V pátek se v pražském hotelu Josef konala prezentace společnosti Electronic Arts, na níž byla novinářům z Česka a přilehlých krajů představena nová hra z fotbalové série FIFA, tentokráte již ročníku 08. Na akci byl přítomen i producent hry Paul Hossack, jenž mimo jiné překvapil tím, že sám aktivně hraje na dost slušné úrovni fotbal, nebo tím, že hned v úvodu svého proslovu neopomenul hlášku typu „Jo, jasně, jsem Kanaďan, ha ha ha“ s dodatkem, že ve tvůrčím týmu jsou Kanaďané v drsné menšině a na hře v důležitých pozicích pracují pochopitelně i Angličané, Skotové nebo třeba i Japonci. To nás těší, ale je jasné, že více nás zajímaly úplně jiné věci. Lehčí zklamání zavládlo hned v úvodu, kdy jsme zjistili, že bude předváděna pouze PS2 verze hry, která je prakticky shodná s verzí pro PC, jelikož právě za tyto verze Paul zodpovídá a na verzích pro next-gen systémy pracuje někdo jiný. Škoda.
Zapomenout nesmíme ani na možnost konečně pořádně ovládat brankáře.
Při vývoji nového ročníku byla hlavní pozornost věnována v prvé řadě hratelnosti, přičemž se tvůrci soustředili v prvé řadě na tři oblasti: obranu, ovládání
a osobnosti hráčů. V prvním případě jde hlavně o to, že hráči jsou pochopitelně opět o něco chytřejší, ale zejména tak říkajíc více sledují dění na trávníku. Paul to ilustroval na příkladu, kdy se v minulých ročnících hráči mnohdy chovali dost hloupě třeba jen proto, že hra s míčem se odehrávala ve větší vzdálenosti od jejich hřebíkovsky vymezeného sektoru. Nyní však bylo již z prvního letmého hraní patrné, že se obránci stahují „intuitivně“ sami do míst, kde by mohlo hrozit nebezpečí, takže když to vypadá na průnik středem, tak krajní obránci nemají tendence laxně zůstávat u postranní čáry a podobně. Záröveň byl prohlouben i systém přepínání mezi hráči, které funguje jak klasicky po stisknutí tlačítka, tak i ve vylepšené verzi, kdy v kombinaci s pravou analogovou páčkou vyberete přesně toho hráče, na kterého chcete přepnout. Nemělo by se tak již stávat, že vás hra přepne na jiného hráče než jste chtěli.
Druhým hlavním bodem je propracovanější ovládání, které ale při prvním hraní budí dojem, že je docela otřesné. Jedním z hlavních pilířů nového ovládání
je nový systém přihrávek do běhu. Nestačí již mechanicky tisknout příslušné tlačítko, ale délka stisku navíc determinuje prudkost přihrávky, což by samo o sobě ještě nebylo nic zvláštního, kdyby do hry navíc ještě nevstupovala nutnost tyto přihrávky precizně směrovat analogovou páčkou. V prvních chvílích to bylo značně nezvyklé a nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že se s tím prakticky nedalo hrát. „Bohužel“ jsme ale již ve druhém zápase museli dát za pravdu Paulovi, který se nás předtím snažil přesvědčit, že to sice není zcela triviální na zvládnutí, ale je to krok kupředu. Neměli jsme sice možnost odehrát kdovíjaké kvantum zápasů, ale i tak bylo cítit, že se na to člověk dokáže adaptovat vcelku rychle a bylo zřejmé, že při dokonalém zvládnutí by mělo být možné posílat míče svým spoluhráčům s milimetrovou přesností. Prakticky to samé co o přihrávkách do běhu se dá říci i o centrech, takže již nyní je vcelku správný čas, začít
se pomalu loučit se zautomatizovanými mechanismy z minulých dílů. A zapomenout nesmíme ani na možnost konečně pořádně ovládat brankáře. Stiskem R3 se přepnete právě na něj a když si na to troufnete, tak můžete klidně zkusit s ním prokličkovat až do soupeřova vápna. Hlavní přínos ale pochopitelně spočívá v tom,
že by tím pádem gólman již neměl dělat všelijaké nesmysly v prvé řadě při chytání. Všichni jistě známe z fotbalových her případy, kdy brankář zalehává míč, jenž se sotva kutálí , případně místo aby míč zalehnul, tak na něj akorát civí a podobně. Pokud se vám tedy nyní bude zdát gólman laxní, nic vám nebrání aktivovat jeho ovládání a míč třeba přikrýt sami, vyběhnout proti soupeři nebo třeba zmateně utéct z branky pryč (náš případ v prvním zápase).
Novinkou je režim Be A Pro, v němž si vyberete jednoho hráče a s ním pak odehrajete třeba celou sezónu.
Zajímavě působí i anoncovaný důraz na vystihnutí osobností hráčů, i když je jasné, že tento prvek si vyžádá dlouhodobějšího testování a v několika seznamovacích zápasech se těžko posuzuje. Jde o to, že každý z hráčů je dobrý na něco jiného, respektive každý hráč je na něco lepší než na něco jiného –
asi bude lepší uvést opět příklad a využijeme k tomu třeba Paulova oblíbence Stevena Gerrarda. Ten je excelentní ve střelbě z větších vzdáleností, a tak v této činnosti bude lepší a zejména úspěšnější než kdokoliv jiný z kádru Liverpoolu. Pokud se tedy budete s míčem motat vně soupeřova vápna, vyplatí se balón cpát
právě na Gerrarda, jenž má nejvíce šancí odtamtud skórovat. Netýká se to ale pouze hráčů, ale částečně i týmů. Paul Hossack si vcelku neoblomně stál za tím, že každý tým má i své vlastní specifické formace. Nemyslí se tím pochopitelně nějaká obskurní rozestavení, ale fakt, že když bude na hřišti stát v roestavení 4-4-2 Manchester Utd, nebudou jeho hráči stát na zcela stejných místech, jako když se do stejné formace rozestaví kupříkladu ubožáci z Panathinaikosu.
Tyto všechny tři oblasti by pak ve výsledku měly mít za následek, že hra sice nebude na začátku příliš jednoduchá, ale postupem času by hráčům měla zprostředkovat lepší fotbalový zážitek než v minulosti. A z prvních několika zápasů jsme nabyli dojmu, že by tomu tak ve výsledku mohlo být, protože jsme cítili, že se náš herní projev postupem času pomalu, ale rozhodně ne neznatelně, zlepšuje.
Novinkou, chtělo by se až říci, že možná spíše bonusem, je pak režim Be A Pro, v němž si vyberete jednoho jediného hráče a s ním pak odehrajete třeba celou sezónu. Hrajete samozřejmě v týmu, ale ovládat budete jediného hráče, s nímž pochopitelně můžete běhat, přihrávat a střílet, ale taky si třeba říkat o přihrávky jak klasické, tak třeba i o přihrávky do běhu nebo vzduchem a v neposlední řadě sledovat, jak je na tom váš čutálista aktuálně se silami. V každém zápase
navíc dostanete nějaký osobní úkol jako například „potkat se s míčem 25x za zápas“ a podobně. Za výkon v zápasech a splněné úkoly vám hra bude přidělovat zkušenostní body, na jejichž základě se váš hráč bude zlepšovat, takže si klidně můžete alespoň virtuálně vychovat třeba nového Zidana. V praxi jsme to bohužel neviděli, ale nadějně zní i informace, že pokud budete například ztrácet hodně míčů nebo to celkově dost kazit, tak vám spoluhráči nebudou
přihrávat tak často jako v případě, kdy na hřišti předvádíte dobré výkony. Za jeden tým si takto budou moci zahrát až čtyři hráči a podle Paulových slov se jedná o první krok k jejich nedávno oznámené vizi „11 vs 11“.
Nic bližšího ale zatím bohužel nemůžeme říci k technickému zpracování, jelikož byla hra předváděna na velké plazmové televizi, která obraz roztáhla a
ještě se na ní hrálo z bezprostřední blízkosti. Na dalších třech stojanech pak byly nainstalovány velmi obyčejné a malé LCD panely, takže na dojmy z technického
zpracování si budeme muset počkat do doby, až se nám v redakci objeví preview verze. Ostatně hra byla stejně ještě rozpracovaná do té míry, že chyběly například odpovídající dresy a podobně. Víceméně to samé se dá říci i o českém komentáři, jenž nám připadal úplně stejný jako v loňském ročníku. Potěšily nás ale již teď vcelku aktuální soupisky a to včetně klubů z naší nejvyšší soutěže. Ostatně meziredakční mistrovský dvojzápas Brno – FCB patřil zcela jednoznačně k ozdobám celé páteční akce :-).
Index očekávání: 85%
