Minulý rok byli hráči 3D akčních stříleček nadšeni vydáním hry Half-Life, která všem ukázala, že i tento žánr má co říci nejen po stránce grafické, ale i obsahové. Mnohý z nás se domníval, že originálnější a zábavnější hru už nikdo vytvořit ani nemůže. Jak však dokazuje titul nazvaný Gunman Chronicles, možné je všechno.
Tento projekt vznikl z popudu několika nadšenců, kterým učaroval Half-Life, a kteří se rozhodli vytvořit si pokračování této střílečky. Nechtěli se však spokojit s pouhým modem, který by jen pozměnil design levelů a grafiku textur, jejich cíl byl mnohem výše. Rozhodli se vytvořit hru, která by měla s původním Half-Lifem společné pouze to nejzákladnější. Požádali tedy společnost Valve o engine, a když jí předložili svůj projekt, nabrala celá věc zcela jiné obrátky. Profesionálové, kteří měli na starost vývoj Half-Lifu, okamžitě poznali potenciál tohoto projektu a poskytli členům Rewolfu všemožnou podporu. I díky ní se nakonec dílo zdařilo. Z předlohy zůstal akorát engine, přesněji řečeno pouze jeho jádro. Vše, co bylo možné změnit, změněno také bylo. A troufám si říci, že k lepšímu.
Stále jsem se však nedostal k tomu, čím je hra Gunman Chronicles tak výjimečná. Rozhodně to není grafické zpracování, i když špatné rozhodně není. Bohužel použitý Half-Life engine je již poněkud staršího data, takže s novými či teprve chystanými tituly (např. Return to Castle Wolfenstein) se srovnávat nemůže. Avšak většinu konkurenčních produktů předčí ostatními prvky - příběhem, atmosférou, nebo třeba systémem zbraní, o kterém se zmíním později.
Jednou z největší předností Gunman Chronicles je jeho scénář, který lze přirovnat ke špičkovým akčním filmům. Neprobíháte nekonečnými chodbami ve snaze zabít co nejvíce monster, pouze se snažíte zachránit si holou kůži. Jinými slovy - než abyste se neustále "přibližovali k", spíše "prcháte od" nebo "bloudíte v". Tvůrci vás staví do role důstojníka elitní vesmírné bojové jednotky zvaných "Gunmen". Příběh začíná ve chvíli, kdy centrála ztratí kontakt s jednou z laboratorních základen a vyšle vás tam, abyste zjistili, co se děje. A než se nadějete, stojíte až po kolena v průšvihu, který byste nepřáli ani svému největšímu nepříteli. Skutečnost, že velice záhy zjistíte, kdo za tím vším stojí, vám moc nepomůže. Máte totiž před sebou mnohem větší problém - zachránit si krk v nehostinné a 
hlavně životu nebezpečné krajině, kde na vás na každém kroku číhá nepřátelský voják, škorpión nebo něco horšího. Ptáte se, co může být horšího než obří škorpión? Co takhle třeba dva metry velký dinosaurus? Je vám to pořád málo? A dvacet metrů vysoká a padesát metrů dlouhá krvelačná bestie? Ano, myslím, že zde se už shodneme. A buďte si jisti, že i s takovými protivníky se setkáte. Ale nebojte, bojovat s nimi nebudete muset. Zato si však budete muset dávat moc dobrý pozor, aby vás nezašlápli - ať už náhodou, tak i úmyslně. Možné je obojí. Abych pravdu řekl, když jsem na jednu z těchto potvůrek narazil, krve by se ve mne nedořezal. Chtěl jsem vyběhnout z chodby na otevřené prostranství, a v tu chvíli zčistajasna světlý obdélník dveří zastínila obří ještěří hlava, která na mne nenávistně syčela a snažila se na mne dosáhnout. Bohužel jsem tudy projít musel. Věřte mi, kdyby to šlo jinak, tak se tomuto zážitku vyhnu... A hrůzy se nezastaví u dinosaurů, tím si můžete být jisti.
I další prvky nahrávají atmosféře do karet. Každá ze čtyř planet, které navštívíte, jsou zcela rozdílné - džungle, pustina, základna a podzemní laboratoř, všude na vás čeká několik druhů nepřátel (lidé, zvířata, dinosauři, droidi, či genetičtí mutanti velcí jako krysa i jako panelový dům) a jen jediná cesta vede pryč. To však neznamená, že by šel příběh rovnou cestou a vám bylo hned od začátku jasné, kudy se bude dál ubírat. Naopak. Po pár hodinách hraní 
vás už ani nepřekvapí, že jeden z vašich úhlavních nepřátel se postaví na vaši stranu a pomůže vám v útěku... Nebo vy pomáháte jemu? Nezradí vás ve chvíli, kdy vás už nebude potřebovat? Jak ono to vlastně je? No, to budete muset zjistit sami. Já to prozrazovat nebudu, abych vás neochudil o to nejlepší ze hry. Věřte však tomu, že nudit se u Gunman Chronicles rozhodně nebudete.
K tomu bezesporu přispěje i design úrovní, které jsou promyšlené do detailů, ačkoliv se může na první pohled zdát, že mírně zastaralý engine to neumožní. Pracovníci Rewolfu však dokázali, že ztvárnění úrovní není otázkou toho, kolik zvláštních efektů umožní použitý engine, ale jen a pouze schopností vývojářského týmu. Takže ve chvíli, kdy již máte džungle plné zuby, probíháte temnými chodbami a polorozpadlými budovami. Přesně ve chvíli, kdy už byste chtěli mít tohle za sebou, změní se váš horizontální pohyb ve vertikální a vy strávíte několik hodin slézáním z obřího útesu (nemohl jsem si nevzpomenout na Ztracený svět), hledáním průrev mezi skalami a jste náhle vděční za každý tunýlek, který vám dává alespoň trochu jistoty. A když si zvyknete na toto všechno, dostanete se náhle na zcela jinou planetu, která má pro vás ještě horší překvapení...
V úvodu jsem se zmínil o jedinečném systému zbraní. Řekněme si o něm něco více. V běžné 3D akci máte deset nebo o něco více zbraní. V těch lepších míváte různé druhy nábojů nebo sekundární mód střelby. Žádný se však nevyrovná Gunman Chronicles. Ten má sice základních zbraní mnohem méně, než konkurenční tituly (nůž, pulsní pistoli, brokovnici, jakýsi rotační kulomet, energetickou pistoli, raketomet, granáty a kyselinovou pistoli), ale nabízí mnohem více kombinací než všechny ostatní hry dohromady. Jen u brokovnice si totiž můžete nastavit dvanáct různých kombinací střelby. A to jednoduše tak, že zadáte počet nábojů, které mají být v jeden okamžik vystřeleny, a razanci/rozptyl. Pokud stojíte proti slabším protivníkům a vy nechcete plýtvat municí, vkládejte jen jednu patronu a střílejte módem rifle. Proti silným nepřátelům je však lepší dávat náboje čtyři a nastavit největší rozptyl. Takovéto palebné síle odolá jen málokdo. A to nemluvím o pistoli na kyselinovou směs, ve které si přesně nastavujete poměr tří složek - základní, paralyzační a kyselinové.
Tyto modifikace zbraní jsou však nezbytné, protože každý druh nepřátel je náchylný k jiným zraněním. Roboti vydrží mnohem více mechanického poškození, avšak stačí pár zásahů energetickým projektilem a změní se v nepoužitelný šrot. Oproti nim zase stojí genetičtí mutanti, které zničíte mnohem snadněji brokovnicí, než například paralyzačním plynem. Je 
však jasné, že veškeré modifikace na zbraních musíte provádět ve chvíli, kdy na vás nikdo neútočí a vy jste zalezlí někde v úkrytu. Ne, že byste je nemohli provádět i v akci, ale nedoporučuji to. Pokud vyťukáváte kód na raketometu, aby střílel opticky naváděné rakety s tříštivými hlavicemi, zatímco jste pod palbou z kulometů nepřátelského vrtulníku, počítá se vaše životnost spíše na vteřiny než na minuty.
Poměrně zajímavým, i když ne tak originálním prvkem, je používání těžké palebné síly. Mám tím na mysli zbraně, které byste si jen těžko hodili přes rameno a vydali se na cestu za spravedlností. Těmi jsou například kulometná hnízda nebo (můj oblíbený) tančík. S ním se nemůže rovnat žádná zbraň - až na Kata-Cannon v samém závěru hry, který však používá poněkud unfair přenosu časoprostorem. Pokud tedy máte dost benzínu, nemusíte se ničeho bát. Doslova.
Umělá inteligence nepřátel je na standardní úrovni, nepřekvapí, ale ani vás nějak neznechutí. Co mne však potěšilo, byl fakt, že tvůrci nezapomněli dát různým protivníkům různou úroveň inteligence. Lidé a roboti jsou schopni uhýbat a krýt se, od primitivních mutantů či prehistorických zvířat to však očekávat nemůžete. O to zuřivěji však bojují.
Co je však nutné vyzdvihnout, je kvalita zvuků a hudby. Druhou jmenovanou jsem sice v zájmu větší hratelnosti nakonec vypnul, ale tvůrci se zde trefili přesně do těch požadavků, které na soundtrack kladu - neotřelé scénické melodie, které dobře dokreslují filmovou atmosféru celé hry. A co se zvuků týče... Chvílemi mi běhal mráz po zádech. Chvílemi to bylo ještě horší.
Gunman Chronicles nabízí i podporu pro multiplayer, ale jak už to u podobných her bývá, nemůže v něm konkurovat titulům, které byly primárně vytvářeny pro klání více živých hráčů. Silnými stránkami tohoto modu Half-Lifu totiž není bleskurychlá akce a záblesky výstřelů, ale spíše poutavý příběh a neotřelost zpracování. V multiplayerové verzi se tyto prvky ztrácejí, aniž by byly nahrazeny adekvátní "řežbou".
Přesto - anebo právě proto - považuji Gunman Chronicles za jednu z nejlepších akčních her tohoto roku. Na první místo pochopitelně nedosáhne, a to zejména pro svůj starý engine, ale jinak jej řadím na čestné místo mezi singleplayerovskými akčními tituly.
| Gunman Chronicles | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
