Když nedávno vyšla demoverze na Fahrenheita (hra je známá také pod názvem Indigo Prophecy), bylo to pro hráčskou komunitu doslova jako elektrický šok. V době, kdy je originalita vzácná jako pivo ve vinném sklípku a kdy se vývojáři předhánějí, kdo udělá lepší klon již známých her, se našel blázen, který nejenže jde zcela jinou cestou než ostatní, ale také zkouší něco, co kdysi dávno pohořelo a skočilo velkým neúspěchem. Přestože je éra interaktivních filmů definitivně za námi nějaký ten pátek a jakýkoliv další pokus o její znovuzrození skončil fiaskem, zkouší vývojáři z Quantic Dream štěstí a vydávají svůj dlouholetý projekt. Přestože Fahrenheit není interaktivní film jako takový, nese jeho mnohé prvky, které navíc ještě zdokonaluje. Výsledek tak není nehratelný paskvil, kdy se většinu hry pouze díváte na mizerné videosekvence, ale perfektní a dech beroucí filmový zážitek, ve kterém je všechno podle vás.
Jako slepý k houslím
Když si Lucas Kane, správce sítě v jedné z bank v New Yorku, skočil večer po práci na nějakou tu šlichtu do nedaleké útulné restaurace (znáte to, steak, hranolky a kafe bodnou vždycky), netušil, že se za chvíli dostane do trablů, jaké nemá ani Bill Gates s antimonopolním úřadem. Najedou se vám probere na záchodě, na předloktí vyřezané pochybné symboly, všude krev a jako bonus na závěr - ubodaný muž pod ním. Aby toho nebylo málo, drží v ruce zakrvavenou kudlu a má wokno jak XP.
Tak přesně takhle impresivně začíná Fahrenheit, jedno z velice příjemných překvapení podzimu a dost možná nejoriginálnější hra roku. Protože je příběh stěžejním bodem celé hry, byl by smrtelný hřích prozradit z něj něco víc, prozradím jen, že až na některé detaily je promyšlený a originální a určitě se nebudete nudit. Je asi jasné, že na začátku se zhostíte role Lucase a vaším úkolem bude nejenom utíkat před policií, ale také zjistit pravdu o tom, co se skutečně stalo. Pokud jste nehráli demoverzi, vězte, že vaším prvním úkolem bude dostat se pryč z restaurace. Krátce po záchodové exekuci se totiž od stolku v restauraci zvedne policista a zamíří si ulevit právě na pány. Je jen na vás, jak to celé dopadne. Vyběhnete panicky ven nebo s klidnou hlavou uklidíte mrtvolu, vytřete podlahu, umyjete si ruce a bez známky neklidu opustíte restauraci? Možností jak tuto část udělat je opravdu hodně.
Jakmile se vám totiž podaří dostat Lucase z restaurace, aniž by byl chycen, přichází ke slovu charismatická detektivka Carla Valenti, ne nepodobná Angelině Jolie a její pohodový partner Tyler Miles.
V posledním odstavci jsem použil spojení „na začátku se zhostíte“ a má to svůj význam. Jakmile se vám totiž podaří dostat Lucase z restaurace, aniž by byl chycen, přichází ke slovu charismatická detektivka Carla Valenti, ne nepodobná Angelině Jolie a její pohodový partner Tyler Miles. Ty překvapivě budete také ovládat (každého zvlášť – lze se mezi nimi přepínat, případně bude k dispozici pouze jeden z nich) a celý příběh si tak prožijete i druhé strany zároveň, což je prvek, který se jen tak nevidí a já osobně nad ním smekám. Hned na začátku tedy ohledáte místo činu, vyslechnete pár lidí a v závislosti na úspěchu bude děj pokračovat. Klíčové události se sice stanou tak jako tak, ale třeba za jiných okolností, apod. Bravo! Během hry si také občas budete vybírat, jestli chcete další část hrát třeba za Carlu nebo třeba Lucase. To na hru sice nijak velký vliv nemá, protože tu druhou část si zahrajete vzápětí, ale ne vždy tomu tak je.
Interaktivní drama
Abyste si hru patřičně vychutnali a byli skutečně TAM, je pro vás přichystáno několik vychytávek. Tou první a velice povedenou je tzv. obraz v obraze. Pokud dojde k nějaké vypjaté situaci, obraz se rozdělí na několik částí a vy tak budete sledovat dění na několika místech současně. Až budete s Lucasem v práci v bance, rozdělí se obraz a uvidíte přicházejícího Tylera, který vás jde vyslechnout a vaším úkolem bude rychle schovat jakékoliv důkazy, které by proti vám mohl použít. Navíc se vám odpočítává čas, za jaký přijde Tyler ke dveřím, takže musíte jednat co nejrychleji. Nemusím snad zdůrazňovat, že v podobných situacích, kterých je ve hře spousta, vám bude srdce bušit až v krku a okolní svět pro vás v tu chvíli nebude existovat.
Další vychytávkou, která vás nenechá ani si odskočit, je přítomnost malých meziher. Občas se na obrazovce nečekaně objeví dva barevné kruhy (no, vlastně spíše čtverce), které pomalu blikají na náhodných stranách a vaším úkolem bude stisknout co nejrychleji kurzorové šipky (nebo šipky na numerické klávesnici, podle druhého kruhu) v pořadí, v jakém kruhy blikají. Někdy jsou tyto mezihry klíčové pro další postup ve hře, ale někdy díky nim pouze zjistíte nějaké nové skutečnosti o případu, ale dopředu se pohnete i bez nich. Obdoba této hry na postřeh je hra na rychlost, kdy musíte co nejrychleji mačkat střídavě levou a pravou kurzorovou šipku, dokud se s ukazatelem nepřesunete na druhý konec stupnice, což dá občas docela zabrat, ale pokud jste hráli staré olympijské hry od Accolade, neměl by to pro vás být problém :-).
Párkrát za hru necháte případ případem nebo policii policií a trošku se odreagujete. Například Tyler sehraje basketbalový zápas s kolegou z práce nebo si zaboxuje s Carlou v tělocvičně, Lucas se dvakrát přesune do svého dětství a užije si malou stealth misi, apod.
A když už se zmiňuji o mezihrách, nesmím opomenout několik speciálních misí. Párkrát za hru necháte případ případem nebo policii policií a trošku se odreagujete. Například Tyler sehraje basketbalový zápas s kolegou z práce nebo si zaboxuje s Carlou v tělocvičně, Lucas se dvakrát přesune do svého dětství a užije si malou stealth misi, apod. Těžko říct, jestli podobné mise mimo děj hře škodí nebo naopak, to už si každý musí přebrat sám. Můj názor je spíše negativní, protože mě to zbytečně odtrhlo od příběhu, ale na druhou stranu tím autoři ukazují, že mají hlavní protagonisté i svůj osobní život mimo práci.
Revoluce v ovládání? Jen částečně...
Ovládání hry je kapitola sama pro sebe. O mezihrách jsem psal výše, teď si povíme něco o zbytku. Postavy ovládáte celkem klasicky, pouze jsem si nemohl zvyknout, že když jsem zmáčkl šipku dopředu, postava šla dopředu i když byla třeba směrem dolů. Pokud tedy budete chtít jít určitým směrem, musíte postavu nejprve tím směrem natočit a to je strašný opruz. Jiné to je s rozhovory a volbami rozhodnutí vůbec. Vše se totiž ovládá myší, ale i tady jsou originální změny oproti mainstreamu. Až dostane vaše postava možnost učinit nějaké to rozhodnutí, případně možnost interakce s předmětem/postavou, objeví se v horní části obrazovky obrázek volby a symbol znázorňující odpovídající pohyb myší. Není tedy nic jednoduššího, než stisknout levé tlačítko a udělat malý pohyb. Pokud tedy budete s Lucasem sedět u svého stolu v bance, pohybem doleva otevřete levý šuplík, pohybem doprava pravý šuplík, pohybem dolů zapnete počítač a třeba si přečtěte zprávy na internetu nebo e-mail a konečně pohybem nahoru vstanete od stolu. Velice jednoduché, velice efektivní. Stejné je to u rozhovorů, konkrétním pohybem určíte, na co se má postava zeptat. Žádné zdlouhavé klikání na možnosti dialogu, stačí malý pohyb a je to. Musím uznat, že tento způsob ovládání do hry perfektně zapadá a jakmile si na něj zvyknete, nebudete chtít změnu.
A co grafika? A zvuky?
Nebudu to dlouho protahovat a hned s lítostí oznámím, že grafika je asi nejslabším článkem celé hry. Pokud se rozhodnete Fahrenheit zahrát, rovnou zapomeňte na nějaké nejnovější efekty a dech beroucí okolí. Místo toho na vás vybafne dosti starý engine (není se čemu divit, hra byla vy vývoji několik let a cesta za vydáním byla dlouhá a trnitá) s minimem kvalitnějších efektů. Občas jsem se doslova divil, co za hrůzy to vidím v roce 2005. Až bude postava pít víno, uvidíte model skleničky bez jakéhokoliv odlesku a víno není ani jako tekutina, ale pevná náplň, takže přestože bude sklenička třeba vzhůru nohama, víno zůstane na dně beze změny. Tohle by pánové dnes už opravdu nešlo. Naštěstí grafika není hybným nástrojem hry a až se ponoříte do příběhu, ani vám to nepřijde. Abych také pouze nehanil, pochválím modely postav, které jsou celkem povedené a navíc jsou velice realisticky rozhýbané za pomoci technologie Motion-Capture.
|
Parádní příběh, na který je nahlíženo z více rovin
Zastaralá grafikaPovedená je zvuková stránka hry. Postavy jsou namluvené profesionálně a jednotlivé hlasy ke svým protějškům dokonale pasují. Zvuky také nejsou špatné a nezaregistroval jsem žádné hrůznosti. Co musím opravdu vyzdvihnout, je výtečný soundtrack, na které se objevují i zvučnější jména jako „Theory of a Deadman“, kteří zde presentují několik skladeb z jejich nového alba „Gasoline“. Hru se vyplatí dohrát už jenom kvůli jejich skladbě „Santa Monica“, která hraje v titulkách :-).
A co ten zbytek?
Co se týká délky hry, není nikterak závratná, spíše naopak. Dohrané to budete mít maximálně za deset hodin, pokud se nikde na delší dobu nezaseknete, což není moc, ale Fahrenheit má v ruce triumf v podobě velké znovuhratelnosti. Prakticky ihned po dohrání totiž můžete hru rozehrát znovu, spousty situací vyřešit úplně jinak a dopracovat se tak třeba i k jinému konci, kterých je několik (já osobně vím určitě nejméně o čtyřech). Něco podobného už není v dnešní době příliš obvyklé a patří za to autorům můj neskonalý obdiv.
Verdikt: Fahrenheit je unikátní hrou, která spojuje parádní příběh, do kterého se ponoříte a jen tak se ven nedostanete, s velkou znovuhratelností a značnou originalitou. Nemá sice kdovíjakou grafiku a není ani bez chyb, ale vyniká napínavou atmosférou, nelineárním pojetím a zcela novátorským přístupem k akčním adventurám. Fahrenheit se nehraje, Fahrenheit se žije!
