God of War: Chains of Olympus - masakr monster v antice

Zabíjí, aby zapomněl na jiné zabíjení. Kolotoč krve, násilí a sexu, to je život Krata, hrdiny hry God of War.

God of War: Chains od Olympus

Kratos je absolutní fenomén. Už první hra znamenala katapultáž do herního nebe a druhý díl pak byl jen ukázkou toho, jak to dopadne, když vývojáři vědí, co chtějí a brousí herní diamant. Mrkněte se do Wikipedie, kolik cen původní God of War dostal! Zabodoval takřka ve všech kategoriích, Gamerankings rozhodlo o 92 procentech, druhý díl byl přijat s ještě větším nadšením a PSP prequel rovněž neuvolnil nohu z plynu. Krata přitom opustili jeho dva duchovní otcové, David Jaffe a Cory Barlog a PSP díl dokonce vůbec nedělala Sony Santa Monica, ale tým Ready At Dawn. Kratos zkrátka zpřetrhal pupeční šňůru s odvahou sobě vlastní a žije si násilnický život dál. Jeho raketový start lze srovnat jen s proslulostí Solida Snaka, na rozdíl od něho však svého duchovní otce k životu již nepotřebuje.

Alespoň máte motivaci, až budete Peršanovi vysvětlovat, že o jeho civilizaci bohové z Olympu nejeví zájem.

Z moře se vyloďuje perská armáda, střílí z katapultů výbušné šípy. Řecká obrana nezvládá, a tak nezbývá než nasadit Krata. Ten velmi dobře ví, že když ze sebevětšího těla vyrvete srdce, jen sebou zaklepe a je po něm. Takže rychle najít perského vůdce, který invazi řídí. Není to žádný břídil, až s ním budete bojovat, ihned si vzpomenete na sérii Final Fantasy. Peršan totiž disponuje kouzlem IFRIT, jeho ohnivý démon je nepříjemný protivník. Ale ani on, ani dlouhá šavle jak známo na našeho anděla zkázy neudělají ani ten nejmenší dojem. Cože, vy jste nevěděli, že Kratos je anděl?

VIDEO

Zní to bláznivě, ale je to pravda. Na vině je křesťanská tradice, která nám představuje anděly jako baculaté dětičky s křidélky a přiblblým úsměvem. Původně však slovo anděl v judaismu znamenalo posel Boží. Posel, který přicházel na Zemi vynutit silou a násilím to, co chtěl Bůh. Takže tu zmasakroval asyrskou armádu, jindy vyvraždil půlku Egypta, zkrátka kam anděl vkročil, tekla krev. Však také v původní židovské mytologii je anděl vyobrazen jako emoce necítící zářící bojovník s plamenným mečem, který zmasakroval bez nejmenší stopy po váhání cokoliv, co mu bylo shora přikázáno. Takže už doufám souhlasíte. Kratos je ve svém PSP prequelu přesně takovýmto poslem. Kde bohové z Olympu potřebují zasáhnout, nastoupí Kratos a jeho čepele.

Perský dobrák, který nesl na hrotech mečů Řekům civilizaci po vzoru Xerxe z filmu 300 dopadne výrazně hůř, než jeho filmový bratranec. Na druhou stranu, poté, co mu Kratos rozmlátí hlavu, už mu může být jedno, že si Duch Sparty užívá s jeho půvabnými ženami, až se země třese. Ano, ano, sexuální scény, které se staly příjemným zpestřením série, nikdo nevynechal, naopak na designu sličných děv si dal ještě více záležet. Alespoň máte motivaci, až budete Peršanovi vysvětlovat, že o jeho civilizaci bohové z Olympu nejeví zájem. Sice si ještě užijete likvidace oheň chrlícího baziliška o velikosti brontosaura, ale kam s takovou na Krata.

Děj se odehrává většinou v nádherných interiérech chrámů.

A je tu další úkol, kterým si chce Kratos získat odměnu od bohů v podobě zbavení od hrozných nočních můr. Ano, toho utrpení, které ho drásá po celý první díl, jež mu ovšem v díle druhém ani na chviličku nepřijde na mysl. Kratos tuší, že je pouhou loutkou, ale osudy loutek doslovně visí na provázcích, za které tahají jiní, a tak nezbývá než vrhnout se do pátrání po zmizelém bohu slunce, Héliovi. Zmizel z oblohy i se svým ohnivým vozem a strach zavládl i na samotném Olympu. Hélia je potřeba najít a osvobodit, tu pomůže radou Athéna, ale přesně podle hesla „bůh pomáhá, ale práci musíš udělat sám“ se Kratos vrhá do akce. Ne že by snad někdy v God of War dominovaly veselé lokace plné květinek a zelené travičky, ale tentokráte je tu skvěle depresivní atmosféra neustálé polotmy a černého dýmu.

Děj se odehrává většinou v nádherných interiérech chrámů, kde se podlaha tak blyští, že se v ní odráží plameny loučí a tancuje po ní Kratův stín, nebo v jejich blízkosti. Za zběsilého víření již legendárních čepelí se prosekáváte dál a dál do tajemství, netvorům antiky vysvětlujete, kdo je tady pánem a samozřejmě stále více se zdokonalujete. Ifrit, kterého jste zdědili po tragicky zesnulém perském vůdci, na vyšších levelech působí jako ohnivá potopa, k dispozici získáte magický štít zachytávající střely nepřátel a odpalující je proti nim, který po dostatečném upgradu můžete změnit v antický laserový paprskomet. Jako nejvíce nápaditá mi přišla možnost udělat si před sebou ohnivý chodník, a zkracovat si cestu. Jestliže celá hra vypadá na jedničku, tak tahle hříčka designérů mě dostala do kolen. Hořící zdi v Silent Hill: Origins jsou parádní, ale pohled na Krata, jak vkročí do propasti a před ním se rozvine plamenný chodník, po kterém v klidu přejde, to je prostě pohled pro bohy, různé paprsky a ohnivé efekty, v tom si hra doslova libuje.

Ostatně stejně jako v obou dílech design je znovu v rukách naprostých mistrů, v Ready At Dawn pracují evidentně chápaví jedinci a PSP bratříček ani v nejmenším nepůsobí jako komorní odbočka na PSP, ale jako zcela plnohodnotná hra. Tedy až na délku, přiznejme si, že nějakých pět hodin při pomalém procházení hrou na původní díly nestačí. Před čím se ale pokloníte, je pečlivost, s jakou byl promýšlen každičký detail. Antické budovy, sochy, schodiště, démonické efekty sil Tartaru, to vše je absolutně dokonalé, do kolen mě pak ještě dostaly momenty, kdy Athéna mluví ze soch. Tak dokonalý pocit oživnutí kamene jsem dosud neviděl. K tomu si přidejte impozantní nasvícení, opravdu perfektní modely postav i konstrukcí a máte hru, která vás donutí zařvat nadšením. Obvykle mě totiž handheldová pokračování iritují, výjimku u mě měl jen Solid Snake v perfektně zvládnutém Metal Gear Solid: Ghost Babel na starý GBC, Crisis Core: Final Fantasy VII pro PSP a ze všech sil se mezi výjimky snaží proboxovat i Final Fantasy XII: Revenant Wings na NDS.

„Next-gen“ na PSP

Už první God of War nasadil laťku grafického zpracování tak vysoko, že se o hře mluvilo jako o „next gen titulu na past gen mašince“. To jsme ještě netušili, že se blíží God of War 2, který absolutně rozmetal představy, jež v té době o PS2 panovaly, tedy jako o dosluhujícím, přestárlém hardware, který už má odejít do věčných lovišť. Poté, co Sony anoncovala PSP verzi, nebylo většího skeptika, než jsem já, zvláště když tvorbu převzalo Ready At Dawn studio a machři ze Sony Santa Monica zůstali stranou. Inu, takhle to dopadá, když jste předpojatí. God of War: Chains of Olympus disponuje totiž tak skvostnou grafikou, že máte pocit, že Kratova dobrodružství na displeji PSP snad přes wifi tajně podporuje Cell :-). Když zkrátka někdo umí, stvoří klenot i na ZX Spectru, lemplovi nebude stačit ani quad-core CPU s Ultrou ve SLI modu. Recenzovat hru, u které závěrem mohu říct, že nikdo nemusíte váhat, je opravdupotěšeníčko a God of War: Chains of Olympus nejenže mezi takové patří, on mezi nimi vyniká.

Co hře vytknout? Tak, aby to ubralo na bodech, jednoznačně nic. Trochu jsem postrádal nějaký vyloženě WOOW efekt podobný momentu z druhého dílu, kdy Kratos odtáhne čtyřspřežením dvousetmetrových koní celý ostrov, ale než něco kopírovat, je lepší soustředit se na jádro hratelnosti. Občas na rozdíl od PS2 verzí zažijete delší loading, ale když si prohlédnete detailně grafické efekty, které z PSP hry dělají titul snadno se deroucí mezi hry na next-gen mašinkách, nelze se zase tolik divit. Naprosto úžasné jsou pasáže pod vodou, které mnohonásobně překonávají ty, které jsme mohli vidět v PS2 dílech. Naprosto neuvěřitelné jsou částicové efekty, uvidíte to sami, co mě překvapilo je fakt, že jsou i lépe zvládnuté i z hlediska level designu.

Dějová linie je perfektní, záchrana boha slunce je nádherný motiv, zvláště až shlédnete jednu klíčovou animaci, budete nadšeni. Ovládání ani na zlomek sekundy nezaskřípe, Kratos na PSP disponuje všemi možnostmi, zvládá všechna komba, používání magických sil, štítu, lezení po stěnách i po stropě, zkrátka hra pro PSP, kde nehledáte druhý analog. Nemívám moc ve zvyku hru hrát vícekrát, ale pokud se vám PS2 díly líbily, God of War: Chains of Olympus vás po dohrání přiláká znovu. Mimo jiné i proto, že ačkoliv rozhodně nejde o jednoduchou hru, nikde nenajdete moment na hranici bugu, jakým byla legendární pasáž s vzduchovými proudy a zvedající se mříží v GOW2. Věčná škoda, že Ready At Dawn tvrdí, že ke konverzi titulu pro PS2 nedojde.