Tony se, k radosti všech příznivců skateboardu, konečně vrátil a nutno podotknout – tenhle návrat si zaslouží přinejmenším bouřlivý potlesk. Pokud, stejně jako já, hledíte s lehkým obdivem na borce, kteří na rampách předvádějí ty nejúžasnější kousky, mohl by vás Pro Skater 2 skvěle pobavit. Jenže, zřejmě jen na chvilku, než pochopíte, že tahle hra má jasnou cílovou skupinu. Skupinu, mezi kterou nepatřím ani já, zřejmě ani vy, ale lidé, kteří aktivně jezdí na skateboardu. V první chvíli jsem byl naprosto fascinován technologickým zpracováním a pečlivostí, jakou tvůrci věnovali všem trikům. Skákal jsem ve volném módu po rampě jako smyslů zbavený a uvažoval o velice vysokém hodnocení. Pak první dojem vyprchal jako bublinky ze šampaňského a zbyla mi „pouze“ hra, jež už člověka neznalého v tricích na prkně nemá prakticky čím oslovit. Absence pořádného vývoje, nějaké hybné páky, tak dospěje do okamžiku, že hráče nepohlceného jízdou na skateboardu de facto nic nemotivuje. Přibývají arény, jenže jen skáčete a plníte fakticky ty samé úkoly a pak mnoho nových triků, které laik prostě neocení. Proč také, když mu později jeden připadá jako druhý. Tím chci obšírněji naznačit, že zhruba po dvaceti minutách si raději vezmu klasickou bojovku a dohraji ji, než abych neustále skákal dokola na prkně.
Pakliže jízda na prkně nepatří mezi vaše každodenní činnosti, dozajista, stejně jako já, oceníte možnosti režimu „Kid“, díky němuž vaše postava drží mnohem lépe stabilitu. Jestliže se cítíte zkušení, či chcete rovnou natvrdo okusit nebezpečnou jízdu, tak tento režim vypnete. Takže u mne padla jasně volba na začátečnický režim, protože v opačném případě jsem si názorně dokazoval, že zemská přitažlivost si servítky nebere. Herní módy se nabízejí tři: volná jízda, dvouminutová jízda s cílem dosáhnout co nejvyššího skóre a samozřejmě kariéra. Osobně preferuji nejdříve si všechno vyzkoušet, a tak jsem se pustil do volné jízdy. Hra mě pustila pouze do jakéhosi hangáru s letištěm, přičemž celé okolí obklopují rampy a různé skokánky. V tomto okamžiku jsem nevěřícně koukal na neskutečně reálné zpracování, a to jak po stránce grafické, tak po té realistické. Představte si moderní akcelerovanou verzi z konzole – tak přesně takhle se tváří Pro Skater 2 na GBA, jen na menší obrazovce. V tomhle ohledu mají autoři můj obdiv. Ale bych se vrátil k rampám, které postupně navštívíte. Je jich dohromady šest a každá tematicky volenými kulisami odpovídá nějakému skutečnému prostředí – hangár s vrtulníkem, škola, Francie, nezbytná továrna, New York a jakýsi skatery vysněný skatepark. Avšak na otevření těch posledně jmenovaných si nechte zajít chuť; čeká vás poměrně dlouhá cesta lemovaná nespočtem více či méně (ne)možných úkolů, jejichž
zdolání není otázkou několika hodin, jako spíše dnů. Exhibice v hangáru se brzy omrzela, a tak nezbývá než vzít v potaz kariéru.
V kariéře si nejprve vybíráte svého šampióna, jenž vás bude provázet celou hrou. Charakterizuje ho velké množství atributů, které zde pro potěchu příznivců uvádím: Air, Hangtime, Ollie, Speed, Spin, Landing, Switch, Rail Bal, Lip Bal, Manual. Kariéra samozřejmě skýtá tu úchvatnou možnost
postupně si svého borce vylepšovat, stejně jako volbu koupit si nějaké lepší prkno v obchodě. Vše ale stojí peníze, a jelikož vás žádný sponzor nefinancuje, musíte si je hezky pěkně vydělat. Ptáte se jak? Osobně jsem se domníval, že bude stačit předvádět rozličné triky – ty se postupně také nakupují – ale omyl. Jednotlivé úrovně obsahují hromadu více či méně obtížných úkolů, které musíte v časovém limitu splnit. Nevěšte hlavu, stačí splnit třeba jen jeden a při dalším pokusu se zaměřit na další. O co jde? Třeba vám určí, abyste dosáhli určitého skóre či porazili pět barelů – přičemž tohle je poměrně jednoduchá záležitost. Složitější již bývá třeba kolekce písmenek, které dohromady dávají slovo S-K-A-T-E. Nestačí jen jezdit, k některým je nutné vyskočit hodně vysoko. Následují různé přeskoky či sbírání dalších předmětů, zkrátka autoři vymysleli hodně věcí. Co se týče obtížnosti, tak
ta mi připadá – můj názor, prosím – docela hard. Během jednoho dne se mi prakticky nepodařilo postoupit do další úrovně, přestože triky se mi dostaly rychle do krve. Někdy ani tak nejde o triky, jako spíš o chytré využívání odrážecích ploch, což mi činilo obstojné potíže.
Ovládání je velice jednoduché, přesto docela náročné na zvládnutí. Terčem pro pohyb určujete směr jízdy, ve vzduchu pak určitými kombinacemi předvádíte triky. Tlačítko A slouží k přikrčení či výskoku, tlačítko B k triku Grind, kdy se vozíte plochou skateboardu po nějaké hraně. Tlačítka L a R vyvolají Flip (otáčení skateboardu) a Grab. V některých případech se můžete spolehnout i na manuální ovládání některých parádiček, záleží na vás. Celkově řečeno, Pro Skater 2 je naprosto
famózní záležitost spojující reálnou jízdu na skateboardu s našlapanou a bravurně zvládnutou grafikou, jenže... jenže pouze pro úzký okruh lidí. Lidí, kteří propadli kouzlu skateboardu – ti budou beze slov obdivovat ty nejobtížnější kousky, které se v podobě Pro Skater 2 stávají skutečností. Sám za sebe ale říkám – po dvaceti minutách mě to nebavilo.
| Tony Hawk’s Pro Skater |
| Výrobce/Distributor |
Vicarious Visions / Activision |
| Platforma |
GameBoy Advance |
|
| Vibrace: |
ne |
| Ukládání pozic: |
ano |
| Multiplayer: |
ne |
|
| Verdikt: |
Pro zasvěcené vynikající simulátor jízdy na prkně. Pokud se mezi ně počítáte, přičtěte si k výslednému hodnocení dalších 25%. Pokud ne, radil bych vám zkusit jinou hru. |
|
|
zdolání není otázkou několika hodin, jako spíše dnů. Exhibice v hangáru se brzy omrzela, a tak nezbývá než vzít v potaz kariéru.
ta mi připadá – můj názor, prosím – docela hard. Během jednoho dne se mi prakticky nepodařilo postoupit do další úrovně, přestože triky se mi dostaly rychle do krve. Někdy ani tak nejde o triky, jako spíš o chytré využívání odrážecích ploch, což mi činilo obstojné potíže.
