náporem kulek a celá scéna je zaplavena kouřem. Druhý díl v tom úspěšně pokračuje, přidává ale nádherně zpracované exteriéry s HDR efekty a jemným bloomem, interiéry pak zkrášluje opravdu precizní práce se světlem a stíny.

Pokud se zadíváte pozorněji, možná uvidíte, že se ve srovnání s jedničkou jedná opravdu jen o kosmetické změny, na celkový dojem ale mají velký dopad a to se cení především. Jako párádní nápad se jeví zpracování HUDu jakžto holografických brýlí, které hlavní hrdina nosí.

Dabing členů týmu je precizní a především ke konci jsou hlasy ostatních plné zoufalství a strachu.

Zvuková stránka FEARu je brilantní a opět boduje soundtrackem, který reaguje na situace ve hře. Lekavé momenty během hororových částí hry jsou patřičně ozvučeny, přestřelky jsou pak doprovázeny rockovým nářezem, který tanec mezi kulkami jen podporuje. Dabing čtyř členů týmu, se kterými během hry příjdete nejvíce do styku ( i přes vysílačku) je precizní a především ke konci, kdy příběh začne gradovat, jsou hlasy ostatních plné zoufalství a strachu.

FEAR 2 se tedy zataraceně povedl. Nepřináší do žánru žádné novinky a inovace, fungující mechaniku ale vypiloval téměř k dokonalosti. Zapomeňte ovšem na přemýšlení a hádanky, druhý díl je hororová akční jízda, která vás bude bavit až do konce.