I když to z názvu není jasně patrné, Revenge je již třetím dílem poměrně populární série o nemotorném kovbojovi Fenimoru Filmorovi.
Rovnou se přiznám, že nepatřím mezi její fanoušky. První díl 3 lebky Toltéků mě úplně minul a druhý jsem vzdal ještě před polovinou, protože mě nebavilo neustále krmit svého koně, abych se vůbec mohl přesunovat mezi lokacemi.
K dnes recenzovanému dílku tedy přistupuji bez jakéhokoli sentimentu a rozhodně ho nebudu šetřit. Přitom to ze začátku vypadalo tak dobře...
"Autoři konečně pochopili, že udělat humornou a vtipnou hru je nad jejich síly a třetí díl pojali vážně."
Autoři konečně pochopili, že udělat humornou a opravdu vtipnou hru je nad jejich síly a třetí díl pojali vážně.
Chvilku mi trvalo, než jsem si tuhle skutečnost uvědomil – zápletka totiž stejně působí jako špatný vtip. Ve zkratce jde jen o to, dostat se k zlatému pokladu dříve než hlavní padouch. Na překvapivé zvraty v příběhu rovnou zapomeňte, děj se veze přesně ve stylu těch nejbrakovějších rodokapsových westernů.
Kdyby se jednalo o střílečku, neřeknu ani popel, na adventuru je to ale vskutku trapné. Druhá věc, která okamžitě praští do oka, je otřesná grafika. Mám podezření, že autoři použili stejný engine jako ve čtyři roky starém Westernerovi, který ani tenkrát nepatřil mezi grafické perly - v dnešní době už vyloženě uráží. Prostředí působí prázdně a těch pár objektů je mizerně vymodelovaných. 
Myslím, že počet polygonů hlavních charakterů by šel spočítat na jedné ruce. Později se ve hře sice vyskytne několik pěkných lokací, ale tak daleko už se pravděpodobně nikdo z vás nedostane.
"Už jsme si zvykli, že hry jsou stále kratší a kratší, tohle je však příliš."
Hřebíček do rakve zaráží šílený systém kamer. Nejenže po každém přepnutí budete naprosto dezorientováni, ale často přehlédnete i nějaký ten důležitý předmět. Mám dojem, že to autoři tak schválně zamýšleli, aby natáhli herní dobu. 
Ta, a teď se podržte, v žádném případě nepřesáhne 4 hodiny.
Co to má proboha znamenat? Už jsme si zvykli, že hry jsou stále kratší a kratší, tohle je však příliš. Vždyť i většina jednotlivých epizod Sama a Maxe trvá déle...
Jenže i během těch necelých 4 hodin pocítíte návaly nudy. Jelikož se hlavní postavy na začátku příběhu rozdělí, navštívíte některá místa rovnou dvakrát. A aby toho nebylo málo, strávíte dlouhou dobu opakováním některých činností stále dokola – kácet telefonní sloupy nebo přesunovat barely z místa na místo, není zábava ani napoprvé, natož napočtvrté.
Narozdíl od svých předchůdců je FFR přísně lineární. Do další lokace vás nepustí, dokud nevyřešíte všechny problémy v té předchozí, takže nevznikají žádné zákysy (pokud si tedy zvyknete na záludnou kameru).
O rozhovorech se nemá vůbec cenu rozepisovat – pokud si dobře vzpomínám, je v celé hře jeden, maximálně dva. Zato jsou zde mraky nehratelných příběhových animací, které nejdou odkliknout.
Nesmím zapomenout ani na vyloženě debilní path-finding - pokud je mezi postavou a cílovou destinací nějaký předmět, můžete se vsadit, že počítač vybere tu nejhorší cestu a ještě se při tom zasekne. Nebo naprosto nechutný úkol, spočívající ve vykopání mrtvoly, kterou následně použijete jako strašáka do záhonu!
Co by to bylo za adventuru, kdyby zde nebyla nějaká stupidní akční mezihra, že? 
Ta místní vypadá tak, že se pohybujete po jakési šachovnici a střílíte schované nepřátele. Ani si nejsem jistý, jestli mě to bavilo - po několika vteřinách, maximálně minutě, je totiž hotovo.
V podobné kritice bych mohl pokračovat ještě dlouho, ale snad už jste si udělali obrázek.
Pokus o převedení klasické adventury do nového provedení tedy absolutně nevyšel. Je to ošklivé, hloupé, okoukané a navíc nestoudně krátké. Pokud jste měli starší díly rádi, zapomeňte, že něco jako Revenge vůbec existuje. Je to škoda. Prostředí Divokého západu je herním průmyslem zanedbáváno, tudy ale cesta nevede. Nebrat ani jako přílohu k časopisu!
