Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Grand Theft Auto - Vice City

  12:00aktualizováno  16. února 2004 2:36
Regulací nekočírovaný čistý tržní kapitalismus kašlající na budoucnost, skomírající socialismus, blahobyt tam, průměrná šeď tady, tu nastupující Michael Jackson, tu loučící se Michal David, atomoví strašáci všude. Žij dokud můžeš. Tohle všechno a stovky dalších věcí jsou 80. léta... léta Vice City.

BonusWeb HIT GTA: Vice City

Kdo jsem, ptáte se? Když odpovím Tommi Vercetti, nedozvíte se o mně vůbec nic. Na jménech nezáleží, nemají ani jazyk, ani hlasivky a tak vám o nikom nic neřeknou. Musíte-li mermomocí pro mě nějaké mít, tak si klidně poslužte sami a říkejte mi jak chcete. Tyler, Tanner (raději ne), Hyde, Hajzl, Nikdo nebo můžete i Tommi... Jsem jen tím, kým chcete, abych byl. Čím - už ale mluvit umí. Jsem zloděj, grázl, vrah, krysa - schopná za peníze prodat i vlastní matku a neštítící se ničeho. Jsem ten, kdo splní každé vaše tajné přání, stačí jen zaplatit. Vždycky to ale nebylo takový...

Předpokládám, že pokud nečtete tyto řádky nějakým nedopatřením, tak nejlepší hru loňského roku znáte a já vám tak díky jejímu fenomenálnímu úspěchu nemusím sérii Grand Theft Auto (GTA) nijak zdlouhavě představovat. Rovněž se dá předpokládat, že v případě splnění první hypotézy jste již byli zasaženi a zpracováni informační osvětou, vezoucí se nenápadně v poklidu na obří vlně skutečně nebývalého hypu, a tudíž víte i co je Vice City. Já si tak můžu dovolit bojkotovat i ty nejzákladnější všudypřítomné představovací fráze typu "Vice City je přímým prequelovým pokračováním GTA3" a rovnou vlézt do zelí výsadám závěru a začít tak jeho rádoby napětím udržujícími hodnotícími odrhovačkami. Vice City je tu (uznejte, že VC je i bez W nedůstojná zkratka) a díky nůši plné splněných slibů není jen dalším přírůstkem do rodiny GTAčkovic, ale více než méně plnohodnotným pokračováním GTA: Vice City

...svatoušek jsem nebyl nikdy, ostatně ani jsem jím nikdy bejt nemoh (zeptejte se sami sebe proč). To, čím jsem dneska, ale ze mě udělal až ten podraz a ztracený prachy. A zapomenout nesmím ani na tohle krásný, zavšivený město. Vice City, úžasný lidský mraveniště plný pokrytců, šlapek, hipísáků, zlodějíčků, vrahů, malejch ryb, velkejch ryb a příležitostí. Příležitostí jak přijít o kejhák nebo o něj někoho připravit, příležitostí jak slušně přijít k penězům, jménu a postavení. Příležitostí k rozletu, o kterým si můžete vy nechat leda tak zdát. Vození prdelky Cortezovy dcery, vraždy či vloupačky na objednávku, dohlížení na správnej průběh kšeftů, hromadný vyvražďovačky, atentáty... to všechno byl jen začátek...

S odpovídáním na klíčové "proč?" je ovšem u Vice City jeden menší problém. Kde začít, kde skončit a jak v prostoru mezi nimi uceleně popsat něco, co se snad ani pro své možnosti a rozsah uceleně popsat nedá? Naštěstí uceleně něco popsat není hlavním smyslem recenze a tak můžu po avízu omezenosti v klidu začít třeba...třeba u vás. Tommi Vercetti nepatří mezi týpky, které byste chtěli bez toho, aniž byste je mohli oslovit "čau kámo", potkat v noci na ulici, protože Tommi je jednoduše grázl. Grázl a tvrďák, kterého na kolena jen tak něco nedostane. Rozhodně ne podraz nějaké krysy, díky němuž skončí kšeft za pěknejch pár miliónů v háji a prachy s ním. A nepoloží ho ani jeho kápo Sonny, jenž chce svý podělaný prachy zpátky. Dostane je. Jednak si Sonny může dovolit víc než jen "čau kámo", jednak je to příbuznej, ale především podrazy na Tommiho nikdo zkoušet nebude. Tommi je skutečně tvrďák. A pěkně nasranej. Osud je sice škodolibá GTA: Vice City svině, ale naštěstí pro Tommiho mu zvládla náhoda strčit klacek pod nohu na tom nejlepším možném místě. Ve Vice City; neonový nádheře plné malejch ryb, neumějících hrát velkou hru jinde, než na svém malém písečku. Ne, pro člověka Tommiho kvalit tady nebude problém přišlápnout ocas té kryse, co vás podrazila...a ustřelit jí hlavu. Váš "kouskovaný" přítel Rossenberg má sice jen omezené kontakty, ale ty mají slušnou a pro člověka vašich schopností i perspektivní práci, která vede ke jménu a věhlasu. A věhlas ve správných kruzích vede postupně dál a dál a dál. Nejen ke kryse bez hlavy, ale i k Vice City skloněnému u vašich nohou. A s touhle perspektivou (a prázdnou kapsou) se i pro hrst dolarů snadno zabíjí. Někde se ostatně začít musí. Získáte svoji první zbraň, povozíte pár šlapek na motorce, zabijete prvních pár lidí, koupíte si první pořádnou vilku, ucítíte stopu, poznáte skutečného parťáka, společně vystřílíte jednoho vypaseného Španěla i s jeho ochrankou z jeho sídla, převezmete agendu, vzlétnete k nebesům a...a jste ztraceni, Vice City vás pohltí. Pomalu, pozvolna, ale totálně a na trvalo.

Nejen díky příběhu. Ten je skvěle napsaný i vystavěný, navrch napěchovaný řadou skutečně brilantních "tarantinovských" dialogů. Ano dialogů, vaše postava totiž konečně umí mluvit a s hlasem se pochopitelně dostavila i zcela konkrétní, jasně vyprofilovaná osobnost, což dává story potřebný nový rozměr a šťávu, díky níž je právě dříve podceňovaná (resp. zanedbávaná) příběhová část skutečně už na úrovni. Navíc příběh má mnohem výraznější vliv na obsah i skladbu většiny misí, čímž tyto dostávají mnohem osobitější rozměr. To vše, aniž by hra jakkoliv GTA: Vice City pošpinila rodinné stříbro, nelinearitu. Spíš jej naopak ještě více vypucovala k dokonalosti. Nejenže tu je mnohem, mnohem více misí než v GTA3, které opětovně můžete plnit v libovolném pořadí, nejenže je tu mnohem více zbraní i odlišných dopravních prostředků (a tudíž i více možností k řešení), ale především mise jsou mnohem lépe strukturálně vystavěny a skládají se hned z několika prvků hratelnosti, přičemž realizace každého z nich je plně ve vaší režii, do níž vám nikdo kecat nebude. Autoři se tak skutečně při designu misí řídili zásadou "Pokud si myslíte, že to možné je, pak to skutečně asi možné bude" a tak je drtivá většina misí ve Vice City nápaditější, zábavnější a invenci s improvizací otevřenější, než kdy předtím. Nejen díky misím a příběhu vás Vice City pohltí pomalu, pozvolna, ale totálně a natrvalo. Vice City vám totiž stejně jako GTA3 nabízí víc, mnohem víc.

Nabízí vám něco, co vám nenabídne žádná jiná hra, nabízí vám živé Vice City. Obrovské lidské mraveniště, které se od toho skutečného skoro v ničem neliší. Má své mírumilovné pracující obyvatele, kriminálníky, válčící gangy, infrastrukturu, policajty, záchranáře, hasiče, bezdomovce, prostitutky... Má svůj den, západ, noc i úsvit. Má své deště, bouřky i průzračně čistou oblohu. Stejně tak má ghetta, průmyslové zóny, milionářské čtvrti, zábavní centra, noční kluby, hotely, letiště, závodní dráhy či vrakoviště. Má prostě všechno, co mělo Liberty City, k tomu dvakrát větší rozlohu a na ní spoustu věcí navíc. Ať už jde o kýžené interiéry, které, byť jich není nijak závratné množství, opětovně o kousek prohlubují iluzi reálnosti, ať už jde o realističtější chování GTA: Vice City lidí kolem vás (lidé spolu často a běžně komunikují, posedávají na lavičkách, tančí na dýze, prohání se na kolečkových bruslích, gangy postávají v hloučcích, policajti nehoní jen vás...) nebo mnohem variabilnější strukturu města samotného (obchoďáky s jezdícími schody, vilky s bazény, pláže...). Těžko se to popisuje, ale až to celé uvidíte na živo, pak pochopíte, že i město z jedniček a nul může dýchat. A vy s ním a v něm. Ono totiž jen tak se potloukat po Vice City a sledovat ten lidský mumraj je stejně zábavné, jako "pracovat". Nemusí ovšem zůstat jen u sledování, stačí vytáhnout zbraň... Ovšem i samotný průzkum částí města není od věci. Jednak se v něm postupně naučíte orientovat jen podle mapy v hlavě a jednak v něm autoři jako obvykle poschovávali celou řadu "síkritů" v podobě masakroidních (převážná část) akčních vložek, v dané části města zpravidla neprodejných zbraní či známých "secret bagů", za jejichž sbírání jste odměněni dovozem zbraní zdarma až do domu. A aby toho nebylo málo, tak máte ve Vice City tradičně řadu miniher. K těm z GTA3 přibylo rozvážení pizzy, pilotování mini helikoptérky, rozvoz zmrzliny či několik závodů na skutečné závodní dráze. I z tohoto značně neúplného výčtu je snad jasné, že možnosti Vice City jsou zkrátka tradičně neuvěřitelné.

....s jídlem roste chuť. Ten ubožák Diaz to poznal brzo na vlastní kůži. Můj průklep jeho aktivit a Vancovo nevinný šťourání do jeho obchodu si vzal ke své smůle trochu moc osobně. Jednou to na nás zkusil a víckrát nedostal příležitost. Nakonec z toho byla taková menší válka, vykácenej les a spousta, spousta třísek. To se ale stává, dělali holt ve špatnej čas na špatným místě. S frantíkama to byl ještě divočejší tanec, na kterej ale neměli šťávu. Na mě s pár lodičkama a vrtulníkem, když ještě nejsem sám? Kdeže. Těch pár dělníků mě je ovšem celkem líto, ale měli mi to nádobíčko dát dobrovolně. O těch několika štětkách to platí víceméně taky...

GTA: Vice City

A neuvěřitelné je rovněž to správné slovo, kterým lze charakterizovat vozový park přítomný ve Vice City. A byť 120 dopravních prostředků (cca třikrát více než v GTA3) je úctyhodné číslo, nejde rozhodně v prvé řadě o něj, nýbrž o způsob jejich ovládání. Ten je sice v jádru samozřejmě nadále silně arkádový a ladění hry dokonale vyhovující, ale před tím, jak se autorům podařilo promítnout do ovládání rozdíly nejen mezi jednotlivými druhy dopravních prostředků, ale i mezi těmi stejného druhu, je skutečně třeba hodně, hodně hluboko smeknout. Ve výsledku se tak každé auto, každý člun i každá motorka ovládají tak trochu jinak, což je mimochodem věc, která činí problémy celé řadě čistě závodních her (nemluvě o tom, že model poškozování je tady lepší než ve většině z nich). Nikoliv Vice City, které je v tomto ohledu ještě o kousek dál než GTA3. Nu a padla-li řeč o motorkách je na místě chvíli se pozastavit nad největšími novinkami v "pojízdném Vice City". Ano, konečně tu jsou a to hned ve čtyřech typech a ano, ovládají se a chovají skutečně skvěle, díky čemuž je jízda na nich opravdu zážitek sám o sobě. Ještě zásadnější novinkou z pohledu hratelnosti je pak kýžené zpřístupnění vzdušných prostor díky helikoptérám a "dodo" letadýlkům, které konečně jsou zcela běžnými a zvládnutelnými dopravními prostředky s jejichž pilotováním se vám tady otevírají úplně nové perspektivy, s nimiž Vice City v každém ohledu počítá (mise, secrety, provedení prostředí). Jejich ovládání je pak opětovně takřka dokonalým kompromisem mezi arkádovostí (přístupností) a realismem (věrohodností), díky čemuž vám sice jejich zvládnutí chvíli času zabere, ale poté vám i s podpisem věnuje silný pocit satisfakce a plné kontroly nad tím, co ovládáte. Plně analogové ovládání to vše jen umocňuje a v tomto ohledu není Vice City už prakticky co vyčítat. Menší problémy se opětovně dostaví v GTA: Vice City momentě, kdy se chopíte postavičky samotné a pustíte se do akce. "Autolock" sice díky rozeznávání nebezpečnosti potencionálních cílů a automatickému se přesouvání kamery za vaše záda v momentě jeho stisku funguje znatelně lépe než v minulém díle, ale stále to ještě není tak pružné a citlivé, jak by to být mohlo. Jednak jde "locknout" někoho jen máte-li střelnou zbraň, jednak zmíněné "zlepšováky" nefungují 100% a jednak je trochu škoda, že v momentě "locknutí" se se nezačnete pohybovat kolem osy zaměřeného (tedy není tu osvědčený "zeldovský" systém, skvěle fungující třebas u vzdáleně podobného 3D prostředí v Vice City disponuje. Těch je skutečně pozoruhodné a mnohonásobně vyšší množství než v GTA3 a určitě vám nemusím říkat, co jde všechno s takovými lahůdkami jako motorovka, minigun či sekáček na led při volnosti jakou Vice City nabízí dělat.

Díky mnohem vychytanějšímu enginu hry je toho skutečně hodně. Auta, potažmo jiné dopravní prostředky, teď můžete bez problému ničit ručně, pneumatikám stačí jedna kulka a už vesele pleskají (a patřičně ovlivňují jízdní vlastnosti), hlavy lidí jsou počítány jako samostatná část těla (nepochybuji, že víte kam mířím) a ti sami jsou potažmo nadále počítáni jako samostatné objekty i když sedí v autě (takže určitě vás napadne, jak toho využít, že?) a díky promakanější interní fyzice můžete dělat s auty a motorkami daleko větší skopičiny a experimenty než posledně. Bariéry fantazie už skoro v podstatě neexistují, můžete si jít/ letět/ jet kam chcete a dělat si co vás napadne. A vezmeme-li v potaz všechny tyto výpočetní náročnost masivně zvyšující změny, je GTA: Vice City skoro s podivem, že autoři za ten necelý rok zvládli engine hry zdokonalit nejen vnitřně, ale i navenek. Ano, Vice City skutečně vypadá o poznání lépe než GTA3, nikoliv však díky jasnému masivnímu zlepšení celku, ale díky celé řadě dílčích malých detailů. Ať už jde o lepší nasvícení scény, stabilnější framerate, odrazy slunce od kapot vozů, kapky deště (či krve) ulpívající na kameře, krásnou vlnící se vodu, palmy ohýbající se vírem z rotoru helikoptéry, odrazy vodní hladiny a nablýskaných podlah interiérů či v neposlední řadě výrazně větší výhled (který je skutečně masivní) a zlepšený "streaming" objektů (lidé, auta, stromy), které se začínají vykreslovat v o něco větší vzdálenosti. Právě celá řada těchto mnohdy nenápadných detailů má na triku opětovný posun série v rámci grafiky o další kousek blíž dokonalosti. Prioritou grafiky u GTA totiž nikdy nebylo oslňovat, ale umožňovat a vtahovat a v tomto ohledu je Vice City blíž dokonalosti, než cokoliv jiného. Možná, že byste našli pár i povahově velmi blízkých her, které na pohled vypadají lépe než Vice City (The Getaway), ale nenajdete nic, co by vám dalo do ruky takovou míru volnosti a možností a přitom zvládlo ještě krmit vaše oči takto živou a věrnou iluzí reality. Nic a na ničem.

Zatímco u grafiky a dalších aspektů hry můžeme mluvit zatím "pouze" o přibližování se dokonalosti, v jedné věci už Vice City vztyčilo vlajku nad její dobytou tvrzí. Vím, že slovo dokonalost bude z našich úst znít vždycky stejně zavádějícím způsobem, ale přesto si dovolím tvrdit, že ozvučení Vice City jednoduše je dokonalé. Rozdílným a rozpoznatelně odlišným zvukem všech motorů, všech zbraní počínaje a hláškami kolemjdoucích, namluvením hlavních GTA: Vice City postav a hudbou konče. Mezi "počínaje" a "konče" by si pro svou kvalitu zasloužil zařadit každičký zvuk, který ve Vice City uslyšíte, ale to bychom tu byli díky jejich kvantitě až do zítřka, chvilku tak postojím jen s namluvením a hudbou. Obé je totiž kromě dokonalého i bezprecedentní. Nikdy se u namluvení žádné hry nesešlo tolik slavných jmen, jako u Vice City. Nebo slyšeli jste snad někdy pohromadě Raye Liottu, Dennise Hoppera, Billa Finchera, Burta Reynoldse či Toma Sizemoreho, nebo této plejádě jmen podobnou sestavu? Těžko. A věřte mi, není to jen o jménech, ale i o kvalitě, protože tihle lidé nejsou uznávanými profíky ve filmové branži pro nic za nic a ve hře je to sakra znát. Nicméně tahle sestava ještě nebyla ničím v porovnáním s tím, jaká jména vám budou ve Vice City hrát a zpívat. Nebudu vás unavovat dalším, ještě mnohem delším výčtem (ostatně najdete jej v kolem textu pokorně vyčkávajícím rámečku) a omezím se jen na "čeká vás takřka 9 hodin té nejlepší hudby 80. let všech možných žánrů, včetně skvělých parodických reklam, upoutávek či diskusí, stačí si jen naladit příslušnou stanici". A věřte mi, prohánět se na harleyi v noci po blikajícími neony prozářeném Vice City za doprovodu Iron Maiden či Judas Preist je fantastický zážitek! Prostě a jednoduše v tomto ohledu je Vice City dokonalé a tímto jsou jakékoliv další diskuse o tom, která hra má nejlepší soundtrack bezpředmětné.

...co ještě chcete slyšet? Víte už dost na to, abyste mohli říct, že mě znáte. Víte už čím a kým jsem. Víte, co mě udělalo, teda aspoň z části, zbytek byste už mohli uhodnout. Víte toho dost na to, abyste konečně mohli pochopit KDO vlastně jsem. Zapomeňte na jména, k pochopení je nepotřebujete.

GTA: Vice City

Stejně bezpředmětné jsou i dohady o nejprodávanější a nejúspěšnější hře tohoto roku a troufám si tvrdit, že je rovněž rozhodnuto i o té nejlepší (Vice City není jako celek dokonalé a někteří hnidopichové se určitě vyžijí u rozpitvávání občas problematického "pěšího" ovládání (nikoliv špatného), stále ještě viditelného "streamingu" objektů, občas divné AI a kamery či těch několika menších bugů. Jistě, všichni jmenovaní tu jsou, ale jde v porovnání s obřími možnostmi, volností a z nich plynoucí zábavou o bezvýznamné prkotiny liliputánských rozměrů, ze kterých by se mohl stát prcek David schopný ohrozit Goliáše jen u mnohem úžeji žánrově vyprofilované hry, nikoliv u bezbřehého Vice City. Z toho plynoucí závěr je v podstatě ještě zbytečnější než tahle recenze, proto si ho odpustím (ostatně zazněl už na začátku:)). Víte už toho o Vice City dost, abyste si to mohli pro sebe sesumírovat a rozhodnout sami.

Furt vám nedochází kdo jsem? Přece ten, kdo kouká na váš ksicht bezpečně zavřený v pevné cele toho, co se má, musí a nesmí z toho nejpohodlnějšího místa na světě. Z vaší vlastní hlavy.

Co vám bude krmit uši aneb hudba z Vice City

Pokud toho čtení ještě nemají vaše oči dost, můžete teď jejich prostřednictvím informovat uši, co za lahůdky je ve Vice City čeká. Tady máte program obsahu sedmi čistě hudebních stanic, které můžete ve Vice City naladit.
Wildstyle: Trouble Funk: Pump Me Up, Davy DMX: One For The Treble, Cybotron: Clear, Hashim: Al-Naafiysh, Herbie Hancock: Rockit, Africa Bambaataa and The Soulsonic Force: Looking For The Perfect Beat, 2 Live Crew: Get It Girl, Run DMC: Rock Box, Mantronix: Bassline, Kurtis Blow: The Breaks...
Flash FM: Hall and Oats: Out Of Touch, Michael Jakson: Bille Jean, Laura Branigan: Self Control, Go West: Call Me, Inxs: Kiss The Dirt, Bryan Adams: Run To You, Aneka: Japanese Boy, Electric Light Orchestra: Four Little Diamonds, Yes: Owner Of A Lonely Heart...
Fever 105: Whispers: And The Beat Goes On, Fat Larrys Band: Act Like You Know, Michael Jakson: Wanna Be Starting Something, Marie Jane Girls: All Night Long, Rick James: Ghetto Life, The Pointer Sisters: Automatic, Rene and Angela: It Will Be Good, In Deep: Last Nicht A DJ Saved My Life...
V Rock: Iron Maiden: 2 Minutes To Midnight, Ozzy Osbourne: Bark At The Moon, Judas Preist: You Have Got Another Thing Coming, Megadeath: Peace Sells, Anthrax: Madhause, Slayer: Raining Blood, Mötley Crüe: To Young To Fall In Love, The Cult: She Sells Sanctuary, Alcatrazz: God Bless Video...
Emotion 98.3: Foreigner: Waiting For Girl Like You, Kate Bush: Wow, Jan Hammer: Croketts Theme, Roxy Music: More Than This, John Waite: Missing You, Night Ranger: Sister Christian, Squeeze: Tempted, Cutting Crew: (I Just) Died In Your Arms, Reo Speedwagon: Keep On Loving You...
Wave 103: Frankie Goes To Hollywood: Two Tribes, Kim Wilde: Kids In Amerika, Nena: 99 Luftballons, Gary Numan: Cars, Blondie: Atomic, Romeo Void: Never Say Never, Sigue Sigue Sputnik: Love Missile F1-11, The Human League: (Keep Feeling) Fascination, ABC: Poison Arow, Animotion: Obsession...
Espantoso: Cachao: A Gozar Can Mi Combo, Alpha Banditos: The Bulls Wrong, Tres Apenas Como Eso: Yo Te Mire, Deodato: Latin Flute, Mongo Santamaria: Me and You Baby + Mama Papa Tu, Unesta: La Vida Es Una Lenteja, Lonnie Liston Smith: Expansion, Irakere: Aqaunile, Deodato: Super Strut...

GTA: Vice City
Výrobce/Vydavatel Rockstar Games
Platforma PlayStation 2
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Další ovladač: ne
Paměťová karta: ano, 500kB
Verdikt: Ten nejlepší a nejútulnější domov, jaký můžete svému horšímu já za peníze koupit. A taky s největší pravděpodobností hra roku, pokud to potřebujete slyšet.
Hodnocení: 90% (info)

Autor:




Nejčtenější

Biomutant
Nově oznámený Biomutant vypadá jako Kung Fu Panda pro dospělé

Konečně zase nově oznámená hra, která nemá v názvu číslovku. Biomutant láká na otevřený svět a možnost přizpůsobit si vlastního hrdinu k obrazu svému.  celý článek

Far Cry 5
VIDEO: Ve Far Cry 5 budeme kultisty masakrovat i traktorem

V akci Far Cry 5 se pustíme do křížku s fanatickou sektou v Hope Country v současné americké Montaně. Nové video je rozšířený gameplay trailer z výstavy E3,...  celý článek

Gwent Thronebreaker
Kartičková minihra ze Zaklínače dostane vlastní příběhovou kampaň

Populární karetní hra Gwent už jednu svoji hru má. V chystaném titulu Gwent Thronebreaker však tradiční partie obohatí i příběhová omáčka.  celý článek

Call of Duty: WW2
Letošní Call of Duty nabídne i prostor pro poflakování se s kamarády

Součástí Call of Duty: World War II bude i prostor pro socializaci nazvaný Headquarters, v němž se můžete setkávat s přáteli a soutěžit v různých disciplínách.  celý článek

Jaenette Voerman - Vampire the Masquerade: Bloodlines
Vymodlená pokračování. Třicet her, které snad neřekly poslední slovo

Některá pokračování s nadějí vyhlížíme rok co rok, v jiné už ani nedoufáme. Níže nabízím svůj seznam čítající rovných třicet kousků. Při jeho sestavování...  celý článek

Další z rubriky

Inner Chains
Lidé prohráli boj s technologií i přírodou. Recenze hororu Inner Chains

Dystopický svět může mít mnoho podob. Svoji vlastní verzi pokřiveného obrazu Země servíruje i nová nezávislá hororová střílečka Inner Chains z Polska.  celý článek

Impact Winter
RECENZE: Postapokalyptický Impact Winter vás odnaučí milovat zimu

Očekávaný simulátor přežití Impact Winter vám ukáže, že konec světa bude pěkně ledový. Jako vedoucí skupiny přeživších se budete muset postarat nejen o sebe,...  celý článek

Hellblade: Senua's Sacrifice (PC)
Hellblade je dokonalá simulace šílenství, kde vítězí forma nad obsahem

Netrpělivě očekávaná hra Hellblade klame tělem. Místo akční a brutální hratelnosti přináší spíše přemýšlivou návštěvu do hlavy člověka postiženého duševní...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.