Vzpomínáte na doby, kdy jste peníze na sváču (a pokud jste byli větší než ostatní spolužáci, tak i jejich finance) házeli do herních automatů a snažili jste se dostat co nejdále a chlubit se svým jménem v tabulce nejlepších pařanů? No, teď už si můžeme drobné šetřit na důchod (a že se nám bude každá koruna hodit). Máme své konzole a vydavatelská studia, která se snaží reinkarnovat legendární hity. Jdou na to buďto tak, že vezmou známé jméno a vytvoří úplně nový herní systém nebo se co nejvíce inspirují původním titulem a v podstatě ho jen techniky vylepšují. Která je ta správná cesta? Tak to kdybychom věděli.
Jestli nemáte tušení o původních Gauntletech, tak se nebojte. Znalosti herní historie potřebujete asi tak jako vietnamská stánkařka podprsenku. Upřímně, ani my netušíme nakolik Gautnlet: Seven Sorrows odkazuje na původní hry. Ale co můžeme potvrdit je, že si v herním systému a v hratelnosti nezadají s takovými klasikami jako je například Golden Axe.
Zpočátku není možnost rozsekat trolly a další havěť s pomocí spousty komb, ale časem je můžete nakupovat za peníze.
Když jsme u klasik, tak za Seven Sorrows stojí dva tvůrci největších počítačových legend. Je to John Romeo (Wolfenstein 3D, Doom a další a další) a Josh Sawyer (série Icewind Dale, série Baldur´s Gate: Dark Alliance a další). Jak sami uznáte, nejsou to žádná „béčka“, ale pěkně protřelí mazáci, kteří s joystickem umí zacházet tak jako nikdo. Gauntlet ale nebyl v herním průmyslu přijat s tak velkým nadšením, jak by se dalo čekat. Jde přesně o ten typ projektu, který buďto milujete nebo nenávidíte. Hodnocení (jak hráčů tak kritiků) jsou vysoká nebo nízká, nic mezi. Jde o to, zda jste ochotni postrádat i minimální pokus o invenci, nechat se unášet na vlně nostalgie a užívat si staromilskou hratelnost. Pokud ne, pak si znovu zahrajte God of War, jestliže ale rádi zavzpomínáte na staré časy, tak neváhejte.Příběh je samozřejmě okořeněn nádechem fantasy a je docela zvláštní. Imperátor zradil čtyři hrdiny. Ukradl jejich nesmrtelnost a nechal je připoutat na strom Rit´i Malki. Jejich moc poté propůjčil šesti svým rádcům. Jenže za svůj čin byl proklet a šestice mužů se proměnila v krvelačná monstra. Imperátor tak musí požádat ty, které okradl o jejich věčný život, aby mu pomohli zastavit gigantické obludy. Je to právě vládce, který vás provází příběhem. Ten je prezentovaný mezi levely s pomocí stylových a povedených statických obrázků.
Když se dozvíte, co se děje, tak už nezbývá než pustit se do samotného hraní. Na výběr máte ze čtyř postav. Silný válečník, mrštná valkýra, rychlý Elf a magii ovládající kouzelník. Kromě toho, že každý vypadá jinak, mají i odlišné údery a zbraně. Rozdíly ale nejsou natolik výrazné, že by hra byla s tou či tím lehčí nebo těžší (nedojde k situacím jako například u zmíněného Golden Axe, kde si každý chtěl vzít trpaslíka, protože ten měl sekeru a ostatní jen meč). Všichni mají čtyři druhy útoků – standardní, průrazný (zvládne i bránící se nepřátele), úder, který vyhodí protivníka do vzduchu a útok na dálku (podle toho, koho si vyberete je to střelba z luku, magické hvězdice, firebally atd.). Zpočátku není možnost rozsekat trolly a další havěť s pomocí spousty komb, ale časem je můžete nakupovat za peníze, které nacházíte v truhlách. Pokud chcete devastující útoky, pak vám poslouží R2, což je hodně účinná srandička nebo směrový kříž, kde se pod každým tlačítkem skrývá kouzelný úder (některé také musíte nakoupit). Musíte mít ale dostatek many, abyste mohli tyto legrácky provádět. Musíme ale poznamenat, že nabídka komb a dalších vlastností není zrovna bohatá.
Délka hry je přizpůsobena těm, kteří si chtějí sednout a bez žádných složitostí se za pár hodin dostat na konec.
Zbraně nebo brnění se vylepšovat nedají. Musíte najít speciální truhlici, která vám je upgraduje. Můžete ještě vyčmuchat jídlo (záměrně obrovské kusy šunky a další pochutiny) nebo klíče, které vám uvolní cestu dál. Pár adventurních prvků tu je (najdi klíč nebo páku, aktivuj krystal nebo vystřel z katapultu), ale příliš času nezaberou. Vaším hlavním úkolem je dostat se z bodu A do bodu B a rozsekat každého, kdo se mezi těmito dvěma body objeví. Nepřátelé (skřeti, imperiální vojáci – ne ti ze Star Wars, kostry zvířat, mágové a další exponáty) se neustále zjevují z teleportů, které musíte zničit, jinak můžete do nekonečna stát na jednom místě a sekat a sekat. Právě za tuto „pacifistickou“ činnost dostáváte zkušenosti a za ně následně body, které můžete rozdělit do tří vlastností – síla útoku, rychlost regenerace many a zdraví (maximálně 20 bodů pro jednotlivé atributy). Každý asi ví, že vysoké číslo regenerace many bude vhodné spíše pro kouzelníka než pro válečníka. V této hře to ale až tak striktně neplatí. S bojovníkem hru klidně zvládnete i s minimem zdraví a maximem magie. Jde o to, jestli budete během bitevní vřavy více používat brutální sílu nebo kouzla (každý z hrdinů má svou sbírku speciálních útoků).
|
Délka hry je přizpůsobena těm, kteří si chtějí sednout a bez žádných složitostí se za pár hodin dostat na konec. Za odpoledne tedy máte dohráno. U jiných her bychom peskovali, ale jelikož jde o dokonalý, jen technicky vypilovaný klon
|
My jsme se velmi slušně pobavili. Možná proto, že jsme utřeli slzu při vzpomínce na staré časy. Ale u hráčů, kteří zlatou éru automatů nezažili si nejsme jisti, zda je Gauntlet: Seven Sorrows nadchne. Přímočará hratelnost, striktně lineární design úrovní, krátká herní doba a minimum RPG a adventurních prvků je asi zklame.
Gauntlet: Seven Sorrows | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|