Hned v úvodu je potřeba chlapsky přiznat, že poté, co jsme kdysi viděli mohutně hypovaný počin Nokie jménem N-Gage, zavládlo u nás v redakci mohutně bujaré veselí a redakční exemplář telefonního handheldu putoval do skříně do společnosti krabice od paměťové karty pro GameCube, bezprizorního pytlíku zeleného čaje, kterým dělá společnost bílý kapesníček z tanečních, jenž tam je již od nepaměti, přičemž samozřejmě nikdo netuší, čí by mohl být. Další události pak ale byly veskrze dílem náhody. Náhodný rozhovor tří pitomečků v metru: jeden mocně vychvaluje N-Gage, druhý mocně vychvaluje FIFU, třetí chce vypadat drsně, tak jim všechno odsouhlasí. Náhodou jde kolem nejmenovaný redaktor nejmenovaného herního webu a čistě z nadbytku ultimátního sarkasmu se rozhodne druhý den kontaktovat Nokii s žádostí o zápůjčku inkriminovaného titulu pro inkriminovanou platformu.
A dobře udělal, protože jak všichni víme, není všechno zlato, co se třpytí, ale nově jsme poznali, že rozhodně není všechno srágora, co má nějakou spojitost s N-Gage. FIFA 2004 se totiž evidentně povedla. Samozřejmě po vás nikdo nechce, abyste si o tomhle titulu dělali představu ve
stylu „takové Pro Evo v ořezané grafice“, protože tomu tak samozřejmě není, ale spíš se na to dívejte jako na možnost zábavy na cestách. Ve skutečnosti je tahle hra totiž něco na způsob „hodně ořezané ISS v hodně ořezané grafice“, ale musíme kolektivně uznat, že to hře vůbec neubírá na přitažlivosti. Nakonec, vždy si před zápasem můžete navolit výrazně odlišné barvy dresů soupeřících mužstev, takže se vám na zeleném pažitu plést nebudou, míč je taky docela dobře viditelný, takže co více byste ještě chtěli?
Vzhledem k platformě, o níž je momentálně řeč, asi ani nikdo nečeká, že by bylo možno hrát za masivní počet klubů v poměrně dosti početném zástupu světových lig, a pokud to někdo čeká, bude mít holt smůlu. Klubů je ale slušná řádka a k dispozici jsou kromě rychlého mače i některé evropské poháry, přičemž nejlákavějším bude zcela jistě virtuální obdoba Champions League. Tato klubová soutěž se ale velice rozumně hraje ještě starým systémem s osmifinálovými skupinami, takže pokud dojdete až do finále, budete už za sebou mít slušných čtrnáct zápasů. A jeden ještě před sebou.
Technicky asi od této hry nelze nic moc extra čekat a to samé platí i o herních principech. Celkový herní projev je tak samozřejmě vyloženě arkádový, ale na druhou stranu nabízí poměrně zajímavé věci. Velmi mile jsme byli překvapeni v prvé řadě bluetooth multiplayerem, který je jednak dost zábavný a jednak jsme se tak mohli po obědě vždy svalit rovnou na svá redakční místa a nemuseli se tak k pravidelnému fotbalovému dýchánku pracně přesouvat až k PS2. Překvapivě dobře působí i zahrávání standardních situací a centrování. Tedy ne že by se jednalo o kdovíjak komplexní záležitost (mimochodem, hra se ovládá čtyřmi tlačítky, ale v praxi vám budou stačit i pouhá dvě), ale oproti fundamentálně arkádovému zbytku hry působí tak nějak, dalo by se říci, že snad i uvěřitelně. Snad jen penalty by brankáři nemuseli chytat tak často. Naopak, výtku musíme směřovat k ovládání. Na práci s ovládacím křížem si za pár chvil zvyknete, stejně jako na to, že si palcem čas od času nechtěně spustíte rádio, ale poněkud nedoladěné přepínání mezi hráči si vyžádá času trochu více. Manuální přepínání funguje uspokojivě, automatika ovšem dosti skřípe. Pokud totiž spadne míč kousek od vašeho hráče, kterého ale zrovna neovládáte, bude tam dotyčný špílmachr stát na místě a vůbec ho nebude tankovat, že se hraje o evropský titul. Časem si tak vypracujete návyk, že mezi hráči budete přepínat preventivně i ve chvílích, kdy to nebudete potřebovat.
Grafiku asi vidíte kolem sami, takže nemá cenu moc co dodávat, zvuky jsou místy taky poněkud úsměvné a vyvolávají nechápavé úvahy, proč mutimediální komunikátor s polyfonním vyzváněním vydává zvuky jako první osmibitové konzole. Pěkná je ale hudba, respektive těch pár smyček ze skladeb, které známe z „velké“ FIFY, v našem redakčním žebříčku pak jednoznačně vede song Jerk It Out.
Tahle hra nebyla testována na zvířatech. Byla totiž testována na cestách. A v testu rozhodně uspěla. Tříhodinová cesta vlakem díky ní uběhla pěkně rychle a autor této recenze málem i přejel cílovou stanici, protože bylo potřeba dohrát vyhecovaný zápas s AC Milán a na vystupování z vlaku tak nebyl čas. Po zkušenosti s FIFA 2004 jsme tak vzali celý projekt N-Gage opět na milost, vyžádali si několik dalších her a o těch vás budeme samozřejmě v dalších týdnech informovat. Zdali na handheld made by Nokia zanevřeme podruhé, to se ukáže právě na základě těchto titulů. Díky za pozornost.
| FIFA 2004 | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
