Vážení diváci, občané Glaktického Impéria, již potřetí se vracíme do arény Deathbowl, abychom se zúčastnili zápasu o post vládce naší říše. Kdo se chopí vlády nad mnoha soustavami? Bude to generál Fargass se svými hordami mutantních ještěrek, nebo Maximin velící armádě plné čarodějů? Těžko říci. Cože? Ano, ano, jak mi tu správně připomínají, je tu ještě jeden vojevůdce. Callahan, cizinec, jež o sobě tvrdí, že je z rasy lidí a bojuje za naši princeznu. Ovšem, pokud vám mohu radit, na něj bych rozhodně nevsázel. Pokud vás zajímá jak se tento tvor octil v naší aréně, odkáži vás na náš první vstup, kde je cesta tohoto muže z planety Země přes černou díru na popraviště a posléze sem do arény podrobně popsána. Dozvíte se zde též, že Gladitors jsou realtimovou strategií, kladoucí maximálně důraz na nekončící akci. Věci, které by mohly zdržovat, jako je třeba stavba základny jsou zde zcela vypuštěny. Na rozdíl od většiny běžných realtimovek se zde však bojů účastní i vojevůdce sám. Díky tomu získáváte mocného válečníka, na něhož však musíte dávat bedlivý pozor. Jestliže zemře, končíte.
Nyní máme první příležitost, vyzkoušet si, jak bude boj na život a na smrt vypadat a hlavně si ověřit, zda autoři dostáli lákavým slibům, jež jsme vám tlumočili v našem velice obsáhlémdruhém vstupu. Vydejme se do boje pod Callahnovou vlajkou a dokažme, že i outsider z modré planety má šanci
na vítězství. Aby to však nebylo nefér, v plné verzi se postavíte také do čela vojsk zbývajících dvou soků. Do arény vchází skupinka vojáků vytvořených podle Callahanových vzpomínek. Postupují obezřetně vpřed a záhy se projevuje vymoženost, na níž jsou autoři patřičně pyšní – vliv tvaru terénu na schopnosti jednotek. Stačí vylézt na kopec nebo strážní věž a okamžitě vidíte nepřátele, kteří, nacházejíc se v uctivé vzdálenosti, unikli vašim zrakům. Trošku tu ale chybí „fog of war“ nebo jiný způsob, naznačující kam až vidíte. Krajina, stromy i tučňáci jsou vidět stále, ale tvory snažící se vás připravit o život spatříte až z určité vzdálenosti. Pomohlo by i nějaké znázornění dohledu nepřítele, třeba podobně jako v Commandos. Můžete své bojovníky schovávat do nejrůznějších keřů a trav, (jež se dají také pěkně ničit) ovšem jen obtížně zjistíte, jestli vás nepřítel opravdu nevidí (hodila by se ikonka, jež by to signalizovala). Po chvilce hraní si ale na toto pojetí zvyknete a dokážete se slušně orientovat. Pak lze velice dobře taktizovat, zabírat vyvýšená místa či vpadnout nepříteli do zad se skupinou ukrytých vojáků. Aby to ale nebylo tak snadné, nevyletíte rotovatelnou a zoomovatelnou kamerou příliš vysoko nad terén. Její umístění se navíc nemění ani podle skutečné vzdálenosti od povrchu a pohled na kopec vám výhled ještě zúží, takže nelze příliš globálně strategicky uvažovat. Engine hry však, podle toho co bylo k vidění na ECTS, širší pohled na krajinu umožňuje, tudíž se snad v plné verzi dočkáme nápravy.
Nejvroucněji se ale modleme, aby vývojáři dodrželi slovo dané o systému získávání nových jednotek. Slíbili, že je budete nakupovat za body, jež obdržíte podle spokojenosti publika s vašimi výkony – skvělý nápad. Body ve hře skutečně jsou a zdá se, že čím je řež krvavější, tím více jich opravdu dostanete. Vyplatilo by se tedy namísto účinné, avšak nepříliš efektní postupné likvidace, nalákat nepřátele do ďolíčku a tam je pořádně rozšmelcovat. Vyplatilo by se to však za předpokladu, že by hra tak skutečně fungovala. V preview verzi potřebné body k výrobě nových jednotek a uzdravování Callahana získáváte jen sbíráním jokerů – karet připomínající psí známky americké armády. Pokud je všechny spotřebujete, smůla. Škoda, protože taková malá léčka, v níž s málem zbývajících mužů pobijete hordu nepřátel, získáte cenné body, za ně si pořídíte mocnou armádu a slavně zvítězíte, by nebyla vůbec špatná. Doufejme, že autoři dostojí svému slovu a ve finálním provedení bude vše fungovat, jak bylo slíbeno. Kromě jokerů s body, nacházíte v průběhu bojů na mapách i klasické power-upy jako jsou životy, zvýšení rychlosti jednotek, zlepšení vlastností hlavního hrdiny či obyčejné nálože.
K novým jednotkám přijdete podobně jako v legendárním Z - zaberete potřebnou budovu, v tomto případě teleportační portál. Jedná se zřejmě o jedinou stavbu ve hře, jež něco vytváří. Z portálu k vám pak výměnou za body proudí technika i jednotky, přičemž každá z bojujících stran by jich měla mít sedm typů – od pěších po létající. U lidí jsou to klasické stroje americké armády. Zbývající dva vojevůdci pak disponují válečníky k obrazu svému. Maximin má kouzelníky a nejrůznější sci-fi stroje Fargass ony zmíněné ještěry. Je ale dobré si pár bodů nechat v zásobě, protože pokud Callahan zahyne, je automaticky, za určitý obnos oživen a spolu s ním se začnou plnému zdraví těšit i jednotky v jeho těsné blízkosti, což je věc, kterou jde dobře strategicky využít. Chcete přežít? Držte svého šéfa.
Ovšem pro vaše muže je takováto poučka zcela zbytečná. Ne že by byli tak drsní, že bez problémů projdou tou nejtěžší řeží, oni jsou jen 
dosti hloupí. Umělá inteligence vašich i nepřátelských jednotek je v preview verzi mizerná. Hezké je, že pokud nezadáte vojákům povel k držení pozic, sami se přesouvají k nepříteli. Činí to ale ve chvílích kdy je to zcela nevhodné. Naopak pokud jim zavelíte do útoku na nějakou bytelnější budovu, jež nejde zničit několika ranami a tudíž vyžaduje dlouhodobější „péči“, střílí do ní bezhlavě, i když jsou z druhé strany mordováni soupeři. Ti se na vás pak hrnou v obrovských množstvích, ovšem při každém opakování mise zcela stejně. Tím se boj zvrhává v zabrání vyvýšeného místa a neustálé kosení ve vlnách přicházejících nepřátel. Je ale pravdou, že jsme nevyzkoušeli taktiku zbývajících dvou stran, takže nelze jednoznačně mluvit o jednotvárnosti. Doufejme, že umělá inteligence se ve finální verzi výrazně zlepší. Jelikož nikdy nevelíte velkým vojům, ale spíše malým skupinkám, bylo by příjemné ovládat relativně chytré jedince. Též mise by mohly alespoň trošku dynamicky reagovat na vaše činy. Pokud totiž nebojujete, jak autoři předpokládali, může se stát, že neobdržíte některé pokyny. Ovšem i to se může změnit.
Žádné výhrady však nelze mít k jednoduché, ale velice pěkné grafice, která se svým komiksovým stylem perfektně hodí k příběhu kosmické opery. Narazíte na zamrzlé pláně i vyprahlou poušť, arény jsou gigantické, takže se jejich designéři pořádně vyřádili. Vše na povrchu se dá likvidovat - stromy, domy i tučňáci. Vybuchující barely boří v chuchvalcích ohně vše v jejich blízkosti. Stejně jako efekty, je pěkná i animace postav, která vynikne při maximálním zoomu. Ovšem, podobně jako v ostatních 3D strategiích, nikdy nemáte čas si bitvu prohlédnout hezky zblízka. Bylo by hezké, kdyby se zde objevila vychytávka, jež by měla být v Command & Conquer: Generals – zastavení času a nájezdy kamery na velkolepou bitvu či mocný výbuch. Do hry, jež je velkou show pro diváky z celé galaxie, by se to hodilo více než do jakékoli jiné. Takhle si detailního pohledu na jednotky, jež vidíte na spoustě oficiálních screenshotů, neužijete a povětšinou visíte s kamerou v maximální možné vzdálenosti od povrchu.
Nejspíše si říkáte, že Gladiators nejsou nakonec žádnou velkou bombou. Podle preview by to tak mohlo skutečně vypadat. Neměli jsme ale možnost vyzkoušet multiplayer, který bude podle všech předpokladů návykový a musíme doufat, že autoři do hry zapracují alespoň část toho co slíbili (zejména odměny za spokojenost diváků). Pak totiž půjde o zajímavý titul, jež se nesnaží za každou cenu kombinovat různé žánry, ale přináší ryzí zábavu. A o tu přece v gladiátorských soubojích jde. Navíc potěší, že u nás by měla hra vyjít s kompletním přeložením všech textů, při zachování původních anglických hlášek, což je, podle většiny hráčů, ten nejlepší způsob lokalizace.
