Žánr vesmírných strategií se nedávno rozrostl o dva nové kusy postavené na tahovém systému: o vyhypovaný, přeplácaný a složitý Master of Orion 3 a nově o ne moc známý, útlý a jednoduchý Galactic Civilization. Na dobrou vesmírnou strategii se čeká už pár let, akčně pojatá Hegemonia sice nezklamala, ale k simulaci pravého vesmírného panování měla daleko. Imperium Galactica III, která byla společně se svým entým odložením ještě přejmenována, vyjde bůhvíkdy, a tak bude Galactic Civilization na dlouho dobu jedinou vesmírnou strategií, jež aspoň trochu za něco stojí.
V celé hře se prolíná jakási jednoduchost, která po zkušenostech s Master of Orion 3, jenž si žádal snad osmisetstránkovou příručku, rozhodně není na škodu. Výběr ras se skládá z šesti civilizací, přičemž člověk může hrát jenom za lidi a automaticky startuje na Zemi. Ostatní mimozemšťané mají své předdefinované chování a náturu, nicméně kdo chce, může si je upravit a pálit třeba do mírumilovných a neškodných mimozemšťánků. Galaxie může podle počtu vybraných nepřátel nabobtnat do různých rozměrů, ta největší už je slušný macek a zaručuje hru na několik týdnů. Před startem si člověk ještě musí vybrat ještě své zaměření (pacifisté, populisté atd.), různé bonusy a jde se na věc.
Vesmír vypadá jako jedna velká plocha, na níž se krčí hvězdy se svými planetami, těžitelné zdroje, všelijaké anomálie a červí díry. Jakmile se najde ideální domov s vhodnými podmínkami, stačí poslat kolonizační loď a na planetě se zabydlet. Nikdo se nemusí trápit se studováním statistik o atmosféře nebo povrchu, hostinnost planety vyjadřuje jedno jediné číslo. V průběhu času přijdou zajímavé vynálezy a stavby, díky nimž planeta projde terraformováním a nasaje více obyvatel. Jinak budovy vesměs podporují morálku, ekonomiku nebo zvyšují produkci. Kromě různých staveb mohou lidé vyrábět různé lodě, ať už průzkumné stíhače, průměrně silné korvety nebo megadestrukční plavidla. Z civilních lodí se hodí snad jen ta kolonizační nebo konstrukční, schopná na vhodném místě postavit bázi pro těžbu surovin.
Boje, ostatně jako celá hra, fungují na velmi jednoduchém principu. Lodě mají několik základních atributů a při střetu se porovná výška čísel u obrany, útoku a hit pointů. Hra pak automaticky vyplivne výsledek a jedna z kocábek zmizí. Žádné strategické manévrování, žádná možnost ovlivnit bitvu, prostě nic. Války o planety probíhají podobným způsobem, bohužel ti technologicky vyspělí mají pořádnou výhodu. 
Plavidla nejdou sdružovat do větších grup, proto jasně platí „nejsilnější vyhrává“; kvantita nemá šanci a kdo v arzenálu vlastní třeba dvacet průměrně vyzbrojených lodí, během deseti tahů mu je nepřítel vybavený dvěma o něco silnějšími plavidly bezezbytku roztříská.
Galactic Civilizations má jednu charakteristickou vlastnost: ničím nepřekvapí. Hra je v jistých mezích díky své jednoduchosti zábavná a hratelná a oproti Master of Orion 3 neotravuje s desítkami zbytečných i nepodstatných údajů, čísílek a tabulek. Pokud se ovšem člověk přenese přes lákavý a lehce stravitelný obal, zjistí, že Galactic Civlizations je hrou zoufale prázdnou. Kolonizaci, správu planet a omáčku kolem ní podává postaru a bez jakéhokoliv nápadu, boje jsou doslova primitivní a člověk si ani nemůže modifikovat nebo seskládat vlastní plavidla. Výzkum taky ničím nepřekvapí, prostě se vybere vývojová větev a čeká, až bude vynález hotový. To přece bylo k vidění nejmíň stokrát. A zbytek? Zajímavá může být ekonomika a globální politika. Z počátku, než vědátoři přijdou na to, jak vyrobit univerzální komunikátor pro vyjednávání s ostatními rasami, představují daně jediný přísun peněz. Ten se přerozděluje do tří sfér (sociální, vojenská a výzkumná). Čím více zdrojů proudí například do vojenství, tím rychleji se produkují lodě a plavidla. 
Během plynutí hvězdných let přijdou různá politické zřízení. Prvotní částečná diktatura neprospívá nikomu, vhodnější jsou republikou a demokracií ochucené systémy. Ty ale s sebou přináší i svobodné volby, a jakmile člověk vládne špatně, v nejbližším hlasování lidu nedostane tolik křesel a přijde o mnoho bonusů a výhod.
Větší část hry ovšem tvoří politické hádky s mimozemskými plemeny. Ostatní rasy připomínají staré panovačné morouse, a když už někdy přijdou na diplomatické námluvy, tak jenom kvůli vyhlášení války nebo sobeckému vyhrožování. A tady je problém. Velký problém – přehnaná obtížnost. Jedna z ras vždy nabere ďábelské tempo a během chvilky drží pod správou desítku planet a vystaví obrovské loďstvo. Ostatní se musí spokojit se svým ždibcem vesmíru, a když vedoucí rasa začne diktovat podmínky, člověk rovnou může začít od znova. Daň za mír stojí veškeré příjmy, brzy ji není z čeho platit a mimozemšťané se proto vydají neposlušné vazaly pomlátit.
Grafika, ale i zvukové zpracování patří o několik let dozadu a rozplizlá galaxie s jednoduše vykreslenými lodičkami vzbuzuje úsměv. Na druhou stranu nikdo od tahové vesmírné strategie nečeká 3D efekty a díky přehlednosti nehrozí, že by se někdo v Galactic Civilizations neorientoval. 
Oproti Master of Orion 3 je hra mnohonásobně čitelnější a díky dobře zvládnutému ovládání se dá do ní dostat během několika desítek minut.
Závěrečné hodnocení by mělo být bráno s jistým odstupem; zahraniční weby s nadšením nastřelovaly známky přes sedmdesát procent, jenže i zde – jako ostatně ve všech žánrech – platí, že kdo už někdy něco podobného viděl, moc nadšený nebude. Galactic Civilization totiž nepřináší žádné, byť i ty nejmenší nápady nebo zajímavosti. Místo toho je titulem sice jakž takž hratelným, ale zoufale zastaralým a primitivním (viz. boje). Master of Orion 2, Fragile Allegiance nebo Imperium Galactica tohle nabízely v daleko, daleko lepším podání a s trojnásobnou porcí hratelnosti navrch. Kdo tyto tituly nezná, nechť si k hodnocení připočte třeba patnáct procent, ostatním zbývá čekat, než někdo konečně udělá špičkovou vesmírnou strategii se vším všudy.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
