Asi nemá cenu snažit se napsat nějaký úvod, který by tuto hru představil. Fallout zná díky českému překladu snad naprosto každý - ať už příznivci RPG, nebo leteckých simulátorů, sportů, závodních her či strategií. Drtivá většina lidí má ve svém pomyslném žebříčku nejlepších her Fallout na prvních místech. Není se co divit. Fallout se, ač hra relativně nová, může směle zařadit mezi takové skvosty jako Civilization, Prince of Persia nebo třeba Ultima. Proč? Je toho opravdu hodně...
Jak to všechno začalo
V zimě roku 1998 vydal Interplay jednu moc zajímavou hru, o které se mluvilo velice dlouho. Fallout měl být původně spjat se stolní RPG hrou GURPS (něco jako Dračí doupě, i když pravidla a celá hra jsou úplně odlišné). Něco se ale zvrtlo a Fallout se ocitl sám, bez licence. Pravidla Falloutu ze systému GURPS pouze vycházejí a když se nad tím zamyslíme, zjistíme, že vlastně díky tomu vznikl nejlepší herní systém (bůhví, jak by Fallout dopadl, kdyby byl licencován) do doby, než přišla hra Baldur‘s Gate. Oproti této hře je Fallout až primitivně jednoduchý, ale v případě Falloutu méně znamená více. Interplay udělal skvělý tah, neboť Fallout chytne a nepustí a pravidla člověku rychle přejdou do krve. Díky tomu se stal tolik oblíbenou a uctívanou hrou.
Čím jiným vyprávění o Falloutu začít než hlavní zápletkou. Vize vzdálené budoucnosti bývají dvojí a každá hra odehrávající se kdesi v budoucnu čerpá z jedné z těchto variant. První, radostnější, vychází z předpokladu, že lidstvo se nadále bude vyvíjet směrem kupředu, vše budou ovládat superinteligentní počítače, léky budou nahrazeny nanoroboty a na ostatní planety sluneční soustavy vkročí lidská noha. Jako příklad těchto her můžeme uvést Kvejka třetího a třeba Deus Ex. Druhá představa zase říká, že lidstvo bude zničeno nějakou katastrofou nebo jej rozpráší atomová válka. Na tuto představu sází realtimová strategie KKND a také Fallout. V takovýchto hrách vystupují mutanti a další zdegenerovaná monstra. Na jedné straně stojí ničivé energetické zbraně a na druhé se lidstvo vrací do starověku - bydlí v rozbořených domech, gangy a otrokáři bojují o nadvládu nad válkou (katastrofou) zničenou Zemí. Fallout ze všech těchto her oplývá nejlepší atmosférou, neboť k vizi neradostné budoucnosti přidává i perfektní zápletku.
Američané se vždy báli o svůj krk, a tak blížící se hrozba jaderného útoku od nepřátel z východu přinutila vládu USA postavit několik protiatomových bunkrů, neboli Vaultů, které měly při jaderné katastrově sloužit jako přístřešek pro tisícovku obyvatel. Každý Vault byl vybaven vším, co má zajistit bezpečný život několik desítek metrů pod zemí. Centrální,
vysoce inteligentní počítač, generátor elektrického proudu, čistička vody a zařízení pro recyklaci vody a hydroponické plantáže – takto vypadal každý z několika desítek Vaultů rozesetých po celých Spojených státech.
Obyvatelné Vaultu 13 nikdy nevěděli, kdo a proč vypálil první jaderné rakety. Jisté je, že už několik desetiletí žijí pod zemí, nad níž se skrývá jaderné peklo. Spojení s ostatními Vaulty bylo přerušeno a z původní tisícovky obyvatel žije ve Vaultu 13 zhruba stovka. Jejich osud je závislý na jednom dobrovolníkovi, který se má vydat vstříc radioaktivním končinám. Na povrch jde s cílem navázaní kontaktu s lidstvem a dalšími Vaulty. Primární úkol – získání vodního čipu, který nefunguje a je nezbytnou součástí každého Vaultu – musí hlavní hrdina splnit do několika měsíců, protože bez vody žít nejde. Nikdo neví, co se na povrchu skrývá a jestli se Vault 13 podaří zachránit. Po úvodním monologu vedoucího Vaultu 13 se za hrdinou zavírají hlavní dveře a dobrodružství může začít.
Už úvodní potyčka s krysami naznačuje, že život se na povrchu udržel a že získání vodního čipu nebude žádná legrace. Postupem času objevujete první vesnice a města. Celý poválečný svět je plný chaosu a tam, kde dříve vládlo právo a ústava, dnes vládnou zbraně a gangy. Kromě toho radioaktivita zmutovala zvířata i lidi. Na svých cestách hlavní hrdina potkává
podivná stvoření - Supermutanty, Ghouly a Death Clawy. Zatímco ti druzí jsou mírumilovní a svůj odporný vzhled spíše skrývají, ti první chtějí ovládnout celý svět. Až hlavní hrdina získá vodní čip, musí se postavit této hrozbě a zachránit obyvatele Vaultu před zelenýma rukama Supermutantů.
RPG prvky se objevují pořád, neboť je s nimi spjato veškeré dění ve hře. Na začátku si můžete stvořit svou postavu, která má desítky nejrůznějších atributů. Nejzákladnější jako síla, obratnost či inteligence se ve hře již dále nemění (až výjimky, ale to bychom zabíhali do podrobností) a zároveň ovlivňují vlastnosti procentuelní. Proto si musíte dost dobře rozmyslet, kam drahocenné bodíky investujete. Můžete si stvořit inteligentní, ale málo silnou postavu. Nebo třeba obratného a štěstěnou obdařeného bojovníka. Mezi procentuelní vlastnosti patří střelba ze třech typů zbraní (lehké, těžké a energetické), boj beze zbraně, dále pak chladné zbraně a házení (granáty). Kromě toho existují vlastnosti jako doktořina, plížení, kradení, obchodování atd. Na začátku hry si zvolíte tři vlastnosti, které porostou dvojnásobně rychleji. Při přechodu na další úroveň dostanete totiž bodíky (množství určeno inteligencí) k vylepšení těchto procentuelních vlastností. Navíc po každých třech levelech postavy (opět jsou výjimky, ale to jsou detaily) si můžete vybrat jeden perk, tedy nějakou speciální
schopnost. A ještě jsme pozapomněli na dvě základní, charakteristické vlastnosti, jež si vybíráte na začátku hry (v něčem pomáhají, v něčem škodí – třeba jedna vlastnost snižuje množství akčních bodů potřebných ke střelbě, na druhou stranu nemůžete zaměřovat). Každý má prostor ke stvoření postavy dle svého gusta.
Samotnou hru zde popisovat nebudu, neboť se mi to zdá zcela zbytečné. Mix adventury, RPG a strategie dopadl prostě skvěle. Celou hru vidíte v izometrickém pohledu a se svou postavičkou se pohybujete po šestiúhelnících. Má to jeden důvod. Při soubojích se totiž hra přepne do tahového módu, kde se svou postavičkou pohybujete právě po šestiúhelnících. Aby to nebylo tak jednoduché, každá lokace se dá opustit a v tom momentě se před vašimi zraky zobrazí velká mapa, kde je hlavní postava reprezentována malilinkatou tečkou. Některé lokace jsou velmi vzdálené a než k nim dojdete, můžete po cestě potkat bandy mutantů, obchodníky i nějaká zajímavá místa.
Celý svět žije vlastním životem, takže se ve Falloutu setkáme i s normálním časem. Cestou potkáváte plno dalších lidí, většina řeknu jenom jednu větu, s některými lze obchodovat a někteří vám zadají i nepovinné úkoly. Variabilita Falloutu se objevuje
v celé hře. Velmi často s někým obchodujete a nemáte peníze na zbraň, kterou zrovna potřebujete. Pokud jste dobří zloději, stačí zbraň ukradnout, nebo můžete onoho obchodníka zabít. To se ovšem odrazí na vaší karmě, která udává, jestli se chováte hrdinsky, či ryze záporňácky. Jestliže jste špatní bojovníci, můžete se z celé řady soubojů „vykecat“ a taky můžete cestou naverbovat několik dalších spolubojovníků, kteří špinavou práci odvedou za vás. Jste špatní doktoři? Musíte používat stimpacky. Okrádají vás při směně předmětů? Vylepšete si obchodování.
Šaty dělaj člověka
Grafické zpracování Falloutu ve své době patřilo ke špičce. Brnění mění vzhled hlavní postavy, stoky vypadají jako stoky a třeba katedrála, kde se skrývá hlavní zloduch, vypadá opravdu nádherně. Autoři věnovali pozornost každému detailu – počítače blikají, plamenomety spalují a mutanti vypadají jako správná monstra. Výborné grafické zpracování na skvělé atmosféře jenom přidalo, stejně tak jako ozvučení celé hry. Výstřely z rotačního kulometu a z brokovnice znějí opravdu impresivně. Některé postavy ve hře, jež potkáte, mají při rozhovoru vlastní obličej, který také mluví. Ani ne tak melodická, jako výborně atmosférická hudba je jedním z mála případů, kdy hudba ke hře opravdu stojí za poslech a ke
hře opravdu sedí. Sečteno, vyděleno a podtrženo – grafické a zvukové zpracování autoři zvládli na vysokoškolský diplom.
Jablko nepadá daleko od stromu
Obrovský úspěch Falloutu po celém světě a tisíce nadšených hráčů – takto asi vypadala situace po několika měsících od jeho vydání. Nikdo v té době netušil, že za necelý rok přijde pokračování, a to pokračování větší, rozsáhlejší, těžko říci, zda i hratelnější a zábavnější. Nicméně Fallout se vrátil se vší parádou a noblesou. Fallout 2, stejně jako jeho předchůdce, donutil opět ty samé nešťastníky, kteří mrhají svůj čas hraním počítačových her (to samozřejmě neberte vážně), čumět na blikající monitor. Obecně se mluví o čtyřikrát rozsáhlejším dobrodružství, přesný násobek ale hledat nebudeme. Tvůrci vyždímali z naprosto stejného enginu maximum a ještě kapánek více. Kdo čekal nudné déjà vu, hluboce se zmýlil. Především si scénáristé dali práci se zcela novým příběhem a celkově se změnila atmosféra hry. Zatímco Fallout 1 oplývá temnou, místy až depresivní atmosférou, ve Falloutu 2 se často objevují nejrůznější vtípky a narážky. Také se rozšířil zbraňový arzenál a prostě přibylo vše, co se od pokračování dobré hry očekává.
Fallout druhý se odehrává o dvě generace později než Fallout 1, takže i celý svět doznal několika zajímavých změn. Začínají se formovat prvá opravdová města s vlastní samosprávou – v přesných kolejích běžící Vault City a třeba New Reno, ráj gangů, feťáků a jiných individuí. Škoda, že Brotherhood of Steel jaksi, co do velikosti, splaskl. Přibyly nové perky, zajímavé zbraně (Teď mne zrovna napadá příhoda se stráží v San Franciscu. Všichni se dají okrást a cena za jejich zbraň – Gauss Rifle - se pohybuje kolem 16 000.) a plno dalších atmosféru kořenících věcí. Mluvím o autu, jehož získání je docela fuška, a také o nových spolubojovnících. O nejtvrdším, z nich Supermutantovi Marcusovi, by se daly vykládat celé historky.
Nemá cenu převypravovávat zápletku a dějovou linii Falloutu 2, protože jste ho určitě dohráli nejméně dvakrát. Takže jenom velice stručně pro ty, kteří jej přeci jen nehráli. Jakožto potomek slavného zachránce světa z Falloutu 1 musíte zmobilizovat své síly a najít pro svou vesnici G.E.C.K. (Garden of Eden Creation Kit), což je takový kufříček, který umí dělat zázraky a který nehostinnou pustinu přemění v ráj. Celý děj se zašmodrchává ve chvíli (to už jsme zhruba ve třech pětinách hry), kdy hnusní záporňáci z Enclavy povraždí vesnici a zajmou ženy a děti. A jakožto správný hrdina je musíte najít, zachránit a při té příležitosti nakopat zadek hlavnímu zloduchovi. Jak prosté, že? Běžnému smrtelníkovi, který plní většinu
nepovinných úkolů, trvá dohrát Falloutu 2 nějaké ty dva tři týdny. Takto nějak by mělo vypadat správné pokračování perfektní hry.
Chybička se vloudí
Bezchybná hra sice neexistuje, ale přiznejme si na rovinu, že Fallout žádnou vážnou chybu nemá. Hratelnost a atmosféra je opravdu a absolutně bez chyby, o čem svědčí jedna v dnešní době opomíjená věc – replayability, neboli česky znovuhratelnost. Určitě to znáte. Dohrajete nějakou hru, kouknete na závěrečnou animačku a kurzorem zamíříte na Start – Nastavení – Ovládací panely - Přidat nebo ubrat programy a hra nenávratně mizí z vašeho harddisku. V lepší případě se radují sejvnuté pozice, které přežily mazací razii. A opět se dostáváme ke kvalitám Falloutu. Každý, kdo jej dohrál, ihned začal hrát znova, tentokrát s jiným typem postavy, začal plnit questy dříve nesplněné apod. Nějak ale odbíháme od tématu. Vrátíme se zpět k chybičkám, které přeci jen, byť technického rázu, kazí dojem z celé hry. To sekání... a dlouhé načítání mapy... Fallout 2 se od této nepříjemné chybky neodklonil, a dokonce jednu ještě přidal – padání a totální zakousnutí hry. Nevím čím to, ale programátoři si nikdy s Falloutem moc práce nedali. A ještě jedna věc - obchodování a peníze. Klikací maratóny a strefování se do přesné částky prudily každého...
Král je mrtev, ať žije král!
Po vydání Fallouta 2 se očekávalo, že za několik let přijde Fallout 3. Interplay všechny překvapil tvrzením, že Fallout 3 nebude a jeho místo zaujme hra jménem Fallout Tactics. Hra, kterou jste nedávno vymazali z harddisku, anebo kterou hrajete s kamarády po síti (chci tím říct, že singleplayer mají všichni už dohraný). Tato klasika je sice o Falloutu a ne o Fallout Tactics - žánrově jiné hře, ale i tak si neodpustím pár poznámek. Není to už ono. Fallout Tactics je dobrá hra, ba dokonce skvělá hra, avšak prostě... to pravé ořechové... se vytratilo. Autoři dosti markantně vylepšili engine, což ovlivnilo celý vzhled hry. Nějak mi chybí ti staří Death Clawové a Ghoulové v podobě, v jaké je všichni známe. Vypadají totiž zcela jinak - jako hybridové pokusu o nové grafické zpracování a ponechání staré atmosféry. Škoda.
Písmenka ubíhají a blíží se závěr této možná až moc nostalgické klasiky. Fallout je prostě bomba o síle desetitisíce gigatun, která zasáhla každého z nás. Fallout není hra, to je svět (Fallout à la Ultima Online, to by byl nářez!). Svět, v němž jsme často unikli před každodenními problémy reálného života. Svět, jenž je nasát krásnou atmosférou plnou dobrodružství, hrdinů a starým známým falloutovským "War, war never changes..."
