Pokusíme-li se podívat na historii dnes probírané hry komplexně a co nejpodrobněji, zjistíme, že Grandia rozhodně není titulem bez minulosti. Její první díl vyšel nejdříve na 32bitové konzoli Sega Saturn, o něco déle se dočkal převodu i na platformu PSX. Díl druhý už se na konzolích taky objevil, konkrétně na platformě Dreamcast, a v současné době se chystá jeho další konverze pro PS2 a PCčko. Protože Grandia 2 tedy bude prvním zjevením této hry na osobních počítačích, nadešel čas podívat se jí na zoubek trochu blíž.
Základní obrysy příběhu Grandie 2 jsou podobné těm, které jsme měli možnost vidět v prvním díle. Veškerý děj se odehrává na kontinentu Surisen, na němž se před 10.000 lety odehrála zuřivá bitva mezi Valmarem a Granasem, po které zůstala světu jedna velká připomínka v podobě obrovské trhliny. Ta od těch dob dělí Surisen na dva světy a její důležitost jde dokonce tak daleko, že dostala své vlastní jméno - Granacliff. Co přesně je k vidění v hlubinách trhliny, to se nikdo neodvažoval zjistit, protože se o ní vytvořily
pověsti, které tvrdily, že kdybyste do trhliny skočili, propadli byste se až do samotného pekla. Každopádně se kolem obou krajů propasti začaly poslední dobou dít tak divné věci, že
se mezi lidmi rozšířila domněnka, že Valmar (o němž se myslelo, že ho Granas porazil) se chystá znovu vrátit na svět a odkud odjinud, než právě z hlubin propasti…
Po trochu rozvleklejším nástinu backgroundové story se pojďme seznámit s našimi hrdiny. Jako první přichází na scénu Ryudo - sedmnáctiletý mladík, který se po létech strávených výcvikem zacházení s mečem stal v tomto oboru skutečnou hvězdou. Nelze ho zastihnout prakticky jinak, než s orlem na rameni - ten se jmenuje Skye a rozumí řeči lidí. Druhou postavou, o níž musím ztratit slůvko, je Elena - rovněž sedmnáctiletá mladá dáma, která miluje zpěv a je kněžkou církve Church of Granas. Jejich osudy se propletou tak, že Ryudo je najat na hlídání Eleny, která má být včas a v pořádku dopravena na ceremoniál, jenž má zajistit, aby Valmar jednou provždy zůstal zamčený na onom světě. Třetím do party je dívka
se záhadným jménem Millenia a ještě záhadnější motivací pro to, proč jde s vámi. Jediné, co je na ní evidentní, je její záliba ve vytváření nejrůznějších účesů z jejích dlouhých vlasů. Z obrázků je znát, že postav bude víc než jen jmenované tři, ale o zbytku se zatím necháme překvapit.
Podobnost většiny japonských RPG je vskutku zarážející. Cože, že jsem se ještě nezmínila, že Grandia patří do žánru RPG? Inu, je to tak… ale vraťme se k načaté myšlence. Již výčet hlavních hrdinů vám chtě nechtě musí evokovat například sérii Final Fantasy, ale podoba tím zdaleka nekončí. Stačí se podívat například na pestrý svět, v němž se Grandia odehrává - nejenže hýří všemi barvami (ehm, řekla bych, že snad až příliš), ale navíc je vytvořen s velkým smyslem pro detail, kupříkladu každé město má svůj unikátní design i obyvatele. Otázkou zůstává, jak dlouho vydržíme putovat po světě, jehož grafická podoba nám bude na každém kroku vytrhávat oční bulvy z hlavy a snažit se je umístit někam úplně jinam.
Použitý systém soubojů by se klidně dal popsat jako ten samý, který jsme mohli vidět v jedničce, pouze s tím rozdílem, že tento je zasazený do 3D prostředí se všemi výhodami i nevýhodami z toho vyplývajícími. Všichni bojující dostanou přiřazen klasický time bar a útočit mohou až tehdy, pokud je tento plný. Boje jsou přitom snímány tak, aby co nejvíce připomínaly filmové sekvence a využívaly tak potenciál, který v tomto ohledu třetí dimenze nabízí. Na konci každého boje získáte skill points, které následně můžete vyměnit za nové skilly.
Ze všeho výše uvedeného zatím vyplývá jediné - Grandia 2 nepochybně bude dalším z řady hutných japonských RPG, které někteří milují, jiní je nenávidí a jen malá hrstka ostatních je úspěšně ignoruje. Šance na úspěch či neúspěch jsou tedy vyrovnané, počkejme si na konec roku, kdy by se hra měla objevit ve finální verzi.
