FAUST - minireview

  • 26
FAUST - minireview
FAUST

Před několika dny se mi konečně dostaly do rukou čtyři stříbrné placky s dlouho očekávanou hrou FAUST. O této netradiční adventuře už toho bylo mnoho napsáno a jelikož to skutečně vypadá, že se jedná o velmi kvalitní produkt, chtěl bych se nyní s vámi podělit o své první dojmy z této pozoruhodné hry.

Nejdříve si povězme něco o samotném příběhu. Děj je v mnoha věcech inspirován stejnojmennou slavnou knihou Wolfganga Goetha. Ve hře se objevují obě dvě hlavní postavy - Marcelus Faust a ďábel Mefistofeles. Fausta, hlavního hrdinu hry, představuje vousatý stařík, jehož cílem je vypátrat proč se 7 různých obětí upsalo ďáblovi Mefistofelovi. Pokud se mu to podaří, všechny zatracené duše tím zachrání. Hra je rozdělena do 7 kapitol a všechny se odehrávají v prazvláštním zábavném parku Dreamland - v parku, který přímo vyzařuje podivínstvím a bizarností.

Za tu dobu, co jsem Fausta hrál, jsem pochopitelně stačil nakouknout pouze do první kapitoly, ale už i ta mě dokázala přesvědčit o tom, že tahle hra bude opravdu úchylnost sama. Nabízí se mi přímé srovnání ke hrám jako Sanitarium nebo I Have No Mouth And I Must Scream, které taktéž psychicky útočily na hráčovu mysl. Tato první kapitola pojednává o dvou sestrách - Lili a Jody. Bůh je spojil nejen společnou krví, ale i společným masem... Ano, mluvím zde o siamských dvojčatech, které se, bohužel, zamilovaly do stejného muže - Hanibala. Každá ho chce jen a jen pro sebe, až nakonec uzavřou zdánlivě výhodnou dohodu s ďáblem Mefistofelem. Na vás teď bude odhalit pozadí celé dohody a tím duše dvojčat zachránit. Navštívíte jejich příbytek, ve kterém naleznete spoustu zajímavých věcí, jako například dvojitý záchod (ve kterém je ukryta zkrvácená dýka) nebo zbytky zubů zahrabané v popelu v kamnech. Prozkoumáváním všech možných věcí se vám budou postupně formou videosekvencí promítat útržky z života obou sester a vězte, že některým skutečnostem ani nebudete moci uvěřit.

FAUST

Fausta distribuují francouzští grafičtí mágové z Crya, nicméně hru vytvořila méně známá firmička Arxel Tribe, která má už ale za sebou slavné tituly jako trilogie Alone In The Dark, Prisoner Of Ice nebo Ring. A jejich zkušenosti jsou na Faustovi věru znát. Nádherná renderované grafika a animace, kvalitní dabing a zvukové efekty, prostě technicky je to dokonalost sama. Ze všeho nejvíce mě ale zaujal hudební doprovod tvořený převážně originálními jazzovými/bluesovými/rock&rollovými melodiemi z třicátých až padesátých let. Tenhle soundtrack jsem sám o sobě poslouchal téměř půl hodiny... Prostě je to paráda.

Pochválit musím taky skvělé ovládání hry. Faust je založen na podobném principu jako Atlantis, tzn. že se pohybujete po předem určených bodech, na kterých se volně otáčíte o téměř 360 stupňů (přece jen je zde jisté vertikální omezení). Ovšem právě ve Faustovi je tento systém dovedený k naprosté dokonalosti. Zatímco Atlantis 1 (a zřejmě i příchozí Atlantis 2) měl kurzor pevně umístěn ve středu obrazovky a vy jste vlastně museli pohybovat pozadím za kurzorem, tak v nedávném Traitors Gate jste už mohli pohybovat buď pozadím (se stisknutým myšítkem), nebo pouze kurzorem. Faust ale trumfnul i Traitors Gate - kurzorem můžete opět volně pohybovat a když s ním najedete ke kraji obrazovky, začnete se plynule otáčet. Jak triviální, a přitom s tím zatím ještě nikdo jiný nepřišel. Ovládání je tedy dalším obrovským plusem na této hře.

FAUST

Je jisté, že za pár hodin hraní nedokážete na skvěle vypadající hře najít nějaké vady. Jediné, co mi ve hře chybělo, byly animované "průchody" z jedné lokace do druhé (obraz pouze jednoduše "přeblikne"), ale jinak nemohu zatím Faustovi nic vytknout. Ještě bych se chtěl zmínit o obtížnosti, která se mi zdá být poměrně vysoká a jen doufám, že nebude dále ještě gradovat - u nehratelně tuhé gamesy by se dokázal bavit jen málokdo.

V této chvíli si v žádném případě nedovolím Fausta jakkoliv hodnotit. Technicky je sice dokonalý, ale nevím, jestli v dalším průběhu hry nebudou hádanky nudné nebo až příliš obtížné, nebo jak moc bude hra rozsáhlá. Jediné, co vám na tomto místě mohu jisto jistě potvrdit je, že mé první dojmy z této hry jsou skvělé. A pokud bude celá hra taková jako doposud ... hmmm... mňam mňam...

A na závěr ještě jedna špatná zpráva. Bohužel, Faust se vehementně odmítá spustit na mém milovaném PC. Hru jsem musel testovat u kamaráda, kterému běžela absolutně bez problémů (a kterému se taktéž VELMI líbila). Co tím chci říci? Pouze to, že dokud nepřijdu na to, v čem je na mém PC chyba a dokud tu chybu neodstraním, nemohu Fausta dohrát a tudíž ani napsat recenzi. Navíc v době, kdy čtete tyto řádky, již pařím Gabriela Knighta 3, takže hold musím Fausta odložit na neurčito. Samotného mě to mrzí, ale znáte to... život je krutý. Plnohodnotnou recenzi tedy můžete na BonusWebu čekat nejdříve za měsíc. Bohužel...


Témata: Atlantida, dabing