Možná, že jste už měli tu čest a setkali jste se s některým z předchozích dílů série KoF. Oficiálně byl jako první King of Fighters '94 (systém Neo-Geo, výrobce SNK, o kterém se ještě zmíním) a od něj se začaly datovat následující díly, které vycházely pravidelně rok co rok. Poslední kapitolou na automatech byl ročník '2002, ale na ten se mi zatím nikde nepodařilo narazit. Zároveň s vývojem pro coin-opy se vyvíjelo i pro jiné platformy, takže jste si mohli zahrát KoF třeba na Neo-Geo Pocket a na GameBoyi Advance. Posledními díly je právě řada EX na GBA.
Vezměme celou historii KoF popořadě. Snad první bojovkou SNK nové generace byl Fatal Fury z roku 91. V něm se představilo pár bojovníků, kteří neměli moc velký arzenál pohybů, ale na tehdejší dobu to byla bomba. Fatal Fury se dožil tří dílů a jednoho speciálního vydání. Zánikem série Fatal Fury však vznikla další, nesoucí podobný název - Real Bount Fatal Fury. Nikoho snad tedy ani nepřekvapilo, že právě ti nejpopulárnější borci z FF se posléze objevili v začínající KoF '94. Ten samý osud pak potkal i bojovníky z Art of Fighting - rok 92. Takže pár bojovníků už vybráno bylo, stačilo jich ještě pár dotvořit a mohl být launch
hry KoF. Každým rokem se pak něco pozměnilo, přibyly nové postavy, nové údery a udržovala se tím tedy popularita celé série. Pokud se kouknete na běžící Kaillera servery (hraní videoher v emulátoru přes internet) uvidíte, že mezi
nejhranější hru patří po právu KoF 2000 - jeden z důvodů je taky ten, že se zatím nepodařilo další ročníky dostat na emulátory.
KoF se řadí do skupiny 2D bojovek á la Street Fighter a má i takové rysy. Bráníte se držením směru od soupeře, speciální útoky se dělají opsáním obloučku na směrovém padu, nebo delším držením šipky v jednom směru a pak rychlém přechodu do jiného směru se stisknutím tlačítka. Asi nemá smysl to více rozvádět, určitě už chápete, co mám na mysli. Jenže oproti SF a jiným bojovkám jsou tu i některé vymoženosti, které dostávají KoF do čela těch LEPŠÍCH. Už od prvopočátku byl systém bojů nikoli jeden na jednoho, ale tři na tři. Takže pokud jste narazili na nějakou postavu, která by jednu vaši dozajista zlikvidovala, použili jste k tomu někoho vhodnějšího a bylo to. Největší zradou bylo, když si počítač vybíral jako druhý v závislosti na vaší volbě, to jste se pak museli spoléhat pouze na váš um. Jak jsem již vzpomenul dříve, hráči se od roku 94 neustále obměňovali a stejný zůstal jen korejský tým.
Podstatná změna oproti EX je volba tří postav - v předchozím Neo Blood se volily postavy čtyři, i když bojovaly jen tři. Tu čtvrtou jste používali jako Strikera, kterého jste pustili na nepřítele a dal se využít buď jako útočník, nebo jako živý štít. Nyní si musíte vystačit jen se třemi členy týmu a funkce Striker funguje tak, že vám po stisknutí B+L pomůže následující postava z těch, co vám ještě zůstaly. Mimoto se teď dá Striker docela dobře použít i k různým jugglům, takže ta případná chvilka strávená v Practice (rovněž novinka) se vám určitě vyplatí. No, pokud by se v tomto bodě mělo rozhodovat, zda je to plus a nebo mínus hry, přikláněl bych se spíše k tomu horšímu, ale aspoň vás hra nutí přemýšlet koho po kom nasadit. Další pomocný faktor, jenž vám určitě mnohokrát zachrání kůži, je speciál, signalizovaný ukazatelem pod lifebarem. Jeho nabíjení probíhá po dílcích, které pak můžete použít k tomu, abyste vyvolali například smrtící kombo, obří fireball a podobné nesmysly. Je zde také možnost použití všech tří dílků najednou, ale výsledný damage se ani zdaleka nerovná třem normálním speciálům.
Celkem ve hře najdete 21 postav a dvě tajné, což je v podstatě jedna a ta samá, ale po mutaci. Nové postavy jsou bohužel
jen tři, ale aspoň něco. Celkově jsou postavy jakžtakž vyrovnané a ani AI není nejhorší. Právě tam byla dříve docela velká slabina KoF a i na nejvyšší obtížnost se dal počítač dosti snadno umlátit. Dalším, teď už odstraněným problémem, byly špatné kolize spritů (chybně se vypočítávaly údery, které pak procházely postavami atd.).
Samostatnou kapitolu si určitě zaslouží systém hodnocení postav. Pokud mě paměť neklame, nebyl tento systém zatím v žádném z předchozích dílů. Jakási jeho obdoba byla v KoF R-2 na Neo Geo Pocket Color. Tam se ale nevyvíjela postava, nýbrž se tam vybojovávaly skilly, umožňující provádět některé speciální útoky, navýšit energii, obranu, sílu atp. Zpět k EX2. Takže vylepšování funguje následovně: v závislosti na odvedeném výkonu vám po konci souboje přibývá ukazatel a hvězdičky. Každá hvězdička má své hodnocení (začátek je Newcomer a konec Master Orochi) a jestliže se vám podaří hru dohrát bez napojení a při konečném vyhodnocení budete mít maximum tj. osm hvězdiček, máte mistra Orochi v kapse. Až se vám podaří takto vymasterovat všech 21 postav, můžete se radovat, poněvadž se vám odemkne další stupeň obtížnosti, jeden režim navíc a boss. Jinak se na postavě jako takové nic nemění.
K hratelnosti a životnosti toho už asi moc neřeknu. Je to zkrátka bojovka. Vybojujete tajné postavy, zkouknete zakončení týmů a pak už jen trénujete kvůli dvojhře. Protože je otázka, jestli vás vůbec bude bavit hrát se všemi postavami, abyste je dostali na
maximální hodnocení a získali bonusy. Mě to přestalo zajímat po páté postavě. Hra oplývá krom klasického režimu Story i dvěma módy pro multiplayer - normální režim tři na tři a jeden na jednoho. Hrát ve dvou se mi sice
nepoštěstilo, ale mohla by to být vzhledem k možnosti kombinace týmu docela dobrá legrace a hlavně na dlouho :-)
V grafice moc inovací nenajdete. Pohyblivé pozadí malované pastelkami a postavy jakbysmet. Pokud patříte k ortodoxním vyznavačům 2D bojovek, zklamáni určitě nebudete. Například Tekken Advance sice neměl grafiku bůhvíjakou, ale aspoň tam byl menší náznak pokusu o 3D, což tady ani zdaleka nehrozí.
Následující větě by měli věnovat zvýšenou pozornost hlavně majitelé normální (nepodsvícené) konzole GBA. 80% kol z celkového počtu je natolik tmavých, že na nich postavu prakticky nenajdete a jediné, co se vám pak honí hlavou, je touha dostat se do světlejší části úrovně, abyste vůbec něco viděli. Dle mého názoru je toto dosti fatální nedostatek.
I když má hra docela slušnou hratelnost, víc než hodně ji sráží dost podivné ovládání. A aby toho nebylo málo, hra vám vůbec neukáže co se jak dělá a jaká kombinace tlačítek je k čemu. Takže bez manuálu jste ztraceni. Většina postav má speciály řešené obloučky a na ty je směrový kříž až moc citlivý. Asi jde o zvyk... Nejvypečenější věc, co vás může potkat, je dělání dvou půlobloučků za sebou, zakončené stisknutím L. Garantuji vám, že si zlámete prsty - a na GBA SP obzvlášť.
Zvuk? Ten byste dlouho hledali. Skladby jsou suché, nemastné, neslané, prostě o ničem a jediné co slyšíte, ale stejně tomu nerozumíte, jsou výkřiky postav. Výrobci se s tím moc nepárali. Asi spoléhali na jiné přednosti, kdo ví. Při hraní v autobuse jsem měl vyvedena sluchátka, ale po chvíli jsem na ně rezignoval a stáhl zvuk na minimum, protože bych po další půlhodině poslouchání dokolečka se omílající hudby zblbnul ještě více, než je tomu nyní.
A už je tu závěr :o)
Až na problémy s ovládáním a chvílemi i grafikou je KoF EX2: Howling Blood docela dobrá bojovka. Kvalit Street Fightera Alpha 3 sice nedosahuje, ale chvíli se s ní vydržet dá. Takže konečné resumé v otázce koupit nekoupit nechávám na vás, protože klíčový bude fakt, jestli máte někoho k ruce pro multiplayer.
| The King of Fighters EX2: Howling Blood | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
