Byla horká letní noc. Cikády zpívaly a spolu s měsíčním svitem dopadajícím na přímořskou krajinu dávaly večeru atmosféru klidu a teplé, romantické rozkoše. Náhle bylo tiché bzučení a cvrkání přerušeno jiným zvukem. Zvukem těžkých bot dopadajících na asfaltovou silnici. Po chvíli se zastavily. Ozvaly se nezřetelné lidské hlasy, pak kovový náraz, cvakání spouští, několik hlasitých ran – a ticho. Zem se zbarvila krví, když tři bratři Manganové naposled shlédli na svého mrtvého sourozence Chica. Pak se jejich pohledy střetly a po tvářích se jim rozlil úsměv…
Vražda, kruté a krvavé vyřízení rodinných účtů, zůstala zdánlivě bez trestu. Povedení bratři uprchli za velkou louži a tam si vybudovali vůdčí pozice v kriminálním podsvětí, zatímco rodina po nich marně pátrala. Až po dvou letech dostal patriarcha rodu Manganů hlášku, že byli výtečníci zpozorováni v Paradise City. Na základě této informace vyslal otec do Ameriky svého nejmladšího syna, Maria, aby naplnil vendettu a oběma bratrům se pomstil. Poslušný chlapec vyráží a po úmorné plavbě vyhledává strýce Vincenza, jenž mu zajistí první práci a kariérní postup mafiánskými organizacemi.
Zpočátku musí Mario plnit jen menší úkoly. S několika málo pomocníky obráží nejrůznější obchody, vydírá místní obyvatele, bojuje s nepřátelskými pistolníky a snaží se zorientovat v drsných čtvrtích Little Italy a Chinatown. Hraní Ganglandu je vcelku originálním žánrovým mixem. Zpočátku je to zejména taktická akce, později "squad-based" strategie ve stylu Commandos, s důrazem na akční souboje, ke konci hry, kdy už má hlavní hrdina pod palcem velké množství nohsledů, pak více kombinační záležitost.
Celá kampaň hry má necelé tři desítky misí, v nichž se postupně odvíjí vcelku poutavý, byť nijak originální příběh. Jeho podání je slabší, v zásadě výhradně statickými obrázky a suchým textem, jenž se se strhujícími animacemi z Mafie nedá srovnávat. Po každých dvou dějových úrovních se navíc zpřístupní ještě takzvaný Challenge – časově omezená mise, jejíž splnění není nezbytně nutné, avšak povede-li se, získá hráč pro další postup speciální postavy či bonusy.
Různých postav, jež se dostanou pod kontrolu hráče, je velké množství. Krom anonymních pistolníků jsou to různé speciální charaktery. Mezi nimi se nachází kupříkladu ultrapřesný ruský Sniper,
či sicilská Big Momma, ženská od rány, jež vládne pevnou rukou a upilovanou brokovnicí (a krom toho umí také léčit), či zástupci kolumbijské, čínské nebo japonské národnosti. Na ulicích se pak nachází velké množství nezávislých postav, jejichž vzhled i chování odpovídají prostředí nebezpečné spodní čtvrti, kriminálního centra města Paradise.
Prostředí Ganglandu je perfektní ve své živosti. Realisticky zpracované ulice nabízejí množství obchodů, pohybuje se po nich velký počet lidí, kteří skutečně někam směřují. Hráč může mimo plnění úkolů mise dělat spoustu jiných věcí. Kupříkladu lze vybírat výpalné od majitelů obchodů, nebo si jejich živnost rovnou zakoupit a shrábnout všechny zisky, obchody lze též využít ke zlepšení vybavení (zejména zbraní) nebo dalším výměnám. Hráči mohou při procházení městem narazit na nejrůznější naskriptované události, čas od času získat nějaký ten subquest od nezávislých postav či civilistů, jehož splněním lze přijít k zajímavým penězům či novému loajálnímu špionovi. Možnosti Ganglandu jsou velice široké – není kupříkladu problém nasednout do auta a projet se ulicemi, lepší a vychytanější vozy lze různě nakupovat či krást a následně jich využít v boji. Zajímavá je též možnost oženit se a zplodit syna, jenž poté může fungovat jako šéf Mariovy organizace na nižší úrovni –
nese to sebou ale riziko, že se konkurence pokusí rodinu zavraždit, a tak je třeba svou drahou polovičku a syna pečlivě chránit.
Gangland se zdá výtečným, komplexním zážitkem. Bohužel, výrazně jej shazuje několik většinou technických záležitostí. Problematické je ovládání. To se spoléhá na myš a klávesové zkratky, ty bohužel nejsou předefinovatelné a jejich využívání chce hodně dlouhou dobu, než přejde plně do krve. Interface pro myš pak zabírá zbytečně velký prostor na obrazovce a nelze se ho zbavit, ani ho zprůhlednit. Naprosto kardinální chybou je ovšem vypuštění možnosti uložit a nahrát si pozici. Hra ukládá jedině postup hráče jednotlivými scénáři, nicméně nutnost restartovat celou jednu velkou mapu ve chvíli, kdy na jejím konci udělá Mariovo komando chybu a nesplní jeden z nezbytně nutných úkolů, je – mírně řečeno – k naštvání. Frustrující je soubojový systém. Brzy začnou být bitky na ulicích stereotypní a hráč si začíná všímat nerealistického zpracování. Všechny postavy jsou naprosto neskutečně odolné, vydrží i několik ran automatickou puškou zblízka a ke všemu je nepřátel vždy převaha. To jednak zvyšuje obtížnost, jednak nutí k opakované strategii hit and run, jež vede k nudě a vážnému nebezpečí okousaných nehtů.
Vysoká obtížnost hry je doplněna nevalnou umělou inteligencí. O vlastní gangstery je nutné starat se na každém kroku. Jako malé děti se pouštějí do bitek s neutrálními pistolníky na ulicích, neumí se přesouvat spořádaně ve skupince a vůbec všemožně ztěžují boj. Nepřátelé dopadli jen o málo lépe – profitují zejména ze své větší odolnosti, strategie vedení přestřelky v urbanizované zóně jim ovšem zcela chybí. K smíchu jsou policejní složky, které jednak zasahují prakticky až ve chvíli, kdy hráč rozpoutá jatka obřích rozměrů a vystřílí půlku obydlené čtvrti, jednak jsou slabé jako sotva zalitý čajíček a ve hře tak plní spíše roli otravného hmyzu než reálného problému.
Po audiovizuální stránce je na tom Gangland velice dobře. Grafika je sice 3D, přesto však přžíliš neztrácí na detailech a roztomilosti oproti výtečnému Chicagu 1930 – a přitom umožňuje nejrůznější zoomování a rotaci kamery. Engine zvládá velké počty postav a reálnou fyziku, škoda jen, že samotné modely lidí nemají větší počet polygonů a zblízka jsou poněkud kostrbaté. Vynikající je ovšem hudba, jež tentokrát nesahá k jazzovým sólům a dramatickým skladbám á la Mafia, nýbrž drží se v modernější techno rovině, je dynamická a skvěle doplňuje atmosféru hry.
Celkově zůstal nakonec Gangland bohužel poněkud za očekáváním. Autoři přišli s dobrým konceptem, avšak kvůli některým zásadním problémům je hraní spíše opruz než zábava, opakování stále stejných postupů a frustrace z nemožnosti ukládání. Škoda, přeškoda.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
