Ach vy moje koule chlupatý a barevný! Co vy jste se mě natrápily. A na druhou stranu - kolik slasti a potěšení jste mi přinesly v těch dávných dobách mého herního panictví. Tehdy jsem byl ještě mlád a nezkušený, ale také nezkažený chlípným chtíčem, toužícím po lascivních grafických orgiích. Objevily jste se na mém prvním, na rodičích poctivě vyškemraném počítači a spolu s hrami Wolenfstein 3D a Sokoban jste nedaly v klidu spočinout mé dětské mysli ani buclatým prstíkům. Tehdy jste se vracely na svou rodnou planetu Sklumph v kosmické lodi, leč náhlá porucha vás donutila nouzově přistát. Ke svému údivu jste zjistily, že zlý tyran se chopil moci a uvěznil vašeho krále. Nakonec byl vybrán jeden z vás, který měl překonat všechny nástrahy, zničit černého rytíře a osvobodit pravého vládce Sklumphu. Byl sám, ale nebyl bezmocný. Uměl střílet firebally, rozhryzávat stěny, houpat se na laně a dokonce i plavat a potápět se. Nepřátelé plačte...
Tak tolik asi k příběhu této logické hopsačky z roku 1993, která navazuje na události, jež se stali Tinies v předchozím díle. Vzhledem k tomu, že jsem jej bohužel nehrál, nemám možnost o něm zde nějak podrobněji referovat. Vaším úkolem je prokousat se devíti různými světy, které mají dohromady kolem šedesáti levelů. Váš furík se umí specializovat na čtyři dovednosti - když se změní na žlutého, umí střílet firebally, jejichž účinnost závisí na době, po kterou držíte stisknutý mezerník. 
Nejslabší střílíte okamžitě a tedy s velkou kadencí, na největší se již musíte asi vteřinu a půl nabíjet. Dalším z kvarteta je zelený, který umí vystřelovat provaz a houpat se na něm, nebo jím přetahovat různé menší překážky. Modrý je zdatným plavcem, také se umí potápět a vyfukovat proud bublinek, jenž slouží jako zbraň. Poslední, červený kamenožrout, se umí prokousávat zdmi a zemí v místech k tomu určených a odkrýt tak vstup do bonusových levelů.
Ovšem ve většině úrovní nemáte možnost hrát se všemi čtyřmi. V některých je sice můžete získat proskočením přes speciální portál odpovídající barvy, většinou si ale budete muset vystačit jen s neúplným seskupením. To dává autorům hromadu možností, jak vám určité levely znepříjemnit. Tam, kde byste potřebovali zeleného furíka k překonání nebezpečných překážek, se ho někdy nemusíte dočkat, a tak nástrahy, které by byly pro kouli disponující lanem hračkou, můžou být pro ostatní smrtelné. Vaše chundeláče ovládáte pouze šipkami a mezerníkem, přičemž podle doby držení šipky vzhůru můžete určit výšku výskoku. Zajímavostí je také chování vašich svěřenců. Pokud jste totiž ve stísněných prostorách a rozskáčete se, začnou se chundelaté potvůrky opravdu chovat jako koule a budou se odrážet od zdí a stropu, což může někdy způsobit problémy, například jsou-li ony stísněné prostory plné bodáků.
Hraní vám bude znepříjemňovat nepřeberné množství nepřátel a pastí. Někteří budou jen tak stát nebo se pohybovat po předem určené trase, jiní po vás budou střílet. Nejhorší kombinací jsou pak ti nepřátelé, kteří vás pronásledují a navíc po vás ještě střílí. Samozřejmě ve stylu staré školy platí, že jakýkoliv zásah, jakýkoliv kontakt s čímkoliv ostrým rovná se smrt. Stvůry i pasti jsou specifické pro každý svět, takže v poušti na vás budou vylézat housenky, štíři a budete se napichovat na kaktusy, v pyramidách vás pak budou honit ve stylu Indiana Jonese obrovské kamenné koule, mumie atd. Obrovská variabilita nepřátel a pestrost úrovní je také jedním z atributů, který zajistí, že se u této hry nudit rozhodně nebudete. Dalším je humor a roztomilost vašich chlupáčů - pokud je chvíli necháte na pokoji, začnou se na vás všelijak šklebit, cenit zuby, vyplazovat jazyk a dělat spoustu dalších pitomostí, s evidentním úmyslem vás rozesmát. Neméně důležitým faktem je i to, že kromě rychlých prstů budete ke zdárnému dokončení hry potřebovat i trochu té mozkové tkáně. Dokonalá je pak scéna, kdy v horách, abyste se v jednom levelu dostali do exitu, musíte rozbít ledový kvádr se zamrzlým mamutem. Jenže ta velká nevděčná potvora s kostí vpletenou do čupřiny vás začne honit. Musíte jí tedy nalákat a ona se proti vám rozeběhne s úmyslem rozdrtit vás o stěnu. Když ji pak v pravý čas přeskočíte, narazí a s hvězdičkami kolem hlavy a s úžasně pitomě roztomilým výrazem se sveze k zemi.
Jako v každé pořádné hopsačce i zde sbíráte předměty, především pak penízky, kterých naleznete nejvíce v tajných úrovních, a pokud jich nasbíráte stovku, dostanete život navíc. Občas jsou esenciální klíče nebo malé budíčky, protože v některých úrovních jste nepříjemně časově omezeni.
Technické zpracování je okouzlující, zvláště uvědomíme-li si, jak je hra stará. Fury of the Furries běhají v rozlišení 320x200 bodů a je úžasné, jak pěkné levely se autorům podařilo vykouzlit v pouhých šestnácti barvách. Možná jediným problémem je nutnost spouštět hru v prastarém MS-DOS, takže smůlu budou mít asi všichni, kteří mají nainstalovány Wokna ME a novější. V čem ovšem tato hra válí na celé čáře, je excelentní hratelnost. Počáteční úrovně budou hračkou i pro retardované šimpanzy, ovšem jak budete ve hře postupovat dále a dále, začnete autory proklínat. Stoprocentně zde funguje metoda cukru a biče (zejména díky pestrosti každého dalšího světa, který disponuje úplně novými nepřáteli, pastmi i pozadím), a tak budete poháněni stále dál a budete znovu umírat a znovu loadovat (hra se naštěstí ukládá po každých pěti úrovních). Nejlepším na tom všem však je, že vás to bude neuvěřitelně bavit, a to je to hlavní...
