Teď bych měl zahlásit nějakou provařenou větu typu: „V názvu fantastické, v reálu hrůza“, ale nechce se mi do toho. Ano, recenzovaný titul nedopadl zrovna tak, aby mě usadil na můj tloustnoucí zadek, ale podobně nepovedených her tu bylo, je a bude spousta, takže nejsem zase tak znechucený, jak bych čekal. Takže narovinu: Fantastic Four: Rise of the Silver Surfer je ničím nevynikající průměr, který je určený asi jen pro ty, kteří se do filmové předlohy bezmezně zamilují.
Osobně patřím k těm, kteří si nadhled, trošku laciný humor a vcelku líbivé triky u prvního filmu Fantastic Four oblíbil. Proto jsem se na druhý díl těšil. A překvapivě si Fantastic Four: Rise of the Silver Surfer nevysloužil tak tvrdé recenze, jak jsem předpokládal. Za to na hřesi určitě hodně novinářů s radostí smlsne. Důvodů k tomu mají dost. Začněme třeba technickým zpracováním. Postavy nejsou „rozhýbány“ špatně, běhají vcelku realisticky, ale nejsou zrovna detailní. Například vlasy jediné hratelné ženské hrdinky Invisible Woman vlají tak, že to vypadá, jako by měla na hlavě přivázanou utěrku. Navíc jsou postavy
nepříjemně hranaté a hrubé. Dabing na tom není špatně a čtyři hrdinové hláškují na každém rohu, ale hudba je skoro nepostřehnutelná, i když čas od času zazní povedenější kousky, které trošku zlepší atmosféru.
Jde tu hlavně o boj. Ten vás hned za začátku zaskočí zmateností.
S designem levelů se tu také nikdo moc nenamáhal. Každá úroveň je tématicky odlišná od jiných, ale je rozdělena do menších sekcí, které jsou si až nepříjemně podobné a za moment získáte pocit, že neustále běháte na tom samém místě. Navíc jsou mise dost lineární a pokud náhodou narazíte na odbočku, tak vede obvykle k takzvanému „Tokenu“, kterých je v každé úrovni ukryto několik. Za ty lze nakupovat bonusové předměty.
Také sbíráte zkušenosti. Za zabité nepřátele nebo za splnění nějakého úkolu (obvykle něco zničit) dostanete několik bodů. Ty ovšem nemůžete rozdělovat sami. Automaticky se vám zvyšuje úroveň a otevírají speciální schopnosti. Nemůžete si zvolit, do čeho vložit těžce získané zkušenosti, umělá inteligence
rozhoduje za vás a to není zrovna příjemné. Nic proti zjednodušenému RPG systému, ale tohle je trošku moc. Myslím, že většina z hráčů by byla spíše pro to, aby se mohla rozhodnout do čeho investovat. Je sice pravda, že Fantastic Four: Rise of the Silver Surfer je obyčejná mlátička, ale u většiny konkurence existuje určitý RPG prvek, do kterého může hráč zasahovat.
Zjednodušené je i ovládání. Do boje se ženou všichni čtyři členové superhrdinského týmu, vy ovládáte jednoho. Kterého, to je na vás, během mise mezi nimi můžete přepínat směrovým křížem. Každý z nich má slabý a silný útok, které můžete formovat do krátkých komb. Samozřejmě, že jsou tu i speciální útoky - The Thingovy jsou extrémně silné, Invisible Woman dokáže zmrazit nepřátele nebo se stát neviditelnou, Mr. Fantastic využívá svého plastického těla a The Torch metá plameny, kam to jen jde. Zatímco první tři bojují pěstmi, popřípadě nohama, The Torch metá ohnivé koule, takže je vhodný pro boj na dálku, případně likvidování nepřátel, kteří jsou mimo dosah ostatních (například ve vzduchu). Čas od času narazíte na místo, kde je nutné využít schopností určitého člena týmu. The Thing
jediný prorazí kovové dveře nebo skálu, Invisible Woman dokáže zničit generátor silového pole, The Torch pro změnu zvládá likvidaci generátoru elektrického pole a Mr. Fantastic dokáže aktivovat vypnuté přístroje. Podobné pokusy o interakci jsou poměrně časté, ale nevyhnete se pocitu, že jsou do hry trošku násilně vložené, jen aby se neřeklo.
Jde tu hlavně o boj. Ten vás hned za začátku zaskočí zmateností. Čtyři vaše postavy plus další desítky protivníků v jedné chvíli na jednom místě, to musí být logicky nepřehledné. Několikrát se vám určitě stane, že budete sledovat určité místo v domnění, že se tam nachází vámi ovládaný hrdina a ono ne. Je o kus dál. Možná by bylo lepší ubrat na kvantitě a přidat na kvalitě. V každé úrovni je totiž jen několik málo druhů nepřátel, které se neustále opakují. I možnosti útoků jsou omezené, dva údery, absence skoku a bloku. Sice můžete čas od času využít mocnější úder, pokud shromáždíte dostatek vesmírné energie, ale to je asi tak všechno. Při hraní jsem se nemohl zbavit dojmu, že se tvůrci snažili hru neustále zjednodušit až natolik, že se jim to vymklo z rukou a oni to přehnali. Místo toho, aby to titulu přidalo na zábavnosti, stalo se to, že si klidně můžete hodit šlofíka a ze spaní mačkat dvě tlačítka.
|
|
Vcelku slušný dabing
Průměrné technické zpracování| Fantastic Four: Rise of the Silver Surfer | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
