Kde si v neznámém Zekistánu (prostě Arabská zemička) propukly nepokoje, které posléze přerostly až v otevřenou občanskou válku, jak je koneckonců ve světě trendem. Když se situace stala neúnosnou, bylo na čase povolat ochránce veřejného pořádku, jakýsi svaz světových států (zkrátka OSN), aby se do toho vložili a „nestranně“ se postavily na stranu té demokratičtější půlky Zekistánu. A tak se z písečné bouře začaly do země hrnout, za zvířecího řevu a troubení klaksonů, hordy barbarů. No a jednou z těchto jednotek je i ta vaše. Nejdříve je však nutné si zajít na cvičiště, dát si pár kliků na jedné ruce a párkrát si proběhnout oblíbenou opičí dráhu. Výcvikové středisko vám umožní seznámit se s komplexním ovládáním hry, které vcelku široce využívá celý ovladač. Neméně důležitá je i taktická příprava. K dispozici máte dva týmy po čtyřech vojácích, Alfa a Beta tým (jednou za čas ještě třetí). V partičce máte drsného velitele, granátníka a dva střelce. Je to veselá banda plná šprýmařů, kde jedna hláška stíhá druhou, zejména ve výcvikáči (v akci jim zmrzne úsměv), kde trénujete proti vlastním lidem. Důležité je neustálé vzájemné krytí obou skupin. Ať už aktivní (přehradná palba) nebo pasivní (tzv.na číhané). Jestli je jeden z týmu držen nepřítelem v šachu, druhá skupina najde cestu za jeho záda a eliminuje ho. Jestliže to není možné nebo je protivník v přesile přijdou ke slovu granáty, rakety a nebo na těžkou techniku přivolání leteckého útoku . V boji je důležité držet se při zdi a vůbec využívat různých překážek ke krytí. Ale pozor, ne všechny vás ochrání stejně důkladně, krom toho některé se dají i zničit. Nejhorší
co však můžete udělat, je nechat jednotku v otevřeném prostoru. To se rovná sebevraždě. V tu chvíli vás zachrání jen štěstí a tlačítko "B" na ovladači, kdy vojáci okamžitě zalehnou a nebo vyhledají nejbližší brloh.
"Chlape, ještě, že sem se dal k letectvu a nemusim smrdět v tý díře dole."
Co se týče vašich aktivit. Pokrytí všech světových stran, zaměření a krytí určitého prostoru, do kterého se chystáte (nebo váš druhý tým), zmíněná krycí palba atd. Vaši vojáci nejsou úplní roboti čekající pouze na vaše příkazy, ale samy opětují palbu a chytře likvidují nepřátelské přepady ze zálohy (pokud je to samozřejmě v jejich zorném úhlu). O vašich úkolech, povinnostech a třeba i o rozmístění nepřátelských jednotek vás informuje hlavní vedení přes GPS a vysílačku. Výcvik je navržen perfektně a skvěle nažhaví na skutečnou akci.
|
případů znamená okamžitou smrt celé vaší jednotky. Tomu musíte předejít. Zkoušet souboj na férovku v tom kdo rychleji nabije, zaměří a přesně vystřelí nemá cenu, vždycky prohrajete. Tím se pomalu dostávám k problémům, které mi silně vadily. A není jich kupodivu málo.
Zatímco vy veškeré akce provádíte pouze v týmu a vaši svěřenci se nikdy nerozdělí, protivník je naproti tomu skoro vždy sólo. Čistíte tedy jedno hnízdo za druhým a to je časově dost náročná a občas i nudná záležitost. Pokud totiž protivníka nepřekvapíte ze zálohy nebo nezastřelíte při přebíhání otevřeného prostranství a on se schová za nějakým úkrytem, začnou problémy. Zpočátku hry ho sice můžete obejít druhým týmem a zezadu ho zneškodnit, ovšem v pozdějších fázích je protivníků moc a mají obsazeny veškeré ulice a přístupové cesty, takže se i váš druhý tým dostane do těžké palby a patové situace. A někdy je to docela i komická situace. Vaši partu ostřílených borců drží v šachu jeden chudák dobře schovaný za auťákem. A jakmile se nad jeho hlavou objeví malý stříbrný štít, což znázorňuje dokonalé krytí, už se ho nezbavíte. Občas se sice stane, že vystřílíte půlku zásobníku a náhodná rána ho přeci jenom dostane, ale munice nemáte na rozdávání. Situace tedy vypadá následovně. V jedné ulici je jeden tým blokován a o kus dál v další uličce tým druhý. Co teď? Můžete vytáhnout granáty, ale ty skoro nikdy k nepříteli
nedohodíte (hádám, že dosah je tak cca 15-20 metrů). Nebo raketomet, ale do něj máte povětšinou tři čtyři náboje a lepší je schovat si je pro týpky na budovách, protože ani na tu nejnižší chajdu granátek nevyhodíte (často sem prostě jen proběhl rychle pod nimy)!!! Poslední možnost, která se nabízí je dýmovnice a to je vše. Celý váš arzenál, po celou hru. Nechápu, že váš tým nejde ještě dodatečně rozdělit a sevřít tak protivníka do kleští. Pokud se totiž rozběhnete přímo k němu, tak vás všechny po jednom postřílí. Ano je to logické, ale že protivníci tohle můžou používat a s úspěchem, to už logické není. Nastíním jeden příklad za všechny, který zničil naprosto moje nervy.
Umístil jsem jeden svůj tým za autem. Přede mnou se objevili dva nepřátelé, spustili palbu a rozběhli se přímo na mě. Paráda, pomyslel jsem si, mám je jak na talíři. Rychle jsem byl vyveden z omylu. Moji stateční supadupamegacool vycvičení zabijáci ani nevystrčili nos. Jen si drželi svoje helmy a strachy se krčili. A jako výsměch se ještě ti dva Zekistánci deset metrů přede mnou zastavili a začali si nabíjet kvéry. Začal jsem zběsile mačkat tlačítka, aby moji hrdinové alespoň něco udělali, ale ani se nehnuli. Nepřátelé tedy v klidu doběhli až k mému úkrytu, vůz v poklidu obešli a jednoho po druhém mě sejmuli. Zdá se vám logické, že dva partyzáni se řítí na čtyři po zuby ozbrojené profesionální vojáky, navíc schované za překážkou, a zlikvidují je? Opakoval jsem
tento úsek čtyřikrát se stejným výsledkem. Nakonec jsem zboku umístil svou druhou jednotku a zadal jí krytí prostoru odkud vybíhali ti dva vrazi. Tak jsem teprve uspěl. Pokud si ale někdo myslí, že je tohle reálná situace, tak na to má samozřejmě právo.
"Fíha brácho, čum, to sou Rangers."
Můžu nastínit i další trapnou situaci. Pokud přiběhnete na roh budovy, nebo na okraj jakékoli překážky, tak váš velitel nakoukne za roh a oznámí "Clear", potud v pořádku. Stane se ovšem že běžíte přímo k dlouhé zdi, která je v určitých vzdálenostech ozdobena malými výklenky. Vidíte, že je tam prázdno (stejně jako vaši vojáci) , nikde ani noha a přesto se velitel nahne přes okraj, mrkne do prostoru a při čumění do zdi, kterou má metr před ksichtem vám oznámí, že tam nikdo není. To moc k realismu nepřispívá. Nejsem žádný hnidopich, ale pokud hra tvrdí něco o tom, že je realistická, tak by se takových to chyb měla vyvarovat.
V čem hra však boduje je rozhodně atmosféra, ke které přispívá perfektní grafika a zvuky. Pokud jste měli možnost shlédnout film Černý jestřáb sestřelen, budete v obraze. Vojáci, zbraně, technika, vaši protiníci, vše vypadá luxusně. Pozvolna se měnící počasí, posléze přecházející až v písečnou bouři. Hukot větru, rachot zbraní i vojáků řvaní. Navzájem se hecují, uklidňují a i obdivný výkřik sem tam padne ("Fíha brácho, čum, to sou Rangers"). Sledovat z povzdálí akci Rangers při čistce ve výškové budově obsazené
teroristy, to si nechám líbit. Navíc se dokonce v jedné misi k vám připojí i párek odstřelovačů a to je potom jízda. Můžete se spolehnout, že tento level prosvištíte určitě nejrychleji (mimochodem jeden z mála úseků, který se odehrává uvnitř objektu). Když už jsem u té rychlosti. Full Spectrum Warrior se dá prakticky bez většího zákysu v pohodě dohrát. Řekl bych tak cca 10 hodin. Navíc vám k tomu může přispět replay. U téhle hry bych ho tedy nečekal a je to bomba. Můžete si nahrát a uložit vaši akci a pak se mrknout, kde jste udělali chybu a co by šlo vyřešit jinak. Navíc, pokud se rozhodnete, můžete ho kdykoli přerušit a převzít v kterémkoli momentu ovládání do vlastních rukou a změnu provést. A to je vlastně vše podstatné. K podpoře Xbox Live se moc vyjadřovat nemohu, neb sem neměl možnost ochutnat. Kdo má tedy zájem zahrát si vcelku kvalitní válečnou taktickou hru s perfektní atmosférou, zvuky, grafikou, ale s chybami, které sem nastínil v recenzi, Full Spectrum Warrior je správná volba.
| Full Spectrum Warrior | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
