Ghosthunter

  12:00
Chcete se bát? Chcete se smát? Chcete se bavit? Chcete se chvílemi nudit? Ale hlavně si chcete hrát? Tak tohle všechno vám tenhle titul zajistí. Čeho víc a čeho míň, to se dozvíte v následujících řádcích…

Ghosthunter

I kdybych se rozkrájel tak nevím, jak vlastně Ghosthuntera hodnotit. Budu vám muset shrnout kladné i záporné postřehy a nechat na vás, čemu dáte prioritu. Musím přiznat, že díky titulu

Ano správně, bavím se o bugu, znemožňujícímu posun ve hře. Mám celkem velkou toleranci k procházení zdí či objektů, případně pro ne úplně správně naskriptované nepřátele, ale jestliže vás vývojáři postaví před situaci, ze které není úniku... Ono se sice říká, že i mistr tesař se utne, ale v případě Cambridge Studios by si onen „mistr“ okrájel už všechny části těla, co se dají a možná by mu to ještě nestačilo... Jak vtipně poznamenal kamarád, hodil by se na ně titul „The most bugged developer studio 2003“. Doufejme, že až vyjde finální verze, bude všechno vyladěno, aby se pak neopakovala situace z Primala, kde i v ostré verzi bylo něco nepříjemností tohoto typu.

Odhlédněme ale od našich problémů s preview a review verzemi (druhé dojmy) které vás trápit nemusí a věnujme se hře a příběhu samotnému. Pokud máte rádi duchy a věci s nimi spojené, vřele Ghosthuntera doporučuji. Bez ohledu na to, jestli se hraje dobře nebo špatně, duchů jsou tam totiž houfy.

Ghosthunter

Ghosthunter servíruje momenty skvělého napětí, kdy pocítíte strach při každém novém kroku v pochmurných chodbách sklepení opuštěné školy, při kličkování ostrovním městečkem, hojně osídleným sice dávno mrtvými, ale zato zatraceně přesnými odstřelovači a sem tam nějakým krokodýlem s motorovou pilou. :)
Nebo vám možná přijde vhod několik různých časových variant „Swamp mansion“- usedlosti v bažinách (jedna horší varianta než druhá, samozřejmě :), která se hned u vchodu pyšní cedulkou s nápisem : „Nevstupovat!“.

Ani později navštívené nové křídlo zmíněné školy nezklame, jelikož jeho osazenstvo si nebere servítky a háže po vás vším, co mu pod ruku přijde. V souvislosti s tímhle mne napadlo, že jsem někde četl vysvětlení pro existenci duchů v Ghosthunterovi. Je prý založeno na uvěznění duší, které byly násilně zprovozeny ze světa, čímžto jim byl zapovězen klidný odpočinek. Potom závidím původním učitelům zdejší školy, protože poltergeistů je v ní tolik, že zde bylo zřejmě pravidlem hned potrestat žáka, vyrušujícího v hodině např. házením předmětů po třídě. Profesor prostě bez mrknutí oka tasil z příslušného šuplíku revolver a zlobivce na výstrahu ostatním okamžitě zastřelil. Jé, to by byl božský klid, co? :-)

V každém z levelů, do kterých zavítáte, na vás čekají dvě věci. Detailně propracovaná grafika, dokreslující všudypřítomné skřeky zbloudilých duší, usilujících neustále o to nejcennější Ghosthunter co máte (nemyslím tím hodinky ani mobil, ale váš vlastní život, vlastně život Lazaruse Jonese; vám půjde pouze občas o nervy). A celkem osobitý humor, který byste v tomto typu hry asi nehledali. Ale k tomu se ještě dostaneme. Zvuk je na velice dobré úrovni a jak by se očekávalo od hry, ve které má jít o krk, věrně vám podstrkuje atmosféru strachu. Sem tam se sice objeví chybky, že vám už před vstupem do pokoje hraje hudba, která se má spustit až po vstupu dovnitř, ale to snad bude ve finální verzi v pořádku.

Skvělá hra světla a stínu, bez které by se „survival horror“ zřejmě neobešel, vás chvílemi donutí si oddechnout předtím, než zahnete za roh. Co kdyby tam někdo byl? A on tam většinou taky bude :-) Tyhle detaily patří v Ghosthunterovi mezi trochu předvídatelné. Vlastně by se skoro dalo říct, že v některých částech příběhu vás hra skoro vede za ruku. Ještě ani nestrčíte nos do nějaké místnosti a už Lazarus do svých poznámek píše : „Asi bych měl našlapovat tiše a zůstat skrytý ...“. Nevíte proč, nevíte kdy a nevíte ani jak to, že to ví on. Dá se nicméně udělat jenom jedna věc. Pokrčit rameny a vejít. Hlučně a v plném světle. Schválně, co to udělá :-) Někdy dokonce přežijete.

LAZARUS JONES
==============
Začněme třeba ovládáním. Ono totiž slyšet, co všechno ve hře zažijete, je jedna věc, ale probít se úrovněmi a zažít to na vlastní kůži je věc druhá. Už třeba triviální akce. Chodit Lazarus Ghosthunter umí, běhat taky. Zvládne používat žebřík (a to nahoru i dolů :) Dokonce sem tam ručkuje po římsách nebo jiných k tomu podobně se hodících objektech. Umí se přitisknout zády ke zdi a vykukovat zpoza rohu a dokonce odtamtud i střílet. Špatné na tom je, že vás při tom monstra vidí, takže to zase až taková výhoda není. I dřepnout si umí. Hmm a tím jsem asi klady jeho pohybové stránky vyčerpal. Teď následuje to horší. Pokud se pohybujete beze zbraně, je všechno v pořádku. Můžete se kochat opravdu krásným prostředím, pěknou vodní hladinou, zajímavým nebem. Ale většinou vás jako na potvoru něco vyruší. A zpravidla vás to chce hned sežrat. Bez možnosti posledního přání. Prostě hrubost nejvyššího kalibru. No tak se přepnete do klasického postoje, který bych výstižně popsal asi slovy „ruce vzhůru, tady je policie“ mód. Mírný pokles v kolenou, zbraň v sepjatých rukách, nesmiřitelný pohled ve tváři. A zatracené zpomalení pohybu! Pro obyčejné uhýbání před střelami protivníků to stačí, ale pro boj tváří v tvář, vlastně spíš většinou čelo na tlamu, je to příliš pomalé. Monstra, jež mají pouze útoky na blízko, mají vždy nějakou specialitu, která vám ubere víc života najednou a většinou to spočívá v bleskovém výpadu dopředu. Sice o něm víte vždy tak vteřinu dopředu, ale ani tak mu opravdu neuhnete, ani kdybyste vyvrátili analogovou páčku z ovladače. :-) Pokud je nějaký otrava dál, než coby kamenem dohodil, vyplatí se přepnout Lazaruse do pohledu první osoby, kdy budete mít na obrazovce jenom zaměřovací kříž a v případě odstřelovací pušky k dispozici celkem slušné zvětšení. Dokonce se lze vyklánět do boků. Tím však vaše motorické schopnosti končí. Tuhle věc asi Cambridge Studios dostanou omlácenou o hlavu (teda hlavy). Mnohokrát se totiž stane, že si vás monstrum všimne (zpravidla po Ghosthunter nepřesné střele :) a počne po vás pálit. Vám pak nezbude, než se soustředit na lepší zaměřování a se stisknutými zuby přetrpět několik zásahů, které záhy přijdou. A nebo opustit tento mód a zkusit ho dostat v klasické third person perspektivě. Je to škoda, protože po technické stránce je všechno tak, jak má být. U analogových páček se sice nedá nastavovat citlivost, ale základní hodnota je dostatečným kompromisem pro většinu hráčů.
Co se grafického ztvárnění hlavní postavy týká, nemám absolutně žádné výhrady. Snad jen to, že má moc rychle aktivovaný oblíbený mód „dělej něco, nemám do čeho píchnout“. Představte si třeba situaci, kdy máte poslední zbyteček energie, v patách vám rezonuje zvuk motorové pily a kolem uší sviští kulky. Lazarus přeběhne poslední most, za který už ho nikdo nechce honit. Vy tedy zastavíte, abyste si utřeli čelo od všudypřítomného potu a jen co to uděláte, tak Jones začne kopat do kamínků a klátit tělem, připomínaje děcko, kterému sebrali jeho oblíbenou stříkací pistolku. V tu chvíli byste nejraději kopli vy Jonese.
Co se arzenálu týče, je tu standardní pistole bez limitu nábojů, brokovnice a granátomet. Zbraně na energii zastupuje puška s baterkou, odstřelovačka a energomet (rozuměj plamenomet :) Přepínání mezi nimi je sice krapet nestandardní, ale dá se na něj zvyknout a po čase vám padne do ruky lépe, než většina ostatních způsobů rychlé volby zbraní. Funguje to tak, že při stisknutém L2 si pravou analogovou páčkou zvolíte směr na kruhu zbraní, kterým se nachází vámi vybraný typ. Efekty zbraní jsou v pořádku, dokonce granátomet na blízko zraňuje i Jonese.

KATE
=====
Ghosthunter Znáte Martyho Hopkirka? Ne? Tak to je škoda, protože kdyby byl duch uvězněný v Lazarusovi jako Márty, nebyla by spolupráce s ním tak frustrující, jako bohužel je. Základním cestovním prostředím ducha je vzDuch. :) Jakoby v něm plavete. Styl je někde mezi motýlkem a těhotnou kobrou. Když pominu samotný fakt, že při ovládání si budete připadat jako pilot opilého draka, je tu stále dost věcí, které vás donutí říct: „A sakra, zase je tu vyvolávací portál pro ducha!“ Především je to omezená energie, kterou Kate (což je jméno té samozvankyně ve vašem těle) může využívat. Což je shodou okolností ta samá energie, kterou spotřebováváte střelbou, takže čím více budete s Kate tápat a zkoušet různé její schopnosti, tím méně si posléze zastřílíte :-)
Samotné vyvolání ducha a jeho obyčejný pohyb nestojí sice nic, ale taky vám zpravidla nic dobrého nepřinese. Využitelné jsou až speciální schopnosti, které získává postupem času. A ty už právě zadarmo nejsou. Vzhledem k naprosté absenci rad ve většině případů, kdy Kate vyvoláte, budete rádi, když její pomoc skončí a vy se budete moci vrátit do Lazarusova těla. Hodně zlé je to, že speciální schopnosti spotřebovávají vaši energii velmi rychle. Nezřídka se tudíž stane, že při přepínání mezi jednotlivými schopnostmi vám tato dojde dřív, než zjistíte, co máte vlastně dělat. Jediná cesta je potom vrátit se do Lazaruse a sehnat někde další energii. Naštěstí se vždy okolo vyvolávacího symbolu potulují nějaké „mega“ krysy. Proč mega? Jsou totiž sice přesně tak veliké, že by se s klidem daly rozšlápnout, ale poskytnou vám tolik energie jako zvíře, které by s klidem zašláplo vás. To člověku po čase vnutí myšlenku, proč nás vlastně omezují energií, když její nekonečný zdroj se potuluje hnedle poblíž. A tudíž vás to vlastně jenom otravuje.

Ghosthunter

Největší potíž s Kate je ale v něčem jiném. Nikdy nevíte přesně, co má udělat a jak. V kontrastu s Lazarovým super chytrým věšteckým zápisníkem je to vážně škoda. Taky je smutné, že její speciální schopnosti jsou (stejně jako vyvolávání samotné Kate) omezené na předem určená místa a ta jsou prakticky vždy tam, kde jste k té či oné schopnosti přišli. Například na zemi je vyvolávací obrazec a vedle harampádím zanesený vstup do další místnosti. Lazarus po vybití několika poltergeistů získá pro Kate zvláštní schopnost pohybovat věcmi a ta záhy „vyčistí“ průchod dále. Od té doby jsem tuto schopnost využil jenom jednou. Pouze jiná lokace, stejný blok cesty, stejné řešení. Proč třeba nemůže Kate pomoci Lazarusovi rozehnat touto schopností duchy, kteří se do něj pustí, když si v klidu létáte s Kate vzduchem? To by přece nebylo tak těžké? A byla by to švanda :-)

Mezi dalšími schopnostmi najdete zhmotňování se, ovládání cizích těl či charismatické působení na jiné duchy. Ale jak říkám, vše má své omezené použití. Pokud by vás třeba napadlo CHARISMATICKY ZAPŮSOBIT na nějakou krásnou duchyni, mezi řečí jí pohybem ruky PŘESTAVĚT BYT a nakonec OVLÁDNOUT její křehké tělo... tak si nechte zajít chuť :-)

Ostatní přívětiví mazlíčci
===================
Ghosthunter Co se monster týká, jsou pro každou lokaci vhodně odlišena, takže v bažinách potkáte krokodýly, ve škole hrubiány (revenanty) a zlobivce (poltergeisty), ve strašidelném sídle zmutované medvídky (ne ty gumové bonbóny, ale plyšové :), na lodi nafouklé utopence, ve věznici hrubé strážce kost a kůže (i když už spíš kost, než kůže). Každý z nich na vás půjde trochu jiným způsobem, ale dvě věci jsou většině z nich společné. Pokud se vám podaří nějakou fintou zaměřit je dřív, než protnete pomyslnou čáru pro aktivaci daného exempláře, tak máte vyhráno, protože ho v klidu ustřílíte obyčejnou pistolí, neboť se ani po několika ranách nehne. Oproti tomu druhá vlastnost zloDuchů je okamžité schování pokud vejdete a začnete je ostřelovat. Zmizí vám za překážky, paravany či do jiných místností, aby vás donutili opustit své výhodné místo a mohli vás potom lépe a více naporcovat. Naštěstí z většiny z nich se při zásahu uvolňuje energie (modrá) a život (oranžový), takže i když je jich víc, Lazarus se v průběhu boje automaticky stihne léčit.

Digitální pomocník
=============
Od počátku s vámi bude počítač, u kterého to vlastně všechno začalo, když Jones pustil duchy na svobodu. Nevypadá na to, že by se měli nějak přehnaně rádi, spíše to mezi nimi jiskří. Teda spíš ze strany netrpělivého Jonese, neboť počítač je striktně naprogramován pro naprosté nepochopení lidské logiky. Což lze v praxi demonstrovat Jonesovým pokusem o otevření železných dveří (za nimiž je uvězněna jeho partnerka) vlastníma rukama za riskování všech nehtů, což počítač komentuje slovy:

Ghosthunter

DigPom (počítač):
Policisto Jonesi........Policisto Jonesi! Použitím většího množství hrubého násilí ty dveře neotevřete...
Jones:
Já vím, plechovko! Ale tomuhle se říká CHB – standardní lidské chování (common human behavior).
DigPom:
Negativní. Ne, tomuhle se říká VVT – mrhání cenným časem (vasting valuable time). Doporučuji detailnější prozkoumání školy za účelem nalezení více duchů pro můj lepší chod.

No nerozebrali byste ho? :-)
Jinak vám slouží coby průvodce a coby aktivátor bran do jiných dimenzí, které Jones navštíví. Dostáváte od něj taky nové zbraně. Celkem by mě zajímalo, jak je vždycky na tu desku položí a kde je vlastně vezme... Ale je to lepší, než nemít nikoho.

(Ne)místný humor
==============
„Survival horror“ by měla býti asi seriózní a vážná hra. No, Ghosthunter vlastně ani moc není. Už v preview jsem uváděl příklad krokodýla s motorovou pilou, ale tohle zdaleka nebylo všechno. Další vtípky následovaly než bych řekl švec. Po procházce ve „Swamp mansion“ Jones sleduje malou holčičku skrze jezero/ močál, aby se mi na chvíli zastavilo srdce, když mu těsně před obličejem zničí lávku asi třímetrový aligátor. No jak říkám, předvídatelné na tom bylo, že ve chvíli, kdy opustím jezero a dostanu se na druhý břeh, na mě ta bestie zaútočí. Ghosthunter Taky se tak stalo. Ach jo, řekl jsem si, klišé, klišé a zase klišé. A ustřílel jsem ho. Tedy v pauzách mezi tím, co mě žmoulal v papule čistíc si o mne zuby. Kdyby jenom Cambridge Studios trochu více vyvážili rychlost monster a Lazaruse! Můžete se snažit, jak chcete, ale pokud se na vás valí půl tuny krokodýlích stejků zabalených v originálním obleku od Lacosta, tak mu při zpomaleném pohybu ve střílecím módu prostě neuhnete. Lze kličkovat pouze v úprkovém módu, bez vytasené zbraně. Ale to byste ho museli uběhat. Což na dvou stech metrech čtverečních asi nepůjde. Krom toho on má nohy čtyři a Lazarus jenom dvě :-) Nakonec padnul. Teda krokodýl. Odložil jsem ovladač, abych vydal tarzaní vítězný pokřik, který mi odumřel v hrdle těsně po prvním „Uááá...“, neboť aligátor počal vrhnout. A to, co z něj vycházelo, se začalo zvětšovat. A zvětšovat. A nabírat podobu humanoida. A ještě zvětšovat... Přestalo to ve chvíli, kdy by to mohlo přenášet slony v podpaží. Ty tam ale naštěstí nebyli. Ale byl tam krokodýl. A už neležel na zemi :-) Byl totiž jako přírodní rukavice na monstrózní tlapě nové obludy. A pak mě TO uhodilo krokodýlem a zařvalo „MÁMA!“. Jak roztomilé. Člověk by uronil slzu. Vzhledem k tomu, že jeho mámu - coby ducha - už před nějakou dobu Jones definitivně vymazal z tohoto světa, tak se náš hrdina jenom ušklíbl a s odhozením granátu patřičným směrem zvolal: „Pojď za maminkou, drobku...“. A dostal znovu krokodýlem.

Vlastním bojem s hlavními bossy vás zatěžovat nebudu. Jediné, co vás možná potěší je fakt, že Ghosthunter patří mezi hry, které neřeší hlavní monstra pobíháním okolo nich při spotřebě Ghosthunter munice jako u kulometného oddílu. Vlastně na to většinou stačí pár střel. Pokud vám tedy po několika minutách běhání dojde, co máte dělat. :-)

Hodně jsem se zasmál ve chvíli, kdy jsem se poprvé dostal k tomu, abych si prohlédl rozšiřující se sbírku duchů, které Lazarus postupně přináší do hlavního stanu ke svému digitálnímu pomocníkovi. Duchy si můžete prohlížet pomocí speciálního přístroje, kde si volíte, kterého chcete vidět. Všiml jsem si tam tlačítka „steam“ (pára). Tak jsem jej stiskl. Sadista by si přišel na své. Okolo nebohého ducha se objeví příslušné zasyčení páry, trysky se otevřou a my sledujeme ohřívání pokrmu. Každý duch vydá skřek příslušný svému typu (od lítostivého až po nepublikovatelně hrubý). To se někdo z vývojářů opravdu musel nudit :-)

Už po dohrání Primala jsem si uvědomil, že to, co jsem tak dlouho sám vyčítal konzolím (což byla omezená kamera typu nebo V Ghosthunterovi je pohyb kamery naštěstí plně ve vašich rukou a nemělo by vám činit sebemenší problémy si na něj zvyknout.

Co říct závěrem? Ghosthunter podle mne rozhodně stojí za vyzkoušení. Říkám to proto, že mě několikrát udržel tak do druhé, třetí hodiny ranní bez spánku, což se zase až tak mnoha hrám nepovedlo. Pokud nemáte rádi omezené ovládání, budete trochu trpět, ale za chvilku to akceptujete a budete prostě využívat to, co půjde. Vizuální stránka je opravdu nádherná (na některých serverech se dokonce před vydáním objevily zprávy o Photoshopem upravených obrázcích... věřte mi, není to pravda - opravdu to tak vypadá :) a občasné nudné pasáže, ve kterých budete střílet a střílet a střílet, případně hledat několikrát za sebou dynamit, by vám hraní moc zkazit neměly.

Ghosthunter
Výrobce/Vydavatel Sony
Platforma PlayStation 2
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: ano, 480kB
Verdikt: Pro vyvolené hodně nestandardní survival horor se spoustou zajímavých nápadů, ale ne všechny byly dotažené do konce. Každopádně hra, jíž by bylo chybou přehlédnout.
Hodnocení: 75% (info)

Autor:
  • Nejčtenější

Nebýt seriálu o Buffy, jsem bezdomovec, přiznala hvězda The Last of Us

Osmačtyřicetiletý herec Pedro Pascal dnes díky seriálům jako The Last of Us, Mandalorian nebo...

Nový trend na Twitchi: Streamerky promítají hry na svá prsa a pozadí

Streamerka Morgpie objevila nový způsob, jak zaujmout své převážně mužské fanoušky na Twitchi, když...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pozapomenutá hra od mistrů žánru RPG už se dá zase pořídit legálně

Špionážní klasika Alpha Protocol od legendárního studia Obsidian se vrátila do oficiální...

Už hrajeme šestý díl, provokují vývojáři The Elder Scrolls fanoušky

Do vydání dalšího dílu legendární RPG série The Elder Scrolls zbývají ještě dlouhé roky, vývojáři...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Úspěšní vývojáři zepsuli velká vydavatelství. Padla i velmi vulgární slova

V posledním roce obchází herním průmyslem strašidlo masivního propouštění, svou pozicí si nemohou...

Vypadají zajímavě, datum je nejasné. Stihne těchto 20 her letošní vydání?

Máme za sebou teprve první čtvrtletí letošního roku, takže u spousty her pořád není jasné přesné...

Předplatitelé PS Plus dostanou v dubnu nedoceněný herní propadák

Největším tahákem dubnové nabídky pro předplatitele služby PS Plus je loňská fantasy střílečka...

Vývojáři mobilní hříčky utratili za marketing více, než stojí vývoj velké hry

Aktuální mobilní hit Monopoly GO! vydělal během pouhých deseti měsíců od uvedení již dvě miliardy...

Judas nechce být novým Bioshockem, sází na znovuhratelnost

Legendární herní vývojář Ken Levine konečně poodhalil detaily o své dlouhé roky připravované hře...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...