Je to jen pár let, kdy byly mlátičky jedním z nejoblíbenějších žánrů na konzolích. Ale něco se zvrtlo. Zatímco klasické bojovky jsou na tom lépe a lépe, beat´em up hry stagnovaly a stagnovaly a „hitovky“ typu Final Fight: Streetwise nebo Beat Down: Fists of Vengeance rozhodně náladu nezvedly. Bylo tu pár zajímavějších kousků jako Rise to Honour nebo Urban Reign, ale žádný nenabídl neodolatelnou hratelnost, kterou se mohly pochlubit jen automatovky, které vás donutily naházet celé kapesné do „bedny“, abyste mohli pařit dál. Téměř všechny pokusy o převedení 2D klasických her do 3D byly téměř katastrofou, v tom lepším případě naprostý průměr. Ale když už se zdálo, že všechny naděje na zajímavější titul jsou marné, přišlo Clover Studio (které vytvořilo vizuálně strhující Okami) a přineslo šílenost God Hand.
Skvěle je řešen bojový systém. Zpočátku máte jen několik úderů, ale za chvíli můžete nakupovat další.
Proč šílenost? Je to samozřejmě míněno v dobrém slova smyslu. I když mi občas humor v akčních hrách moc nevoní, tentokrát jsem byl s tím, že se celá záležitost nebere vůbec vážně, více než spokojený. Někdy to zavání až bizarností, protože
vzhled protivníků je často dost neobvyklý, ale má to něco do sebe. Boj proti obézním klaunům, dívkám v uniformách z množství látky, které by vystačilo tak na kapesník, a podobným soupeřům vás možná zprvu zaskočí, ale časem mu přijdete na chuť.
Ještě více vám zachutná hratelnost. Ta je natolik chytlavá, že jsem se po dlouhé době nemohl od hraní odtrhnout. Překvapivě to ale není díky tomu, že by God Hand přinesl něco originálního. Ne, navzdory oblíbené kratochvíli obohacovat hry o desítky rádoby revolučních postupů (které obvykle stejně víc prudí než baví), se pracanti v Clover Studio rozhodli moc neexperimentovat, ale jít pěkně vyšlapanou cestičkou, která fungovala před lety na automatech. A kdo říká, že nemůže fungovat i teď? Dobrá, jsou lidé, kteří volají po originálních prvcích, ale je také plno těch, kterým stačí možnost
nostalgicky si zavzpomínat na
staré časy.
Hlavním a jediným úkolem během vaší cesty je pobít všechny, co se vám postaví do cesty. Ok, není to nic světoborného, ale je to extra zábavné. Jak to? Je pro to několik důvodů. Například obtížnost. I na nejnižší je God Hand pěkně náročnou mlátičkou, která vám nedá nic zadarmo, ale zase při trošce snahy zvládnete to, co zvládnout máte. Někdy to ale zabere trošku víc času, než jste u podobných titulů zvyklí. Dlouho jsem se u nějaké hry tolik nezapotil. Ovšem když dohrajete level, pak vás to vysloveně těší (nejsem fanouškem přehnané obtížnosti, ale tentokrát je vyvážená opravdu tak akorát).
Někdy také narazíte na zbraně, které jsou docela účinné, ale nevydrží dlouho.
Pokud se náhodou stane (respektive docela často), že to nezvládnete a musíte sledovat animaci, která znázorňuje pád
hlavního hrdiny na zem a jeho smrt, pak to není nic tak hrozného, protože checkpointy (hra se na některých místech ukládá automaticky, někdy ručně) jsou docela blízko za sebou. I tak ale k některým dojdete s minimem zdraví a se strachem, že ještě
odněkud vyběhne zabiják, který vás odkrouhne těsně před tím, než stačíte uložit svůj postup.
Skvěle je řešen bojový systém. Zpočátku máte jen několik úderů, ale za chvíli (když vymlátíte z nepřátel dost peněz)
můžete nakupovat další a další. Pod křížek a trojúhelník si můžete vložit dva údery pro každé tlačítko, kolečko funguje pro sbírání předmětů, otevírání dveří nebo pro hod soupeřem (předtím ho ale musíte pořádně zmlátit, aby se dostal do částečného bezvědomí) a pod čtverec si můžete poskládat vlastní kombo z nakoupených úderů. Některé jsou pomalé, ale silné, další rychlejší, ale ne tak účinné a jiné mají zase schopnost prolomit blok nebo vyhodit soupeře do vzduchu. Není pak problém vytvořit sled útoků, který jakoby vypadly akčního filmu. Vybírejte ale ostražitě, některé útoky sice uberou dost zdraví, ale zase jsou pomalé a poskytnou nepřátelům čas zaútočit. Navíc, ať je útok sebesilnější, pokud nemá bonus v podobě prolomení bloku, bránícímu
soupeři vůbec neublíží.
Vy přímo blok k dispozici nemáte. Máte totiž něco lepšího – pravý analog. Pokud ho tisknete dopředu, pak uhýbáte vrchním úderům, pokud vlevo nebo vpravo, rychle uskočíte a stisknutí dozadu vyústí ve svižný přemet, který vás dostane do bezpečné vzdálenosti. Pokud dost dlouho mlátíte do ostatních, pak se vám naplňuje ukazatel. Ve chvíli, kdy máte dostatek energie, můžete stisknout R2 a stanete se rychlejším, vaše údery budou účinnější a hlavně budete nesmrtelní, takže máte pár vteřin na to, abyste soupeřům dali pěkně zabrat. Čas od času narazíte i na karty. Pokud je seberete, doplňují se vám orby, které jsou nutné k vyvolání kouzel (nacházíte je nebo nakupujete). Ty si srovnáváte do rulety, která má jen omezený počet slotů, takže je na vás, jestli budete chtít mít k dispozici magii, která stojí tři orby, ale zničí vše v dohledu nebo spíše tu, která stojí jeden orb, ale není tak devastující.
Levely jsou přísně lineární. To je ale u akčních her tohoto typu obvyklé.
Někdy také narazíte na zbraně, které jsou docela účinné, ale nevydrží dlouho a rozpadnou se. Dále můžete vyšťourat
předměty doplňující zdraví (ovoce), karty, které přidají orby nebo doplní energii pro speciální mód, peníze a pár dalších zajímavých věcí. Peníze jsou tu opravdu důležité, protože mezi úrovněmi můžete navštívit obchod, kde nakupujete a prodáváte údery, magické útoky, ale také zvyšujete ukazatel zdraví, energie pro speciální mód, množství orbů nebo délku komb. Finance ale můžete získat i jinak než jen likvidováním jiných. V přechodech mezi lokacemi můžete navštívit nejen krám se zbožím, ale také
kasino (kde je dostupných několik hazardních her), sázet na závody jedovatých čivav (čtete dobře) nebo třeba bojovat ve zdejším zápasnickém klubu (je to slušně zaplacené, ale pořádně těžké). Postranních možností je dost a dost.
|
Zato levely jsou přísně lineární. To je ale u akčních her tohoto typu obvyklé a určitě ne špatné. Například určitá volnost v Beat Down: Fists of Vengeance nebo v Death by Degrees nebyla kladem, ale spíš otravovala a ubírala na spádu. God Hand samozřejmě není ten typ hry, kdy jen
přeskakujete z čtverce pět metrů na pět metrů vyplněného nepřáteli, úrovně jsou trošku rozsáhlejší, ale ne extrémně.
Jestliže vám to vadí, pak vás určitě rozveselí zpráva, že jednotlivé mise jsou zasazeny do naprosto odlišných lokací. Začínáte na místě, které připomíná Divoký Západ, pokračujete přes jakési město, které vypadá jako renesanční (a útočí tu na vás asijští zabijáci!?), dostanete se do hypertechnického plavidla nebo do démonické věže či cirkusu. Prostě šílenost. Budete bojovat proti obézním klaunům, robotům, trpaslíkům s gigantickými drápy či obrovským ženštinám se sekerami. Samozřejmostí jsou i
bossové. Čtyři jsou úhlavní – tři jsou démoničtí a jeden je člověk, který má ovšem démonickou ruku (na rozdíl od vašeho
hrdiny, který má božskou), se kterou si není dobré zahrávat. Dál na vás čeká ale ještě i mnoho subbossů, jako jsou válečníci
s katanami nebo obří gorily.
Příběh, skoro bychom na něj zapomněli. No, oni na něj skoro zapomněli i tvůrci. I když to trošku přeháníme. Není nějak světoborný, ale díky tomu, že animace jsou opravdu vtipné, budete ho sledovat se zájmem. Hlavním hrdinou je Gene, kterému usekli ruku, když bránil napadenou dívku. Ta mu za odměnu dala ruku jinou, zvanou God Hand, která disponuje velkou mocí. Díky ní může tak Gene být důstojným soupeřem démonické radě, která touží ovládnout svět. Jasně, zase je tu někdo, kdo chce celou planetu jen pro sebe. Kde jsou ty časy, kdy se lidé spokojili s bytem 2+1.
Překvapivě, přestože Okami je graficky naprosto strhující, God Hand na tom tak slavně není. Postavy jsou rozhýbány
|
Skvělá hratelnost
Průměrná grafikaJe to tedy ve výsledku hra jako ze staré školy, není to zrovna technický zázrak a nepřináší nic, co změní svět elektronické zábavy, ale odzbrojujícímu humoru a chytlavé hratelnosti se nedá odolat. Není to dokonalé, ale ve srovnání s tím, co se objevilo v poslední době v žánru mlátiček, vychází God Hand jako vítěz.
| God Hand | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
