Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Grandia II – konzolový hit na PC

  12:00aktualizováno  13. dubna 4:43
Máte rádi pohádky? Je vám blízká japonská kultura? Hrajete RPG? Pokud splňujete tyto podmínky, je pro vás Grandia II tou pravou hrou. Až donedávna ji měli příležitost hrát pouze konzolisté a nyní se dostává i do CD mechanik našich PC. Zdali se však konverze povedla či nikoliv, se dozvíte v naší recenzi.

Grandia IIGrandia bude pro mnohé jistě hrou neznámou. A přece se na monitory našich PC dostává již druhý díl, který však tak úplně druhým dílem není. Původní Grandia vyšla roku 1999 ve verzi pro konzoli Sega Saturn a později vyšla také konverze pro Sony PlayStation. Na platformu PC nikdy přepracována nebyla. Protože však byla velmi úspěšná, konverze v případě druhého dílu pro PC byla již zajištěna. Výrobce GameArts svěřil celý projekt Ubi Softu a na nás je teď zhodnotit jejich společnou práci.

Nejdříve pár slov o tom, co vlastně Grandia je. Jak jste se možná dočetli v různých preview, jedná se o klasické RPG. Co se týče herního systému, je to absolutní pravda, ale celá hra se také ve spoustě věcí velmi liší. Již první nápovědou může být země původu - Japonsko. Prvky velmi odlišné japonské kultury se do ní promítají na každém kroku. I samotný příběh je typicky východní. Kdo se někdy setkal třeba s animovanými filmy pocházejícími ze země vycházejícího slunce, bude jistě vědět, o čem je řeč. A možná proto je příběh, podle mého názoru, to nejsilnější a nejzábavnější na celé hře vůbec. Jde totiž o místy krásnou a místy děsivou pohádku. Stejně jako v případě mnohých jiných RPG je velmi nesnadné zařadit svět v Grandii do škatulky podle historického období. Grandia IIDobrodružství hrdinů, o nichž se více dozvíte později, se odehrává ve světě magie a středověkých zbraní, avšak setkáte se i s prvky nehistorickými a v lecčems moderními - budete cestovat létajícím převozem a setkáte se s mechanicky vyspělými stroji, tedy věcmi ryze nemagickými a nezapadajícími do představy dávnověku, byť japonského.

Tak, jako v mnohých jiných RPGčkách, i zde začínáte od naprosté nuly. Zpočátku jediná postava a hlavní hrdina Ryudo je nula. Peněz má nula, zkušeností nula a přátel také nula. Ale je Geohound (v češtině asi něco jako osobní strážce zkřížený s nájemným lovcem lidí :o). To samo o sobě již v Grandii něco znamená. Je totiž předurčen k tomu, aby bral nebezpečné zakázky, zabíjel nestvůry a byl nejobávanějším bojovníkem světa. Pokud se vám toto zdá jako otřelé klišé, můžete být v klidu. Klišé to je, ale v podání scénáristů z GameArts je tak zábavné, že se po chvíli s Ryudem sžijete a neměnili byste ho za nikoho jiného. Ryudo vezme zakázku od pastora z jedné malé vesničky. Jeho úkol se (přirozeně) zdá být zpočátku velmi jednoduchý – eskortovat malou pěvkyni Elenu z místního kostela na místo, kde se má konat Ryudovi neznámý magický církevní obřad. Ryudo sice neví, o jaký obřad jde, ale to ostatně není jeho starost, má ve zvyku starat se Grandia IIpouze sám o sebe a možná o svého orla Skye, který mu klidně sedí na rameni. Dočasně tak vezme Elenu pod ochrannou ruku. Cesta probíhá velmi klidně, Ryudo a Elena narazí pouze na pár menších problémů ve formě přerostlých ještěrek. Naráží však také na problémy daleko méně hmotné – jakoby mezi nimi celou dobu ležela nějaká nevyřčená otázka. Elena nechápe, jak někdo může jen tak zabíjet, Ryudovi zas není jasné (nebo přinejmenším dělá, že mu není jasné), jak se někdo může starat o tolik věcí, které se ho vůbec netýkají a mít tolik soucitu s okolím. Jde o velmi hojně využívanou literární stylizaci postav. Děvče citlivka, hošík drsňák, ale jen naoko - pod slupkou tvrdé, necitelné mlátičky dřímá velké srdce a city raněné těžkým životem. Další klišé. Nicméně opět podané velmi zábavně a originálně. Když společně doputují k věži, kde se má obřad konat, čeká na ně již zbytek účastníků. Elena řekne Ryudovi, aby za žádnou cenu nechodil dovnitř a počkal na ni u ohně před vchodem a pak ji eskortoval zpět do její rodné vísky. Ale při obřadu se stane něco velmi špatného a Ryudo po kratší při s vlastním svědomím a mluvícím orlem Skyem vtrhne dovnitř a zjistí, že jde opravdu o horší věci než čekal – příšery se valí, účastníci obřadu jsou mrtví. Elenu nakonec najde, ta však není v pořádku, protože jinak by zde mohl náš příběh končit. Ryudo postupně zjistí, že při neúspěšném obřadu byl probuzen Valmar, vládce temnot, který byl poražen před Grandia IIdávnými věky a části jeho těla uzamčeny do speciálních schránek rozesetých různě po celém kontinentě. Nyní byl však osvobozen jeho duch. Po cestě zpět do vesnice a přímo ve vesnici se začnou dít věci ještě divnější. Ryudo se poprvé a za nepříznivých okolností setká s Millenií. Millenia je vůbec velmi zvláštní postava, kterou velmi dlouho obestírá závoj tajemství. Je však také velmi vtipná a velmi pěkně animovaná (mně se líbila ze všech nejvíce). Hlavně proto, že jako z mála v Grandii je poměrně hlouběji rozpracovaná. Morální modely ostatních postav jsou od začátku jasné, ale u Milenky (jak jsem si jí soukromě pojmenoval :o) nikdy nevíte, co vám v příští chvíli provede. Nicméně o příběhu již dost, myslím, že jsem vám jeho počátek popsal dostatečně. Snad bych jenom dodal to, že děj je velmi vtipný, dlouhý, zábavný a je tím, co je na Grandii II nejlepší. Nakonec bych ještě zmínil jednu velmi úsměvnou skutečnost. Celý příběh se odehrává na kontinentě, který se jmenuje „Silesia“, tedy česky Slezsko. Tvarem ani názvy měst již sice našemu Slezsku neodpovídá, nicméně i taková podobnost pobaví a mnohé Slezany jistě i potěší. :o)

Herní systém je (díky konzolové předloze) velmi jednoduchý. Nemusím snad explicitně popisovat systém získávání zkušeností a jejich převod na úroveň postavy. Grandia IIStejně tak systém učení magie a speciálních dovedností nevybočuje ze zaběhnutých postupů používaných v RPG hrách. Co je ovšem zpracováno velmi poutavě a zajímavě, jsou souboje. Když zrovna nebojujete, vše vidíte v isometrickém 3D pohledu, kde můžete dle libosti rotovat kamerou. V případě, že narazíte na protivníka, pohled se přepne do bojového módu. Ten je také v trojrozměrném provedení, avšak vaše možnosti manipulace s pohledem jsou nulové. Souboje jsou tahové, ač se ze screenshotů může zdát jinak. Systém je propracovaný, každá postava má určitou rychlost útoku, která se zobrazuje na ukazateli v horní části obrazovky. Ve chvíli, kdy její ikonka doběhne k pozici „Ready“, je připravena k útoku (nebo i k obraně, útěku,...). Na vás je, abyste zvolili, jak postava tohoto kola využije. K dispozici máte standardní combo, což je sekvence normálních nemagických úderů s největším účinkem. Zpočátku hry je lehce opomíjený úder „Critical Hit“, tedy zásah citlivého místa protivníka. Ten, přestože zdaleka neubírá tolik jako combo úder, způsobí dezorientaci nestvůry a tím zpomalí její útok. Critical Hit začnete ve větší míře využívat až s příchodem opravdu silných protivníků. V momentě kdy máte ve skupině více postav, můžete vést celý souboj tak, že se druhá strana ani nedostane ke slovu. Další možnosti, jak využít vlastní tah, jsou například léčení (sám sebe nebo seslání léčivé vlny na spolubojovníka), Grandia IIsesílání kouzel, ústupy a úhybné manévry a nacvičené speciální údery. Tyto „Special Moves“ jsou velmi poutavě zpracované. Okolí ztmavne a záběr se soustředí pouze na oba aktéry. Často se jedná i o spolupráci, jako v případě úderu „Flying Tenseiken“, kdy Ryudovi pomáhá jeho orel Skye. Každá postava se jich může časem naučit více a lze je vylepšovat. Po zvýšení úrovně postavy máte k dispozici „Magic Coins“, za které prostě údery „nakoupíte“. Zajímavostí je, že stačí aby postoupila jedna postava, ale vylepšit můžete i úder někoho jiného ze skupiny. V celkovém systému je mnoho drobných vychytávek, které potěší a pobaví, ačkoliv jako celek opět není nijak zvlášť originální a objevný.

Jak již bylo na začátku recenze řečeno, Grandia II je především konzolovým titulem. Nicméně mně přísluší jí hodnotit jako produkt na PC a ne na konzole. Možná již tušíte, kam tím mířím – celá hra trpí mnoha „konzolovými“ neduhy, které na PC nemají co dělat. Hry jsou identické, ať se jedná o jakoukoliv platformu, tedy stejné, i kdyby jste vzali CD ze Saturnu a pustili si PC emulátor. Ale verze pro osobní počítače má i své plus – máte možnost zvolit rozlišení a definovat klávesy. Ovládání je však díky konzolovému vzoru pouze klávesnicové a má poměrně málo funkčních tlačítek, což jej vcelku zjednodušuje. Grandia IICelá hra je kompletně vymodelována ve 3D a to včetně všech interiérových lokací. I ve vysokých rozlišeních je herní engine velmi rychlý (můj 850 MHz procesor a 32 MB graf. karta zvládali bez sebemenších problémů 1280*1024 v True Coloru). V takovéto kvalitě jsou postavičky ke snědení. Krásně vymodelované typicky japonským způsobem – velká očička a výrazné rysy. Kdo zná anime filmy, popřípadě manga obecně, jistě ví, o čem mluvím. Ovšem trošku legračně působí absence úst u vše modelů (kromě těch (ne)tvorů, u nichž jsou ústa jejich dominantním atributem – tato chyba se tedy skoro výhradně objevuje pouze u modelů lidí :o). Zpracování prostředí je také moc pěkné. Vše hýří barvami a každá lokace má svoji identickou podobu, která se pak dále ve hře neopakuje. Díky tomu je možné si lokace poměrně dobře pamatovat a celkově prostředí po určité době hraní neupadá do „zašedlosti“ některých jiných (hlavně podzemních) RPG. V průběhu hraní mi však citelně chyběla mapa. K dispozici je pouze radar, který (občas) ukazuje jakým směrem se máte vydat. Ve vyloženě venkovních lokacích, třeba v lese, to dost znesnadňuje orientaci. S tím souvisí další vlastnost enginu, o níž jsem se jíž jednou zmiňoval – 3D pohledem je možné volně rotovat. Občas, pokud se postavičky pohybují v nepřehledném prostoru, je nutné kamerou otočit. Pokud si posléze neuvědomíte změnu směrů, máte na bloudění zaděláno. Grandia IIVšechny tyto chyby tak trošku sráží celkovou grafickou úroveň a propracovanost hry.

Ovšem naprostou tragedií jsou zvuky. Část jich je v pořádku – v soubojích je vše ok, ale v normálním módu jsou takové chyby, jako třeba DVA samply pro chůzi v celé hře. Nezáleží na tom, jestli jde Ryudo, 200 kilový Mareg nebo útlá Millenia, všichni dupou stejně a s totožnou frekvencí kroku. Také nezáleží na tom, jestli šlapou po kamenité cestě nebo zdali ťapou v pokoji po koberci, z reproduktorů se line stále stejný, velmi nekvalitní zvuk. Jediná změna nastane, když začnete běhat – frekvence zvuku se zvýší, toť vše. Věřte, že po několika hodinách hraní to začne pěkně lézt na nervy. Pokud jsem dlouho pobíhal po lokaci, sundával jsem sluchátka z hlavy. Hudba je povedená, klasicky japonská. Další mírnou podivností je poměrně nízký počet namluvených dialogů. Zpočátku hry jich je několik, postupně ale ubývají, což je škoda, poněvadž jsou namluveny velmi kvalitně a příjemně. Také je pak hraní celkem únavné. Rozhovorů s mnoha NPC je velmi mnoho a jsou dost dlouhé a člověk má tendenci postupně ztrácet pozornost, což je škoda, poněvadž dějová linie není úplně triviální a je třeba ji sledovat. Další katastrofou jsou videosekvence. Když jsem hru pustil a zahlédl prvních několik vteřin intra, zmocnil se mě pocit, že mám špatné CD. Grandia IIPak tento pocit vystřídalo systematické hledání technického zádrhelu v mém stroji. Až po vyvrácení možnosti všech technických problémů mě napadlo, že by někdo udělal takové intro pro svoji hru z roku 2002. Skutečně, veškerá videa ve hře vypadají jako z časů čtyřiosmšestek. To je patrně způsobeno opět přenášením ze Saturnu a jiných – tam jsou videa v PAL normě a jiném formátu. A protože monitory mají daleko větší rozlišovací schopnosti, obraz je pak na nich příšerný a kostkovatý. To je k technickému zpracování hry vše. Ač by se mohlo zdát, že je špatné, zase tak hrozné to není. Jde z velké části o chyby způsobené původem hry, který je trochu předurčuje.

Jak vidíte, Grandia II trpí mnoha, podle mě naprosto zbytečnými, neduhy, které snižují její atraktivitu spočívající především v tom, že se jedná o krásnou východní pohádku, kde si každou další kapitolu musíte velmi zasloužit. Závěrem bych chtěl zdůvodnit, proč hra dostává i přes tolik chyb a nedostatků tak vysoké hodnocení. Jedná se o velmi dlouhé RPG. Můj hrací čas je kolem 55 hodin. Věřím, že podrobně by se dala hrát tak 80 hodin. A celou dobu je to vynikající zábava, příběh je hutný, vtipný a plný překvapení. Ovšem vcelku je hra hodně „syrová“ a chce si na ní zvyknout. Pokud máte blízko k východním legendám, máte rádi pohádky a nehledíte na nějakou tu technickou chybku, je Granida II vaší vyvolenou hrou.

Grandia II
Výrobce: GameArts
Vydavatel: Ubi Soft
Distribuce v ČR: zatím není definitivně rozhodnuto
Stáhněte si: screenshoty, trailer
Oficiální homepage: http://www.ubi.com/US/Games/grandia2/
Minimální konfigurace: procesor 300 MHz, 64 MB RAM, 3D karta
Doporučená konfigurace: procesor 800 MHz, 128 MB RAM, 3D karta
3D karty: ano
Multiplayer: ne
Verdikt: Hutné RPG se skvělým, dlouhým a zábavným příběhem, ale také nezábavnými nedostatky.
Hodnocení 75%

Autor:




Nejčtenější

Uncharted: The Lost Legacy
RECENZE: Uncharted Lost Legacy je dámská jízda ve velkém stylu

Voda je mokrá, drogy špatné a Uncharted je jednou z nejlepších her vůbec. Nic se na tom nemění ani v novém přídavku Lost Legacy, kde ikonického Nathana Drakea...  celý článek

Cosplay Chun-Li, jedna z nejikoničtějších postav série Street Fighter
Fanouškům připadala herní postava příliš ošklivá, autoři jí předělali

Postava bojovnice Chun-Li byla v bojovce Marvel vs. Capcom: Infinity tak ošklivá, že ji museli autoři v nejnovějším patchi znovu vymodelovat obličej.  celý článek

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Jak už je u her od Bethesdy zvykem, neobdrželi jsme s předstihem novinářskou...
Vývojáři otočili, demoverze Prey je nakonec i na Steamu

Tvrdili, že kvůli možnosti vracení her na Steamu PC hráči demoverze nepotřebují. Teď už ji jejich hra má také.   celý článek

Příznivci krajní pravice v Charlottesville ve Virginii (11. srpna 2017)
Končím s vtipy o nacistech slibuje, populární youtuber PewDiePie

Po nedávných událostech v Charlottesville se jeden z nejpopulárnějších youtuberů rozhodl, že už nebude dělat žádné vtipy o nacistech.  celý článek

Další z rubriky

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

Inner Chains
Lidé prohráli boj s technologií i přírodou. Recenze hororu Inner Chains

Dystopický svět může mít mnoho podob. Svoji vlastní verzi pokřiveného obrazu Země servíruje i nová nezávislá hororová střílečka Inner Chains z Polska.  celý článek

Friday the 13th: The Game
Zabijte kamaráda na sto způsobů. Recenze brutality Friday the 13th

Maskovaný sériový vrah se od uvedení prvního filmu před 37 lety vrací v očekávané hře pro více hráčů. Děs kolem sebe vytváří stále a při hraní s dobrou partou...  celý článek

Jsem těhotná a partner mi zahnul. Přesto zůstávám
Jsem těhotná a partner mi zahnul. Přesto zůstávám

Jak se jiné ženy postavily k nevěře a co jim pomohlo.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.