Hra Grom byla většinou herních magazínů očekávána s velkou zvědavostí a určitou dávkou naděje na zážitky vymaňující se současné herní produkci. Prohlášení na stránkách německé distribuční společnosti i prezentace na herních veletrzích slibovaly, že se Grom stane svěžím průvanem v zatuchlém prostředí graficky dokonalých, ale jinak sterilních 3D stříleček a strategií v reálném čase. Spíše než příslovečnou německou strohostí se prohlášení autorů hry nesly v duchu chvástavého vychloubání. Popisovat svůj produkt jako dobrodružnou záležitost připomínající filmy o Jamesi Bondovi a Indiana Jonesovi s adventurní částí připomínající staré dobré hry od LucasArts a RPG elementem podobným Diablu nebo Zeldě, to už chce nějakou odvahu.
Jaká je tedy realita?
Příběh hry bude našinci pravděpodobně docela blízký, hlavní hrdina, plukovník Grom, je polský důstojník, který byl zajat při pokusu opustit Polsko při Německém Blietzkriegu a který následně utekl z koncentračního 
tábora v Kazachstánu do Tibetu. Tam potkal další figurku, podloudného obchodníka Petra, shodou okolností exulanta českého původu. Hrdinný Polák jako hlavní hrdina se vzhledem k původu tvůrců hry dá pochopit, ale nemůžu s zbavit dojmu, že co se týká Čecha Petra, někdo si s námi chce vyřizovat účty. Že by objednávka distributora? Nebo jsme někdy ublížili Polákům? Naštěstí v průběhu hry zjistíte, že Petr až tak úplně k ničemu není. I když...
Součástí příběhu a celé hry je legenda o králi Arjunovi a jeho ztraceném městě, které ukrývá poklady nevýslovné ceny a také mocnou zbraň. A pokud jsme ve druhé světové válce a mluví se o tajných zbraních, nemohou chybět ani nacisté, kteří se ze všech sil snaží takovou věcičku získat. Ne, žádné překvapení, i tady se dočkáte zeppelinů, nácků s MP50 a granátů na klacku i ve tvaru vajíček. Malebné prostředí Tibetu umožnilo autorům hry vtěsnat do Groma velké množství nejrůznějších postav počínaje anglickými imperiálními silami v podobě strážců hranic, kteří brzy padnou za oběť německé zlovůli. 
Zloba německých nadlidí dopadne i na vlezlé obchodníčky asijských rysů, které se snaží chránit blahobytný anglický gentleman, takto důstojník tajné služby jejího veličenstva. Cesty vás zavedou do tajných chrámů, archeologických nalezišť a cesty vám budou ztěžovat hordy tibetských banditů následováni démony se svými služebníky. A jak si vzpomínám, prožijete i ochranu vesnice přesně ve stylu Sedmi statečných. Pěkná směs, nebojím se říci přímo Eintopf.
Během cest budete nalézat spousty předmětů, od munice do zbraní přes nové zbraně nebo lahve whisky až po speciální věcičky, které přímo souvisí s postupem v příběhu. Kromě nacházení věcí v opuštěných domech či v tělech zabitých nepřátel můžete získávat věci i obchodem. Ošizeni nebudete ani o národní sport asijských kultur, totiž vehementní smlouvání. To ve hře probíhá za pomoci obchodních karet. Před každou disputací o cenách vyberete z nabídky postojů, které máte k dispozici (s postupem času se naučíte lepší triky než jen zuřit nad 
výší ceny) a posléze vykládáte karty proti protivníkovým. Když se vám bude dařit, ušetříte spoustu peněz. Pokud budete mít smůlu, zaplatíte klidně dvojnásobek původně požadované sumy. A to nepotěší.
Na cestě za ukrytým městem se vás pokusí rozptýlit několik „miniher“, které do každé správné adventure bezesporu patří. Díky tomu si to budete na férovku rozdávat s britskými soldáty, budete chytat zdivočelé jaky, kterým hrozí nebezpečí náhlé proměny v řadu kožených výrobků a nebo budete v buddhistickém klášteře předvádět tajuplné postoje, abyste prokázali pravdivost svých slov. Úspěšné absolvování miniher vám pomůže v dalším postupu. V případě pěsťovky s Anglány to budou peníze, za zkrocení zlého jaka dostanete láhev whisky (cenná deviza mezi obchodníky) a když zvládnete tanečky v chrámu, nepřijdete o život.
RPG vložka se projevuje v zásadě pouze v bojovém systému, který kombinuje realtime s možností hru zapauzovat a učinit strategické rozhodnutí, vypít lektvar nebo si dojít na WC. Grom a jeho souputníci, jejichž počet a složení se v průběhu hry mění, mohou používat několik druhů zbraní. Účinnost každé z nich se mění k lepšímu při jejich používání. Stejně tak časem roste obratnost a síla vámi ovládaných hrdinů. Bohužel, s postupem času roste i síla a lepší se vybavení vašich nepřátel, takže to nebudete mít o moc lehčí ani jako velmistři bojových umění. Nutno podotknout, že boje nejsou žádná sranda a tak budete muset používat klávesové zkratky pro save + load velice často. Když zvládnete všechny finesy ovládání a budete se i krčit a plazit, budete mít jednodušší život, ale ani tehdy se nebudete moci dloubat během bojů v nose.
Když pomineme konfrontační interakci spočívající ve výměně granátů mezi vámi a vašimi nepřáteli, zbývá tu 
ještě možnost bavit se jako lidi. Tedy hádat se, řvát na sebe, kňourat, prosit, podlézat, chvástat se, prostě kecat. Protože je Grom opravdu adventura, kecání si opravdu užijete. Pokud vás řeč Schillera a Goethea neláká, jistě přijmete s povděkem existenci verze v jazyce Shakespearově. O českém překladu jsme zatím nic nezaslechli, takže buď doufejte v pohostinnou náruč stránek cestiny.bonusweb.cz nebo vyhrabte slovník. Rozhovory jsou často dlouhé, občas vtipné a neustále divné. Konverzace totiž probíhá stylem, který může vymyslet jen člověk čistě árijské rasy. Na repliku NPC totiž dostanete na výběr z odpovědí. Nejde ale o slova, která později řeknete počítačem ovládané postavě, ale vaše myšlenky na odpověď. Pro lepší pochopení příklad: NPC Would you pay me for crossing my bridge? Grom: I should smash him with my sword! A když zvolíte tuto možnost, Grom posléze pošle výběrčího mýtného do patřičných mezí a začne ho mydlit. Ach jo. Aby se zmatečnost nestala frustrující, dostanete po každé špatné odpovědi ještě druhou a třetí šanci, což ovšem 
ubírá na dobrém pocitu ze hry. Na druhou stranu musíme uznat, že přísná logika německých mozků, které dohlížely na vývoj hry, zaručila, že pro postup ve hře nebude nutné používat mrtvé psy na elektrické zásuvky ve snaze vytvořit elektromagnet, jak tomu bylo v jedné nejmenované české hře. I přesto na několika místech narazíte na hádanku, která vás trochu potrápí, abyste si nakonec řekli, že jste trošku tupí.
Hratelnost kromě bohatství postav a lokací, kterých v Gromovi najdete více než sto, stojí také na ovládání a technickém zpracování. To první trochu pokulhává, to druhé také. Neznamená to, že by ale Grom kulhal na obě strany stejně, aby se to vyrovnalo. Místo přímé chůze prostě musíte přežít nějaké to škobrtnutí. Hru lze ovládat výhradně myší i pomocí klávesových zkratek. Ovládání myší je trochu nepraktické, protože například vstup do inventáře probíhá stiskem pravého tlačítka na ikoně postavy, ale výběr zbraně provádíte tlačítkem levým na ikoně ruky v pravém horním rohu obrazovky. K tomu 
ještě přidejte pohyb myší při stisknutém pravém tlačítku mimo postavy pro vyvolání taktické nabídky s volbami postavení a chování (stát, skrčit, ležet, obrana, útok, volný útok) a výsledkem je několikahodinová doba zvykání.
Alespoň, že všechny věci, se kterými lze hýbat nebo je sebrat na vás efektně házejí jiskřičky.
Co se týká technické stránky, je znát delší doba vývoje hry. Nic proti pseudo 3D grafice a designu lokací, chraň bůh, v záplavě unrealů, quaků a soldierů je to příjemná změna, jen rozlišení 800x600 působí prehistorickým dojmem a snižuje rozhled po okolí. Postavičky samy o sobě jsou poměrně dobře prokreslené a v podstatě se mohou srovnávat s půvabem některých graficky slabších her z produkce LucasArts. Stejné je to i s hudbou a se zvuky. Namluvení postav je ucházející, ale žádná nirvána vás nečeká. Snad po letech meditací. Aby to zas ale nevyznělo tak zle. Na to, že hru dělali Poláci pro Němce, vlastně neodvedli zas tak špatnou práci.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
