Občas za tmavých nocí, když sedím před blikajícím oknem počítače, si říkám, jestli nejsem příliš zhýčkaný a nečekám od her příliš moc. Chci, aby hezky vypadaly, aby měly hlavu a patu, dobrý příběh, atmosférickou muziku, logické a intuitivní ovládání a aby po první hodině nezačaly strašlivě nudit. Stvořit takovou hru určitě není jednoduché, ale máme kolem sebe řadu příkladů, že to jde. Fortress Europe k nim rozhodně nepatří a omlouvá ji jen to, že jde o "budgetovku", která si zřetelně neklade vysoké cíle. Ani po dlouhých hodinách boje (a většinou to nebyl boj s nepřátelskými jednotkami, ale se zíváním) se mi ale nepodařilo zjistit, proč bych si měl něco podobného kupovat, když je kolem řada nesrovnatelně lepších her a peněz je tak málo.
Fortress Europe - Liberation of France je realtimová válečná strategie, která si vzala na mušku populární úsek druhé světové války - vylodění Spojenců v Normandii a otevření západní fronty. Zahrát si můžete za Spojence, za Němce anebo za jednu ze spojeneckých armád - Brity nebo Američany. Už tady narazíte na základní problém hry - v podstatě totiž nezáleží na tom, kterou stranu si vyberete. Němci mají snad jedinou nevýhodu - absenci letecké podpory, protože - jak vysvětluje manuál - v té době už Spojenci totálně ovládli nebe nad Francií. Vzhledem k tomu, že počet Spojeneckých náletů je stejně omezený a pomůže vám jen na začátku trochu pozlobit německé jednotky zakopané u pláží, je i tento rozdíl ve hře úspěšně potlačen. Jednotlivé armády se podobají jako vejce vejci a kdyby nebyly odlišeny barevně a nestřílely po sobě, nepoznali byste rozdíl.
Dalšími vojenskými jednotkami, které se pohybují po mapě, jsou oddíly francouzských partyzánů, které útočí nezávisle na vás a na vašich záměrech a jejich vliv na výsledek bitev je minimální. Vraťme se zpátky do hlavního menu. Hra vám nabídne několik možností nastavení - hlasitost hudby a zvuku, rychlost hry, stupeň obtížnosti, rozlišení (nejvyšší 1024x768) a v neposlední řadě také můžete zapnout nebo vypnout počasí (ne že by na tom záleželo, i když manuál tvrdí opak). Po nastavení všech (několika málo) voleb, si můžete zvolit, jestli budete hrát v multiplayeru nebo si to rozdáte s nepřítelem vedeným počítačem. Pak už jen stačí vybrat si stranu, která je vám nejbližší, a hurá do boje.
Fortress Europe - Liberation of France můžete hrát několika způsoby. Vybrat si můžete historickou misi, která vás přenese do role generála řídícího vylodění v Normandii. K dispozici jsou také čtyři samostatné bitvy, které se liší hlavně mapou, kde se boje odehrávají. Kromě pláže Omaha tak můžete těly mrtvých nepřátel pokrýt i dva jiné úseky francouzského pobřeží a bojovat můžete také o hlavní město Paříž. U těchto bitev vám hra dovolí nastavit několik počátečních podmínek - množství paliva do motorizovaných jednotek, velikost zásob munice, datum zahájení operace a samotné rozmístění jednotek a přísun posil.
Pokud si ale myslíte, že různým nastavením těchto podmínek podstatně ovlivníte průběh misí, jste na omylu. Kromě množství paliva a munice, které jsou opravdu klíčové, totiž nic jiného v podstatě nehraje roli. Tvůrci Fortress Europe úplně pominuli jakékoli 
nakládání se surovinami, výrobu jednotek nebo jejich upgradování. To samozřejmě není na škodu, pokud chcete vytvořit válečnou hru zaměřenou na strategické manévrování a taktiku. V takové hře máte řadu typů jednotek, které jsou přesně definované, mají své výhody (daleký dostřel, vysokou rychlost, tlustý pancíř atd.), které jsou vyváženy nevýhodami (krátký dostřel, slabá životnost, želví rychlost). Každá jednotka by také měla mít svého smrtelného nepřítele, jinak se hra slije v jediné vítězné tažení neporazitelných tanků, od kterých se odrážejí dělové šrapnely. Systém musí v takové hře být provázaný a pro hráče pochopitelný, jen tak může využít strategických možností, nastražit past a vyhrát třeba i se slabší jednotkou proti několikanásobně silnějšímu nepříteli. Fortress Europe ale takovou vyváženost a propracovanost naprosto postrádá.
K dispozici máte několik typů jednotek - pěšáky, motostřelce, tanky, děla, několik lodí a pár bombarovacích letek. Po mapě se také motají náklaďáky označené červeným křížem a další náklaďáky, které zřejmě rozvážejí munici a palivo. Zřejmě říkám schválně, protože do některých herních principů se mi ani po několika hodinách nepodařilo proniknout. Vojáci jsou seskupeni do jednotek, jednotky do praporů, prapory do pluků a pluky do divizí. Ovládat můžete jak například jeden konkrétní tank, tak i celé prapory nebo divize. Boj se odehrává na několika různých mapách. Akční mapa ukazuje reálný terén s domečky, stromečky, potůčky a dalšími terénními nerovnostmi, které občas znesnadňují postup jednotek. Přes řeku se nedostanete jinak než po mostě, vojáky těžko vylodíte na strmém útesu a ani tank neprojede domem. Tím jsou ale strategické možnosti terénu vyčerpány, 
což je škoda, protože třeba dobývání mostů by mohlo být poměrně klíčovou záležitostí. Na akční mapě můžete udílet rozkazy přímo jednotlivým jednotkám, ale příliš jim toho nepřikážete. Kromě směru a cíle pohybu totiž můžete u tanků otáčet věžemi, u děl lafetami a pěšákům můžete přikázat, aby se zakopali. U všech jednotek samozřejmě můžete také určit, na koho mají střílet, ale pokud se v jejich dohledu ocitne nepřátelská jednotka, začnou většinou pálit samy od sebe, takže to většinou nemá cenu. Další mapou, na kterou můžete přepnout, je strategická mapa. Vaše i něpřátelské jednotky jsou na ní zpodobněny malými ikonami, ze kterých vedou šipky podle směru jejich postupu. Na strategiské mapě rozdáváte příkazy rovnou praporům a divizím. Třetí důležitou mapou je mapa posil, která zobrazuje jednotky v zázemí, které jsou připravené posílit vaši útočící (nebo bránící se) armádu. Pokud hrajete za Spojence, objeví se jednou za čas na Britských ostrovech nové divize připravené k nalodění. Pokud vydáte patřičný příkaz, vydají se an cestu do boje. Zajímavé je, že se podobným způsobem velmi nelogicky nedoplňují i letadla. Po několika náletech už totiž do boje nezasáhnou.
Zatím to všechno zní celkem logicky a v pohodě, že? Princip hry je celkem dobře vymyšlený, problém je v tom, že je nedotažený a v řadě věcí nefunguje. V praxi tak vydáte lodím povel k vylodění armády na určité pláži a pak už jen bezmocně přihlížíte totálnímu zmatku, který mezi jednotkami vznikne a do kterého už můžete jen těžko zasáhnout. Často se stává, že se třeba dělo vylodí někde na hladině moře a zůstane tam po zbytek hry, aniž by se pohlo z místa nebo utonulo. Vyloďovací čluny zmateně bloudí kolem pobřeží a hledají místo, kde by vyložily náklad. 
Vojáci se nedokáží pohnout z pláže, i když jim k tomu dáte příkaz. K zešílení je také situace, kdy na strategické mapě přikážete jednotce přesun k místu, kde ji nutně potřebujete, a když po čase zjišťujete, kde sakra tak dlouho vězí, najdete ji trůnit v původní pozici, jako by se nechumelilo. Neustálé zastavování jednotek v naprosto nevhodných situacích je vůbec jedním z největších problémů hry. Jestli opravdové vylodění v Normandii vypadalo stejně, tak se divím, že se Spojenci nevylodili někde na Islandu. Pokud tvůrci Fortress Europe zamýšleli vytvořit věrnou simulaci válečného zmatku, povedlo se jim to beze zbytku. Hrát se to ale nedá. Další potíž je v nevyváženosti jednotek. Pěšáci tak poměrně beze ztrát přežijí i těžké letecké bombardování a jeden pěší prapor v přestřelce z bezprostřední blízkosti odrovná téměř bez zranění i tank. Což o to - tohle bych byl ještě schopný pochopit - asi mají kluci dobrou zásobu pancrfaustů. Jak si ale vysvětlíte, že v podobné situaci za několik minut je všechno jinak a tank zničí pěší jednotku jediným výstřelem? Že by pancrfausty došly? Ale jak to má hráč vědět, když ikonka signalizující zásobu munice ukazuje, že vojáci nesou ještě hezkých pár beden? V takových podmínkách se hra mění ze strategie na hru na náhodu a mě odvážejí do Bohnic. :-) K tomu je tady idiotská AI nepřátel (ale i vašich jednotek, které musíte doslova vodit zaruku, aby nezakoply), kteří znají snad jen jedinou taktiku - útočit vším, co mají po ruce, případně s poraněnými jednotkami ustupovat do oblastí mimo mapu. No, popravdě řečeno - vám jiná strategie také vlastně nezbývá.
Mluvit v případě válečné strategické hry o tom, co je vaším cílem, je ve většině případů zbytečné. Ne tak ve Fortress Europe. Samozřejmě - máte zničit jednotky nepřítele, to se samo sebou rozumí. Jak to ale udělat, když vám i nepříteli 
neustále přicházeji na pomoc nové a nové posily? Boj se pak rozdrobí v opakující se šarvátky na území, které jste už dávno dobyli. Hra sice má hodnotící bodový systém, který při jejím předčasném ukončení podle obsazeného území vypočítá, která strana vyhrála, ale to je přece jen trochu málo. Po několika hodinách potyček vám dojde palivo a munice a z tanků, které dorazily na bojiště mezi prvními, se stanou nemobilní strážné věže, které sedí na místě a bezmocně otáčejí věžemi. Systém zásobování je také dost nejasný. Možná je chyba ve mně, ale doplňování zásob jsem prostě nepochopil. Dobývané území je protkáno sítí silnic a železničními tratěmi, po kterých dokonce jezdí vlaky. Všude také jezdí náklaďáky, které by zřejmě měly rozvážet zásoby. Jak ale doplnit palivo a munici v tanku nebo dělu, opravdu nevím. O této klíčové záležitosti jsem se nedočetl ani v manuálu a po hodinách zkoušek přímo v terénu také nejsem o nic moudřejší. Abych nezapomněl - kromě jednotek, o kterých už byla řeč, máte ve Fortress Europe k dispozic také další možnosti. Jednak můžete na strategických místech zakopat minová pole (ovšem odminovat už pak nedokáže vůbec nikdo) a za druhé můžete (pokud hrajete ze Němce) vypustit do vzduchu strážní balóny, které nepřátelským letadlům znesnadňují bombardovací mise. Jako u všech ostatních principů ve hře, i tyto strategické prvky jsou nedotažené a nedomyšlené.
Jak hra vypadá, vidíte samozřejmě z obrázků. Grafika to není v žádném případě nijak úchvatná, občas se celkem ztrácíte v hejnech jednotek, které pobíhají sem a tam jako mravenci. Městečka jsou jedno jako druhé a vlajky na domech se mění podle toho, kdo zrovna 
město ovládá. Pokud těžká artilérie vystřelí, vyhloubí výbuch v zemi kráter. Když dostane zásah baráček, začne hořet. To je ale všechno a když k tomu připočtete, že graficky hra vypadá tak trochu jako staré záležitosti na Atari, zjistíte po čase, že se raději zdržujete ve strategické mapě, která je aspoň přehledná. Animace jenotek jsou velmi zjednodušené a rozhodně by si zasloužily víc práce. Grafickou stránkou vás tedy hra rozhodně neuchvátí. A co zvuk? Vaše bitvy podmalovává muzika, která by nebyla špatná, kdyby se pořád dokola neopakovaly jen čtyři skladby. Ostatní zvuk je ale celkem tragický. Pokud předpokládáte, že jakmile uslyšíte zvuk útočících letadel, znamená to letecký útok, pletete se. Útočící štuky slyšíte i v případě, že nejbližší letadlo je AirForce 1 někde na Wyomingem. :-) Stejně tak jen některé salvy a výbuchy, které slyšíte, mají oporu v reálném boji, jiné si zřejmě hra přidává jen tak, pro atmosféru. Fortress Europe opravdu není strategie, ale spíš náhodný generátor akcí, obrázků a zvuků.
Já myslím, že už by stačilo. Na to, jak nedotaženou hrou Fortress Europe je, jsme jí věnovali až dost místa. Jak už jsem psal někde na začátku, jediné, co mě s touhle "strategií" smiřuje, je fakt, že jde o buddgetovku, která by měla být aspoň levnější než skutečné strategické hry. Na druhou stranu nabízí za málo peněz tak málo muziky, že než utrácet za těch pár not, radši ušetřím na něco pořádného. Pokud jste stratégové začátečníci a chcete si dopřát hřejivého pocitu, že válka je jednoduchá a že vždycky vyhrajete, je pro vás Fortress Europe asi tou pravou volbou. Ať totiž ve hře uděláte cokoli, asi se vám stejně nikdy nepovede utrpět drtivou porážku. Pokud ale chcete za své peníze místo generátoru náhodných situací opravdovou strategickou hru, ohlédněte se po něčem jiném. Pro skutečné válečníky je Fortress Europe předem dobytou pevností.
| Fortress Europe: The Liberation of France | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
