Dobře si na ně pamatuji. Army Men, hra na válku, už před lety zavítala na PC, kde sice nedosahovala met nevyšších a nijak významně se nezapsala do herní historie, přesto její netradiční zpracování v mém podvědomí zůstalo. Jde o zmenšenou simulaci války - fronta může být v kuchyni, obývacím pokoji, na stole, zkrátka všude, přičemž tentokrát se řež obejde bez jediné kapky krve. Vojáci se rekrutují z řad plastikových panáčků a modelů, jež mezi sebou nelítostně bojují. Zelení. Modří. Červení. Odlišují se pouze barvou, jinak vypadají naprosto totožně. Co si vzpomínám, bitvy bývaly vpravdě nelítostné, ryk boje, salva z kulometů, to všechno ustalo teprve v okamžiku kompletní eliminace jednoho z týmů. Na bojišti se vytvářely plastikové kalužky, coby smutné pozůstatky prohrané bitvy. Později vyšla i nepříliš úspěšná verze na motivy žánru real-time strategie, ale to bych snad již příliš odbočoval. A nebo vlastně ne. V novém počinu, prozaicky nazvaném Army Men: Operation Green, se totiž už nebojuje na židlích a podlaze, ale přenášíme se do skutečných bojových oblastí. Vidličky, hrníčky, všechno zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku. Jejich místa nahradily miny, kulometná hnízda, ostnaté dráty, zdevastovaná města a další nezbytné válečné kulisy. Zbyla jen nikdy nekončící řež.
Ale se zelenými vojáčky jsme si zaválčili už několikráte i na GBC, ostatně též na platformě GBA se objevilo jedno dobrodružství Army Menů v titulu Army Men: Advance. Nicméně věnujme se aktuálnímu počinu. Úvod se s ničím nepáře – nejdříve známá věta "I love the smell of burning plastic in the morning...", načež následuje akce. Hned na začátek mě potkává vylodění, které zřejmě záměrně evokuje film "Zachraňte vojína Ryana". S jediným rozdílem. Z celé posádky přežil jediný panáček (o ostatní se postaralo dělostřelectvo), tedy vy. Velmi správně se domníváte, pokud vás napadlo, že tenhle osamocený panák si to prostřílí stovkami nepřátel a zachrání národ zelených. Možná, že hra měla mít podtitul Green Rambo. Na druhou stranu se mi zamlouvá, že si Army Men nikdy na nic nehraje – sází především na střílení, které zaštiťuje nějaký ten příběh o několika málo větách. Tentokrát se hledají plány na super zbraň a právě její nalezení dovede armády zelených k vítězství. Tedy na chvilku, do dalšího pokračování :-).
Optimální zpracování zajišťuje přehlednost na bitevní mapě, tedy 3D nadhled. Přehlednost velkým dílem zpřístupnila hezká, jemná grafika prostředí, která se mi velmi líbí – a mezi všemi těmi zbořenými domy, věžemi a ostnatými dráty pobíhá zelený panák. Ten se od všeho ostatního odlišuje – sice rozeznám obrysy, ale detailnost určená krajinou mu chybí. Vlastní pohyb dopadl lehce nadprůměrně, přesto, na ovládání zeleného vojáčka jsem nenašel chybu. Příkazy vydané z herního kříže a tlačítek poslouchá okamžitě a k maximální spokojenosti. Pohyb, především pak střelbu, usnadňuje zaměřovací křížek, pomocí něhož se snadno zorientujete v bitevní vřavě. Přišel čas zbraní. Z hlavně létají ku poměru hry zatraceně velké projektily, díky čemuž se jim lze vyhýbat.
To platí hlavně u základní zbraně s nízkou kadencí. Jakmile nastoupí kulomet, hodí se trocha štěstí a třeba proti raketám, to už si musíte počínat zatraceně obezřetně. Abych doplnil ovládání – směrový kříž pro pohyb, A pro střelbu, B na granáty, postranní tlačítka slouží ke krokování do strany. Skvělá funkce. Když se na vás vyřítí hlouček žlutých a zrovna jako na potvoru došly granáty, které by je poslaly do plastikového pekla (asi nějaká továrna), pouhým vyhýbáním se do stran lze přežít bez ztráty života. Když se to umí, samozřejmě.
Army Men: Operation Green dává k pokoření dohromady sedmnáct misí. Vítězství spočívá v plnění úkolů, což prakticky vypadá tak, že na mapě jsou označené cíle, ke kterým se musíte probojovat. Jak se na bojišti orientovat? Přes taktickou mapu. Ta se nachází v menu a říkám vám, bez ní by se nedalo hrát. Kromě cílových pozic ukazuje i tu vaši, plus rozmístění nepřátel a charakter terénu. Paráda. A moc snadné. Proto už nezobrazuje natažené dráty a podobné překážky, načež nezbývá si stejně cestu najít sám. Dle mého názoru se autorům podařil velmi příjemný kompromis – víte kam jít, tušíte jak, ale potýkáte se s problémy přímo na cestě. A nepřátelé? Vyjma různě vyzbrojených vojáků se zde vyskytují nepříjemné věže, kulometná hnízda a dělostřelectvo. Znáte to. Letí obloukem do výše, z nebes se snáší k zemi a rozsévá znenadání smrt. Proto mi přijde fér, že chvilku před dopadem se na zemi vyznačí oblast, kam střela dopadne. To ponechává čas reagovat. Vaše výzbroj? Kromě toho, že si párkrát vyzkoušíte zdejší vozový park, lze časem nalézt i lepší zbraně, než základní nízko-kadenční samopal. Docela mě překvapilo i chování vojáků, kteří se jen tak nedají a nestojí, až je rozstřílíte na plastikové kuličky.
A to bude asi všechno. Army Men: Operation Green na mě zapůsobil v kladném slova smyslu, poněvadž nic moc neřeší a střílení je to kvalitní. Někomu sice může vadit, že se tam vlastně "jen" střílí, ale válka je válka... no, konečná volba už záleží jenom na vás.
| Army Men: Operation Green | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
