Ne. Opravdu se nejedná o další příběh nesmrtelného Jamese, který dokáže zároveň držet sklenici s protřepaným (nemíchaným) Martini, koketovat se sličnou dívčinou a přitom ještě odstranit z dohledu nepříjemně dotírajícího padoucha, vybaveného ocelí vyztuženou buřinkou (poznámka autora: nejde o pana Tau). Ve hře, jejíž distribuce jsme se dočkali v závěru loňského roku, je hlavním hrdinou bezejmenný agent, jehož brutální praktiky se stávají čím dál větším trnem v oku jeho nadřízených. Jelikož si MI6 hodlá své renomé udržet za každou cenu, nelze se divit, že obecným pravidlům se vymykající agent dostane v brzké době kopačky. Patřičně rozezlen tímto nepříliš uspokojivým vývojem situace a vzhledem k omezeným příležitostem na britském trhu práce, se náš hrdina rozhodne přijmout nabídku obtloustlého pracháče Goldfingera, jenž mu nabízí slušné finanční zajištění za služby v boji proti neméně známému a neméně zlovolnému Dr. No. Samosebou, že takovýto úkol může být postaven pouze před muže zvučného jména, takže není divu, že hned při první akci pod velením nového šéfa přijde náš borec o oko. Goldfingerovi technici nejsou břídilové a své zkušenosti hodlají dát najevo zcela zásadní metodou. Do prázdného očního důlku vloží hi-tech protézu, zhotovenou ze zlata a jedinečná přezdívka „GoldenEye“ je na světě.
Jak jste mohli odhadnout z dosavadních informací, ve hře se setkáte se starými známými postavami, které figurují v bondovkách už hezkou řádku let. Za všechny můžeme zmínit alespoň fešnou Pussy Galoreovou (Goldfinger – 1964) anebo bestiálního Scaramangu (Muž se zlatou zbraní – 1974). Poznámku si určitě zaslouží vcelku věrné grafické zpracování zmíněných superstar filmového nebe, které příjemně osloví všechny příznivce uvedených filmových snímků. Vraťme se ale ke hře a k tomu, co nám jako hráčům nabízí.
GoldenEye: Rogue Agent je bezprostřední, takřka ryzí FPS, v níž bez ohledu na v pozadí stránkovaný příběh a okolní dění jde v prvé řadě o to, dostat co nejvíce oponentů pod drn jakýmkoliv dostupným způsobem. Aby se potencionální pařmen se služebním zařazením „střelec“ mohl dosyta vyžít, je kromě klasické „střelby na cíl“ zaimplementována do hry i poněkud zajímavější forma likvidace protivníků, a to jednak v rámci exploze jakéhokoliv výbušného materiálu (sudu s třaskavinou, odjištěného granátu, atd.) a dále také pomocí speciálních schopností, získaných v důsledku již zmíněné implantace oční protézy. Velmi efektně lze také řadu oponentů odpravit aktivací různých technických zařízení, jako jsou propadliště v podlaze, kolejové dopravníky anebo třeba i v laboratořích testované raketové pohony.
Nenarazíte sice na plně interaktivní prostředí, ale možnost odpálit střelou výbušný barel, poslat skupinu nepřátel k šípku zelektrizováním vlhké podlahy anebo jejich odpaření zlatem vylitým z kokyly dává hratelnosti slušný počet bodů navíc.
Co se týče zbraňového arsenálu, který se stane vaším společníkem na cestě skrze osm úrovní singleplayeru, měl by uspokojit i náročnější střelce. Kromě obvyklých zbraní, mezi něž se řadí kupříkladu pistole Jackal.357, automatická puška HS-90 či brokovnice Mamba 12g se setkáte ve hře se speciálními zbraněmi, jako jsou průrazný Mag-Rail, zpomalující střely odpalující Venom 200 ML anebo pulsními náboji vybavený Omen XR. Doplňkové příslušenství, díky němuž nezemřete v boji ihned po prvním tvrdším střetu, tvoří balistický krunýř či chcete-li neprůstřelná vesta, jejíž kapacita je doplňována průběžně díky možnosti sebrat vesty mrtvých nepřátel. Po spotřebování „brnění“ zbývá jen několik málo chvil k tomu, abyste „padli za vlast“ nebo přesněji „za Goldfingera“. K tomu by však hned tak nemělo dojít, neboť k dispozici máte – coby představitel hlavní role další vychytávku obranného charakteru, kterou je schopnost použít protivníka po jeho omráčení pažbou zbraně jako živého štítu. Zpoza jeho těla poté v klidu můžete zacílit na hlavy nepřátelských vojáků a poslat je ke všem čertům.
Mimochodem, přesná střelba a vysoká procentuální úspěšnost zásahů jsou nejen ego hráče zvyšujícími prostředky, ale hlavně ve hře ceněnými atributy. V případě dosažení požadovaných limitů v rámci jednotlivých herních úrovní je v návaznosti na jejich splnění hráč v závěru dané úrovně odměněn bonusovými mapami pro multiplayer, resp. jinými extra přídavky. Pochopitelně, že čím
vyšší obtížnost hry zvolíte a čím kvalitněji projdete tou či onou úrovní, tím více bonusů posbíráte.
Neméně důležitým artiklem jsou ve výčtu likvidačních možností již nastíněné schopnosti, vyplývající z vlastnictví zlatého implantátu.
Mluvili jsme-li o zbraních, nejen ty střelné tvoří útočný potenciál GoldenEye. Druhotným, avšak neméně důležitým artiklem jsou ve výčtu likvidačních možností jmenovaného ex-agenta MI6 již nastíněné schopnosti, vyplývající z vlastnictví zlatého implantátu. Vlastně jde o čtyři různé bojové techniky. Jako první se vašemu zájmu představí M. R. I. Vision. Jedná se o techniku, umožňující vidět protivníky skrze okolní terénní překážky. Zjevně se vám bude zdát tato funkce jako ryze informační, ale nenechte se zmýlit prvním dojmem. Ve spojení s průrazným Mag-Railem tvoří M. R. I. Vision smrtící kombinaci pro všechny vetřelce, kteří se dostanou na dostřel opojeni falešným pocitem bezpečí svého úkrytu. Druhou v řadě je technika zvaná E. M. Hack, díky níž získáte schopnost nabourat se (třeba i na dálku) do elektronických systémů, použít jinak nepřístupné spínače anebo i na čas vyřadit z provozu protivníkovu zbraň. Třetí ve hře preferovanou pomůcku představuje jistý druh elektromagnetického štítu nesoucí označení Magnetic Polarity Shield, poskytující svému majiteli krátkodobou, leč vysoce účinnou ochranu před střelbou a jinými útoky nepřátel. Čtveřici technologických vymožeností uzavírá Magnetic Induction Field – silové pole, jímž lze docílit stejného efektu jako v případě telekineze, preferované Nickem Scryerem v Psi-Ops: The Mindgate Conspiracy. Oběť takového útoku
může být cíleně vržena udaným směrem, což ji při opakovaném použití odsuzuje k jasné ztrátě života.
Jak již bylo uvedeno, hra pro jednoho hráče sestává z osmi herních úrovní v podobě uzavřených oblasti i volných prostranství. Ty jsou zčásti situovány do míst, jež byla použita ve filmových zpracováních bondovek (např. sídlo Dr. No – ostrov Krab Key) a zčásti do nových, neokoukaných lokací. V poněkud velkém kontrastu působí rozsáhlost jednotlivých levelů. Zatímco úvodní misi zvládnete relativně v řádu minut, v pozdějších fázích hry vám zabere jedna herní úroveň i několik hodin. Pravdou je, že rozsáhlejší úrovně jsou proloženy několika checkpointy v podobě mezi-uložení jednotlivých etap, přesto se však jedná z velké části o zbytečně prodlužované drama, které ve své podstatě nabízí opakovaně stále totéž. Pro představu – již ve třetí úrovni, jejíž děj se odehrává v Hong Kongu, se dočkáte několikerého sjíždění po lanech mezi střechami sousedních domů, přičemž na každé střeše se bude nacházet nepříliš početný oddíl Noových poskoků. Opakovaně tudíž budete provádět tu samou věc a sice, že ze sousední střechy zastřelíte na dálku nejbližší oponenty, sjedete po laně k mrtvým a v jejich okolí vyřídíte zbytek týmu. Pak najdete další „sjezd“ a můžete si dát „repete“.
|
Jestliže se mluvilo o nepřátelských vojácích, je nutné zmínit se o jejich leaderech, kteří zřejmě sehrávají úlohu „bossů“. Na první pohled je rozeznáte díky jejich jménu, zobrazujícímu se v případě, že se dotyčný (dotyčná) nachází ve vašem hledáčku. Tito na první pohled obyčejní jedinci se od svých podřízených liší tím, že disponují jednak elektromagnetickými štíty obdobného charakteru jako náš hrdina a dále i tím, že v rukou třímají zpravidla vysoce účinné prostředky na zabíjení. Při střetech s nimi je tudíž nutné dodržet jistá taktická pravidla, neboť slepě vedený útok s pokřikem „Urááá!“ je pouhým vykročením vstříc smrti.
Kromě režimu pro jednoho hráče nabízí GoldenEye: Rogue Agent vícehráčský režim v lokální verzi až pro 4 hráče pomocí multitapu a v případě online připojení až pro osm jedinců v režimech kooperativních i deathmatchových. Splitscreen lokální klání, stejně jako online pařba může zpříjemnit nejeden nudný okamžik, přičemž své uplatnění zde naleznou i bonusové materiály, v tomto případě mapy „odemknuté“ v rámci singleplayeru.
Všechno uvedené válečné dění je v rámci režimu jednoho hráče doplňováno nepříliš výrazným dějem, který je kromě mluvených dialogů dokumentován meziúrovňovými animacemi. In-game grafika a zvláště pak ztvárnění jednotlivých postav si zaslouží pochvalu. Koneckonců, za modely herních charakterů stojí známý Rene Morel (Final Fantasy: Esence života - 2001) a oblečky „ušil“ osvědčený Kym Barret (Titan A.E., série Matrix), takže se není co divit. Stejně dobře jako grafika hry jsou na tom i meziúrovňové FMW, dodávající hře na dramatičnosti. Svou měrou pak k dobru přispívá rovněž interaktivita jednotlivých lokací. Nenarazíte sice na plně interaktivní prostředí, ale možnost odpálit střelou výbušný barel, poslat skupinu nepřátel k šípku zelektrizováním vlhké podlahy anebo jejich odpaření zlatem vylitým z kokyly dává hratelnosti slušný počet bodů navíc. Nemalou měrou se na kladném herním projevu podepsal inovativní systém řízení AI, tzv. E.V.I.L. Nepřátelé reagují na vaši přítomnost nepředvídatelně. Kryjí se, používají své kolegy jako štíty a při vyšší obtížnosti hry i obstojně střílejí, takže vzhledem ke všudypřítomné početní převaze jsou důstojným protivníkem v probíhajících bojích. Přestože se v případě GoldenEye: Rogue Agent jako tomu bylo u jeho předchůdce nejedná o převratně inovativní hru a její umístění v herních hitparádách tudíž nebude nijak významné, můžeme konstatovat, že vzhledem k žánrovým specifikacím, celkově slušnému grafickému zpracování, intuitivnímu ovládání a dostatečně kvalitnímu ozvučení se jedná
o prima relaxační pařbu, schopnou vyplnit nejedno unuděné odpoledne příjemnou akční zábavou.
| GoldenEye: Rogue Agent | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
