Hlavním hrdinou je ostřílený a poněkud chladný bojovník Ryudo. Je to Geohound, což je něco jako žoldák. Různí lidé si ho najímají pro plnění rozličných úkolů, všechny jsou však více či méně spojeny se zabíjením monster, kterých, jak už to tak bývá, je ve hře poměrně hodně. Ryudo je po celé dobrodružství doprovázen svým věrným orlím přítelem a spojencem Skyem, který nejen že mu pomáhá v boji, ale především Ryudovi udílí cenné rady a povzbuzuje ho vždy, když je to nejvíc potřeba. Skye hru neuvěřitelně obohacuje, hlavně díky svým kousavým poznámkám a břitkému humoru.
Zkraje hry obdrží Ryudo pracovní nabídku; jeho úkolem je dělat po nějaký čas tělesnou stráž jedné mladé kněžce a chrámové pěvkyni boha Granase Eleně. Ryudo, zlákán vidinou poměrně velké odměny zakázku přijme. Nejprve musí dopravit Elenu společně s několika dalšími řádovými sestrami k jisté věži, kde mají vykonat obřad. Když dorazí na místo určení, všechny jeptišky sestry včetně sladké Eleny vstoupí do komplexu věže, Ryudovi však vstup zakáží! Po chvilce čekání a nic nedělání se z věže ozve srdceryvný křik, pročež Ryudo vtrhne dovnitř. Na samém vrcholku věže najde tajemně vypadající dveře. Otevře je a ocitne se v rozlehlé místnosti, kde již výše zmíněné duchovenstvo ještě před pár okamžiky vykonávalo svůj obřad. Jeho oku se naskytne hrůzu nahánějící pohled; všechny řeholnice leží bezvládně na zemi - tedy kromě Eleny, která je obklopena zlověstným temným oblakem a co hůř, na zádech ji narostla ohromná křídla! Ryudo krásnou
Elenu od temnoty „osvobodí“ (vlastně ji praští svým mečem) a vezme ji k faráři do vesnice. Křídla mezitím zmizí. Farář ji tedy prohlédne a prohlásí, že je posedlá ďáblem Valmarem a pošle ji na dlouhou cestu za popem Zerou, který představuje nejsvrchovanější hlavu všeho duchovenstva. A vás jako Ryuda si opět najme, abyste Elenu na její strastiplné cestě ochraňovali. Tady začíná opravdové dobrodružství. Do party se k vám postupně přidají putující princ, hledající způsob, jak zachránit svůj lid před jistou zhoubou; odvážný a pomstychtivý beastman Mareg, kterého později vystřídá ze začátku poněkud chladná robotka, jež s postupem hry objevuje své lidské city. Elena občas znenadání zmizí a místo ní se začne objevovat záhadná démonka Millenia, které na temném vzhledu neubírají ani její dvě černá křídla. Díky téhle postavě je hra mnohem tajemnější a záhadnější. Všechny postavy mají velmi vykreslený charakter a během hry je dobře patrný jejich vnitřní vývoj. Kupříkladu Ryudo bude konfrontován se svou temnou minulostí a bude muset dokonce stanout tváří v tvář svému vlastnímu bratrovi. Zajímavý je také vztah Millenie - služebnice Valmara, a Eleny - kněžky Granase. Tyhle dvě se na začátku zdají tak rozdílné, ale na konci shledáte (stejně tak jako ony), že toho mají vlastně hodně společného. Celá hra je díky nekonečnému sporu dvou protikladů Valmara a Granase hodně duchovní, časem však tak trochu přebíhá od fantasy ke sci-fi. Děj má hra vskutku skvělý, se zajímavou zápletkou a dramatickým rozuzlením. Zkrátka takový, jaký má být!
Herní systém je klasický a pokud se vám poštěstilo hrát první díl (Sega Saturn, PSX), máte o všem poměrně dobrou představu. Máme tu klasické levelování, normální atributy jako sílu, rychlost atd., (za zmínku stojí snad jenom fakt, že vedle již tradičních hodnot HP a MP tu máme také SP), peníze a vybavení čítající zbraň, helmu, brnění/róbu, boty, příslušenství a Mana Egg. Poslední uvedené, jak jste již jistě správně uhodli, slouží pro čarování. Tady registrujeme příjemnou a originální změnu, kouzla se totiž neučí postavy, ale samotná Vejce! Takže každý vlastně může požívat jakákoliv kouzla v rozsahu repertoáru jednoho Vejce. Vejce samozřejmě můžete svým postavám libovolně přehazovat. Kouzla se Vejce učí z tzv. MC (magic coin), dále se zajímavým způsobem levelují (levelující se vejce… zkusili jste někdy někdo přijít do obchodu a říct: "Jedno Dark Egg level 15, prosím?"). MC obdržíte vždy po každém úspěšném boji spolu s EXP (zkušenostmi) a SC (special coin). Tyto se zase dávají jednotlivým postavám za účelem naučení se nových special moves. Jejich používání v boji samozřejmě konzumuje již výše uvedené SP (special points). Mně osobně tento systém velmi vyhovuje, hlavně kvůli skutečnosti, že MP pro kouzla jsou oddělena od SP, kteréžto jsou určené výlučně k „fyzickým“ speciálním útokům. Kromě toho všeho tu máme ještě zvláštní skills, které se postavy učí z knížek, a to buď za MC nebo SC. Ještě bych mohl dodat, že hra si zachovala původní elementy z prvního dílu. Jsou to čtyři základní elementy - země, vzduch, oheň, voda, dále jejich kombinace mráz, exploze, příroda (les) a blesk. Navíc tam ještě patří nepříliš rozšířené temnota a světlo a samozřejmě nejpoužívanější fyzický útok.
Boj v Grandii 2 je kolový a je vlastně stejný, co v jedničce. V levém dolním rohu obrazovky je zvláštní měřič, na kterém vidíte pohybovat se ikony vašich bojovníků i nepřátel směrem k bodu Command. Tam svým postavám zadáte nějaký povel. Jejich ikony se poté začnou pohybovat dále k parametru Action. Až tam dorazí, postava vykoná, co bylo zadáno. Rychlost, jakou se ikony postav pohybují, závisí pochopitelně na jejich rychlosti. Je to poměrně jednoduché a přehledné. Bojové povely jsou combo (série slabších útoků), critical (jeden silný útok, který může odvolat útok nepřítele a vrátit jeho ikonu na začátek měřiče), special move (většinou jde o fyzické útoky vlastní každé postavě, které mají tentýž cancel-effect co critical), různá kouzla, útěk, bránění nebo přesunutí se jinam. Při boji je díky citovanému nutné hodně taktizovat, např. nemůžete útočit na nepřítele, který je moc daleko, protože slabším jednotkám s nízkou hodnotou move by mohly cestou dojít síly. Chce to zkrátka praxi, než se v tom naučí člověk chodit.
Audiovizuální zpracování vcelku ujde. Grafika je plně trojrozměrná, setkáte se především se světlými, pastelovými barvami, tolik typickými pro Dreamcast. K hudbě mám celkem málo co říci, není ani výrazně špatná, ani výrazně dobrá, je spíše průměrná. Celkově je však Grandia 2 skvělá hra, která těží z vynikající hratelnosti a určitě se bude líbit každému, kdo má rád RPG v tradičním provedení, se zajímavým příběhem a hlavně neokoukaným soubojovým systémem. Z podobných her pak mohu doporučit třeba , což je další báječný kus pro tuhle první nextgen konzoli od Segy.
Na závěr bych chtěl ještě připomenout hru, která této předcházela - původní Grandii. Je tomu už poměrně dlouho, co jsme ji hráli, avšak vzpomínky na ni jsou stále živé, jako by tomu bylo včera. Jak by také někdo mohl zapomenout na uličnického Justina, roztomilou Sue, krásnou Feenu a na dobrodružství, které jsme spolu s nimi prožili. Na tu dobu, kdy Grandia vyšla, měla propracovaný herní systém a poměrně pokrokovou grafiku i zvuk. Měla též řadu značně „průkopnických“ prvků, které jsou již dnes zcela běžné. Vzpomínám si například kompas, který ukazoval kromě světových stran i vchody a východy a to, jak jsou daleko (stejný kompas vám usnadňuje orientaci i ve dvojce). Dungeony byly u obou her asi stejně složité, u obou her byl pohled ze shora a "padání do bojů" bylo potkávací (vidíte skupinku oblud, když se k vám dostanou příliš blízko, začne boj). Obě hry měly podobně strhující příběh a tudíž na ně budu stále rád vzpomínat.
| Grandia II | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
