Koncem července by se v evropských obchodních sítích měl objevit projekt CT-Special Forces, který je jakousi hodně akční plošinovkou, v níž s ozbrojeným vojákem chodíte 2D krajinkou zleva doprava a likvidujete teroristy jako na běžícím pásu. Neustálá a ničím nepřerušovaná akce je to správné slovo pro hru, jíž pro mne osobně zcela neznámé francouzské vývojářské studio Light and Shadow Productions chystá na populární handheld GBA.
Co je už na první pohled příjemné, je grafické zpracování. Třebaže nehýří nějakými udivujícími detaily, je čisté, scrolling obrazu pěkně plynulý a rozhodně plní svůj účel na sto procent. Efektní výbuchy k tomu určených objektů jsou sice značně repetetivní, ale co byste čekali během dobrodružství, kde se neustále střílí? S tím ostatně koresponduje i zvuková stránka, v níž vedle legračního hekání zasažených protivníků dostane zdaleka nejvíce prostoru neutuchající kankán kulek, pročež si troufám tvrdit, že v některých úsecích se jedná o hru s největším počtem vystřílené munice na obrazovku:o) Samozřejmě přeháním, ale alespoň se snažím nastínit skutečnost, o co půjde zejména a na co se tak už dopředu připravte!
Nebudu příliš rozebírat skromné příběhové pozadí každé mise (jsou celkem čtyři), které je lehce nastíněno v krátkém briefingovém okně za rozhovoru šéfa protiteroristického oddělení a jeho vybrané ovečky, jdoucí na porážku (jsou zde dva charaktery, mezi nimiž však vyjma úboru není patrnějšího rozdílu). Ale musím se pozastavit nad skutečností, že CT rozhodně měl potenciál jít výše, než je první patro určené rutinním střílečkám! Ostatně už na začátku máte za úkol najít a spoutat chasníka s kufříkem, jenž má být hlavní personou za programem při tvorbě nové zbraně. Tedy ne, že by tento motiv byl nějak extra propracovaný, ale naznačuje jakýsi teoretický rámec, kterým se tvůrci možná chtěli vydat. Říkám možná, protože vyjma uvedeného okamžiku pak pouta ve svém inventáři nevyužijete a tak eventuelně rýsující se adventurní prokrvení á la Flashback bere za své mnohem dříve, než vůbec stačíte zachytit jeho rýsující se kontury. Obrovská škoda. Ale pojďme dále. Osou vašeho zdejšího úsilí je snaha dojít z místa A do místa B v jednom kuse, jejž tady symbolizuje několik životů, které si doplňujete nalezenými bedničkami se zdravím, anebo zvyšujete příležitostnými minihrami, o nichž ještě bude řeč. Vaše postava vedle tradičního skákání (jež je tady představeno jenom jako nezbytný doplněk akce, nečekejte nějaké obtížné překonávání plošinek, byť i na to částečně dojde) zvládne šikovné přikrčení a hlavně střelbu šikmo vzhůru, což se sakra hodí. Stejně jako ono přikrčení, neboť touto schopností nepřátelé neoplývají a pokud není právě členitý terén (kdy eventuelně stojíte výše jak vaši protivníci), dá se spousta zapeklitých situací s trochou té trpělivosti vyřešit, neboť teroristé běhají sem a tam jako vzteklí, takže je nakonec - pomalu, ale jistě - umoříte olovem. Pokud z dobrovolných dárců tohoto těžkého kovu vynecháme standardní pušku střílející opravdu sociálně kus-kusy - po jednom náboji, narazíte dále na spousta upgradů, s jejichž pomocí si s teroristickou lůzou poradíte o poznání dříve a efektivněji. Plamenomet se sice hodí jenom na blízko, čímž značně ztrácí své kouzlo vřelého a teplého přijetí vybraného jedince do spárů nicoty (či slepé spravedlnosti?), nicméně pak tu jsou granáty nebo rakety (čímž se z vašeho stále stejně vyhlížejícího kvéru najednou stává raketomet), což už je jiná. V případě granátů však musím vyslovit svou pochybnost s nevyřešeným backgroundem, neboť až příliš často se stává, že hozený granát exploduje kdesi nad vámi na pozadí, což jeho využití často devalvuje, ne-li přímo vylučuje!
Vedle viditelných, nebo porůznu se vynořujících nepřátel (ze sněhu, z okna budovy apod.) s rozličnými typy zbraní (od automatů a pušek, přes minomety a konče nepříjemnými raketomety) se dočkáte i takových specialit, jako jsou pojízdné stroje s nedobře naloženou posádkou, přičemž dvě jejich obrněné alternativy pak tvoří skutečnou výzvu v podobě obtížného koncového bosse. Jak již bylo naznačeno výše, čeká vás akce, akce a zase akce. Vyjma velkého počtu nepřátel se dočkáte i skromné interakce prostředí, do čehož patří vybuchující sudy a bedny, či nášlapné bomby, které jsou však naštěstí tak korektní, že o nich dopředu víte a ještě vás upozorní při své aktivaci před detonací, takže máte povětšinou čas utéci účinkům výbuchu. Tento pak může naopak zlikvidovat nepřátelskou stráž kvačící vaším směrem, což je přínosná myšlenka. Nicméně asi jediná, kterou autoři přiznali vaší straně, protože zde nefunguje friendly-fire, neboli nepřátelští vojáci si nemohou svou střelbou ublížit a mají neomezeně munice, takže to kropí furtem furt.
Instantní likvidování teroristů je na několika místech proloženo zajímavými minihrami, mezi něž patří padákový seskok, odstřelování teroristů ve speciálním herním okně a naposledy průlet bojovým vrtulníkem zónou plnou jiných bojových vrtulníků a tanků, kteří po vás unisono střílejí s podivným úmyslem zastavit váš vyhlídkový let nad krajinou plnou architektonických skvostů, mezi něž patří třebas malebné zákoutí polozbořené vily. Ze všeho uvedeného se na chvíli pozastavím a vypíchnu odstřelovací minihru, která je stejně jako ostatní módy povinná a tvoří v určitých místech klíčovou situaci, jíž musíte zvládnout, nebo vás čeká smutný pohřeb, na němž je příjemné snad jen to, že je na státní útraty. Odstřelovací režim je velice vkusným doplněním koncepce hry, nebýt jedné zásadní maličkosti, a to že se jedná o docela hodně obtížný herní úsek, na němž si můžete velmi snadno a navíc opakovaně vylámat všechny zuby, počítaje v to i ty náhradní. Začnu trochu zeširoka. CT má pro mě osobně trochu nepochopitelný password systém místo klasického Save a checkpointů - budiž. Jelikož je však každá mise/svět dále rozdělena na tři levely a tyto pak musíte zvládnout na jeden zátah, může se lehce stát, že na konci daného světa nečekaně zkolabujete (třeba právě na odstřelovacím módu) a můžete si to celé střihnout pěkně odznovu od samotného začátku. Neboli návrat starých časů v plné parádě a ti, kdož naříkají nad jednoduchostí současných herních počinů, si tady konečně přijdou na své! Většina ostatních hráčů však bude neuvěřitelně frustrována, neboť hrát dokolečka stále shodné herní pasáže je značně demotivující, nota bene, když vás už napodruhé hra ničím nepřekvapí. A teď si představte, že přijdete a vstoupíte do odstřelovacího módu. Po černé obrazovce běhá toliko nevelký zaměřovací terčík, jímž hledáte v krajině teroristy, kteří tu dílem drží nějaké rukojmí. Ve vymezeném čase se s nimi musíte vypořádat, ale věc má jeden velký háček. Teroristé se v obraze nesportovně schovávají a hlavně střílejí vaším směrem, čímž vás ošklivě zraňují. Vy pak zoufale hledáte odkud a pokud tohle nestihnete a oni vás dorazí, celá mise končí – NIKOLI TENTO MÓD, ale následuje nekompromisní Game Over. Jsem celkem s to akceptovat některé obtížnější herní úseky odestávající se v klasické 2D rovině. Ale tento režim, navzdory prvotně skvělému dojmu, je i při tak tvrdých herních zákonitostech až příliš nelítostný a zábavu bohužel odsunuje na vedlejší kolej. Čímž se plynule dostávám k závěru celé hry (poslední svět, resp. mise), kde tvůrci ukázali, že mají opravdu bohatou fantazii a finále se tak stává doslova utrpením, v němž se v každém obraze míhá neuvěřitelné množství nepřátel a to na všech stranách, takže kompletní dokončení této malé války je určeno skutečně jen hardcore pařanům. Pro ty normální je tu však jako berlička kooperativní režim ve dvou, který tak znatelně ulehčuje vašemu snažení. A uvedený multiplayerový model je také jedinou jasnou devizou CT, jenž navzdory sympatické prezentaci zůstává díky nepochopitelné obtížnosti značně frustrujícím pokusem o variaci na sérii Metal Slug. Kredit by sice znatelně vylepšila funkce "quick save", ale kde je jí konec.
| CT-Special Forces | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
