Komixové vydavatelství Marvel přivedlo na svět tak podivné hrdiny, že nás už lidé v pavoučím kostýmu lezoucí po zdech, mutanti ovládající počasí, poloupírští mstitelé, mimozemské entity a další podobné bytosti vůbec nepřekvapují. Ale Ghost Rider je opravdu bizarní postava. V civilním životě je to motocyklový závodník Johnny Blaze, který aby zachránil umírající blízkou osobu, uzavřel dohodu s vládcem pekel. Ten splnil jeho přání, ale nebylo to zadarmo. Mefisto si z Johnnyho udělal svého služebníka, který se dokáže transformovat do podoby podivného stvoření s hořící lebkou místo hlavy prohánějící se nocí na motocyklu, jehož pneumatiky žhnou věčným plamenem. Ghost Rider se s ohnivým řetězem a brokovnicí pouští do boje s těmi, kdo mu zkříží cestu.
Těch pár hodin je ale překvapivě zábavných a chytlavých.
Netradiční hrdina se v komixovém světě stal velmi oblíbeným a v době, kdy je zfilmování kreslených příběhů v módě
přišla řada i na něj. Filmoví kritici nejsou v názorech na film jednotní, ale publikum ví své. Za první víkend promítání vydělal film s Nicolasem Cagem v hlavní roli více než 44 milionů dolarů (jen v USA), takže je jasné, že diváci na názory uštěpačných novinářů
kašlou a do kina se hrnou davy. A plno z těchto lidí si velmi rádo koupí hru, která jim dovolí ujmout se jejich oblíbeného hrdiny a užít si trošku interaktivní zábavy.
V rámci fair play vám hned prozradíme, že elektronická podoba Ghost Ridera trpí všemi neduhy, které má většina herních adaptací filmových předloh posledních let. Trvá necelé 4 hodiny, po technické stránce to není žádná sláva, takže se čvachtá ve vodách naprosté průměrnosti a samotná hra neskrývaně vykrádá několik oslavovaných titulů. Jenže všechny ty výčitky jsou nám k ničemu, když ve finále musíme prohlásit, že se to hraje docela slušně, a že nás to těch 240 minut i bavilo.
Děj je poměrně věrný tomu, který můžete vidět na stříbrném plátně, ale svůj vzhled a hlas virtuálním postavám herci
z filmové verze nepropůjčili. A moc času by tomu věnovat nemuseli. Příběh je vám totiž předkládán v několika málo stylových, ale hodně jednoduchých animacích. Objeví se pár statických obrázků, na kterých se pohybuje maximálně oheň nebo padají kapky
deště a ultradrsný hlas vám popisuje, co se děje. Moc se toho nedozvíte. Jen to, že Mefistův syn Blackheart hodlá rozpoutat apokalypsu a jeho otec tomu nehodlá jen tak přihlížet. Je tedy úkolem Ghost Ridera naučit nezvedeného potomka poslušnosti.
Naše novinářské „já“ kříčí: „Zkritizuj to, je to vykrádačka, technicky nezvládnutá a extrémně krátká.“
Jak už víte, dva dny vám to nezabere. Těch pár hodin je ale překvapivě zábavných a chytlavých. Je to hlavně proto, že se nám vývojáři jasně inspirovali v God of War a Devil May Cry, vzali z nich to, co nás zaujalo, rozředili kvalitu (někdy více někdy méně) a vytvořili svou hru. Z morálního a etického hlediska jsme naprosto znechuceni, fuj, takové věci se
nedělají. Jenže upřímně, už jen málokterý projekt nabídne nějakou podstatnější novinku. Ale alespoň se snaží zpestřit hraní malými, ale původními nápady. Ghost Rider ovšem ne. Není tu ani sebemenší závan něčeho originálního, neviděného. Všechno už tu bylo a obvykle v lepší podobě.
Po výběru obtížnosti jste rovnou vrhnuti do pekla a jede se. Uvidíte hlavního hrdinu v koženém oblečení, jeho žhnoucí lebka sleduje okolí, v ruce třímá žhavý řetěz a na zádech se mu pohupuje brokovnice. Rozběhnete se vstříc démonům, kteří se na vás vrhnou a už to začíná – nonstop akce. Ghost Rider má ale slušné možnosti jak si boj zpestřit. Lze použít dva údery – slabý a silný, které je nutné kombinovat. Nebo je to alespoň lepší. Obludy, které se na vás hrnou, jsou docela odolné kousky a rychleji se jich zbavíte, pokud budete proti nim praktikovat komba. Když do nich dostatečně intenzivně bušíte, dostanou se do bezvědomí, a vy tak můžete chytit neschopného protivníka a sledovat zpomalenou animaci, která vám názorně ukáže, jak se dá skoncovat s těmi, kteří se vám pletou do cesty.
Dále tu máme skok, a útočit tak můžete i ze vzduchu. Nechybí ani blok, který nejen že vykryje úder, ale také absorbuje orby, které vypadávají ze zabitých nepřátel. Orbů je několik druhů, jedny slouží k tomu, abyste nakupovali další komba (není jich mnoho), vylepšovali svůj motocykl a zlepšovali několik málo Ghost Riderových atributů, popřípadě investovali do bonusů ve formě
komixů, filmečků atd. (mimochodem, po dokončení hry si ji znovu můžete projít s postavou Bladea nebo Ghost Ridera v jeho dalších verzích). Další doplňují energii, která nabíjí brokovnici nebo se díky ní můžete dostat do „Rage“ módu, v němž jste rychlejší, odolnější a nebezpečnější. To ale stále není vše, zelená energie slouží k tomu, abyste čas od času mohli provést zdrcující magický úder, který vám odstraní z cesty prakticky všechny řadové nepřátele.
Vás naopak zdrtí to, že nemůžete manuálně ovládat kameru. Pokud zabere nevhodný úhel (a že to dělá poměrně často), pravým analogem si nepomůžete. Ten totiž slouží k úskokům a ne k ovládání pohledu. Ten nemáte šanci jakkoliv
korigovat, takže se musíte smířit s tím, co vám dovolí umělá inteligence. A ta si občas vyslouží nějaké to nepěkné slovo a skřípění zuby, protože v některých momentech nahlíží na dění tak nepovedeně, že by se skoro lépe hrálo s vypnutou televizí.
Dalo by se říct, že byste o moc nepřišli, protože po vizuální stránce tu máme slabý průměr. Jako by nestačilo, že prostředí jsou jednotvárná a vy probíháte z jedné sekce do druhé, vyvraždíte ty, kteří se objeví, a pokračujete dál, ale dokonce se musíte i vracet přes stejné levely zpět, protože s nově získanou mocí se vám otevře cesta, která vám byla původně uzavřena. Většinu času máte pocit, že se pohybujete pořád na stejné místě, dokonce se od sebe příliš neliší interiéry a exteriéry a to už je něco, co se jen tak nevidí.
|
Hudba vám náladu nezvedne, protože jí tu moc není. Těch pár songů se od sebe příliš neliší a všechny trošku evokují atmosféru Divokého západu, což je docela dobrý nápad, ale zjevně se docela míjí účinkem. Alespoň dabing není špatný, několik
málo postav, které se tu objevuje promlouvá takovými hlasy, které pasují k jejich individualitám.
Určitým zpestřením jsou mise, ve kterých se proháníte na motorce. Není to promakaný simulátor jízdy na dvoukolých řvoucích miláčcích, ale extrémně arkádové ježdění. Není vaším úkolem dorazit do cíle v co nejlepším čase, ale vůbec se tam dostat živý. Do cesty se vám budou plést bytosti z pekel, které můžete buďto zlikvidovat střelami nebo řetězem, pokud jsou dostatečně blízko. Jsou tu ale také jiné překážky – příkopy, které musíte přeskočit, nebo různé předměty, které musíte podjet. A světě div se, ono to působí stylově. Čas od času dojde ke zpomalení obrazu a vy sledujete motorku, jak se řítí přes obrovskou díru nebo podklouzává pod kamionem a má to něco do sebe.
|
Slušně hratelné
Extrémně krátkéNaše novinářské „já“ kříčí: „Zkritizuj to, je to vykrádačka, technicky nezvládnutá, extrémně krátká se špatným designem levelů“, ale naše hráčské „já“ volá: „Jo, jo, je to pravda, ale přiznej si to, bavil ses a vůbec ne špatně“. Je na vás, který pohled je pro vás důležitější. Ghost Rider je objektivně řečeno špatná hra, která má více záporů než kladů, ale jedno pozitivum má výrazné – nehraje se vůbec špatně. Pořádně se tedy rozmyslete, jestli je to dostatečný důvod k utracení našetřených peněz, protože je tu spousta lepších, delších a propracovanějších alternativ.
| Ghost Rider | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
