Fire Emblem: Radiant Dawn - vzhůru do strategických soubojů

Vydatné sousto pro stratégy mezi vámi. Kdo se neleká vyšší obtížnosti nemá proč váhat.

Fire Emblem: Radiant Dawn

Radiant Dawn je přímým pokračovatelem Path of Radiance z GameCube. Události jsou zde vyprávěny trochu jiným způsobem – po kapitolách, v nichž máte pokaždé k dispozici jiné jednotky – ale přesto se vše zdá být na svém místě, dokonce včetně ovládacího systému. Pokud chcete, můžete hru ovládat kompletně ovladačem z GameCube. Jinak postačí samotný wiimote nebo „klasický“ ovladač používaný pro hry z Virtual Console. Všechny tři alternativy jsou výborně vyřešené, což bylo pro mě v případě wiimotu velice příjemné překvapení. S výjimkou kombinací tlačítka B + něco, jimž je přiřazeno poměrně velké množství funkcí, není důvod cokoli vytýkat.

V herním systému je tak málo změn, že stěží stojí za zmínku.

VIDEO - INTRO

V Path of Radiance šlo o válku země Daein vedenou jejím králem proti sousední zemi zvané Crimea. Král Ashnard, jemuž se přezdívalo Šílený (odtud název konfliktu Válka Šíleného Krále), tuto válku prohrál. Nepomohlo mu ani vyvraždění crimeiské královské rodiny – princezna Elincia přežila, zdrhla ze země a vrátila se s armádou, která vyrvala její zemi zpět ze spárů nepřítele. Ashnard zemřel. Crimea se vzdala práva na připojení poražené krajiny ke svému území. Teď, o několik let později, je Daein okupován armádou říše Begnion. Okupační síly utlačují obyvatelstvo a tak nějak obecně se nechovají právě hezky. Nejvyšší čas, aby jim někdo nakopal zadky. A od toho jste tu vy.

Později se ke slovu dostanou další aspekty komplikovaného příběhu, ale to už si prožijete sami ve hře. Pokud jste předchozí díl nehráli, nebojte se. Všechno, co potřebujete vědět, se dozvíte z nekonečných řečí o minulosti a z historických lekcí v takzvané Knihovně, přístupné v pauzách mezi jednotlivými misemi. A že vůbec nevíte, o jakou hru jde? To je ale dost divné. Vždyť je to už desátá hra v sérii, vážně jste o ní nikdy neslyšeli? Fire Emblem je čistokrevná tahová RPG strategie. Najdete zde magii, různé typy jednotek, povyšování postav, vzájemnou podporu jednotlivých členů vaší armády a další věci, přispívající ke zdánlivé složitosti celku. Statistiky postav mají spousty položek, mimo jiné biorytmus, který dynamicky v průběhu bitev stanovuje, v jaké kondici se daná jednotka právě nachází.

Země, v níž se Fire Emblem odehrává, je domovem mnoha bytostí. Ty inteligentní se dělí na obyčejné lidi – rasa zvaná Beorc – a Laguz, kteří jsou některými označovaní za podlidi. Laguz mají schopnost proměnit se na nějakou dobu v silné zvíře – šelmu, ptáka nebo draka. Nepoužívají tedy zbraně a místo toho se spoléhají na svou sílu. Bojový systém Fire Emblemu obsahuje velké množství pravidel, které je zapotřebí se naučit a zapamatovat, jinak není možné si hru dostatečně užít. Teprve když pochytíte všechny tyto zákony, vzájemnými výhodami jednotlivých typů zbraní a magie počínaje, můžete hrát systematicky a s přehledem.

Skutečné fajnšmekry by mohl zaujmout i soundtrack.

Tohle všechno samozřejmě nemusím vykládat starým harcovníkům. Kdo z nich má stále ještě na paměťové kartě uložený finální save z Path of Radiance, může ho sem importovat. Získá tak bonusy ke statistikám starých známých postav a pár dalších fajnových překvapení. Kdo by ale čekal nějaké další specialitky, bude nutně zklamán. Není tu žádný multiplayer ani jiné online funkce. V herním systému je tak málo změn, že stěží stojí za zmínku. Klasický styl „my jsme tady, oni jsou tam, bojujme“ je málokdy narušen nějakou odlišností. Některé bitvy vyžadují speciální strategii, například budete zachraňovat bezbranné civilisty. Jindy budete bloudit nocí s dvěma osamělými jednotkami a čekat, až se ze tmy vynoří nepřátelé. Větší množství inovace však nečekejte, pořád je to ta stará hardcore strategie, v níž jednou padlá postava je pryč už navždycky, díky čemuž je tlačítko Reset po nějaké době vaším velmi důvěrným známým.

VIDEO - SOUBOJ

Grafika nebývá většinou tím, co člověka zajímá na hře typu RPG. Nicméně žijeme v moderní době, technologie jde stále kupředu a byť se to třeba někomu nemusí líbit, vizuální orgie přidávají hrám na atraktivitě, s jejich pomocí se snadněji vypráví příběh a dobře poslouží i jako vata k výplni hluchých míst. Navíc, jak se zdá, konzole Wii začíná přebírat funkci PS2 coby mainstreamové hrací mašinky. A čím se také vyznačuje mainstream? Inu, mimo jiné hordou zákazníků z řad adolescentů (včetně těch přestárlých), kteří se příliš nevyznají v tom, co je baví, ale dobře vědí, která hra je „hnusná“ a která naopak obsahuje „vole efekty hustej vejplach“. Takže aby bylo jasno, pokud patříte právě k takovým zákazníkům, doporučuji vám na tuhle hru raději zapomenout. Můžete si stáhnout z internetu těch pár animovaných sekvencí, které jsou bezchybně provedené včetně dabingu, střihu a podobných věcí. Skutečné fajnšmekry by mohl zaujmout i soundtrack, ale nic jiného zde v tomto duchu nenajdete. Většina příběhu je odvyprávěna v textových rozhovorech probíhajících mezi převážně statickými kreslenými postavičkami. Zbytek událostí je nám servírován v podobě vypravěčových komentářů nad mapou kontinentu. Herní grafika je poctivá, ale ničím zvlášť zajímavá.

Tvrdošíjná oddanost dávno překonaným postupům v herním designu místy komplikuje život i lidem, co hrají nikoliv proto, aby se dívali, ale kvůli hraní samotnému. Kupříkladu v menu mezi misemi není žádný jednoduchý způsob, jak během nakupování zbraní a zásob zjistit stav inventáře jednotlivých postav. Anebo jsem na ten způsob nepřišel, a tím pádem na něj nepřijde ani většina ostatních lidí. Důsledek této skutečnosti je nutnost neustále se proklikávat do přehledu předmětů držených jednotlivými členy party a potom zpátky k nabídce, v níž se nachází obchodování. Největší opruz je ale bezesporu vysoká obtížnost. Většinu bitev při obtížnosti Normal prakticky není možné hrát ofenzivním způsobem.

Osoby a obsazení – nováčci a staří známí

Podívejme se na zoubek některým zásadním postavám příběhu, které se zde objeví v hratelné podobě.

Micaiah – neboli Stříbrovlasá Panna. Mezi lidmi v Daeinu má pověst ženy, která umí konat zázraky. A je to dokonce pravda, její Sebeobětování dokáže uzdravit druhé za cenu ztráty vlastní energie. Nerada poslouchá Sotheho historky o Ikovi, kterého nepřímo viní ze současného stavu její rodné země. Micaiah předvídá budoucnost a skrývá před světem – před celým světem kromě Sotheho – jedno tajemství.

Sothe – pěkně nám chlapec vyrostl. Minule to byl takový usmrkanec, tentokrát je ale jednou z nejlepších postav hry. Má velice blízký vztah s Micaiah. Ochraňuje ji, vykládá jí o svých časech s Ikem a bojuje pod jejím velením za záchranu Daeinu.

Ike – hrdina z minulého dílu a rovněž vůdčí postava velké části Radiant Dawn. Nebuďte překvapeni, až ho uvidíte jako vůdce nepřátelské skupiny – vždyť v téhle hře je na všechno nahlíženo z různých úhlů. V průběhu hry Ike zjistí, že má ještě jeden nevyřízený účet z Války Šíleného Krále, což povede k souboji s jistou prominentní postavou z minulého dílu.

No a to by stačilo. Snad jste si nemysleli, že budu popisovat úplně všechny? Vždyť bychom tu byli do zítřka! Jen si tu hru zahrajte a zjistěte všechno z ní. Bude to beztak zajímavější.

Začátečníkům a hráčům s malou praxí v tahových strategiích doporučuji vybrat rovnou Easy, jinak nejpozději ve třetí misi zjistí, že se nehnou dál. Ne že by na nejnižší obtížnosti bylo všechno snadné a sluníčkové, nicméně je zde několik vychytávek, které mají za úkol co nejlépe vás připravit na vše, co vás v průběhu hraní potká. Především se dočkáte přehršle tutorialů. Nejsou povinné, ale doporučuji je nepřeskakovat. Lekce v nich obsažené mají veskrze praktický charakter a jsou navíc poskytovány dívkou se smyslem pro humor, takže nejde o žádné nudné vyučování, ale o zábavnou formu získávání znalostí. Další výhoda hry v režimu Easy je to, že některé události proběhnou trochu jinak, a jsou tím pádem srozumitelnější pro někoho, kdo hraje Fire Emblem poprvé. Kupříkladu poměrně brzy po začátku hry dostanete možnost přemluvit jednoho z nepřátel, aby se přidal na vaši stranu. To se ale stane pouze v případě, že si s ním promluví jedna konkrétní osoba z vaší party. Při normální obtížnosti maximálně zjistíte, že příslušná postava v nepřátelské armádě má na rozdíl od běžných pěšáků své jméno a podobiznu. Hráče neznalého pravidel světa Fire Emblem by taková věc sama o sobě samozřejmě z letargie neprobudila. Při jednoduché obtížnosti se vám zato dostane pořádné nápovědy v podobě monologu oné zmíněné členky vaší armády. Řekne něco, z čeho je patrné, že daného bojovníka dobře zná. Takové jsou tedy rozdíly mezi jednotlivými obtížnostmi, a vy si tedy dobře rozmyslete, jak jste na tom se svými zkušenostmi na poli RPG strategií, abyste nešli do ostrého boje tak říkajíc v noční košili.

Pro ostřílené pařany jde samozřejmě především o výzvu. V některých případech se může dostavit frustrace, protože počítačem ovládaní protivníci využijí každou příležitost k potrestání vaší chyby. Nicméně stačí trocha opatrnosti ... ne, špatně. Stačí pořádná dávka opatrnosti a většina nebezpečných situací vůbec nenastane. Hra vám poskytuje nepřeberné množství informací o vašich i nepřátelských bojovnících, o situaci na bitevním poli, o tom, kam až jsou nepřátelé schopni v příštím tahu dojít a která místa jsou ohrožena jejich případnými útoky. Vy se podle toho můžete zařídit. Ještě předtím, než potvrdíte útok na cizí jednotku, dostanete přehled o předpokládaném výsledku souboje. Součástí tohoto přehledu je i šance na zásah (plus šance na zásah kritický, který způsobí mnohem větší zranění) a dokonce předpověď, kolik zdraví zbyde na obou stranách po souboji. Hezké, že? Ale ani všechny tyto vymoženosti člověka neochrání před občasnou bohorovností a následným řevem nad vlastní hloupostí. V průběhu bitev je naštěstí možné ukládat. V případě nutnosti začínat misi znova nemůžeme tedy my zbrklí nadávat nikomu jinému než sami sobě.

A to si představte, že na ty největší blázny ještě čeká třetí stupeň obtížnosti. Ale dost už o tom. Každému už je snad jasné, zda by ta hra mohla být něčím pro něj. Tentokrát je to možná o něco zřetelnější než jindy. Kdo hledá hru, u které bude moci strávit desítky hodin studováním strategických situací, přemýšlením nad jednotlivými tahy a čtením mnoha a mnoha řádků textu, ten ji právě našel. Nic víc netřeba dodávat.