Vaším nástrojem se stane "božská" moc, přičemž cíl spočívá v přemístění členů kmene do dalšího scénáře. Vy se jen musíte postarat o to, aby ta cesta nebyla trnitá. A v tom je ten základní stavební hratelnostní kámen. Musíte si totiž poradit se zdejšími surovinami, vyrobit pomocí nich cestičku k totemům, kolem kterých si domorodci dělají vesničky a šíří vegetaci.
Koncept je jednoduchý, ale také naprosto chytlavý a mnohdy i náročný na hlavu. Do božských rukou (resp. božského dechu) se vám totiž nedostávají jednotliví členové starodávného kmene, nýbrž písek (půda), láva a voda. Půda je tvárným základem života, na ní roste všechno to zelené býlí, důležité k životu a otevírání nového obsahu.
From Dust
Láva slouží jako dvousečný živel. Jejím manipulováním získáváte buď nové skály, které jsou ideální třeba jako základní stavební kámen pro změnu toku řek, ale také oheň. To, pokud se vám nepovede roztavenou horninu pohlídat, může znamenat i restart úrovně po zuhelnatění i toho posledního žijícího človíčka.
A pak tu je voda. Životodárná tekutina je tím největším oříškem po převážnou část hry. Dokáže vám totiž pořádně zatopit, tedy vlastně vytopit naprosto všechno. Ale hlavně je to materiál naprosto netvárný, a tím pádem nejproblémovější na překonávání. Souvisí s ním ale i nejzábavnější prvek hry, a to je všemožné tvoření přehrad, lagun, nových odtoků atd.
Díky propracované fyzice si rychle zvyknete na využívání vody jakožto zdroje vašich nebezpečných pokusů. Jednou jsme si třeba nevšimli, že už nám přetéká megalomanská přehrada (samozřejmě, že jsme ji (ne)museli stavět) a na odčinění škod bylo náhle pozdě. Když se utopila i poslední živá duše, přišel krutý restart a zkoušení nových skopičin.
From Dust
V tomhle je hra na boha naprosto dokonalá. Její pravidla fungují a v rámci nich vám dovolí dělat si v podstatě, co chcete. Pokud se to nepovede, není to vina hry, nýbrž vaše. Všechno tady totiž funguje přesně tak, jak má, resp. tak, jak je vám na začátku hbitě vysvětleno. Zamrzí jen kratší Story mód.
Ovšem věřte, že se u něj pekelně zapotíte a pokud to budete hrát jako my, tak mnohokrát i naprosto zbytečně. Jenže o tom to je, tahle hra je pro hračičky, které nebaví jenom tupě a co nejkratší cestou dospět k cíli, ale naopak se trochu vcítit do svého nově nabytého božství a popustit uzdu fantazii.
Navíc tu je ještě Challenge mód, který prověří vaše schopnosti na úplnou hranici. From Dust vám totiž ze všeho nejradši servíruje (kromě komplikované cesty) i jiná, poněkud drastičtější nebezpečí. Ohromné vlny tsunami jsou přitom pouze sladký začátek.
From Dust
Je sice pravda, že po čase se autoři částečně vyčerpali a scénáře jsou si víceméně podobné, jenom se na nich nachází více vody, lávy, obojího a nebo je téměř celá pokrytá jenom pískem (alespoň zdánlivě). Někdo by možná hru nařknul ze stereotypní hratelnosti, ale to je, jako kdybyste doma měli celou krabici kostiček lego a stěžovali si na to, že máte tři, čtyři druhy kostiček a pár panáčků.
Nevíme tedy jak to máte vy, ale nás rozhodně nikdy tohle v kreativitě neomezovalo a stejně na to jde From Dust. Je to podle nás dokonce přesně ten prvek, který na hře nejvíce obdivujeme.
Do vínku se hře dostalo i solidního audiovizuálního kabátku. Právě tím From Dust silně připomíná titul Black and White. Všechno je takové syrovější, zvuky nabírání materiálu nám dokonce přišly chvilkami identické. Ale proč vlastně ne, tak nějak jsme v to i skrytě doufali.
From Dust
Hra se ale neobešla bez negativ. Jsou jimi pravděpodobně jenom ovládání a kamera (k dispozici je zatím pouze Xboxová verze hry). Těžko se nám na obojí zvykalo.
Je sice pravda, že ovládání přejde do krve trochu rychleji, ale s kamerou je to horší. Nenabízí vám totiž úplně volný pohled. Zřejmě je to dáno tím, že vaše božské já je zobrazeno pomocí kurzoru přímo na herní ploše, který kopíruje všechny zdejší tvary, ale to nic nemění na věci, že volná kamera by vám dovolila mnohem lépe konat zázraky.
ZázrakyVe hře na boha se samozřejmě neomezíte pouze na sbírání písku, lávy a vody, abyste z toho pak něco tvořili. Někdy se bude hodit i trochu silnější kalibr než jen božské ruce, a tak na řadu přijdou zázraky. Jedním z nich je třeba možnost udělat z veškeré vody želatinu, a otevřít si tak přístup i přes koryta jinak velmi rozbouřených řek. Vodu lze i odpařit, a to v případech, kdy by vám trvalo hodně dlouho ji všechnu "ručně" dostat jinam. Každopádně se bez zázraků obejdete. Slouží spíše jako zpestření nebo pomoc, pokud si už opravdu nevíte rady. |
Trochu horší to je i s domorodci, kteří si cestu k vámi pracně vydobytému cíli volí jinak, než jste jim sami připravili, a trochu tak občas dokážou brnknout na nervy nejednoho božsky uvažujícího hráče. Naštěstí je pár kapek vody většinou přiměje k rozumu.
From Dust
Rádi bychom si i trochu posteskli, že ve hře není možnost jenom takového klidného stavění, bez úkolů, bez překážek. Prostě dostat placku, do vínku pár elementů a stavěj si, milý hráči. Myslíme, že časem by se právě na takovémto pískovišti objevili všichni, které hra bavila minimálně tak moc jako nás. Ale na druhou stranu, dnešní doba stahovatelných přídavků tuto variantu nezatracuje.
Jinak ale nemůže from Dust vytknout nic a možná ani nechceme, protože za necelé tři stovky přináší neuvěřitelnou porci zábavy, která se jednoduše nedá tak úplně vyčerpat. Přináší koncept, který je velice jednoduchý a přitom neskutečně návykový. Vzhledem ke své ceně obsahuje tak akorát map a i když se i na těchto málo mapách začnou brzo jednotlivé prvky opakovat, nikdo vám nebrání v tom, abyste do hry přenesli svoji kreativitu a neuzpůsobili si zdejší pravidla sobě samým.
Jste přeci bůh. A stejně jako vašemu hernímu já by neměla mezi prsty zbytečně proklouzávat zrnka prachu, ani vám by neměla proklouznout tato osvěžující hra.
