Jak představit legendu nejenom 2D scény devadesátých let? Velkolepé dílko od Delphine Software jménem Flashback se dle mého řadí do pomyslné klenotnice videoherního fondu, ačkoliv vyjma 16-ti bitové konzole Mega Drive, na němž jsem jej před mnoha léty hrával, se tento titul objevil též na konkurenčním SNESu, Jaguáru, Amize či PC.
Flashback nám nabídl nesporně zajímavý sci-fi příběh muže jménem Conrad, jenž byl zprvu připraven o paměť a v úvodu se s ním setkáváme v neznámé džungli, nad níž byl sestřelen při dramatickém útěku z laboratoře svých věznitelů. Celé story je poměrně vydařenou exkurzí do jinak známých vod o nepřátelských mimozemšťanech, jejichž civilizace zde infiltrovala naším světem, aby nad ním posléze převzala kontrolu. Vše důležité je přitom převyprávěno jednak nehratelnými sekvencemi mezi jednotlivými úrovněmi a druhak dialogy s klíčovými NPC charaktery ve hře, což dále jenom podtrhuje zdejší adventurní zaměření. Ačkoliv je Flashback toliko 2D počin a má silné plošinovkovité rysy, na své si přišli jak fanoušci akce tak ti, kteří u her rádi přemýšlejí. Jistě, zdejší puzzle nabízely v podstatě obvyklý to princip nalezení nějakého důležitého předmětu a jeho pozdější využití na daném místě, ale přese všechno tady byla určitá různorodost, pročež se zdaleka nejednalo pouze o obvyklé hledání klíčů či klasické aktivování přepínačů. Přičemž indikace možné interakce s okolím (nějakým objektem či NPC postavou) se vám zohledňovala na obrazovce, takže jste byli ihned v obraze:o). Skvělý
nápad! Díky zmiňovanému adventurnímu rozměru, ale též díky neobyčejné vizuální prezentaci sliboval Flashback opravdu nezapomenutelný zážitek. Zkrátka jednalo se o hru, k níž se i dnes můžete vrátit a s údivem zjistíte, že stále snese ve svém žánru srovnání – Flashback je totiž nadčasový titul, jenž bezesporu předběhl svou dobu.
Jistě, na 2D grafické zpracování můžeme dnes nahlížet s jistým despektem a animované neherní sekvence vypadají dosti “kostrbatě“, nicméně na svou dobu se jednalo o skvěle propracovaný a detailní herní engine – osobně se mi zdaleka nejvíce líbila hnedle první úroveň, kde jste se ocitli ve shora citované džungli. Avšak co doslova bralo dech a i na dnešní dobu snese ta nejpřísnější měřítka, byla naprosto fantastická pohybová animace hlavní postavy. Pro realistické rozpohybování našeho hrdiny nenacházím srovnatelnou konkurenci, snad jen Prince of Persia mohl být hodnocen stejně pozitivně, nicméně hlavní postava z Flashbacka – Conrad, disponuje mnohem větší pohybovou škálou dovedností. Máme tu všelijaké skoky a výskoky, kotouly, přichycování se okrajů platforem, přičemž je skutečně až k nevíře, co aktivit autoři na tři tlačítka ovladače vměstnali. Navíc tu na nepřátelsky naladěné osazenstvo nechyběl ani pořádný kvér - rychlopalná pistole s neomezenou municí. Jelikož Conrad nebyl nesmrtelný, musel občas střelbu dovedně prokládat aktivací svého energetického štítu, který mu při dobrém načasování musel zachránit krk.
Nicméně při eventuelním zranění jste se mohli “dobít“ u k tomu určených terminálů.
Vyjma častého střílení nechyběly též rozličné rafinované pasti (kde chybný krok znamenal okamžitou pozvánku do zapomnění, ale pak jste s povděkem využili služeb předtím aktivovaného checkpointu) a již zmiňované puzzliny, kde vám dopomáhal váš intelekt a jednoduše a navýsost účelně koncipovaný inventář.
Nezapomenu na takové ty momenty, kdy jste za pomoci odhozeného kamene museli odlákat hlídku, abyste jim posléze rychle vpadli do zad a vyřídili je. Na účast v brutální TV soutěžní hře Death Tower - ve stylu filmového “Running Man“ s Arnoldem Schwarzeneggerem – jejíž vítěz obdržel letenku na Zemi. Na počáteční, byť krátký, ale značně šokující okamžik zkraje jedné úrovně, kde jste začínali beze zbraně a vaši nepřátelé na vás ihned uspořádali nepěkný hon! Nebo v neposlední řadě na strhující finále, v němž jste museli položením a aktivací speciální nálože zlikvidovat aliení planetu a v časovém limitu a za skrápění potu (nebo v pohodě díky teleportačnímu zařízení) uniknout z dosahu následné destrukce.
Tak tohle všechno a ještě mnohem více byl Flashback. Sice jen sedm úrovní ve třech obtížnostech, ale nebylo vůbec neobvyklé, že jste chvílemi nevěděli, co dělat.
Hudebního doprovodu zde bylo sice pomálu, ale jeho příležitostné vstupy do děje, stejně jako zvuky na pozadí, umocňovali ten vrcholně pozitivní dojem ze hraní a spoludotvářely tak opravdu jedinečnou atmosféru. Navíc, skrze hlavní menu jste měli dostupnou položku, kde bylo možné přehrát si ještě jednou všechny ty krátké songy a SFX ve hře a tak ještě jednou ocenit um autorů.
Co dodat? Flashback byl a hlavně stále JE legenda. Správná směs napětí, akce, adventury, nápadité mise, rozličná prostředí, zajímavá interakce a příjemný interface, to vše z něj činí hru, která se nesmazatelně zapsala do análů herního průmyslu. A přitom, kde je dnes Delphine Software a US Goldu konec...?
Třebaže jsme se v éře 32-bitů dočkali jakéhosi pokračování s názvem Fade to Black, který se na PSX oblékl do moderního 3D kabátu, výsledný dojem byl hodně rozporuplný, i když za sebe mohu říci, že se mi některé pasáže této hry hodně líbily. Ale celkově to bohužel nebylo ani zdaleka to pravé ořechové. Je škoda, když vidím takto nápaditou věc - rozuměj, hru Flashback, která je již dobře jednu dekádu stará a přitom stále má co nabídnout, což se tak zcela jasně a neoddiskutovatelně nedá říci o řadě současných projektů!
P.S. Samozřejmě, že v době emulátorů není vůbec žádný problém Flashbacka a emulaci systému Mega Drive najít a stáhnout někde z netu... těch pár minut hledání v tomto případku rozhodně stojí za to!!
