Po únorovém zmatkování s právy na jméno hry, kdy výrobce, Monolith, počítal s pokračováním F.E.A.R.u a připravoval ho, ale kvůli podlé právničině, kdy danou značku mohla užívat jen vydavatelská společnost Vivendi, se rozhodl, že sequel příběhu (jež na konci původní hry zůstal chytře otevřený) vydá pod jiným názvem, jsme se dočkali rovnou dvou much zabitých jednou ranou: Obě strany se dohodly,
a tak se v Monolithu již pilně pracuje na druhém dílu a aby nový silný videoherní brand nevychladnul, dostanou hráči na podzim pod nos ještě mezistupínek v podobě datadisku. To se široké veřejnosti doneslo v květnu.
Jak to s ním vypadá 11 týdnů po uvolnění tiskové zprávy jsme se jeli v těchto parných letních dnech dozvědět do kanceláří CD Projektu, výhradního českého distributora F.E.A.R.u, v pražských Holešovicích.
Takže malou zlou holčičku Almu, která má pod palcem veškeré paranormální dění, se kterým jsme, jako člen jednotky First Encounter Assault Recon, měli co dočinění během cca 10 hodin, které nabízel původní F.E.A.R., máme opět volnou a připravenou na to, aby nám zase znepříjemňovala život. Jak jí to jde jsme se dozvěděli z testovací press verze, která nám hodně napověděli o podobě datadisku. Ten se, mimochodem, nevyvíjí v Monolithu, nýbrž ho na starost dostali lidé z TimeGate Studios.
Že za připravovaným počinem stojí jiný tým bylo patrné již z prvních minut, které jsme v demoverzi pro žurnalisty strávili.
Zatím jediných pět screenshotů, jež Vivendi z datadisku uvolnila a slouží jako okolní ilustrace, pochází pravděpodobně právě z něj, poznávám na nich prakticky všechny lokace...
Začínám s plnými životy a kompletním brněním v suterénu jakéhosi kostela. Seskakuji z krabic, sbírám další dvě lékárničky. Vymotám se odtamtud a dostávám se na chodbu. Z ničeho nic přede mnou, za zvukového doprovodu, přeběhne poloprůhledné cosi. Projdu další chodbou, no, jsou to spíš takové katakomby. Ta poloprůhledná potvora s červenýma očima si nedá pokoj! Ale k přímému střetu s ní zatím nedošlo. Jdu tedy dál. Otevírám dveře do nějakého skladu, slyším hlas z vysílačky. Konečně první nepřátelé! Staří známí z dřívějška jdou díky mým reflexům k zemi dříve, než já. Pokračuji. Tentokrát ve vzdálené chodbě mi přes zorné pole přeběhne voják, opět s mírným zaskřípáním hudebních nástrojů. Že by si tvůrci odpustili ty psycho-flashbacky a spolehli se jen na zastrašování pomocí nepřátel? Ale ne, vychutnávají si mě po několika pár minutách ve větrací šachtě a mému virtuálnímu já se rozbušilo srdce tak, jako když pronásledovalo Paxtona Fettela...
No, tak nějak by se daly popsat mé první momenty ve hře.
Změna vývojářského týmu je opravdu cítit, hratelnost a atmosféra je nečekaně trochu o něčem jiném. Nemohu říci, zda se jedná o změnu k lepšímu nebo k horšímu, jen jsem zkrátka poznal, že nehraji F.E.A.R., ale jeho pokračování.
Zpomalené "strašící" sekvence už nepotkáte v takové kvantitě, tvůrci se snaží gradovat napětí i jinými prostředky, než ukazováním znetvořených obličejů, kdy to nejméně čekáte. Atmosféra už není tak neotřelá, za celým dílem je cítit jistá větší profesionálnost. Tvůrci si údajně dávají pozor na nějaká ta "šlápnutí vedle", ke kterým došlo v prvním dílu a berou v potaz připomínky hráčů na diskusních fórech. Doufám, že z finálního produktu nebude cítit jistý druh opatrnosti.
Velkou změnou prošly lokace. Už se nejedná o stereotypní kanceláře a sklady. Lidé z TimeGate předvádí, že potenciál hororové střílečky se dá využít i v nápaditějších prostředích. Např. stanice podzemní dráhy působí daleko svěžejším dojmem, než prosté kanceláře Armachamu v americkém stylu open space.
To souvisí i s lepší úrovní přestřelek. Jednak na mě hra chrlila větší počet nepřátel, ti mě v několika chvílích skoro nenechali vydechnout (ale nebojte, narazil jsem i na klidnější a tišší místa) a jednak k ní přispívá právě design úrovní. Hromadné tříštění skla ještě dokresluje napjatou situaci boje o život. A když už jsem si myslel, že jsem všechny protivníky vystřílel a budu moct bloudit dál, ještě se jich několik přiřítilo.
Nesmím zapomenout zmínit, že jsou v levelech opět schované "boostery" pro navýšení maximálního možného zdraví a reflexů. A také stále fungují jako okamžitá lékárnička, takže se vám životy/reflexy také okamžitě při sebrání dobijí.
"A když už jsem si myslel, že jsem všechny protivníky vystřílel a budu moct bloudit dál, ještě se jich několik přiřítilo."
Uff, první level je nějaký dlouhý. Snad už se brzy dostanu do dalšího - a také, že ano. Ocitám se v katedrále. Promlouvá ke mně tajemný hlas a po chvíli říká, že mě nechá o samotě.
Ale s kým? Mohutný výbuch rozráží dveře a v nich se objevuje nějaká nová dívčina, jejíž tělo už je v částečném stádiu rozkladu, jakoby právě vylezla z nějaké studny, hehe.
Nastává pořádný zmatek a zemětřesení. Podařilo se mi ji sundat až vystřílením celého zásobníku. Halu zachvacují plameny a nad nimi se objevuje jakýsi modrý portál. Nic dalšího se už neděje a tak opouštím kostel dveřmi za oltářem a jdu dál po schodech nahoru.
První úroveň byla zakončena opravdu grandiózně, ve velkém stylu - dobrou vizuální podívanou a také napěchovaným ovzduším...
Pokračuji v další cestě, zavedla mě do podzemí, přesněji do stanice metra. Široké chodby schopné pojmout proudy cestujících v dopravní špičce nyní patří jen mně. Tedy - jen chvíli. Vidím, jak se v jednom místě bortí zeď, chodbu zavaluje prach a z něho vystupují další naklonovaní vojáci. Nezbývá mi než zase využít svých reflexů a všechny postřílet. Ale tím to nekončí - na dalším místě se opět sesypává zeď, oni tam jsou snad zazdění. Tentokrát z ní vylézá velký raketometný robot. Dal mi co proto, ale nakonec jsem ho udolal. Achjo, zase musím do větrací šachty. Poté, co se proplížím na druhý konec, naskytne se mi zase zajímavá podívaná - Alma masakruje! Než jsem stačil nějak se zúčastnit toho chaosu, ta malá holčička zmizela a já si jen pošpinil boty od kaluží krve. Přehodil jsem páčku, která otevírala cestu k turniketům a vlaku ve stanici a vrátil jsem se.
|
Asie nemá co dočinění s Hollywoodem, kde se ve většině případů zmůžou akorát tak na litry kečupu, motorové pily, žiletky, nechutné mutanty, kanibaly a teenagery. Ten, kdo nerad jen chroupá popcorn a nechává se unášet vizuálními efekty, ale chce se opravdu bát, měl by sáhnout po nějakém japonském hororu. V ČR je nejznámější asi americký remake Kruhu, který i přes zemi původu zůstal věrný své předloze. Jaktože jsou ve strašidelných počinech děti tak infarktovou záležitostí (i Alma)? Možná je tento shodný prvek pouze náhoda, ale co mají japonské horory společného? Ponurá hustá atmosféra, kterou by jste nerozkrájeli ani řeznickým sekáčkem ve spojení s originálními myšlenkami a nápaditou pointou, tajemnou mystikou, která vás i po doběhnutí závěrečných titulků nutí přemýšlet nad některými nelogičnostmi v ději, psychologickou hrou na diváka a v neposlední řadě budovaným napětím, to vše způsobí, že v kině/od televize nevstanete s čistým spodním prádlem :-) Nebo vy byste se snad odvážili zvednout zvonící telefon?
Přibyli noví nepřátelé - potkal jsem asi dva nové vojáky, mají trochu větší výdrž. Jejich zrobotizovaný kolega dostal do rukou kromě samopalu ještě také raketomet, který jsme měli k dispozici i v původní hře taktéž my. Obdoba neviditelného ninjy, taktéž novinka, stojí za to. Tentokrát v tom zmatku je opravdu těžké ho vidět, i když se SlowMo se situace značně zjednodušuje. Příval asi čtyř takových protivníků v zakrvácené místnosti byl velice působivý!
"Lidé z TimeGate předvádí, že potenciál hororové střílečky se dá využít i v nápaditějších prostředích."
Řekl bych, že oponenti z původního F.E.A.R.u zde prodělali mírnou revizi zevnějšku,
vypadají malinko jinak. Umělá inteligence je opět o krůček lepší, je znát, že si dokáže poradit i na rozlehlejších prostranstvích. Avizovaná vyšší obtížnost je zmírněna lékárničkami na každém rohu - opět každá přidává 50 bodů zdraví a můžete jich mít u sebe maximálně taktéž 10.
Opět stojím na nástupišti. Přistavený vlak nemá v úmyslu odjet. Jdu tedy před kabinu řidiče a pokračuji dál v temném tunelu. Naneštěstí je zasypaný, takže se musím vrátit a vyskočit na perón. A hle - dveře u jednoho vagónu jsou otevřené! Vlezu dovnitř a podívám se přes okno do vedlejšího vozu - kde se tam bere ta ze studny, vždyť jsem ji zabil!? Najednou se mění v Almu, najednou zase zpět, kleká si na všechny čtyři a pádí si to ke mně - záblesk a nikde nic. Nejspíš bych si na to měl zvyknout. Jdu tedy otevřenými dveřmi do tunelu, tentokrát na druhou stranu a pokračuji do temnotemné tmy...
F.E.A.R. Extraction Point nám má nabídnout 6-8 hodin nového hraní. Snad tvůrci tento slib dodrží a z nadějně vyhlížejícího projektu, který má rozhodně co nabídnout, se nestane Half-Life 2: Episode One. Těšíme se totiž na přecijen trochu jiný a intenzivnější zážitek z hraní. Větší koncentrace nepřátel při přestřelkách, už ne tak monotónní leveldesign a obecně trochu odlišná atmosféra může způsobit, že EP osloví i hráče, kterým se původní F.E.A.R. kvůli nějakému nedodělku nezamlouval. Rozuzlení bychom se měli dočkat v říjnu letošního roku.
Index očekávání: 85%
