O tom, že žánr RPG zažívá v poslední době hotovou renesanci, jsem mluvil již několikrát. Dalším přírůstkem do rodiny RPG je i hra Gorasul: The Legacy of the Dragon, kterou má na svědomí německá firma Silver Style Entertainment. Co se týče německých RPG, tak všichni ještě nejspíš máme v paměti fiasko zvané Arcatera, pokud však trochu zapátráte v historii, tak zjistíte, že od našich západních sousedů pochází například vynikající trilogie Realms of Arkania, jejíž systém dovedností hrdinů mimochodem považuji za dodnes nepřekonaný. O distribuci se stará společnost JoWooD Production, která v posledních měsících hýří aktivitou.
Po čtyřcédéčkové instalaci a spuštění hry na vás vyjukne nádherné intro, které vám trochu osvětlí (společně s mluveným slovem doprovázejícím hlavní menu) události předcházející samotnému příběhu hry. Hlavní hrdina Roszondas byl coby nemocné nemluvně odložen, naštěstí se ho však ujal drak, který ho nejen vyléčil, ale také vychoval. Drakovo léčivé kouzlo navíc Roszondasovi propůjčilo nadpřirozené schopnosti, takže se brzy stal mocným čarodějem. K využití své moci měl mnoho příležitostí, jelikož svět Gorasul, v němž se příběh odehrává, byl napaden temnými bytostmi. Roszondas odvážně bojoval na straně dobra, ale ani on nebyl nesmrtelný. Nutně tedy přišel den, kdy byl v boji zabit…
Teď si asi říkáte, že začínat hru smrtí hlavního hrdiny není úplně v pořádku. Hned to ale vysvětlím. Jelikož boj o Gorasul trvá i nadále a zlo začíná mít drtivou převahu, rozhodnou se bohové zasáhnout a Roszondase vzkřísí z mrtvých. V tu chvíli se hrdina dostává pod vaši kontrolu a váš úkol nebude o nic menší, nežli najít několik dalších dobrodruhů a vyvést svět z temnoty. Myslím, že příběh je poměrně originální (no dobře, některé části úvodního příběhu jsou jistě inspirovány hrou Revenant nebo filmem Dračí srdce, ale
nemůžeme být puntičkáři), což je slibný začátek našeho dobrodružství.
Hra samotná začíná výběrem, nebo spíš úpravou ústřední postavy. Roszondas je člověk (to nezměníte), své jméno má rád (takže ani tady vaše fantazie nedostane zelenou) a plastičtí chirurgové ve fantasy hrách obvykle nejsou (takže ani u výběru obličeje se nemůžete vyřádit). Hrdinovi však můžete vybrat povolání, na výběr jich máte šest. Kromě klasického bojovníka, čaroděje a kněze je tu také méně častý Scout a pro Gorasul jedinečný Banisher a Judge of the Sword. Profese se od sebe liší limity pro jednotlivé vlastnosti a také náročností kouzel, jinak ale rozdílů moc není (kouzelník se klidně může prohánět v brnění a mlátit kolem sebe mečem a bojovník se časem může naučit mocná kouzla), specializace postavy je dána spíše vývojem vlastností. Vývoj postav je v tomto smyslu trochu podobný jako v prvním díle legendárního Diabla, kde vlastně všichni mohli umět všechno, i když v rozdílné kvalitě. Při úvodním piplání s postavou ještě můžete rozdělit něco bodíků do útoky a obrany, vlastností (síla, obratnost, inteligence, konstituce a charisma, čili v podstatě klasika) a speciálních dračích dovedností. Podobného rozdělování bodíků se dočkáte i později, vždy při přestupu na vyšší level. V tomto smyslu je vývoj postav vyřešen poměrně dobře. Ještě předtím, než se pustíte do hraní, musíte svému hrdinovi vybrat speciální zbraň – dar od bohů, která ho bude na cestách doprovázet. Jedna se o artefakt, který je nejen výbornou zbraní, ale leckdy pomůže i cennou radou. Zbraně se liší několika atributy (inteligence, přesnost apod.) a stejně jako hrdina získávají zkušenosti, takže časem postoupí na vyšší level a mohou se vylepšit. S touto speciální zbraní je spojeno několik vychytávek, kromě občasného kecání se také může projevit jejich strach z určitého typu nepřítele (například můj dlouhý meč se vyděsil při setkáni s banshee a nebyl ochoten bojovat, takže jsem musel tasit záložní sekeru).
Příběh začíná v Roszondasově magické věži. Jelikož hrdina se právě navrátil ze záhrobí, moc si toho nepamatuje. V jeho věži se navíc potuluje pár nemrtvých (kterými je ostatně zamořen celý Gorasul), takže první úkol je jasný – vyčistit věž a posbírat nějaké informace. V třípatrové věži vás tedy čeká pár soubojů, první klíč a úvodní hádanky. Poté se Roszondas, vyzbrojen chabým vybavením a kusými informacemi, vydává na cestu do blízké vesnice. Již po opuštění věže se vám naskytne pohled na mapu světa a zjistíte, že cestování mezi lokacemi je vyřešeno obdobně jako třeba v Baldur´s Gate. Časem vám to přijde opravdu vhod, jelikož úspora času pomocí cestování po hlavní mapě je nezanedbatelná, navíc je putování občas zpestřeno přepadením nebo nějakou příhodou, která je sice jen textově popsaná (například setkání s léčiteli, krutá bouře, setkání s kočovníky a podobně), ale přesto vás přibližuje atmosféře skutečného dobrodružství. Aby Roszandosovi nebylo na cestách smutno, může do party přibrat další tři dobrodruhy. Sice nepotká vhodné osoby hned na začátku, ale i tak se parta začne rozrůstat poměrně brzy. Členy družiny lze později vyměnit za vhodnější osoby, přičemž „vyhozený“ hrdina se nenaštve, ale naopak vám řekne, kde na vás bude čekat, což je příjemné – co kdybyste ho ještě potřebovali. Svoji čtyřčlennou partu můžete uskupovat do několika formací, které sice nejsou tak propracované jako v podobných hrách, ale lepší něco než nic.
Na vašich cestách vás čeká poměrně dost lokací. Kromě lesů, vesnic, hor a podzemních prostor navštívíte i dvě větší města, trpasličí pevnost, jeskyni ledových elfů a podobně. Nudit byste se tedy neměli. Hra není nikterak dlouhá (řekl bych tak 25 hodin hraní, ale je to individuální), zejména proto, že jednotlivé exteriéry a interiéry jsou poměrně malé. U interiérů je to spíš klad (i když milovníci spletitých dungeonů se mnou nebudou souhlasit), přírodní exteriéry by si ale zasloužily větší rozlohu. Vesnice a města jsou tak akorát. V souvislosti s nevelkou rozlehlostí lokací souvisí dobrá přehlednost, která je navíc
podpořena malou mapou, která pojme celou lokaci. S tím, jak se vyvíjí vaše „dračí oči“ (jedna z Rozsandosových speciálních dračích dovedností), se na mapě navíc objevují i nepřátelé či sebratelné předměty. Abyste se orientovali v příběhu, připravili autoři také jednoduchý deník. Není sice nijak zvlášť strukturován, ale pro připomenutí questů bohatě stačí (navíc obvykle nemáte rozpracováno příliš mnoho úkolů současně). Poměrně originální je Creatures Compendium, neboli bestiář zaznamenávající všechny potvory a bytosti, které na svých cestách potkáte.
Nepřátelé na vás naštěstí neútočí v nesmyslných počtech a na každém kroku, ale i tak budete muset dost často sáhnout po zbrani. NPC a nepřátel je kolem stovky druhů, od klasických kostlivců a skřetů až po různé démony, elementály či ledového draka. Boje probíhají v reálném čase, ale po vzoru Baldur´s Gate je lze kdykoli pauznout, naplánovat další postup a znovu rozběhnout. Nastavit si můžete i některé autopauzy. Pokud se některého svěřence nechopíte přímo, bude se chovat podle instrukcí, které mu můžete kdykoli zadat (jaká má používat kouzla, kdy má utéct z boje a podobně). Boje nejsou vhledem k nevelké propracovanosti postav (viz dále) žádnou velkou podívanou, na druhou stranu však nejsou ničím, co by hru kazilo. Nejenže jich je tak akorát a neotravují vás úplně pořád, ale také probíhají celkem rychle.
Dost často se stane, že v boji (a nejen v něm) použijete magii. Kouzla jsou rozdělena do šesti skupin po sedmi kouzlech, přičemž teoreticky jsou všechna kouzla přístupná všem profesím. Zaklínadel tedy není zas tak moc, na druhou stranu obsahují v podstatě vše potřebné (útočná kouzla, obranná kouzla, identifikaci, summoningy, otvírání zámků, rychlost, léčení…). Dostupnost kouzel je dána tím, má-li na ně postava dostatek magické energie, která závisí na
inteligenci. Důležitou součástí vašeho dobrodružství bude i interakce s okolím – ať už se jedná o používání předmětů (přičemž to nejde automaticky, ale trochu ve stylu adventur musíte vybrat předmět z inventáře a pak s ním kliknout na objekt vašeho zájmu) nebo o rozhovory, které probíhají formou výběru odpovědi z několika možností, tedy ala Baldur´s Gate (i když nejsou zdaleka tak propracované).
Hra je na několika místech proložena mezihrami, které nejsou pro žánr RPG úplně obvyklé (i když různé mezihry jsme mohli vidět i poměrně nedávno v Anachronoxu). Tyto mezihry sice nejsou nijak zvlášť propracované, ale jsou spíše zpestřením. Konkrétně se jedná o střelbu na terč, karty osudu nebo strategické bránění koboldí vesnice (přičemž samozřejmě nečekejte, že obrana vesnice vám přinese stejný zážitek jako hraní nějaké realtimové strategie). Ve hře se občas i zasmějete, například právě v koboldí vesnici, kde vám král koboldů položí skutečně obtížnou hádanku, vynálezce vás udiví svými převratnými výtvory a mimo to se do vás zamiluje „krásná“ koboldí dívka. Hra je zpříjemněna i několika drobnostmi – lze si zapnout běhání, v lese můžete sbírat léčivé bylinky, zbraně se opotřebovávají a je nutno je občas opravit u kováře, ale také je možno je magicky vylepšit v magické gildě. Na druhou stranu najdeme i pár chybek a nelogičností, jako například nemožnost táboření (životy a mana se postupně doplňují samy), absence „quicksejvu“ či divné směsice nepřátel (v extrémním případě se může stát, že vás v lese přepadne kostlivec, ork, bandita a vlk).
I když to tak nebylo vždy, dnes již bez výjimky platí, že od RPGčka se očekává i kvalitní technické zpracování. Gorasul je v této oblasti trochu rozporuplný a občas mi připadá, že na této hře pracovali výborní profesionální grafici společně s amatérskými nadšenci bez estetického cítění. Opravdu nádherné je nejen již v úvodu zmiňované intro, ale i filmové sekvence předznamenávající vstup do důležitých lokací, bezvadně vypadá i mapa
světa. Naproti tomu otřesné jsou obličeje některých vašich hrdinů, které vypadají jako dílo sedmiletého školáka. Hra samotná je zpracována v izometrickém pohledu a co se týče lokací a postav, opět je to „každý pes, jiná ves“. Krásné a do nejmenších detailů zpracované jsou interiéry budov (i když při vstupu do některých domů se objeví jen obchodní nabídka a podobně). Dost dobře vypadá i valná většina exteriérů. Obvykle obsahují dost detailů, navíc se občas dočkáme nějakého rozmaru počasí. Jedinou slabinou exteriérů je nevychytaný kolizní systém, takže například strom musíte obejít předem, jelikož nemůžete projít za ním. V silném kontrastu s exteriéry jsou některé dungeony, které jsou nejen dost strohé, ale obvykle působí vcelku odfláknutým dojmem (speciálně katakomby pod chrámem na prvním ostrově). Nijak zvlášť zajímavě nevypadají postavy – a to se týká jak vašich dobrodruhů, tak nepřátel a dalších postav. Je ale pravda, že pokud se dostanete do příběhu, tak si na nevýrazné postavy celkem brzo zvyknete. Ještě dodejme, že hra běží v rozlišení 800x600. Důležitá je i zvuková stránka. Soundtrack je naprosto skvělý, speciálně skladba doprovázející intro je špičková. Dialogy jsou namluveny jen z malé části, přičemž toto namluvení je na průměrné úrovni. Zpracování zvukových efektů není nikterak převratné, ale dá se to vydržet.
Co říci závěrem? Gorasul sice není hrou nikterak zvlášť medializovanou, ale přesto dost povedenou. Navíc se jedná o RPGčko poměrně jednoduché, které by mohlo k tomuto žánru přilákat i nové hráče. Hardcore RPGčkáři mají asi momentálně jiné starosti související s Dark Savantem ve Wizardry VIII, ale pokud si chcete zahrát příjemnou, tak trochu odpočinkovou a v některých detailech i originální hru, je Gorasul tou pravou volbou. Odradit by vás snad neměly ani některé rezervy v grafice, jelikož příběh, o který jde v této hře především, vás u monitorů udrží až do konce.
| Gorasul: The Legacy of the Dragon | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
