Gangsterka Yakuza 4 nabízí spoustu možností, včetně simulace dovolené

Projdete se po detailně zpracovaných ulicích virtuálního Tokia a prožijete zajímavý příběh japonského mafiána. Účty se vyřizují v chytlavých soubojích. Pokud si budete chtít odskočit z hlavní příběhové linie, můžete si zahrát třeba šipky nebo bowling, zazpívat si karaoke nebo si zajít na ryby.

Yakuza 4

Film nebo mlátička?

Yakuza 4

Yakuza 4 má od všeho něco. Příběh pojednává o chlapíkovi jménem Akiyama, který půjčuje peníze. Místo nárokování úroků nebo záruk chce po svých klientech takový test loajality. Mafiánský příběh se nakonec nespokojí jenom s jedním hlavním hrdinou, ale hned třemi dalšími.

Příběh je děsně utahaný. Je to způsobeno především neustálým kouskováním hry vloženými scénami. Ty na jednu stranu berou dech svým smyslem pro detail, ale na druhou stranu až na výjimky nudí k smrti. Typickým prvkem totiž je, že se do půlky videa nic neděje a až pak se možná něco dozvíte. A možná taky ne.

Yakuza 4

Rozhodně je to však jedna z hlavních slabin hry i proto, že většina dialogů vyskakuje v textových okýnkách s typicky odporným fontem. S tím nic moc nenadělá ani skutečnost, že herní předěly jsou dabované japonsky, a tudíž to má ty správné grády.

Je to škoda, protože potenciálem je Yakuza 4 díky svému otevřenému světu a čtyřem dějovým linkám naprosto jinde. Třeba akční souboje jsou hodně zajímavé, a to především v pozdějších fázích, kdy se vám dostanou do spárů hodně zajímaví borci. K zahození nejsou ani pořádné dorážečky, umožňující vám poslat soupeře čelem proti zdi nebo ho třeba zlomit o nejbližší kmen stromu, samozřejmě páteří napřed.

Míra brutality je ovšem hodně ředěná barevnými arkádovými prvky. Zapomeňte tak na extrémní cákance krve a připravte se spíše na blikající světýlka, ohníčky kolem hlavního hrdiny a všechny podobné nesmysly, známé z automatových rubaček. Nutno podotknout, že to rozhodně není na škodu a právě souboje ve spojení s jednoduchým, ale přesto komplexním systémem vývoje postavy dodávají hře tu správnou šťávu.

Yakuza 4

Je tak velká škoda, že hra není postavena spíše na nich a příběh nenechá plynout nějakým standardním tempem. Takto jsou velké nároky kladeny hlavně na trpělivost hráče, protože typická herní hodinka se štěpí zhruba na dva až tři souboje, deset minut běhání po městě a čtyřicet minut mluvení, většinou dost o ničem. Ovšem milovníci japonské kinematografie pravděpodobně zemřou blahem.

Běžný člověk se naštěstí může vyřádit i jinak, jenom musí dát hře pár hodin šanci. Tak jako tak ovšem musíme konstatovat, že Yakuza 4 rozhodně nabízí kvalitnější a hlavně méně frustrující zábavu než její předchůdce (recenze zde). Sice jsou si obě hry v podstatě dost podobné, ale hlavní neduhy, jako třeba náhodně generované pouliční souboje, doznaly zásadních vylepšení a neotravují vás na každém kroku.

Příšerně krásné

Yakuza 4

Technická kvalita Yakuzy 4 je srovnatelná se třetím dílem. To znamená, že je opravdu moc pěkná, a to i přesto, že si zachovává typické japonské rysy a mezi změtí všemožných západních her s otevřeným světem byste ji bezpochyby poznali. Ovšem to je možná i dobře, protože právě osobitost je jedna z věcí, které vám učarují na této hře. Takové procházky nočními uličkami, ideálně po dešti, jsou prostě k sežrání. Všude se něco odráží, lidé chodí s deštníky a celkově si to zkrátka užijete.

Vedlejšák? Beru!

Vyžití nabízí nejen hlavní příběhová linka, ale i extrémně velká škála různých miniher. S klidem můžeme konstatovat, že by se některé "velké" hry mohly stydět. Yakuza 4 totiž obsahuje snad všechno myslitelné. Šipky, bowling, kulečník, rybaření a mnoho dalších. Dokonce se tady simuluje i relaxační pobyt v lázních, zazpíváte si karaoke, zahrajete karty nebo ruletu a taky si třeba vytáhnete plyšáka chňapací rukou z automatu. Neuvěřitelné. Samozřejmě jsme většinu ani nevyjmenovali, každopádně je to plejáda takřka nekonečná. Není to sice ve své podstatně o nic primárně důležitého, ale pro hráče, kteří do nové Yakuzy investují své peníze, je to další nemalá přidaná hodnota.

Yakuza 4

Další dimenzí jsou vložené sekvence, které ačkoliv oplývají neuvěřitelnou škálou nudy, nabízejí výtečnou kvalitu zpracování. Především virtuální herci jsou perfektní a díky velmi dobře zpracované mimice jim budete věřit každičké gesto, každičký výraz. Člověk má pocit, že se autorům podařilo do postav natlačit skutečné emoce, které rozpoznáte i beze slov jasně a nenásilně. Bohužel z toho hra těží mnohem méně, než by mohla.

Je pak hodně zarážející, že zbytek je jaksi bezduchý, graficky plochý a kostrbatý. Postavy jsou křečovitě animované, kamera jako by znala jen pět poloh v 360° poli. Působí to ve svém celku naprosto nevyváženě, což by se stávat nemělo a velmi to kazí výsledný dojem. Stejně jako neustálé ukládání čehokoliv, co přímo koresponduje s menu hry.

Kvůli silné porci protipólů nebude naše hodnocení vyvážené, jak by se asi slušelo a patřilo. Jenže zhodnotit tuto hru jen pro jednu skupinu hráčů by znamenalo velkou škodu pro tu druhou.

Yakuza 4

Proto tedy jednoduše: máte-li rádi japonské hry, otevřené světy a velkou porci vložených animací, berte všemi deseti. Yakuza 4 pro vás bude skvost, který budete projíždět pořád dokola.

Pokud ovšem máte raději ucelenou a svižnější hratelnost euroamerického ražení, umřete nudou v první hodině hry a byly by to pro vás akorát vyhozené peníze. Jakmile si nejste jisti, za zkoušku nic nedáte a pravděpodobně budete příjemně překvapení.