Přenosný handheld GBA se v poslední době stává tou správnou volbou pro všechny příznivce starších her - nebo chcete-li herní klasiky. Titulů, které kdysi zazářily na herním nebi jasem supernovy, nicméně v dnešní uspěchané době si na ně kromě hrstky nadšenců málokdo vzpomene. Ať již se jedná o arkádové hity, u nichž jsme my dříve narození trávili veškerý volný čas, o stěží zapomenutelné herní pecky z 8/16 bitové éry, nebo o více či méně zdařilé konverze konzolových tutovek z NESu a SNESu. Z poslední jmenované skupiny jsme se již na GBA dočkali několika inkarnací s MegaManem, Máriem a nyní konečně přišla řada i na hráčskou veřejností uctívaného Metroida. Vzhledem k tomu, že se jedná o jednu z nejlepších herních sérií Nintenda posledních dvaceti let, nebude od věci, představit si ji trochu blíže. Počátky Metroidu sahají až do roku 1986, kdy Nintendo uvedlo na trh první díl série dobrodružství intergalaktické lovkyně pokladů Samus Aranové. Klasická 2D střílečka viditelně inspirovaná legendárním filmem Alien měla úspěch a v letech 1991 a 1994 se dočkala dvou neméně úspěšných pokračování. S odstupem celých osmi let nyní uvádí Nintendo na své platformy hned dvě nové verze s metroidí tématikou. Zatímco první v řadě - Metroid Prime pro GameCube, svým dějem spadá mezi druhý a třetí díl této série, Metroid Fusion pro GBA navazuje na poslední díl z roku 1994 nazvaný Super Metroid. Obavy fanoušků byly zažehnány. Nejedná se tedy o žádnou lacinou předělávku, ale o plnohodnotné pokračování. Metroid 4 přichází a již úvodní intro dává tušit, že to bude rozhodně stát za to.
Vlastní příběh příliš originality nepobral. Inspirace čtvrtým dílem Vetřelce a Věcí Johna Carpentera je do očí bijící. Posuďte sami. Za Samus Aranovou přichází průzkumná firma s žádostí o doprovod expedičního týmu při výpravě na domovskou planetu Metroidů stroze pojmenovanou SR388. To, co na první pohled vypadalo jako naprosto rutinní záležitost, se nešťastnou shodou okolností stává bojem o holý život. Při průzkumu nově objevené jeskyně je Samus napadena neznámým organismem, později pojmenovaným jako "X", který infikuje její obranný oblek a téměř ji připravuje o život (Modří vědí, že ochranný oblek je součástí Samusina těla a díky němu disponuje celou řadou mimořádných a velmi šikovných schopností). Pouze díky masivnímu chirurgickému zákroku, během něhož je odstraněna většina napadeného obleku a s následnou pomocí vakcíny získané z buněk Metroidů Samus přežívá. Poškozený oblek je zaslán k dalšímu zkoumání na orbitální výzkumnou stanici kroužící okolo SR388 a Samus, zbavena všech svých výjimečných dovedností se pozvolna uzdravuje. Neznámý organismus "X" je však mnohem nebezpečnější, než se mohlo zdát a v krátké době dochází k zákeřné infikaci celé posádky orbitální stanice. "X" své oběti nezabíjí, ale skrze proces absorbce DNA svého nedobrovolného hostitele přebírá jeho podobu. Oslabená Samus přijímá nabídku Federace a vypravuje se na záchrannou misi, jejímž hlavním cílem je totální vyhlazení organismu "X" dříve, než se zcela vymkne jakékoliv kontrole. Transportní vesmírná loď dopravuje Samus na orbitální stanici a její další osud je ve vašich rukou.
Bez bližších podrobností prozradím pouze tolik, že na Samus čeká obtížná cesta šesti sekcemi orbitální stanice, které jsou až po okraj napěchovány infikovanými nepřáteli. Na konci každé sekce čeká boss, po jehož pokoření získá Samus zpět některou ze svých unikátních schopností (za všechny jmenujme alespoň morfování do koule pro snadné procházení úzkými chodbami, raketový skok pro dosažení vyšších pater a další). Závěrečný a pekelně těžký souboj se samotným organismem "X" již Samus absolvuje v plné kondici.
Z herního hlediska se jedná o čistokrevnou 2D střílečku doplněnou o zajímavou dějovou linii, která hráče provází prostřednictvím briefingů a vsunutých scén (ať již statických, či plně animovaných). O nečekaná setkání, dějové zvraty a především adrenalinem nadupané okamžiky rozhodně nebude nouze.
Každý začátek bývá těžký a ani Metroid Fusion není výjimkou. Sotva uzdravená Samus má během prvních pár desítek minut hry k dispozici pouze nejzákladnější vybavení. Kromě jednoduchého paprskometu ovládá nádavkem pár základních pohybů: může skákat, šplhat, viset a střílet do všech směrů. Nezbývá tedy než procházet první úrovní zleva doprava, občas zastřelit nějakého toho mutanta a především se snažit co nejdříve získat upgrade, který zpřístupní zpočátku nedostupné části hry. Klasickým příkladem může být již zmíněná možnost morfování do koule, nebo zrychlený běh, při kterém Samus proráží stěny mezi jednotlivými místnostmi. Narozdíl od předchozích kapitol je orientace při procházení vesmírným komplexem mnohem jednodušší. Hráč má k dispozici podrobnou mapu aktuální úrovně a po nalogování do počítače v navigační místnosti na začátku každé sekce dostává nejen základní pokyny a informace, ale navíc je cíl další mise na mapě přesně vyznačen. Tímto způsobem sice odpadá nezáživné bloudění a tápání v mnohdy téměř nekonečných chodbách, ale na druhou stranu vede Metroid Fusion hráče doslova za ruku a striktně mu diktuje, kam již může a kam naopak ještě nesmí. Tato přílišná lineárnost však nemusí vyhovovat každému.
Ovládání je zcela bezchybné. Přiřazením volby mezi ruční zbraní a raketami na pravé horní tlačítko při stisknuté střelbě bylo původní ovládání (již tak velmi dobré) ze Super Metroidu dotaženo k dokonalosti. Obdobným způsobem se aktivují bomby a power bomby. Netřeba dodávat, že je to právě výborné ovládání a naprosto přesná odezva hlavní hrdinky na pohyby směrového kříže, které spolu s dokonalým designem jednotlivých úrovní a pozvolna se zvyšující obtížností nemalou měrou přispívají k úžasné hratelnosti. Každý, kdo posledního Metroida hrál, mi určitě dá za pravdu, že se jedná o velmi návykovou záležitost. K přerušení hry vás obvykle donutí pouze výměna vybitých baterií, ale i toto lze řešit. Stačí zakoupit síťový adaptér a při troše trpělivosti jej dohrajete na jeden zátah. A tímto se vlastně dostáváme ke druhé zásadní nepříjemnosti, kterou je relativní krátkost hry. Ta spolu s již zmíněnou lineárností sráží celkové hodnocení o pár procent níže. Na první pokus provedete Samus bez větších obtíží celou orbitální stanicí až k finálnímu bosovi za necelých 8-9 hodin čisté hry. V době, kdy většina áčkových titulů na GBA nabízí dobu zábavy 20 a v extrémních případech až 40 hodin, je to opravdu málo. Nabízí se sice možnost opětovného hraní například s cílem nalezení všech skrytých lokací a předmětů, ale to již není ono.
Po grafické a hudební stránce nelze vůbec nic vytknout. Přestože ani v jedné kategorii nepatří Metroid Fusion mezi absolutní špičku, ždímající možnosti GBA až na doraz, stále se jedná o velmi kvalitně zpracovanou hru. Je až pozoruhodné, jakou práci si grafici dali s návrhem úrovní, nepřátel a celkového prostředí. Drobné, všudypřítomné vizuální detaily umocněné hojně využívaným parallax scrolingem, doplněné skoro orchestrálním soundtrackem a samplovanými zvukovými efekty nastiňují tu správnou herní atmosféru. V úvodním menu si navíc můžete zvolit, zda má být zvukový doprovod mono (pro přehrávání na interním reproduktorku), nebo stereo (pro poslech ve sluchátkách). Jedním slovem ... paráda. Vlastníte-li navíc GameCube, propojovací kabel pro připojení GBA a Metroid Prime (u nás vyjde až 21.března letošního roku), potom po dohrání GBA verze získáte kód k aktivaci původního Metroidu z NESu v konzolové verzi. A pokud GameCube stále ještě nemáte, potom vězte, že Metroid Prime bude naprosto neoddiskutovatelným důvodem pro její pořízení. Ne nadarmo byl vyhlášen hrou roku 2002 napříč všemi platformami na uznávaném herním serveru GameSpot.
Stejný náhled lze použít i v případě GBA verze. Pokud GBA ještě nemáte, je Metroid Fusion dobrým důvodem pro jeho pořízení. Vynikající hratelností, grafickým i hudebním zpracováním se bezpochyby řadí mezi několik nejlepších titulů na této platformě. Nebýt přílišné linearity a malé originality příběhu, určitě by dosáhl absolutního ohodnocení. Takhle je to „pouhých“ 90%, ale stále zůstává hrou, kterou jednoduše musíte mít.
| Metroid Fusion | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
