Bylo nebylo, za devatero rybníky a sedmero dálnicemi...
"No to je dost, že se milostivá uráčila přijít domů!" kvákl zlostně Frogger, když se jeho partnerka, dobře rostlá růžová ropucha, objevila v jejich luxusně zařízené noře.
"Co kvákáš? Byla jsem..." nafoukla se Lillie zlostně.
"Prosím tě - hlavně mi NIC neříkej, je to úplně jasný! Zase sis byla u těch pitomejch mloků nechat udělat trvalou, co? Kolikpak to zase stálo, he?" rozčiloval se Frogger a vztekle přitom nakopnul nejbližší rákosový kořen.
"Kvak! Hlavně že TY jsi ten spořivej! Beztak všechno prochlastáš..." nedala se Lillie a po růžovém těle jí naskákaly nepěkné černé bradavice.
"Hernajs! Přece bys mě nevyčítala TROCHU tý puškvorcový! Snad si jednou za čas můžu posedět s kamarádama, ne?" vyvaloval oči Frogger, ale Lillie se neklidně rozhlížela po noře.
"Hele, počkej... kde jsou děcka?" přerušila Froggera s mírnou hysterií v hlase.
"Co? Jaký děcka?" - zelený žabák se v první chvíli nemohl vzpamatovat z nečekaného přerušení slibně rozjeté hádky.
"Jaký děcka! No přece naše 
- Kvak, Žbluňk, Hop, Skok a Lolobrigida!", podívala se na něj útrpně.
"Jo... aha! Naše děcka! No to nevím, kde jsou, doma určitě ne... mimochodem, to jméno Lolobrigida, to se VAŠÍ rodině fakt povedlo!", ušklíbl se Frogger a provokativně protočil panenky.
"Nech toho, kvak!, a mazej je hledat! Určitě se někam zatoulali, kvak!, mazlíčci moji slizký...", kvákala Lillie, teď už evidentně hysterická.
"No to nemyslíš vážně - za chvíli přece musím do televize předpovídat počasí!" vyvrátil se Frogger, ale Lillie už byla venku před norou a kvákáním se snažila děti přivolat. Povzdechl si a vyhopsal za ní.
"Nech toho, Lillie! Ještě tě sežere čáp, když tak kvákáš!" uklidňoval ji a přitom si všiml slizké cestičky táhnoucí se mezi stébly trávy. "Dneska televizi vynechám, Lillie... však si Zákopčaník poradí i beze mně! Podívej, šli tudy - alespoň Žbluňk ano, poznávám jeho stopu!"
Lillie si protřela uplakané bulvy a vyvalila je na slizovou cestičku. "Máš pravdu, drahý - a víš co? Půjdu s tebou, nesnesla bych být doma sama...". Obě žáby začaly rychle hopkat do svahu.
"Snad se jim nic nestalo, chuďátkům malinkým! Mimochodem, Froggere, co je za tím kopcem?"
"To nevím, ale doufám že tam nebude tvůj fotr Tadius! Nic proti němu, ale dycky má 
plnou hubu chytrejch keců... Auuu, proč mě biješ, Lillie!?!"
Žáby možná nevědí, co je za tím travnatým kopcem, ale vy určitě ano - vždyť s hrou Frogger jste se mohli setkat snad na všech herních platformách. No jistě, na Froggera a Lillii čeká silnice plná aut, trávník plný hadů a řeka plná krokodýlů. A to je jen začátek.
Máme tu další předělávku klasické, řekl bych přímo prehistorické "hopsačky", a to v pravém slova smyslu, protože žáby ve své podstatě nic jiného nedělají :-) Princip původní hry je jednoduchý - s malou žabičkou máte za úkol přehopsat z dolní části obrazovky úplně nahoru do jednoho z pěti "chlívků". Stačí přeskákat přes silnici s několika proudy rychle jedoucích automobilů a poté po plovoucích kládách nebo želvách překonat řeku, protože voda je pro vás překvapivě stejně smrtící jako kola náklaďáku. Ve vyšších levelech se k tomu postupně přidávají krokodýli, hadi, ptáci, a samozřejmě se zvyšuje rychlost. Obtížnost rapidně stoupá a vy máte co dělat, abyste vystačili s pár životy. Nelze opomenout jednu důležitou věc - do cíle musíte dohopsat v určitém časovém limitu, takže nějaké dlouhé vyčkávání na příznivou konstelaci automobilů či klád nepřipadá v úvahu.
Frogger 2 se tímto herním principem samozřejmě řídí, jen ho 
autoři "trochu" vylepšili. Jednak o jakýsi drobný příběh, jenž jsem vám "nastínil" v úvodu, druhak (heh?) rozdělením hry do graficky (a tudíž i herně) zcela odlišných částí. V první části hry je to téměř klasika - řeka střídá silnici a naopak, jsou tu hadi a krokodýli, prostě připadáte si jako doma. Nově přibyly po úrovni poházené diamanty, které můžete sbírat a zvyšovat si tím skóre, občas se tu objeví nějaký ten leknínový list, hlavně však na vrcholu hrací plochy na vás nečeká několik "chlívků" k zaplnění, ale pouze jedna nora vedoucí do dalších podúrovní. Vždy po šesti podúrovních vás čeká sedmá, kde po vysbírání všech diamantů naleznete jedno ze ztracených dětiček.
Levelů, rozdělených do sedmi podúrovní (poslední má jen čtyři) je - překvapivě - stejně jako dětiček, tedy pět - Frog Pond, Gator Lair, Ice Caves, Lava Pits a Lost Mines. První úrovně jsou jasné, ale co ty další? V brlohu na vás čekají valící se kameny a temná místa plná propadlišť, kde si musíte pamatovat cestu do posledního hopsnutí. Pak se dostanete na ledové kry, kde to zatraceně klouže a vy musíte pečlivě volit a časovat každý skok. Jedno z nezbedných dětí se zatoulalo do hlubokých dolů plných klokotající lávy a ve finále vás čekají zběsile ujíždějící důlní vozíky a visuté můstky v Ztracených dolech. Tam už budete autory hry 
proklínat - stačí jeden chybný krok a váš žabák (nebo žabice - mezi nimi můžete kdykoliv přepnout) mizí v hlubinách.
Froggerova předtucha se vyplnila, protože v každém levelu potkáte starého žabího kmeta Tadiuse, který se vám snaží nacpat do hlavy nejrůznější rady a vychytávky. Pokud chcete, klidně ho ignorujte, na všechno si můžete přijít sami metodou pokus-omyl. Po vyčerpání všech životů totiž nemusíte začínat vždy znovu, ale po pár úrovních naleznete malou "pokračovací" cedulku, na kterou stačí hupsnout a jste za vodou - dál pokračujete odtud. Hra se automaticky ukládá na cartridge, žádná otravná hesla typu "JDA4591XDU". Froggera mohou mít rozehraného tři hráči zároveň, každému se ukládá jeho osobní nastavení a dosažené výsledky. Pokud chcete hru ukázat někomu dalšímu, můžete se přihlásit jako "host", prostě komfort jak má být. Každý již dokončený sub-level můžete kdykoliv znovu navštívit a dovést svou hru k dokonalosti, co se týče počtu vysbíraných diamantů a dosaženého času.
Grafika hry, zejména ta statická, je opravdu k nakousnutí. Autoři si vyhráli a tak na displeji uvidíte několik pěkných a krásně barevných hi-
colorových obrázků. I v samotné hře je grafika docela ucházející, zejména exteriéry se povedly. Celé to navíc scrolluje všemi směry bez jakéhokoliv škobrtnutí, což je velmi důležité, protože jednotlivé úrovně jsou docela velké a na jednu obrazovku se rozhodně nevejdou.
Hudba je také v rámci možností zdařilá, ale rozhodně by jí mohlo být více. Jedna jediná skladba, byť sebelepší, se brzy stane odrhovačkou a půjde vám na nervy (zvlášť pokud se vám nebude ve hře dařit) a tak uvítáte možnost hudbu vypnout.
Suma sumárum, tahle hra se podle mně povedla. Snad jen autoři mohli trochu zapřemýšlet a když už dali do hry dvě žáby, alespoň jim mohli dát nějaké speciální vlastnosti, aby se hra dala dohrát jen s použitím obou charakterů. Také typy levelů jsou již dosti otřepané - "sněhový" nebo "lávový" level má snad každá hopsačka na světě. Ale jinak vám Frogger 2 perfektně ukrátí dlouhou chvíli a i když dohrání hry je otázkou několika málo hodin, stále se můžete ke hře vracet a snažit se levely projít s nejrychlejším časem a vysbírat přitom všechny kameny.
