Simulátory stolních cvrnkadel, chcete-li pinballů se na herních strojích objevují opravdu velmi sporadicky. Pamětníci mají jistě pevně zaryty ve své kůře mozkové první vlaštovky z osmibitů, na kterých ještě divoce kvrdlali svými Quickshoty II. S nástupem Amig přišly ultimátní Pinball Dreams; na svou dobu naprosto nevídaná hra s dokonalým fyzikálním modelem cvrnkacího stolu a kuličky v něm divoce poskakující, oděná ve výbornou grafiku a velmi realisticky nazvučená. Následovaly rozšířené Pinball Fantasies. S pokročením o nějaké ty bity a lepší grafický AGA chipset se objevily Pinball Illusions taktéž od DMA design, bohů herního Olympu. Vrcholem všech programátorských snah byl božský Slamtilt, který se pro svou dokonalost a neuvěřitelnou dynamiku dostal i na platformu PC, kde zůstal nedoceněn v době kralování Dooma 2. Pro mne osobně zůstal donedávna tento pinball nepřekonán i několika dalšími pokusy, které se objevily např. na PS1, či PC (v poslední době maďarský Pure Pinball). Názor jsem byl nucen změnit až nyní, sedíc u PS2 se zasunutou růžovou DVD plackou, potištěnou magickým slůvkem – Flipnic.
Flipnic mi dává do souvislosti dvě slova – flipper (nebo-li Pinball maskující se za jiným slovíčkem) a piknik (asociující příjemnou gastronomickou událost s hřejivým pocitem, zůstávájící ve zhýčkaném
žaludku). Tvůrci této neobvyklé hry totiž přistoupili k simulaci pinballu s tím, že chtějí vytvořit něco opravdu velmi výjimečného; pikantního. Hráč, náruživý flipper maniak, by neměl stát u jednoho stolu a začít se dusit stereotypem, k čemuž po delší době tak nebo tak dospěje. Měl by se hlavně bavit a hned na několika propojených sekcích. A proč se omezovat nějakým hloupým strojem, vražme do toho trochu fantasie! A nášup animací, pěkné grafiky a pořádné hudby! Myslíte si, že je to nerealizovatelný nápad? Omyl! Autoři Flipnicu to dokázali a připravili nám tak opravdu velmi pestrou hostinu. Přibližme si ale jednotlivé chody pěkně popořadě…
Nejprve k položce nejdůležitější; herní principy. Z předešlého odstavce je jasné, že Flipnic nebude o tom, že si k němu sednete a vesele a z fleku jej dokončíte. Každý z levelů se totiž naprosto liší a skvěje odlišnými vychytávkami a postupy. Z klasických stolů zůstávají bumpery, čili válce odstřelující kuličku silnou hybnou silou, různé rampy umožňující loopingy, aktivační tlačítka a ovládací páčky. A zůstal také základní princip rozpohybování kuličky setrvačnou silou s pomocí všech těchto udělátek. Zde ale podobnost s automatem končí. První věcí v hospodě nevídanou je propojení hned několika odlišných stolů (tedy české ručičky jsou schopné téměř všeho; vynálezci - domácí kutilové právě hledají
inspiraci…), v nichž se ukrývají minihry a mezi nimiž se přesunujete za pomoci drátěných ramp. Druhou nevídanou záležitostí jsou herní prostředí. Například v prvním tématickém levelu vám všude krásně proudí voda, na bumpery sedají motýli, které s vaší pomocí hltá chameleon, najdete i jezírko s plameňáky, podél stolů roste bujná vegetace a tomu všemu pomáhá na atmosféře v pozadí obraz nádherné oblohy. Budete velmi mile překvapeni, když se vám pomocí několika fíglů podaří onu vodu zmrazit, posléze prorazíte třemi silnými údery ledovec vzniklý z vodopádu a objevíte tak novou herní plochu - skálu s devadesátiprocentním sklonem, v níž kuličku musíte „vypumpovat“ flipovacími páčkami až na vrchol… Vše by bylo snad i trochu snadné, kdyby se tu a tam neobjevilo ufo, lačnící po vaší kuličce a vy nebyli nuceni jej přesně mířenou trefou sundat… Berte tento malý příklad prvního levelu s názvem biology pouze jako lehčí návnadu. To, co vás bude čekat v dalších – metallurgy, optics a geometry se pyšní taktéž pořádnou dávkou originality. Dočkáte se tak i variací na klasiku typu Arkanoid, Pac Man (všudypřítomné sbírání mincí) ad. Interaktivita u všech levelů opravdu zaráží a maximálně tak obohacuje stereotypní pocit, který byste mohli zažít u statických stolů.
Na počátku hry nemáte šanci zapisovat svá high score do tabulek nejlepších výkonů (a že těmito snahami dostává každá hra grády, je jasné). Celý level nejprve musíte zkompletovat; úspěšně dohrát a splnit všechny povinné mise, jejichž podrobný popis si můžete v zapauzované hře nastudovat (např. zmíněné zamrznutí a následná kompletace nově se objevivší herní plochy). Kromě misí nutných k postupu do dalšího levelu můžete také splnit i úkoly nepovinné; motivací vám budiž opravdu zajímavý bonus při splnění všech questů… Mezi jednotlivými levely jsou navrch ještě vložené minihry, které spíše tíhnou k akčnímu pojetí cvrnkadla; musíte v nich za pomoci flipperů a kuličky rozstřílet napadrť několik renderovaných objektů. Pak vás jistě překvapí změna prostředí (např. biology v noční tmě) u již hraných levelů a poněkud archaický vzhled levelu ultimátního, který svou poctou osmibitovým klasikám jasně sděluje, že grafika a zvuk není vše, oč při kvalitní herní zábavě kráčí. Je tedy jasné, že tahle hra vám vydrží pěkných pár desítek hodin. A poté poslouží tak, jako klasické automaty. Stane se prostředkem pro odreagování, či sokem, držícím nepřekonatelný rekord.
O grafice nelze napsat nic jiného, než že perfektně odpovídá tematicky zvoleným prostředím a patří opravdu k tomu nejlepšímu, co jste kdy byli schopni v tématické škatulce cvrnkadel uzřít. Biologie například působí velmi živě. Proudící voda na skaliscích, ve větru se pohybující listí stromů,
květiny, létající motýli, světlušky… Naopak metalurgie na vás dýchne mrazivou „kovovostí“ všudypřítomných ramp a monster. Optika zase pro změnu hýří světelnými efekty, doprovázejícími střet kuličky se všemi objekty, lahodící oku nejednoho tunera, libujícího si v neonových světlech. Zdatní japonští grafici přitom nešetřili svou neuvěřitelnou kreativitou jen na kovových odlescích či světelných efektech, ale vyřádili se i na backgroundových 3D objektech, či bitmapách; zde je vidět notná dávka mravenčí píle. Vše přitom působí realisticky a při všech těch animacích, kterými je mnohdy freneticky pendlující kulička doprovázená, nezaregistrujete jedinou kolizi frame ratu.
Kapitolou samou pro sebe jsou filmové sekvence, doprovázející úspěšná splnění jednotlivých questů. Šikmoocí národové jsou velmi hraví a dokáží sloučit občas i neslučitelné opticky tak, že to ve finiši působí jako kompaktní celek. Kdo by u flipperu čekal animaci objevivšího se dortu, osázeného svíčkami a vyhezčeného čokoládovým nápisem „congratulations“? Úchylné, ale příjemně; navíc pořád máme na mysli tu asociaci na piknik, že?
K ozvučení cvrnkadla je opravdu těžké napsat cokoliv kloudného. Flipnic je vybaven klasickými zvuky, doprovázejícími herní stoly; všemožné cvakání, pípání buzzeru, kovové řinčení a broušení ramp… Kromě těchto zachytí vaše ctěné slechy i efekty odpovídající jednotlivým prostředím a atrakcím v nich se
nalézajících. Při tom všem zvučí z Flipnicu ještě příjemná hudba, která výborně doplňuje atmosféru a rozhodně neruší. Také relativně flexibilně reaguje na dění ve hře a různě variuje; nemáme jediné výtky.
Jak bychom tedy mohli recenzi na tento atypický produkt uzavřít? Příznivci automatů budou při hraní Flipnicu rozhodně v sedmém nebi díky jeho neuvěřitelné pestrosti. Piplavé snahy hravých tvůrců podtrhnou jejich snažení příjemným pocitem ze hry. Ale i ostatní hráči by nemuseli přijít k újmě pořízením tohoto titulu. V době, kdy všichni běháme, střílíme a zoufale závodíme nám Flipnic nabízí báječnou možnost k odreagování. Ale rozhodně doporučuji nejprve vyzkoušet v obchodě; ne každému by musel sedět díky poněkud ujeté prezentaci a jednostrannému zaměření na forbes…
| Flipnic | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
