Je tomu už skutečně hodně dávno, co se na počítačích objevila hra Elite, jejímiž tvůrci byli chlapíci David Braben a Ian Bell. Tato hra z roku 1985 byla jedním z milníků počítačové zábavy a jedním ze základních kamenů nového herního žánru, který by se dal zjednodušeně a stručně nazvat jako simulátor pilota – obchodníka. Hra Elite nabídla hráčům to, co nikdy ve svém životě nemohli zažít na vlastní kůži. Nabídla jim stát se vesmírným pilotem na volné noze, obchodníkem a lovcem odměn zároveň. Hráč se v Elite snažil vydělávat co nejvíce peněz svými obchodními aktivitami, přičemž bylo neustále možno zlepšovat si své vesmírné plavidlo (nebo si rovnou koupit nové). Nešlo ale jen o létání z jednoho planetárního systému do druhého, ale i o boje s piráty (případně s policií, pokud jste se dali na cestu nelegálního obchodu) a podobně. Hra poskytovala naprostou volnost, což bylo na jednu stranu vynikající, na stranu druhou však dělala ze hry Elite v podstatě hru bez konce.
Hra Elite se stala inspirací mnohým dalším počítačovým výtvorům, ale její atmosféru a propracovanost (nemyslím technickou, ale ideovou) překonala jen
málokterá. Bez výjimky se to podařilo snad jen druhému pokračování této hry, nesoucí název Elite II: Frontier. Tato hra vyšla roku 1994 a jejím duchovním otcem nebyl nikdo jiný než David Braben, který tento druhý díl vytvořil ve spolupráci s
firmou Konami a distribuční společností Gametek. Frontier sice samozřejmě nebyl tak originální jako první Elite, nicméně hlavní ideu hry dovedl téměř k dokonalosti a o mnoho se pochopitelně zlepšilo i technické zpracování.
Jednou z hlavních změn k lepšímu byla možnost přistávání na planetách. Ve hře Elite totiž planety samozřejmě byly, ale jen jednoduše znázorněné pro dokreslení atmosféry. Ve Frontierovi lze přistávat na planetách, měsících i obchodních vesmírných stanicích. Hra obsahuje neuvěřitelné množství hvězdných systémů, přičemž Sluneční soustava a několik nejbližších systémů je vymodelováno velmi věrně. Ve většině systémů je obchodní stanice nebo základna na nějaké planetě, kde lze přistát a vyřizovat obchodnické záležitosti. Kromě klasického nákupu a prodeje zboží je možno vylepšovat také své vesmírné plavidlo, případně koupit zbrusu nové. Na výběr je úžasná spousta různých vylepšení a přídavných zařízení, od
zbraní a štítů až po zařízení pro těžbu nerostů na asteroidech. Na základnách se také
vyplatí číst inzeráty, mezi kterými najdete jak žádosti o převoz speciálních zásilek, tak o transport osob. Občas má také někdo zájem o zlikvidování nějaké nepohodlné osoby...
Vesmír, jak už to tak v podobných hrách bývá, není úplně mírumilovným místem. V dobře střežených systémech je poměrně bezpečno, ale pokud si zalétnete kousek dál, abyste získali nějaké nedostatkové (případně nelegální) zboží, bude vám pěkně horko. Piráti jsou tu na denním pořádku a vesmír je navíc rozdělen na Imperiální oblast a systémy Federace. Tyto dvě frakce se nemají příliš v lásce a vy se leckdy přimícháte do jejich konfliktu. Tohoto nepřátelství lze ale i využít, jelikož kromě obchodování a dalších forem vydělávání kreditů se můžete nechat naverbovat na plnění vojenských misí. Jejich náročnost a lukrativnost závisí na vašem profesionálním hodnocení a vojenské hodnosti, takže zpočátku se bude jednat spíše o přepravu dokumentů mezi relativně bezpečnými systémy, později o transport důležitých osob na nebezpečné cestě (což už vám leckdy znepřátelené letky znepříjemní) a pokud jste už skutečně dobří, můžete si třeba vyzkoušet misi, jejímž cílem je zničit vojenskou loď přepravující vysokého nepřátelského důstojníka.
Hra Frontier si svou promyšleností v ničem nezadala se svým předchůdcem Elite. V každém systému byl jiný stupeň legálnosti různých typů zboží, každý systém měl několik vývozních artiklů a jiné komodity byly naopak nedostatkové. O každé hvězdě a planetě bylo možno zjistit spoustu informací, jako je typ povrchu, teplota, atmosféra a podobě. Vybavení lodi bylo nutno pečlivě kombinovat, neboť leckterý doplněk měl negativní vliv třeba na rychlost plavidla. K přepravě osob muselo být plavidlo vybaveno speciálními kabinami, pokud jste je v lodi neměli a naložili jste třeba otroky do nákladního prostoru, zbylo z nich po hyperprostorovém skoku jen hnojivo. Hra disponovala solidním autopilotem, s kterým je i přistání v úzkém hangáru stanice hračkou. Celá hra byla zpracována ve vektorové grafice, která ovšem byla ve své době výborná. Souboje jsou nabité akcí, ale přitom působí dostatečně věrohodně. Ve hře se počítá i se setrvačností těles a dalšími fyzikálními zákony. Hra Frontier zkrátka svého (už tak výborného) předchůdce překonala a já osobně ho považuji na jeden z nejlepších vesmírných simulátorů vůbec.
